Správná výchova je otázkou, kterou řeší spousta rodičů. Pravidlo na to, jak děti správně vychovat, ale neexistuje. Co dělat, abychom u dětí získali autoritu?
Samozřejmě, že jsou lidé, kteří mají přirozeně větší autoritu a pak jsou tací, kteří ji moc nemají. Vypěstovat si autoritu je ale mnohem složitější, než se může na první pohled zdát. Můžete se k dětem chovat jako ke kamarádům, ale oni vás nesmí brát jen jako toho kamaráda, ale musí z vás v určitých situacích cítit respekt. Nicméně získat si respekt je velice těžké.
Děti jsou prozíravé a vaše slabé stránky prokouknou. Kamarádský vztah je ale asi to nejjednodušší, protože tímto způsobem se vám dítě mnohem více otevře a nebude před vámi tajit věci, které by normálně nepřiznalo.
Sebedůvěra je důležitá
Samozřejmě nečekejte, že vás bude mít rádo každé dítě, protože nikdy se nezavděčíte nebo nezalíbíte každému. Vždy se najde někdo, kdo na vás bude mít odlišný názor od ostatních. Proto, aby z nás autorita vyzařovala, je třeba mít sebedůvěru. Ta je velmi důležitá proto, abychom si uměli prosadit to, co chceme.
Jen těžko budeme dítě přesvědčovat o tom, že by nás mělo poslouchat, když budeme mluvit potichu, schovávat se za něco a řešit to, jestli se při rozhovoru například neztrapníme. Není nutné křičet, i když toto si spousta lidí myslí a za tím si také stojí. Pokud budete hluční a budete působit jako diktátor, tak dosáhnete spíše toho, že budete neoblíbení a tak by to být nemělo.
Nekřičte
Křikem si určitě nepomůžete. Když už máte pocit, že se neovládáte, tak raději odejděte a v klidu si promyslete co dál. Lidem i dětem kolem vás naslouchejte a nebuďte k nim lhostejní. Nikdy nebuďte k dětem uzavřeni. Pokud mají nějaký problém, anebo s vámi o něčem chtějí mluvit, tak je vyslechněte. Musí vědět, že ve vás mají oporu, ale tuto oporu je třeba poslouchat.
Získat si autoritu není otázkou pár dní, ale je třeba na tom hodně pracovat.
K motivaci dětí se požaduje především nekonečná zásobárna nápadů rodičů.
Dítě od samotného probuzení bude na nás zkoušet, abychom se chovali my podle něj, nikoliv naopak a bude tak trochu zlobit. Jsou i děti, které s uposlechnutím nemají žádný problém a vykonávají vše, co se po nich požaduje, avšak ani tu bychom neměli být moc natěšeni, protože se nám může projevovat dítě, které bude spokojené, když bude po celý život ve vleku.
Budeme se tedy utěšovat, že dítě odmlouvající a vzdorující je normální.
Tím, že takové kluky a holčičky musíme neustále nějak motivovat, s nimi vlastně pořád hrajeme jakousi hru. A musíme samozřejmě ukázat naši nápaditost, abychom zaujali a motivovali směrem, který právě potřebujeme. Zkusme si ukázat některé situace. Předpokládejme, že naše dítě má čtyři roky.
Ráno nechce z postele a my prostě musíme do práce a s dítětem předtím do školky. „Nedomluvili jste se večer s kamarádem, že se pro tebe ráno zastaví? … se mi zdálo, jako by někdo za dveřmi už na tebe volal…“ Určitě se dítě probere. A my, abychom vyrušili naši lest, popostrčíme dítě, protože se kamarád ve školce určitě už na něj těší.
Další příklad: dítě si nesklízí hračky, blíží se večeře a koupání. Můžeme použít další neškodnou lest, že právě vykouknul z televize Večerníček! „Ty jsi jej neviděl? No, když tu uviděl tuhle spoušť, tak dnes určitě pohádka nebude.“
Dítěti si nechce umýt si zoubky? „Musíme přece vyhnat všechny kaziče. Byli by šťastni, že jsme je v ústech nechali. Těšili by se až zaspinkáš, potom by ti ohlodávali zoubky a pak by tě zlobili v postýlce celou noc. Proto je musíme pořádně všechny z pusy vyhnat.“
Anebo sedíte dlouho v čekárně a dítěti dochází trpělivost? Zkuste upozornit na cokoliv, co se vám dostane do zorného úhlu. Za oknem letící pták, kam asi letěl, kdoví, kde má hnízdo, možná si jenom rychle odletěl na nákup a malí ptáčci určitě vykukují z hnízda a pěkně čekají, co jim maminka přinese, až se vrátí.
Či například uslyšíte štěkajícího psa. Tolik historek se dá vymyslet o psovi, aby dítě zaujaly a aby vydrželo čekat vlastně při poslechu pohádek. Pejsek může štěkat radostně, určitě se těší, že si zahrabal kost a upozorňuje všechny ostatní pejsky, že tato kost je jenom jeho.
Anebo holčička, která prošla kolem, měla na botičkách obrázek sněhuláka? Hned máme nové téma k motivování dítěte, aby ještě vydrželo čekat…
Každý z nás se snaží být tím nejlepším rodičem a doufá, že se mu to i podaří. Ještě než se rodiči staneme, máme utkvělé představy o tom, že budeme rodiči dobrými a že výchova dětí není až tak těžká. Často se v této fázi pozastavujeme nad tím, jak ostatní děti zlobí a že si s nimi jejich rodiče nedokážou poradit. Nechápeme, jak je to možné. V momentě, kdy už sami rodiči jsme, pak řešíme často opačný problém. Nevíme si sami rady s tím, co dělat, když dítě zlobí. Přichází pocity selhání a řešení, zda to, co děláme je správné, či nikoliv a přemýšlíme, kde jsme vlastně udělali chybu.
Nezoufejte, je to normální jev
Malé děti se skutečně velmi často vztekají a důvod je ten, že neumějí vyjádřit své emoce jinak, než tímto způsobem. Pokud se dítě neprojevuje, tak je něco špatně. V pozdějším věku pak bude zakřiknuté a nebude umět říct, co chce, či nechce. Bude uzavřené do sebe.
Vztekáme se i my dospělí, a to už jsme ve věku, kdy sami sebe dokážeme ovládat mnohem více. Při výchově buďte důslední, nikdy nedovolte svým dětem to, co jste jim jednou zakázali. Pak by vaše slova neměla žádnou váhu a dali byste tak své ratolesti prostor k tomu, aby vás ovládala. Období vzdoru vzniká ve věku okolo dvou let dítěte. Další pak nastává v pubertě.
V tomto období pak vaše dítě začne opět zkoušet to, kde jsou hranice a co vše si k vám může dovolit. Oba rodiče by měli být sehraní a to, co zakáže jeden, by rozhodně neměl povolit druhý. Někdy je to ale těžké, obzvláště, když jsou rodiče rozvedení, nebo spolu nežijí a oba rodiče se snaží být lepší, než ten druhý a povolují dětem více, než by měli jen proto, aby v jeho očích byli za toho lepšího. Když dítě zlobí, tak je to tím, že postrádá určitý řad ve svém životě, nebo že je doma něco špatně. Denní režim, by rozhodně mel mít svůj řád a mělo by vše fungovat stejně každý den tak, jak je dítě zvyklé.
Všichni určitě znáte tu situaci, kdy potřebujete do trafiky si narychlo koupit třeba kapesníky a v ten moment vaše dítě uvidí nějaký časopis s hračkou a začne velmi usilovat o to, abyste mu daný časopis koupili.
Když novináři pro děti sbalí do novin i hračku
Samozřejmě je to velmi dobrý reklamní tah, protože děti začne hned daný časopis zajímat. A to ne kvůli jeho obsahu, ať je sebelepší, ale jen proto, aby měly danou hračku. Je jasné, že díky hračce, která je přibalena u časopisu, jeho cena velmi vzrostla. Pravdou je, že ve většině případů tyto hračky nemají téměř žádnou cenu a hlavně postrádají užitek, ale na druhou stranu, čím větší hloupost ta hračka je, tím více o to dítě usiluje. Navíc tyto časopisy bývají na pokračování a nezapomenou dětem připomínat, kdy vyjde další číslo a jakou perfektní hračku tam najdou, že si je nesmí zapomenout koupit, aby měly celou sbírku a podobně.
Jak dítěti rozmluvit takové časopisy?
To bude dost těžký úkol, protože ti co to dělají, dobře ví, jak děti nalákat a jak je donutit koupit si další čísla. Pokud máte rozumné dítě, tak je schopné sice pochopit, že je to pouze vyhazování peněž, ale na druhou stranu, pokud budou mít časopisy děti okolo něj, tak je bude chtít tak či tak, aby náhodou nebylo za někým pozadu. V takovém případě nezbývá nic jiného, než mu dát jinou motivaci. Například, že mu nabídnete, že koupíte něco jiného, třeba lepší a hodnotnější knížku, nebo mu slibte něco, co rád dělá, že si raději třeba společně doma něco upečete a podobně.
Co když časopis dítěti kupuje babička a já s tím nesouhlasím?
Je pravdou, že babičky často neodolají tomu, aby svému vnoučeti něco odepřely a tak se často stává, že mu koupí i naprosté zbytečnosti, jen aby udělaly radost. V takové situaci je třeba si pěkně s babičkou sednout a promluvit si s ní, že se vám to nelíbí, ať vymyslí něco jiného, jak dítěti udělat radost, než aby ho uplácela dárky a sladkostmi. Třebaže budou některé babičky protestovat, že vnouče o to opravdu stálo, a že by bylo smutné, kdyby mu to babička nekoupila, tak jí navrhněte, ať dítěti řekne, že jste to zakázaly. Babičky by měly respektovat výchovu, přání rodičů a pokud budou „solidní“, dítěti to dovedou vysvětit tak, aby nebylo naštvané ani na ni, ani na rodiče.
Je mnoho manželů a i párů, kteří společně vychovávají děti. Každý se od prvního okamžiku těší na to krásné malé miminko, které společně zplodili, avšak ne vždy si hned od začátku uvědomí, že děti nejsou pouze radost, a že občas budou potřebovat mnoho trpělivosti, aby své malé ratolesti zvládli. A to je mnohdy problém.
Jak vychovávat dítě?
Každý má své praktiky, jak má zvládat výchovu svého dítěte. Mnozí jsou ovlivnění tím, jak to fungovalo za jejich mládí. Jsou rodiče, kteří si myslí, že i dítě občas potřebuje tvrdou ruku a není na škodu, aby čas od času, když něco provede, dostalo na zadek. Jiní jsou naopak zásadně proti jakýmkoliv fyzickým trestům. Která cesta je ta správná nelze říct, avšak ani jedna by se neměla přehánět. Dítě by nemělo být hodně bito, ale také se nesmí nechat rozmazlit.
V čem mohou začít konflikty při výchově dítěte?
Problémy, které při výchově mohou nastat, začínají hned od toho, když se rodiče dítěte neshodnou, jakou cestou své dítě vést. Jako krásný příklad můžeme uvést situaci, když dítě něco provede. Jeden rodič to může brát tak, že je ještě malé, že za to nemohlo, že by potrestáno být nemělo.
Na druhou stranu se může dívat ten druhý rodič, že pokud to dítě nebude k tomu vést od malička, tak si to nikdy neuvědomí. A nastává problém. Pak ve většině případů začne situace, kdy se jeden rodič stává tím hodný a samozřejmě u dětí tím oblíbenějším a pak toho děti velmi rády zneužívají a ten druhý rodič bude za toho zlého. Tato situace vede jenom k hádkám mezi rodiči a stejně z dětí nebudou andílci, protože ví, že když jeden rodič zakáže, může jít k tomu druhému a dělat si téměř co chce.
Jak předejít hádkám kvůli výchově?
Mnohdy je to opravdu velmi těžká situace, protože zlý rodič se cítí méněcenný nejen pro své děti, ale také stále ponižovaný hodným rodičem. Proto je nutné hned na začátku, aby si oba rodiče sedli, mimo děti a společně se domluvili na jistých pravidlech, co budou dětem tolerovat a co už ne.
Také je velmi důležité, aby se jeden před druhým podrželi při rozhodnutí toho druhého, i když se mu to třeba nebude vždy úplně líbit – vyčíst mu to může, až u toho nebudou děti a společně se dohodnou, jak by to měli udělat příště. A samozřejmě, že pokud jde o nějakou zásadní, důležitou věc, tak by se měli dohodnout společně. Vytvářet si takovéto kompromisy je důležité nejen mezi rodiči vzájemně, ale také mezi rodiči a dětmi, aby se pak děti necítily v nadvládě rodičů. Rodič přece jenom chce, aby z jeho dítka vyrostl slušný a soběstačný člověk.
Být rodič je opravdu těžký úkol, proto bychom si to navzájem měli ulehčovat, podporovat se a pomáhat si.
Všechny děti si musí projít minimálně základní školou, protože nejen, že je to u nás povinné, ale také je to pro běžný život nezbytné. Každý potřebuje jistý druh vzdělání, protože přirozená inteligence je sice pořádně dobrý základ pro život, ale není to vše.
Je pravdou, že mnoho žáků si místo pečlivého učení napíšou „tahák.“ Proč to dělají? Jeden z důvodů je, že jsou líní se cokoliv naučit anebo to svádějí na nedostatek času. A dalším důvodem je, že toho mají mnoho a jak říkají, každý učitel si myslí, že právě jeho předmět je ten nejdůležitější.
Samozřejmě, že některé dětské postoje jsou jen výmluvy, ale sami učitelé přiznali, že po dnešních dětech se chce nejen mnoho znalostí a to v krátkém časovém rozsahu, ale také mají různé zvláštní úkoly, které se v dobách jejich dědečků neprováděly. A mnoho úkolů přibylo právě díky technice, v dnešní byrokracii chce mít každý vše sepsáno a to nejlépe na počítači, udělané různé prezentace a podobně.
Znamená to, že máme své děti podporovat v podvádění?
To samozřejmě ne. Dokonce nesmíme našim dětem dovolit, aby si to ulehčovaly, protože jak se říká, co se v mládí naučí, ve stáří jako když najde. A je nemorální, abychom naše děti podporovali v podvodech, ale pokud víme, že se opravdu snaží a třeba mu jeden předmět nejde, ať dělá co dělá, a do toho mu navíc vleze třeba sepisování čtenářského deníku a další písemky a podobně, tak je možné, že se obrátí na možnost podvodu. V takové situaci, když víme, že to normálně dítě nedělá, můžeme dělat, že to nevidíme a nechat dítě napsat si třeba tahák. Je jasné, že pokud to potom využije častěji, tak bychom mu měli vysvětlit, že podvádět se nesmí.
Co když učitel najde tahák a obrátí se na rodiče
To je určitě nemilá situace a mnoho rodičů se v ní cítí trapně, ale nikdo není dokonalý. A vzpomeňte si na své mládí, kdy jste si sami psali tahák na pravítko. Ale přesto je dobré přistoupit na učitelův trest v podobě pětky na písemce, z čehož se dítě poučí, že nesmí podvádět, protože se to nevyplácí (nebo bude příště vynalézavější). A aby se předešlo tomu, že by příště vymýšlelo novou techniku podvodu, tak i doma musí slyšet, že to není správné.
Samozřejmě, že malé dítě si samo neuvědomí, že má po sobě uklízet a pokud není dostatečně velké a silné, tak si samo všechny své věci neuklidí. Takže bychom mu jako rodiče měli pomoct. Ano pomoct, protože není dobré, abychom vše dělali za něj, protože pak nebude mít zažité uklízecí návyky. Tak bychom to měli dělat s ním, říct mu, jak to má dělat, kam má jakou hračku uložit a podobně.
Nevydržím to a uklidím jeho binec
Je mnoho matek, které se do uklízení pokoje svého dítěte pouštějí, i když už je dost staré na to, aby si uklidilo samo, jen proto, že je nepořádné a maminka se už nemůže koukat na to, jaký má v pokoji binec. Samozřejmě, že je to na jednu stranu dobré, protože dítě vidí, jak to vypadá, když je tam pěkně čisto, ale nesmí to dělat matka pořád, aby si na to nezvyklo – to by pak svou matku jen zneužívali a nechali si uklízet pořád. A proto je někdy lepší zatnout zuby a nechat ho chvíli v tom binci, aby si uvědomilo, že to tak nejde.
Zkoušela jsem všechno, ale stále nechce uklízet, co mám dělat?
Je pravdou, že mnoho dětí dá přednost žít v tom binci, než aby si sami uklidily svůj pokoj. Pak by mělo být nějak motivováno (třeba návštěvou, protože návštěvu nesmí pustit do takové bince), anebo mu dát trest, když si neumí uklízet. Také je účinné donutit ho tak, že všechny jeho neuklizené věci hodíme na postel a tak mu nezbude nic jiného, než si uklidit, protože jinak nebude mít kde spát.
Samozřejmě jsou i rodiče, kteří mají svůj osvědčený postup, jak své dítě donutit udělat pořádek.
Jak jsme se všichni učili, řecký doktor Hippokrates rozdělil lid do čtyř skupin podle toho, jakými vlastnosti dominují a také podle toho, jak reagují na jisté podněty.
Melancholik – osoba, která má tyto vlastnosti: náladový, tichý, úzkostlivý, pesimistický, rezervovaný
Flegmatik – osoba, která disponuje těmito vlastnosti: obezřetný, rozvážný, spolehlivý, vyrovnaný klidný
Cholerik – osoba, která má tyto vlastnosti: nedůtklivá, náladová, neklidná, vznětlivá, impulzivní
Sangvinik – osoba, která má tyto vlastnosti: společenský, hovorný, bezstarostný, čilý, optimista, vůdce
Výchova melancholika
Dítě, které je temperamentu melancholika by mělo mít velmi vysokou podporů rodičů. Protože toto dítě bývá velmi stydlivé, měl by ho rodič více úkolovat, hlavně když k těm úkolům patří komunikace s cizími lidmi. Například: Chcete v obchodě zjistit cenu nějakého výrobku a musíte se zeptat prodavače, pošlete své dítě, ať se nejen naučí překonat svůj strach, ale také zahájení konverzace.
Dále takové dítě potřebuje motivaci, protože když je to pro něj těžký úkol, tak mu kolikrát nestačí udělat to jen pro dobrý pocit rodiče. Takové dítko bývá sebelítostivé, takže by měl být rodič opatrný, co mu řekne, aby si to nevzalo moc k srdci a pak to nějak špatně nevzalo, popřípadě se za to samo trestalo. Dost se uzavírá do sebe, nepotřebuje své problémy řešit s okolím a pak se velmi často v nitru užírá.
Výchova flegmatika
Pro flegmatika je typické, že je mu vše jedno a bývá takový pomalý a zároveň někdy až líný, proto by ho měl rodič zapojovat do práce. (A právě protože bývá pomalý a je mu vše jedno, je třeba mu to i několikrát zopakovat, než sebou pohne.) Rodič na něj může zvýšit hlas, protože se s tím umí vyrovnat, ale zároveň mu nemůže vše moc vyčítat, protože i toto dítě má sklon uzavřít se do sebe, když je na něj kladen velký nátlak.
I flegmatik potřebuje velikou podporu od člověka a to proto, aby si sám řekl, že to dokáže a šel a udělal to, aby překonal tu svoji línost a lhostejnost k jiným věcem. Ale na druhou stranu mu velmi trvá, než se rozmyslí, co vlastně chce a někdy se dostává do takových situací, že potřebuje, aby mu někdo řekl, co si má vybrat, nebo mu aspoň nějak poradil. (Musíte mu dát výběr ze dvou anebo nechat jej, ať si vypíše zápory a klady dané věci a podobně. Ale zároveň ten nátlak nesmí pocítit, protože jinak si prostě nevybere.)
Výchova cholerika
S takovým dítětem mohou být i problémy, protože má sklon k agresi. Ale pokud s ním má rodič trpělivost, vše zvládne. Bývá až nekontrolovatelně výbušný, proto je důležité si s ním sednout a vysvětlit mu, co se sním, co nesmí a proč to tak je. Pokud ani to nepomůže, musíte na něj zvýšit hlas, aby si uvědomilo, že udělalo něco špatně. Vím, že mnoho rodičů je proti tělesným trestům, ale jsou věci, za které by mělo vztekající se dítě dostat po zadku, aby nám později nepřerostlo přes hlavu.
To, že bývá náladový, musíme na jednu stranu chápat, protože bývá velmi urážlivý, ale na druhou ho musíme naučit, že se musí sám kontrolovat a že nikdy nemůže mít vše a nemůže být vždy vše podle toho, co chce naše dítě.
Samozřejmě, že to není dítě, které roste v nějakého zloděje, lupiče a podobně, ale musíme ho naučit, že zlost mu k ničemu nemůže ba naopak, že člověku může uškodit.
Výchova sangvinika
Takové dítě velmi dobře zapadá do společnosti, protože je upovídané, přátelské, ale zároveň má tendenci ostatní poučovat a diktovat jim. A to se samozřejmě okolí moc nelíbí, proto musí rodič tomuhle dítku vysvětlit, že každý má svou roli podle zásluh. Je jasné, že někdy (zejména v některém povolání) se vůdčí osobnost vyžaduje, ale zároveň by se to nemělo přehánět, aby si dítě nemyslelo, že ono je výše než ostatní, pak by mohlo být sobecké, arogantní, egoistické…
Na první pohled bezstarostné dítě a skoro ano. Je to takový optimista, takže ať už řeknete téměř cokoliv, tak si z toho nedělá žádnou těžkou hlavu, protože si to přebere z té dobrá strany.
Výchova každého dítěte je jiná, protože každý jsme originál. A navíc se tyto temperamentní vlastnosti mohou mezi sebou prolínat, že zrovna vaše dítě nemusí být přímo cholerik, ale může mít něco z cholerika a zároveň něco ze sangvinika.
Stejně je nejlepší výchovou být k svému dítěti chápavý a vychovávat ho s láskou.
Tady se nedá přesně určit: dělejte to a támhle to… Je to na každém rodiči individuálně, jakou výchovu dítěti zavede, ale pokud nebude důsledná, děti se stávají rozmazlenými, protivnými a v podstatě si dělají to, co ony samy chtějí.
Proto pokud budeme chtít vychovávat dítě s láskou, tak ano, ale zase se to nesmí plést s flegmatičností. Dítě potřebuje také disciplínu a nějaký řád, aby mohlo normálně a slušně fungovat. A hlavně jediní, kdo s tím bude mít problémy, budete vy.
Pokud budeme chtít mít slušně vychované děti, měli bychom dbát na určitá pravidla, která se musejí zavést, jak se říká „už od kolébky“. Jedno z prvních pravidel je aby si dítě nedělalo to, co samo chce. Jste jeho rodiče, samozřejmě nemůžeme mu zakazovat všechno, co nám se nelíbí, ale řád musí být. Určitě i vy jako malý jste doma nějaký řád měli a je v podstatě jedno, jestli to byla dřívější doba nebo je doba teď, současná.
Další pravidlo, dítě by mělo domů chodit včas, tak jak si předem domluvíte. Samozřejmě i kdyby nepřišlo, dneska je moderní doba telefonů, tabletů a nevím čeho všeho ještě, tak není problém zavolat a zjistit kde je, nebo kde se zpozdilo, ale pořád to neřeší ten problém, že musí poslouchat a v dohodnutou dobu by mělo být doma.
Další velmi důležité pravidlo je vybudování důvěry mezi Vámi a dítětem. Pokud Vám vaše vlastní dítě nebude důvěřovat, je všechno špatně. Hlavní problémy jsou opravdu v komunikaci s dětmi a vzájemnou důvěrou. Spousta dětí nedůvěřuje svým rodičům ale spíše kamarádům a mohou se takto dostat do jakéhokoli problému. Pokud totiž bude mít dítě nějaké problémy ať už ve škole, nebo s drogami nebo toho, že se dostal do špatné party nebo to, že vaše dcera důvěřovala nějakému chlapci a on ji zradil, musí vám důvěřovat na to, aby se Vám s takovými problémy svěřilo. A pokud Vám důvěřuje natolik, že se vždy o nějakém problému radí s vámi a ví, že když vám ho poví, společně ho vyřešíte, jste na velmi správné cestě. Víme všichni, že důvěra je velmi důležitá jak v partnerském vztahu, tak i ve vztahu s dětmi.
Další pravidlo pokud máme děti dvě a více, neměli bychom mezi nimi dělat rozdíly. Děti jsou bystré a zanedlouho to samy pocítí a vy pak budete ti, kterým to budou vyčítat, že se nadržovalo tomu a tomu. Proto určitě bychom měli děti měřit stejným metrem, aby neměly právo se kočkovat jak s Vámi, tak se svými sourozenci.
Výchova dítěte není jednoduchá věc. Jsou rodiče, kteří to zvládnou bez problémů a mohou být pyšní na sebe i na své děti a na druhou stranu jsou rodiče, kteří to nezvládají ať už psychicky nebo fyzicky, ale musíme myslet při výchově našich dětí vždy na jednu věc – tak jak si je vychováme, tak se k nám budou chovat a hlavně tak se budou chovat i k okolí a jak jistě víme děti jsou vizitka rodičů. Toto pravidlo vždy bylo, je a bude.
Již od velmi raného věku Vašeho potomka, by jste mu měly vštěpovat jedno velmi zásadní a důležité pravidlo: „Pomáhat ostatním, pokud je to v jeho silách a neotáčet se k problémům zády.“
Proč je toto důležité?
Možná i ony budou někdy v budoucnu potřebovat od někoho pomoci a velmi snadno by se mohlo stát, že jim dotyční oplatí stejnou mincí, jako odplatu za to, jak se k nim kdysi zachovali.
V první řadě by si měly děti vštěpovat, aby například pomáhaly spolužákům uklidit hračky, obléknout či obout ve školce, popřípadě dělat tzv. záchranou síť. Čímž je myšleno to, že pokud děti ve školkách či školách cvičí při tělocviku a Vaše dítko má za úkol dohlédnout, aby se kamarádovi při nějakém cviku něco nestalo, a přidrželo ho v případě nutnosti. Pak musí dotyčný kamarád vědět, že pokud upadne, Vaše dítě ho zachytí a neuskočí stranou.
Možná jsou to pouhé maličkosti a drobnosti, ale i to je základem pro dobrý přístup k pomoci ostatním do budoucna. Děti by měly umět pomoci nejen svým vrstevníkům ale i dospělým, pokud je to nutné.
Jedná se o výpomoc seniorům či zdravotně postiženým, kterým tato jejich dětská pomoc velmi usnadní život. Jedná se převážně o drobné nákupy pro starší milou paní sousedku, odnesení nákupu či pomoc při přecházení přes přechod.
Nemusí se však jednat pouze o fyzickou pomoc, ale i o duševní. Pokud má doma někdo nějaký problém a potřebuje si popovídat, pak je důležité, aby věděl, že se má na koho obrátit a komu se také i vyplakat na rameni. Což se týče jak dětí, tak i dospělých.
Je mnoho způsobů, jak pomoci ostatním lidem kolem Vás, a Vaše děti by měly mít velký vzor ve Vás, rodičích. Pokud ho nemají, ve své dospělosti si budou všímat pouze samy sebe a problémy a starosti ostatním mu budou zcela lhostejné. Řekne si v duchu, proč by se měl o někoho starat, když o něj nebo ni, se nikdo také nestará…
I zde ale platí pořekadla: V nouzi poznáš přítele. Jak ty k nim, tak oni k tobě. A právě v době, kdy lidé nejvíc potřebují nejvíce pomoci, poznají, kdo opravdu za nimi stojí a jsou vždy nablízku, a neotočí se k nim zády.
