Vztahy Archives - Strana 2 z 4

Kamarádi

Jak bychom mohli definovat vztah kamarádství? Můžeme si říci, jak by takové správné kamarádství mělo a nemělo vypadat.

Správní kamarádi

Pokud budeme mluvit o kamarádech, tak jako o těch opravdových, musíme si ujasnit pár pravidel. Opravdových kamarádů má člověk velmi málo, maximálně tak pět, ale kamarád, který pro vás udělá cokoliv i ve dvě ráno je opravdu snad jen jeden na celém světě. Měl by to být člověk, kterého dlouho znáte a o kterého se můžete opřít v tíživé situaci a který bude vždy s vámi a při vás v jakékoliv situaci, i když si nebude myslet, že je správná. Je to člověk který vás prostě podrží a nikdy, opakuji nikdy nezklame a samozřejmě to samé se potom očekává od vás.

„Běžní“ kamarádi

Na druhou stranu kamarády, takové ty „běžné“, máme na každém kroku a je hezké si s nimi vyjít a pokecat, ale to je asi tak vše, nikdy se na ně nemůžete spolehnout, protože při první příležitosti vás zklamou, nebo vám podkopnou nohy. A když je budete nejvíce potřebovat, otočí se k vám zády.

Z toho plyne ponaučení, že dobří kamarádi se hledají velmi těžko a je jich také velmi málo a i přesto je kamarádství krásná a nenahraditelná věc a pro člověka velmi potřebná.

Neshody působí velmi silně

Pokud se s velmi dobrým přítelem nepohodnete nebo pohádáte působí to na vás stejně jako by ste se nepohodli s někým v rodině. Zkrátka je to člověk, který pro vás hodně znamená a jak se říká, položili by jste za něj i život, protože on by pro vás udělal to samé.

Je pravda, že přátelství je někdy mnohem víc než láska. Svým způsobem je to také láska k jedné osobě, ale je to láska jiná. Pocítíte to,až takového přítele budete mít a ti co je mají, jistě vím o čem mluvíme.

Zkrátka a dobře, přátelé jsou jedni z lidí které by jsme si měli vážit a uctívat je a starat se o ně tak, jak nejlíp umíme protože mnohdy jsou jediní, kteří nás nikdy nezklamou i kdybychom provedli cokoliv, vždy zůstanou při nás.

Útěky z domova

Vychováváte problematické nebo živější dítě? Pak je to nepochybně větší „zápřah“, než s „normální“ dětskou povahou.

Milý rodičové, dbejte na to, abyste s Vašimi dětmi vždy jednali férově, spravedlivě a s určitým respektem. Pokud s dětmi, hlavně v pubertálním věku, budete vést neustálé války, které budete řešit příliš tvrdými tresty, zákazy či hádkami, může vést až do extrému – útěk dítěte z domova. Pokud budete respektovat vzájemně své názory, pak se tohoto extrému, můžete vyvarovat.

Často je soužití s dospívající mládeží velmi komplikované, ale ne nezbytně musí vyúsťovat do věčných hádek. Naučte se s Vašimi dětmi mluvit o všem a snažte se naslouchat a hledat všem vyhovující kompromisy.

Jakmile by nastala situace, že opravdu Vaše dítě uteče z domova, budete si vše vyčítat hlavně Vy. Zatímco budete po dítěti usilovně a všemi dostupnými prostředky pátrat, v hloubi srdce Vás bude užírat svědomí, že jste vypjaté situace neřešili jiným způsobem.

V případech, kdy jsou děti doma týrány, většinou nedokáží volit nic jiného, než útěk. Připadají si bezradní a velmi osamocení. Mají pocit, že je nikdo nemá rád a nikomu na nich nezáleží. Problém jim pak nejvíce způsobuje ocitnutí se „na ulici“ bez finančních prostředků a s pár osobními věcmi.

Některé děti dobrovolně volí možnost uchýlit se pod křídla státních úřadů a další požádají o pomoc někoho z příbuzných a přátel.

Pokud se opravdu doma necítíte v bezpečí, nebojte se věci řešit návštěvou v různých centrech pro pomoc týraných dětí, či zavolat na linku bezpečí. Stejně tak se nebojte svěřit někomu ve škole, nebo svému kamarádovi, který se dozajista s Vaším problémem svěří vlastním rodičům, jenž rádi nabídnou pomocnou ruku.

V případech, kdy si pouze nerozumíte s Vašimi rodiči, zkuste jim navrhnout návštěvu odborníka, který se pokusí se všemi zúčastněnými stranami najít příčinu Vašich nesvárů, popřípadě navrhnout určité řešení. Útěk z domova v tomto případě vůbec nic nevyřeší, a ničemu a nikomu, to nepomůže.

Mluvte spolu! Hledejte kompromisy a respektujte se vzájemně. Pak dozajista dokážete žít ve společné domácnosti v jakési souhře a úctě k rodičům, a rodičů k jejich dětem!

Komunikace s dětmi

Vždy všem Vašim dětem projevujte svou rodičovskou lásku a náklonnost stejnou měrou. Dětská závist vůči věnované pozornosti sourozenci či sourozencům, nezná hranic.

Pak, aby na sebe „odstrkované“ dítko upozornilo, snaží se na sebe všemi možnými i nepředstavitelnými způsoby strhnout vaši pozornost.

Nikdy nedělejte mezi Vašimi dětmi žádné rozdíly, ani před nimi nezmiňujte, že máte to, a nebo to, dítě raději. Dětská duše je příliš křehká, a takovéto jednání od Vás, rodičů, rozhodně nebudou snášet dobře.

Snažte se s dětmi komunikovat o všem, co je trápí a stejně tak je dělte stejnou měrou při rozdělování, nebo zakazování počítače, sladkostí, čehokoli.

Na malé miminka se mnoho rodičů „pitvoří“ a šišlají na ně. Těžko polemizovat, zda je to dobře či špatně. V tomto ohledu se názory jednotlivých lidí i odborníků, velmi liší. Někteří jsou toho názoru, že malá miminka stejně nerozumí tomu, co jim říkáte a spíše reagují na zvuk a zabarvení hlasu či výrazu Vaší tváře.

U starších dětiček již však toto „pitvoření“ lidé moc nedoporučují, protože děti učící se vyslovovat slova a následovně i věty by začaly opakovat způsob řeči, s nímž na ně mluvíte Vy.

Co se mazlení a tulení týče, pak dozajista všude platí to, aby bylo každé z Vašich dětí, objímáno i káráno stejnou měrou. A vůbec nezáleží na tom, jak staré dítě vlastně máte. Velmi často se v rodinách lze setkat s tím, že rodiče preferují častější projevy náklonnosti k nejmladšímu členovi a ty starší od sebe spíše odhánějí s tím, že jsou již na takové věci staré, nebo že je bolí to, anebo tohle.

Špatně! I ty starší potřebují vědět, že vám na nich záleží a máte o něj zájem. Proto pohlaďte i pozlobte své starší ratolesti a uvidíte, že to s Vaším vztahem, udělá přímo zázraky.

Vzájemná komunikace Vás rodičů, s Vašimi dětmi, je důležitějším faktorem pro Vás všechny.

Ideální prostředí pro výchovu dětí

Má-li se dítě vyvíjet po duševní a charakterové stránce ve zdravou a společnosti užitečnou bytost, musí vyrůstat v prostředí stálém, citově příznivém, vřelém a přijímajícím.

Zdeněk Matějíček

Současná rodina se potýká s různými problémy, ať už ekonomického, ekologického nebo citového rázu. Nesmíme zapomenout i na rostoucí kriminalitu a násilí. Většina vztahů a krajních situací je řešena agresivitou, lidé prahnou po majetku a v rodinném prostředí chybí úcta, tolerance, vstřícnost, která byla v rodině zakořeněna od nepaměti.

Od útlého dětství formují rodiče své děti, pak se k roli vychovatele řadí i školka, škola, mimoškolní zařízení, kamarádi atd. Pokud rodina a výše zmínění instituce ovlivní chování dítěte k negativnímu směru, pak nasměřují i jeho další jednání a způsob myšlení.

Rodina má dítě vychovávat a podílet se na jeho vývoji ve zdravou osobnost. Proto je dítě vychováno v prostředí, které má být vřelé, citově příznivé a stálé. Rodina stojí na počátku a proto má možnost ovlivňovat vývoj dětí v jeho nejcitlivějších fázích. Přirozeným způsobem je schopna uspokojit základní psychické potřeby. Rodina je pro dítě modelem, který si nese s sebou do života a díky kterémů bude proměňovat a uzpůsobovat své další vztahy, které ho v životě čekají.

Dítě je zviditelněná láska.

Novalis

Dítě potřebuje jistotu. Ta dokáže vytvořit jedince se zdravým sebevědomím. Trvalost a hloubka vztahů mezi rodiči a dětmi, pozitivní intenzivní prožitky, radost provázejí dítě po celou dobu jeho života. Kdykoliv když prožívá patové situace, může čerpat z rezerv, které si utvořil a které mu pomáhají v těžkých životních chvílích.

Zásadní je zejména vývoj jedince do šesti let, tedy předškolní období. Délka dětství se ale pod vlivem individuálních i společenských podmínek liší a je ovlivněna taky potřebami a mírou podpory dospělých. Problémy, které přetrvaly z dětství se jako červená nit proplétají celým životem.

Dříve byly role jasně rozdělené. Maminka se starala o děti a o domácnost a otec chodil do práce a staral se o rodinu materiálně. V současnosti je velkým problémem, že se oba rodiče snaží prosazovat se ve své profesi, a tak přibývá manželství, kdy oba rodiče budují kariéru a na své dítě nemají tolik času, elánu, trpělivosti. Je ale třeba si připomenout, že dítě se učí hodnotám na základě a příkladu, jaký vidí ve své rodině. A ten si taky odnáší do svého pozdějšího života, i do života dospělého jedince, kde uzavírá podobné vztahy, ať už harmonické či nikoliv.

Odchovat děti je nejistá věc, neboť úspěch je tu pln zápasů a starostí a neúspěch je větší nad jiné bolesti.

Démokritos z Abdér

Jak správně naslouchat svému dítěti

Jedna z hlavních překážek správné komunikace v rodině je nedostatek času, ale také to, že rodiče své děti opravdu poslouchat nechtějí. Často si rodiče připisují vinu za problémy a trable svých dětí, a kvůli špatnému svědomí mají tendenci problémy svých dětí popírat.

Sami se omlouvají tím, že je vlastně chrání před tím, že by mohli něco pokazit, kdyby na problémy upozornili a dítě by se v nich mohlo začít utápět. Opak je pravdou. Když na problém upozorníme, dítě zjistí, že o ně máme zájem a nebojí se k nám potom přijít samo a žádat nás o radu.

Zde je několik postupů, které bychom mohli volit:

1) Když už svému dítěti naschoucháme, měli bychom mu věnovat svou plnou pozornost. Ne přitom stát zády k němu a škrabat brambory tak, aby nám dítě nevidělo do obličeje, nevidělo naše emoce, city a nevědělo, co si o tom má vlastně myslet.

2) Dávat mu drobné podněty, například ve vhodných chvílích vyslovit něco, co ho povzbudí pokračovat ve své zpovědi, která je pro něj sama o sobě dost tvrdá – Ano, to máš pravdu. – To si taky myslím. – Jednalas správně, já bych to taky udělala.

3) Přijímat jeho mlčení – Když je dítě vyčerpané a potřebuje si odpočinout, najít nit, popadnout dech, srovnat se se svými myšlenkami, nechejme mu dostatečný prostor.

4) Neříkat unáhledné úsudky. Pokud okamžitě dementujeme to, co jsme právě slyšeli a nepromyslíme si dostatečně dosah svých slov, pak to může mít dalekosáhlé účinky. Věty typu: To teda byla hloupost. – Větší chybu jsi teda udělat nemohla! – No to snad nemyslíš vážně! … bychom opravdu volit neměli, protože tak dítěti dáme zbraň k tomu, aby zaujalo obranný postoj. Ztratí důvěru, kterou si k nám chtěl vybudovat a my máme moc práce, abychom ji získali zpět.

5) Také děti mají silné emoce. Pokud si budeme myslet, že pouze dospělí mají silné a duchaplné emoce, budeme na omylu a pak nám to zabrání pochopit hloubku trápení a stesků našeho dítěte. Emoce jsou silné, mohou být až ničivé, tím spíš, že s nimi dětmi neumějí nakládat tak, jako jeho rodiče a ostatní dospělí.

6) Nejlepším, co může dospělý pro své dítě udělat, je pomáhat mu najít jeho vlastní řešení, které jsou začátkem opravdu pozitivní a konstruktivní výchovy, která mu později otevře bránu do dospělosti.

Křehkost dítěte

„Poněvadž malý princ usínal, vzal jsem ho do náruče a vydal se znovu na
cestu. Byl jsem dojatl. Měl jsem pocit, jako bych nesl křehký poklad. Zdálo
se mi dokonce, že není na Zemi nic křehčího. Ve svitu měsíče jsem pozoroval
to bledé čelo, zavřené oči, kadeře chvějící se ve větru a říkal jsem si: Co
zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné…“ Antoine de
Saint-Exupéry

Citát tohoto známého francouzského spisovatele je velmi příznačný. A mluví
prostými slovy o tom, co je velmi těžko definovatelné, o křehkosti dětské
duše a těla.

Dítě není malý dospělý, je to osobnost, která stojí na svém počátku a začíná se formovat. Je velmi zranitelná, a proto my dospělí, kteří ji pomáháme tvořit a hněteme ji do určitého tvaru, bychom si měli dávat velký pozor na to, jaká slova volíme, jaké metody a postupy volíme, když naše dítě přejde do fáze vzdoru, když se snaží posunout hranice, které jsme mu dali. Když se snaží objevovat svět kolem sebe a reaguje na něj svým naivním, přímým způsobem, které je pro nás dospělé předívdatelné.

Když máme své miláčky tak přečtené, jak to, že nedokážeme své reakce
adekvátně uzpůsobit tak, aby byly přiměřené dětskému věku, duši a způsobu vnímání světa? Ta malá dušička je natolik důvěřivá, že jako houba absorbuje to, co se do ní vleje. Onen koktejl, který pak vzniká může být výbušnou směsí a ona exploze nás zas a znovu překvapí.

Fragile Shy Girl With Long Blonde Hair — Autor obrázku: D. Sharon Pruitt

Mnohdy je to jenom obrana dítěte proti tomu, čemu nerozumí nebo čeho se bojí. A i když je v našich očích neadekvátní, nemůžeme za to odsoudit dítě.
Přece i náš postoj a reakce k tomu, co udělá, řekne, ukáže, formuje jeho
povědomí o dospěláckém světě.

To, co vidíme napovrchu je jenom skořápka, která uzavírá velkou směs citů,
jež se dospělák bojí pustit ven. Dítě tento ventil nemá, proto se nám jeho
reakce mohou zdát přehnané a proto si někdo omylem odůvodní, že onen trest,
který dítko utržilo, je taky adekvátní. Ale naše životní zkušenosti, které
jsme získali, ten světonázor, který jsme si utvořili a naše osobnost, kterou
jsme si zformovali, by nás měla usměrnit a nasměrovat tím správným směrem.

Tak přeji všem dospělým, aby ve svých dětech viděli onu neobyčejnou a
neopakovatelnou křehkost bytí, která se dá velmi rychle neobratným jednáním
zničit.

Být dobrou matkou

Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech
naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách,
u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád
drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí
povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi
bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho
biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku.

Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná,
podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským
mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné.

Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při
práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu.

Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí
radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z
drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento
pocit rozvíjet a opětovat.

Day 213: "Chosen family" — Autor obrázku: Sean Freese

Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka.

Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní,
pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak
neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se
neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu,
pak je situace výhodná pro obě strany.

Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.

Fotografie vs. děti

Většina dětí přímo zbožňuje, když jsou fotografovány, stejně jako následné prohlížení fotek.

Téměř každý rodič se snaží zdokumentovat růst svých potomků. Začínají již tím, že tatínkové zachycují rostoucí bříško nastávající maminky a porovnávají, o kolik se bříško zvětšilo s každým stupněm těhotenství.

Jakmile se očekávané miminko narodí, už v porodnici fotoaparát cvaká snímek za snímkem, aby nikomu vůbec nic neuteklo, a to jak tatínkové, samotné maminky, prarodiče, stejně tak kamarádi, kteří se přijdou na miminko podívat.

V posledních letech je však také velmi rozšířené, že porodnice navštěvuje jeden den v týdnu profesionální fotograf, který maminkám nabízí vyfocení miminka s různými motivy v pozadí fotografie. Například motiv čertíka, sedící vedle miminka a na spodní části fotky je uvedeno jméno děťátka, jeho datum a čas narození, popřípadě i hmotnost při narození.

Růst miminka a jeho roztomilost zachycené na fotkách, Vám i s odstupem času dokáží na tváři vyloudit úsměv a do očí Vám vyhrknout slzy štěstí a lásky k tomu malému tvorečkovi, jemuž jste daly život.

Čím bude dítě či děti starší, tím častěji budete vytahovat fotografie z dob, kdy bylo miminkem a bylo ještě tak nevinné, roztomilé a hlavně hodné. A totéž bude platit i v době, kdy Vaše děti budou dospělé a budou mít samy vlastní děti.

Pečlivě si však tyto fotografie uschovejte, protože Vaše děti po nich budou pátrat a prohlížet si je kdykoliv a kdekoliv. Děti „prošmejdí“ celý byt, jen aby nalezly všechny fotografie, které jste za celý Váš život nashromáždily.

SK Family Photo — Autor obrázku: littleprincessdiaries

Hrozně se jim líbí obrázky osob, míst či věcí. Nejprve se jimi budou potají probírat v nestřeženém okamžiku a budou se v duchu zaobírat tím, kdopak to tam na tom obrázku asi je. A pokud se u těchto fotografií sesednou všechna Vaše milovaná dítka, zcela jistě se mezi nimi rozpoutá na toto téma živá debata, která může přerůst až v hádku o to, kdo z nich má pravdu.

No, a když už dětem dojdou veškeré nápady, přicupitají za Vámi s otázkou, která je celý den tak zaměstnávala.

„Mami, tati, kdopak je na tom obrázku? A co je to za místo?“

Jakmile jejich otázku zodpovíte, budou mít pocit, jako by z nich spadl obrovský balvan a co víc, budou na Vás zírat s otevřenou pusou. Jaké je to pro ně totiž překvapení, když zjistí, že na fotografii jsou ony samy z dob, kdy byly miminka nebo že na fotce jste zachyceni Vy, rodiče, v mladším či dětském vydání.

Važte si každé vzpomínky, která bude navěky zachycena na fotkách. V budoucnosti Vám někdy nepřízní osudu zbývají jen tyto vzpomínky.

Školní lásky

Každý z Vás zcela jistě velmi rád vzpomíná na své školní lásky. A stejně jako Vy, dospělí, tak i Vaše děti tyto školní lásky zažívá každý den. Začíná to dětskými láskami ve školce, kde se vodí za ručičky a sem tam vlepí holčička chlapečkovi či naopak pusinku na tvářičku.

Předstírají, že si hrají na svatbu a paní učitelka šílí, protože při procházce zdržují zastávkami na onu sladkou pusinku. V pozdějších letech, na základní škole, už se pusinkují nejen na tváře, vodí se za ručičky a od svých spolužáků dostávají různé přezdívky typu: „radiátorový jezdci, lízátka či mucky cucky.“

Takovéto přezdívky vznikají následkem činů. Například „radiátorový jezdci“ vzniklo od toho, že daný páreček, neustále při přestávkách vysedává na radiátorech. „Lízátka a mucky cucky“ je zase odvozeno od neustálého ocicmávání na chodbách i ve třídách.

Snaha o to být důležití a moci se vytahovat před spolužáky tím, že už i tato dívka nebo chlapec mají svého školního partnera, je již velmi rozšířené. Tento problém je pro každého puberťáka velmi zásadní otázkou cti, protože pro mnoho spolužáků vypadají divně, pokud ještě žádného „miláčka“ nemají.

Child's Play — Autor obrázku: Crystal Martel

Ale hrnout se zbytečně do nějakého vztahu, jen proto, abyste nevypadaly divně před ostatními dětmi, to rozhodně nedělejte!

Láska je velmi důležitou součástí v životě každé lidské bytosti a mrháním city na nepravého partnera, vede leda tak ke zklamání, bolavému srdci a uplakaným očím. Někdy to může vést i k tomu, že dítě bude mít problém v dospělosti navazovat vztahy se skutečným celoživotním partnerem.

Stávají se však i takové případy, že školní láska vydrží a tento pár, který zažíval lásku od dětských let, spolu stráví zbytek svého života. Pak jsou to velmi šťastní lidé….

Mnoho lidí s úsměvem pozoruje, jak se po okolí prochází mladé miliskující se páry a rádi při pohledu na ně, vzpomínají na své vlastní školní lásky a v duchu si říkají: „Jó, kde, jsou ty doby, kdy jsme se takhle vodily za ručičku my?“

Takže, milý rodičové, mějte trochu ohledů vůči školním láskám svých ratolestí a Vy, milá dítka, na nic nespěchejte. Láska se projeví v okamžiku, kdy ji co nejméně čekáte a jen proto, že Vás někdo tlačí do něčeho, co ani samy podvědomě nechcete, se nesmíte nechat do ničeho „navrtat!“

Je to jen zcela na Vás a Vašich pocitech a odsuzování vrstevníků, je jen pouhá závist nad tím, že dokážete být šťastní i bez partnera. To že na nic nespěcháte, není žádná ostuda, právě naopak! Buďte na to hrdi.

Úsměv vs. pláč

Během několika minut se dokáže dobrá nálada dítě změnit v pláč, či vztekání. Stejně jako u dospělých. Hlavně u velmi malých dětiček je tento obvyklý fenomén k vidění. Stačí mžik a smějící se a skotačící dítě se změní v ječící a vztekající se stvoření. A právě děti ani nepotřebují žádný vážný důvod, proč se jejich chování dokáže v okamžiku změnit.

I Vás rodiče dokáže překvapit pohled na radostný výraz ve tváři Vašeho potomka, stejně jako jeho tvářička pokrytá slzičkami. Radost a nadšení Vašeho dítěte je něco, co se nedá nikým a ničím nahradit. Rozzářený obličej dítěte, když dostane novou hračku, je něco nádherného.

Důvodů k radosti, nadšení a štěstí je u dětí mnoho. Stačí maličkost k jejich spokojenosti. I obyčejné hraní s rodiči, nadšení z hraní s dětmi ve školce, na dětském hřišti, uvaření jeho oblíbeného jídla nebo dokonce dovádění doma s rodiči, kteří je rádi pozlobí. Někteří rodiče tomu říkají „lechtací útok“. Povalí dítko do polštářů a hurá na lechtání. Váš potomek má pak rozzářený obličej úsměvem od ucha k uchu.

K pláči však také nemají tak daleko. Když si například sourozenci spolu hrají, dovádějí spolu a v mžiku se ze smíchu stane pláč. Třeba v okamžiku, kdy se praští do prstíčku, nebo jim sourozenec vezme jejich oblíbenou hračku.

Smutné dokáží být i v případě, že se jim něco nedaří nebo když je někdo zklame. Nejvíce je trápí, když jim někdo blízký něco slíbí a nakonec to vůbec nedodrží.

Noland Tears — Autor obrázku: Alexandre Normand

Proto většina rodičů upozorňuje okolí, aby jejich potomkům nic neslibovali a pokud jim chtějí něco koupit, z vlastní vůle, pak ať tak učiní a rovnou přinesou. Nikdy aby jim ale neslibovaly nějaký dárek a pak jim ho nepřinesly. Protože utěšovat Vaše milované dítě, které usedavě pláče nad nedodrženým slibem, není vůbec nic snadného. Vysvětlovat dětem, proč někteří lidé nemají srdce a nedokáží držet slovo, navíc opakovaně, je velice nesnadné.

Nedodržení slibu jde omluvit, pokud se stane díky určitým okolnostem, ale pokud jde o opakovaný problém, pak to rozhodně dítě nepochopí. Děti jsou velmi citlivá stvoření, a plané sliby neodpouští tak snadno.

Smích a pláč je životem každého ruku v ruce, protože se dá i smíchy plakat. Když se někdo směje tak mocně a nemůže přestat, dokáží mu do očí vyhrknout slzy a právě děti se smějí nejčastěji, protože ještě nemusí řešit běžné starosti dospělých, kteří občas nemají důvod se smát, přestože se přetvařují.

Když se dítě smíchy za bříško popadá, je to pro duši Vás rodičů jako rajská hudba a když Vaše dítě pláče, držíte ho v náručí a úpěnlivě se ho snažíte utišit, když si rozbije kolínko, nebo se mu rozbije jeho oblíbená hračka.

Snažte se s Vašimi dětmi trávit tolik volného času, kolik můžete, protože každý úsměv, kterým Vás obdaří, pohladí Vaši duši, a zažene mnoho chmurů běžných problémů života.