Starší generace je zvyklá, že nové oblečení se kupovalo výjimečně, protože se oblečení dědilo po známých či po rodině.
Jak to fungovalo?
Když měl někdo své oblečení malé, tak ho poslalo pro své známé či rodinu, jako je třeba sestřenice anebo se jednoduše koupilo oblečení pro starší dceru a když z toho vyrostla, tak to oblečení dostala mladší dcera.
A jak to funguje dnes?
V dnešní době tím mnoho lidí pohrdá, říká si, že nejsou tak chudí, aby si neobstarali nové oblečení, a co se týče pubertálních dětí, tak ty chtějí, co je právě v módě a zároveň chtějí být originální. Ale zároveň i v dnešní době existuje mnoho lidí, kteří nakupují v secondhandech a tam jim nevadí, že to před nimi nosil úplně cizí člověk a bůh ví, jaký byl, a když mají dostat oblečení od rodiny nebo známých, tak to jim vadí? No, je pravdou, že mnoho lidí už své oblečení nenabízí svým příbuzným, ale raději ho vyhazuje. I v dnešní době se ale pořád najdou lidé, kteří si takto oblečení vyměňují.
Co když moje rodina a známí o staré oblečení nestojí?
Někdo své oblečení vyhodí, ale proč, když je může dát třeba na charitu. Stejně vy už to oblečení nepoužijete, tak proč nepomoct těm, kteří to potřebují?
Někdo nám dává oblečení, jak se s ním vyrovnat?
Když vám někdo dává oblečení, tak je to proto, že je sám už nevyužije, tak bývá většinou rád, že se starého oblečení zbaví, takže po vás nic nechce. Ale vám je hloupé takovou hromadu krásného (někdy třeba i značkového a zachovalého) oblečení brát zadarmo? Pak takovému člověku můžete koupit třeba jeden kousek nějakého nového oblečení nebo nějakou maličkost a podobně.
Co když si chci vyměňovat oblečení, ale nejde to přes mou rodinu?
V dnešní době, kdy existuje internet, je to jednoduché. Můžete si najít někoho přes internet, s kterým si budete vyměňovat oblečení. Anebo si najít nějaký portál, kde se najde prodej starého oblečení.
Každá dívka se někdy začne chtít líčit, protože se chce líbit. Existuje ale tolik nástrah, se kterými si nemusí vědět rady. Tento článek tě se vším seznámí.
Pokud máš problematickou pleť, určitě budeš chtít všechno zamaskovat a skrýt. Právě proto by ses měla zaměřit na dvě věci – make-up a korektor. Měla bys vybírat hlavně antibakteriální make-upy a pudry (většinou je na nich napsané „acnecover“ nebo „acnecontrol“ či „antibakcerial“), ale ty většinou nekryjí tolik. Dají se koupit v lékárně, ale seženeš je i od známých značek v každé drogérii. Měla bys vsázet hlavně na kvalitu než kvantitu a zapomeň na kosmetiku od Vietnamců, která by tvé pleti ještě více uškodila.
Korektor seženeš v různých barvách, zelené maskují zarudnutí, žluté překrývají tmavá místa, růžový je určen na kruhy pod očima a pak je tu klasický korektor, který bys měla vybírat lehce světlejší než je tvá barva pleti. Vyber si takový, který nejvíce potřebuješ nebo si pořiď paletku všech čtyř korektorů. Make-up nezapomeň vybírat ve své barvě pleti, tmavší by nedostatky ještě více zvýrazňoval. Dbej na to, abys make-up moc nevrstvila, takže pokud máš velmi krycí make-up a zkrátka nezakryje úplně všechno, budeš to muset přežít. Pleť bys neměla ještě více zatěžovat. Je zde důležité i důkladné odličování a čistění pleti, aby se póry neucpávaly ještě více a akné se nezhoršovalo.
Pokud tě trápí tvá pleť, ale spíše její barva, jsi bledá a obličej postrádá trochu té zdravé barvičky, pořiď si tvářenku. Tvářenka dodá obličeji plastičnost, dotvaruje ho, zvýrazní tvé lícní kosti a také mu dodá potřebnou barvičku. Pro začátek si nevybírej žádné syté barvy, aby si nechodila jako Marfuša, ale vybírej si spíše přirozené a lehké barvy – světle růžová, lehce korálová či lehce bronzová bude tou skvělou volbou. Tvářenku nanášej na tváře, ale ne na jejich vrcholek, ale kousek pod. Dobře to poznáš, když našpulíš rty. Tvářenku se pokus vystínovat do ztracena, nedělej žádné koláče. Zároveň zdravíčka neprotahuj, až ke rtům, ale zhruba uprostřed tváře přestaň. K aplikaci si pořiď i speciální štětec na tvářenku, labutěnky, které jsou přibalené k tvářence, ji většinou nedokáží nanést krásně rovnoměrně.
Pokud tě akné netrápí a ani barva pleti, ale máš problém spíše s nevýraznýma očima, budeš to mít o něco jednodušší. Můžeš klidně zapomenout na jakoukoliv kosmetiku na pleť a věnovat se pouze očím. Pokud tě trápí nevýrazné, krátké či blonďaté řasy, pak pro tebe bude jednoduchým řešením řasenka. Můžeš si vybrat z mnoha typů a tvarů kartáčků, jen který ti bude vyhovovat. Ze začátku ti asi nebudou moc vyhovovat obří kartáčky, které řasy opravdu prohustí, ale časem si k nim třeba cestu najdeš. Pokud se ti řasenka obtiskne na horní či dolní víčko, lehce ji odstraníš vatovou tyčinkou namočenou do odličovače. Zvýraznit oči můžeš i linkami či stíny. S linkami bych ale raději ještě počkala, až dostaneš do ruky ten správný grif.
Když se jen tak projdeme po nějakém městě, tak na téměř každém rohu nalezneme sprejerskou malůvku. Ať už jsou „vyzdobeny“ zastávky či nějaké budovy, betonové zdi a podobně. Někdo to hodnotí jako kladnou věc, že se děti vyřádí na stěnách, ale pro některé je to nepřípustný vandalismus.
Za jakých okolností bereme graffiti jako vandalismus?
Jsou lidé, kterým to vadí úplně vždy. Ale najdou si i takoví, kterým to vadí, jen když je to na nějakých nevhodných místech – nebo zejména když ráno najde nečekanou malůvku na svém paneláku. Také se to lidem nelíbí, když to je nasprejované nějaké veřejné místo, jako je třeba právě autobusová zastávka.
Kdy můžeme brát sprejování grafitů jako umění?
Když takoví lidé mají na své sprejování vyhrazené místo, kde si můžou kdykoliv a cokoliv nasprejovat. Pak nikdo nemůže říct, že je to vandalismus, protože to má dovoleno a také je jejich tvorba mnohdy moc povedená, takže to lze považovat za opravdové umění, přestože se to někomu nelíbí a nadává na to.
A jaký názor na to máte vy?
Starší osoby k tomu mívají téměř vždy negativní, protože je to přece jenom nemorální, aby si někdo jen tak čmáral po budovách, každopádně když je k tomu třeba vyhrazena zeď, tak to někteří odsuzují, že je škoda stavebního materiálů a někdo řekne, že lepší než, aby sprejovali po jejich baráku. A jak na to reagují děti v pubertě? Těm se to pro změnu téměř vždy libí, protože v tom vidí takovou tu svobodu projevu a ten pocit, který děti v pubertě vyhledávají – že dělají něco, co se dospělým lidem nelíbí a co jim oni zakazují, takže proto je to láká.
Kde takoví lidé berou inspiraci?
To pro ně není vůbec těžké. Nejen, že vidí malůvky svých předchůdců nebo kolegů, které je inspirují k vlastní tvorbě. Ale mnoho obrázků naleznou na internetu.
Jak dále pracovat, když moje dítě sprejuje?
Určitě bychom mu to neměli zakazovat, ale každopádně bychom mu měli vysvětlit, že nesmí ničit žádné budovy. A můžeme třeba vyzkoušet, že když mu jde kreslení, malování, tak ho přihlásit do nějakého výtvarného kroužku, aby se vyřádilo tam a dokonce i dále rozvíjelo svůj talent a trochu rozšířil.
Jak můžeme znát z různých filmů, tak se na Vánoce dělají jisté tradice, které dodávají tu váhu a krásu Vánoc, když jsou všichni pospolu a snaží se udělat něco výjimečného. A jsou lidé, kteří dodržují některé z tradic i dnes.
Kapří šupinka
Ti z vás, kteří mají na štědrovečerní tabuli kapra a sami ho doma zbavují šupin, určitě znají tradici, kdy se dává kapří šupina do peněženky, aby člověk měl více peněz.
Asi nejznámější tradice. Vezmete si každý jablíčko a nůž. A to jablíčko rozkrájíte (přesně naopak než byste si to krájeli na jídlo.) Uvnitř se ukáže hvězdička z pecek. Pokud je hvězdička krásná, tak se říká, že budete mít dlouhý život, protože budete zdraví.
Házení papuče
Je to tradice zejména pro dívky. Stoupne si na nějakou delší chodbu anebo do delší místnosti. Sundá si svoji papuči, stoupne si na začátek chodby a směrem ke dveřím. Potom se otočí ke dveřím zády, vezme svou papuči a hodí ji přes rameno. Podle toho jak dopadne, se rozhodne, zda bude další rok doma nebo, jestli pojede do světa. Když je papuče otočená patou blíže ke dveřím, tak to znamená, že dívka zůstane doma, a když je papuče otočená patou od dveří, blíže k dívce, tak to znamená, že pojede do světa.
Pouštění lodiček
U dětí velmi oblíbená tradice, kdy si vezmete škopek nebo nějakou větší mísu s vodou. Oloupete vlašské ořechy a z jejich slupky si uděláte lodičku. A to tak, že si koupíte ty malé narozeninové svíčky (co se dávají do dortů) ty voskem připevníte ke skořápce od ořechu. Potom je zapálíte a položíte na vodu. A říká se, že komu vydrží svíčka nejdéle hořet, že bude nejdéle na tomto světě.
Lití olova
V dnešní době už téměř neznámá tradice, a pokud ji někdo zná, tak zejména z filmu Pelíšky. A jedním důvodem je to, že olovo jen tak neseženete a pak ho doma roztavovat je taky oříšek, ale dělávalo se to. To se olovo roztavilo a jako kapalné se lilo do mísy se studenou vodou a vytvořilo to nějaký tvar, který by měl být symbolem vašeho života. V dnešní době se kupuje krabička přímo s vybavením na lití olova, nebo se olovo nahrazuje voskem, kdy necháte roztopit celou čajovou svíčku a pak tekutý vosk nalijete do studené vody a také vám to udělá jistý tvar.
Jak poznám, že je moje dítě talentované? Není dítě, kterému by šlo všechno stejně dobře. Někdo lépe zvládá třeba počty v matice a druhý může mít lepší jazykový cit a podobně. Pakliže je vaše dítě v něčem výrazně lepší než ostatní, pak už jde o talent. Nebo když vaše dítě dokáže v útlém věku namalovat obraz, co by vypadal jako umělecké dílo, pak už jde o genialitu.
Mám génia, co teď?
Pro každého rodiče je krásný pocit, když zjistí, že jeho dítě je v něčem extrémně dobré. Ale problémem může být, že takové dítě může být zaměřeno jen na ten svůj obor a jinak by se neumělo orientovat v reálném světě.
Když je vaše dítě výborným malířem, tak se uzavře jen do svého malování, může kreslit několik hodit denně a opravdu krásně, ale pak už se nebude moc soustředit na praktickou část života. Může být nesamostatné, že si samo neuvaří, nevypere, prostě kdyby bylo závislé na samo na sobě, tak by to nezvládlo. Proto je dobré samozřejmě podporovat jeho genialitu, ale zároveň ho naučit postarat se o sebe.
Jak mám rozvíjet talent svého dítěte?
Většinou, když dítě v něčem vyniká, tak to bere jako svou zálibu, a proto se samo snaží se o tom zjistit více. Každopádně by ho rodič měl podporovat, jak chválit za krásně a precizně povedenou práci, tak za jeho snahu. A také by bylo dobré, kdybychom dítě přihlásili do nějakého kroužku z oboru, ve kterém vyniká, ale pouze nenuceným způsobem. Jestliže bychom dítě do toho nutili, tak by mohlo mít pocit, že to nedělá, protože ho to baví, ale jen protože to chce rodič. A pak se může stát, že by o to přestalo mít zájem. Ale je jasné, že ho nemůžeme nechat, aby to odbývalo.
Co nesmím zanedbat!
Rozhodně podporu dítěte. A to zejména, když bude mít své první představení. Pokud jde o talent ve hře na hudební nástroj, tak jeho první koncert či předehrávku. Pokud je o výtvarný talent, tak jeho první výstavu. Zda jde o herectví, tak jeho divadelní představení. Pokud jde o nějaký talent v počítání, tak jeho účast na soutěžích či v olympiádách. A podobně.
Protože pokud dítěti rodič nepřijde na jeho první událost, kde má příležitost ukázat svůj talent, tak nejenže ho rodič velmi zklame, ale také může nabýt pocitu, že není tak dobrý, když rodiči nastálo za to přijet a může se svého talentu „vzdát“.
Tomáš byl nejslavnější dětská hvězda své doby. Ale osud mu bohužel nepřál a Tomáš při tragické nehodě v autě zemřel. Jako dětská hvězda zazářil tak silně a měl už jako dítě takový talent a náboj jedinečnosti, že na něj jen málokdo zapomene.
Na začátku jeho kariéry bychom mohli jmenovat jeho první roli žáčka ve filmu Marečku podejte mi pero. Ale určitě to také neměl vůbec jednoduché. Na konkurzu na „velrybu“ se sešlo kolem 140 dětí a režisérka Marie Poledňáková by si malého Tomáše sotva všimla, kdyby na pozdrav neudělalneznáme gesto, kterým se aspoň trochu zvýraznil od ostatních.
Jeho koníčky byly údajně rybaření, koně a auta, už v osmi letech měl doma sbírku 120 modelů autíček. Také o sobě v jednom rozhovoru prohlásil, že s herectvím končí a nemrzí ho to, dokud hrál byla to zábava, ale chyběly mu prázdniny, které jako malý herec nikdy neměl. Nemohl chodit s klukama do kina, protože se musel připravovat na zkoušky.
Z herectví odešel tedy opravdu dobrovolně a třeba udělal dobře, ale jeho osud to vzal doslova… Tomáš, student práv, kterého kdysi miloval celý národ se zabil ve svém autě čelním nárazem do stromu v malé vesnici na severu Čech, v březnu 1990.
Jeho blízkou přítelkyní byla v době jeho tragické smrti o dva roky starší Hana Zaňáková (Lucie Bílá).
Řekneme si tu tedy pár filmů, ve kterých si Tomáš zahrál. První z nich je Marečku podejte mi pero, Setkání v červenci, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Ať žijí duchové, Jak dostat tatínka do polepšovny, Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem, Prázdniny pro psa a mnoho dalších.
Byl to opravdu skvělý dětský herec, který si získal mnoho srdcí jak dětských, tak dospělých myslím že v Česku není nikoho, kdo by si ho nepamatoval a také kdo na něj nebude vzpomínat jen v tom dobrém. Pro český národ veliká ztráta, ale buďme rádi i za to málo, co tady po sobě Tomáš zanechal.
Vánoční stromeček je jedním ze symbolů Vánoc. Staví se vždy na štědrý den a určitě nikdo z nás si bez něj vánoce nedovede představit.
Tradice zdobení stromku jak ji známe dnes, pochází hlavně z německých měst. Do soukromých prostor začal vánoční stromeček pronikat až v polovině 17. století. Ovšem v Česku nemá vánoční stromeček dlouhou tradici. Poprvé je postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém Libeňském zámečku.
Samozřejmě na vánočních trzích se začali objevovat umělé vánoční stromečky vyrobené z kartónu nebo tenkých prkýnek a lidé o ně nejevili nijak zvlášť velký zájem. Více se samozřejmě ujali živé stromečky, ať už smrčky nebo jedličky. Dřív se takovéto vánoční stromky zdobily perníčky, sušeným ovocem nebo sladkým pečivem. Někdy kolem roku 1860 se na stromečku v Čechách prvně rozsvítili lojové svíčky.
To jsou začátky vánočního stromečku, ale dnes je tomu úplně jinak. Lidé na Vánoce zdobí vše, co mají ať už je to venkovní osvětlení domu a zahrady, ale i vnitřní osvětlení domu. Dnes jsou vánoční stromečky poseté ozdobami a různě barevnými a blikajícími světélky. Je mnoho lidí, kteří opravdu ozdobí dům takovým způsobem, že se na něj chodí dívat lidi z celého kraje.
Dnes už se také spousta lidí rozhoduje, jestli stromek živý nebo stromek umělý. Podle mě na Vánoce patří živý stromeček. Nejenom, že je symbolem Vánoc a vánočních svátků, ale také krásně voní a je jedno, jestli to je smrček, borovička nebo jedlička. Neříkám, že umělý stromek není krásný, ale z mého hlediska velice studený, který se hodí tak do výloh obchodů a do obchodních center.
Dnes už se Vánočními stromečky zdobí i města a vesnice, určitě není jediné náměstí nebo náves, kde není na vánoce ozdobený veliký strom. Samozřejmě největším vánočním stromem vždy oponuje Praha na Staroměstském náměstí, kde se na jeho rozsvěcení chodí dívat stovky a stovky lidí.
Hlavní bodem vánoc by ale kromě toho všeho měla být jedna velmi důležitá věc a to je, že na vánoce by měla být celá rodina spolu a měla by si užívat svátky vánoc v pohodě a v klidu.
Máte-li děti, které už s počítačem, potažmo internetem samy umí, měli byste čas od času zkontrolovat, co ve vaší nepřítomnosti dělají. Nejen tím, že se podíváte do historie, která se ukládá ve vašem počítači, ale i dotazováním se dítěte a zájmem o to, co dělá. Často jsou dnes děti šikovnější, než rodiče, proto byste se měli informovat a poradit u odborníků. Nápomocné vám můžou být různé systémy a aplikace.
Zvědavost nezná hranic
Tak, jako jsou zvědavé malé děti, batolata, které vám vlezou do skříně a vytahají hrnce, otevřou šuplíky a vyhází všechno prádlo i za cenu, že si skřípnou prsty, stejně tak zvědavé jsou větší děti. Jen je jejich zájem posunutý trochu jinde.
Možná se budete divit, ale podle společnosti Online Family, která se zabývá pomocí chránit děti pohybující se na internetu, vyhledávaly děti a mládež do 18 let věku nejčastěji výrazy sex, porno, team Jacob a Michael Jackson. Statistika je sice z roku 2009 z čehož můžeme usuzovat, že Michael Jackson patří do častého vyhledávání právě proto, že v tomto roce zemřel. I do nynějška však údajně na špici vyhledávání zůstávají pojmy týkající se sexu.
Zrádné sociální sítě
Už i děti ve školkách ví, že existují sociální sítě. Nejen FaceBook, ale i jiné ať už české, nebo zahraniční sítě, které mají propojovat lidi a usnadnit kontakt s rodinou a přáteli. Bylo by to výborné, kdyby však nebylo tak jednoduché zřídit si účet, což zvládnou i menší děti, než pro které je určeno a pak už nahrávají a posílají své fotky a fotky celé rodiny svým rádoby přátelům.
Pamatujte a vysvětlete svým dětem, že co se jednou dostane na internet, není možné odstranit s jistotou, že už si danou věc někdo neuložil, nebo nepoužil jinak, než jste chtěli. Další věcí je, že není potřeba žádné prokazování totožnosti při zakládání účtu, takže s jistotou nemůžete vědět, že „Anička Nováková“ je skutečnou Aničkou Novákovou.
Nejhorší, co děti můžou udělat je sdělovat na sociálních sítích své telefonní číslo, adresu, aktuální stavy – že jsou sami doma, kdy se vrátí rodiče, že jednou na dovolenou… Stejně tak si nesmí domlouvat schůzky s někým, koho osobně neznají a pokud se s někým sejít chtějí, musí informovat rodiče, říct, kde schůzka bude a nejlépe jít na schůzku s rodičem, nebo sourozencem, kamarádem.
Důležité ujasnění dětí a rodičů
Velmi dobrým způsobem, jak se snažit děti ochránit před nástrahami internetu je pohovořit s nimi otevřeně o nebezpečí, které na ně číhá. Velmi dobře zapůsobí nějaký příběh, který se stal, děti tak budou mít potvrzeno, že se to skutečně může stát. Nemusíme dětem vyprávět nějaký nejhorší příběh, který se stal, stačí lehčí forma s dobrým koncem, ale důležité je upozornit, že vše mohlo dopadnout jinak a jak.
Rodiče by měli dobře znát síť, kterou jejich dítě používá a také znát podmínky, za jakých funguje.
Internet by neměl být dětem dostupný nonstop, měly byste mít nastavený řád pro jeho používání a ten dodržovat. Občas samozřejmě zkontrolujte, jestli ho dítě neporušuje.
Také mu vysvětlete, co nemá na internet vkládat, zveřejňovat, o čem nemá mluvit. Děti často neví proč, vysvětlujte, diskutujte, uvádějte již výše zmiňované příklady, následky.
Systém pomáhající rodičům
Existuje spousta služeb, díky nimž jsou děti na internetu lépe chráněny. Jsou to web filtry, proxy servery, nebo třeba rodičovské zámky. Jejich princip spočívá v tom, že mají k dispozici nějakou databázi nežádoucích stránek, která je průběžně aktualizovaná. Jsou to třeba placené stránky, pornografické stránky, herní stránky…
Většina balíčků Windows má v sobě obsažen i Rodičovský zámek, zkuste se s ním seznámit. A pokud by vám nevyhovoval, nebo jste ho neměli, je spousta jiných možností. Stačí, když do vyhledávače zadáte “rodičovský zámek na PC“.
Mateřské školky jsou pro všechny rodiče velkou pomocí po dobu, jež musí strávit v zaměstnání, a proto by se měli i rodiče snažit školce pomoci, jak je to jen možné.
Může se jednat o pouhé maličkosti, jako kopírování pracovních listů, čímž se snižují školce náklady za pořizování většího množství této učební pomůcky. Dokonce je pro školku velkou pomocí i pouhé donesení pro Vás přebytečných věcí, jako knoflíků, látek, papírů, pastelek či jiných užitečných věciček, jež mohou děti využít při tvorbě různých uměleckých dílek.
Ti, kteří mají možnost zařídit různé exkurze, například do firem nebo státních institucích, je velkým zpestřením denních aktivit dětí ve školce. Šikovnější a zručnější rodiče mohou vypomoci dané školce i různými drobnými opravami v budově školky nebo v jejím okolí (na dětském hřišti) nebo opravami koloběžek, kol či dalších hraček, které děti ve školce mohou využívat.
Dokonce i hračky, s nimiž si již Vaše dítko doma delší dobu nehraje a jsou po technické stránce ještě v pořádku, je ve školkách velmi rádi přijmou. Mohou si s nimi hrát další děti a byla by velká škoda, kdybyste je vyhodily, zatímco mohou být ku prospěchu dalším dětem.
Důležitým aspektem v komunikaci, Vás, rodičů se zaměstnanci mateřinek, je vzájemný respekt a snaha o různé kompromisy a nápomoc při výuce Vašich dětí. Je potřeba doma s dětmi pilně procvičovat psaní jejich jména, počítání, rozpoznávání barev a mnoho dalšího.
Všichni rodiče si musí uvědomit, že vzájemnou pomocí se tvoří pevnější pouto mezi dětmi, rodiči i samotnou institucí a jejími pravidly. Proto, pokud můžete a je to ve Vašich silách, pomozte školce i na pohled pro Vás pouhou malicherností. Zpětná vazba na sebe nenechá dlouho čekat.
Ztratili jste jedno ze svých dětí a ostatní sourozenci zemřelého děťátka, to nesou ještě hůře než, Vy rodiče? Právě ztráta vlastního sourozence v dětských letech, je asi tím nejhorším prožitkem, který kdy děti mohou zažívat.
Někdy mohou být tyto přeživší děti traumatizovány právě tím, že ony zůstaly naživu, a jejich bratříček nebo sestřička je navždy opustil/a. Přestože rodiče se všemožně snaží, aby se sami vyrovnali se ztrátou dítěte a zároveň plně fungovat pro ty, kteří zůstali, je to někdy až příliš velká psychická zátěž.
Pokud někdo tuto tragickou záležitost prožívá, obrňte se jakousi slupkou běžného fungování. Ostatní členové rodiny Vás potřebují a na truchlení je vždy času dost. Ale pozor, i truchlení musí přijít a člověk potřebuje čas a prostor na truchlení, proto truchlete kdykoli se vám naskytne chvíle a při péči o ostatní rodinu je těchto chvil velmi málo!
Někdo by Vám mohl říct, že se toto snadněji řekne, než – li udělá, ale zamyslete se nad tím, že Vy a zbytek rodiny jste zůstaly naživu, a že máte ještě pro koho žít. A Vy, děti, pokud jste jakýmkoliv způsobem přišly o sourozence, neuzavírejte se do sebe, mluvte o tom s Vašimi rodiči, blízkými i cizími lidmi, pokud to bude nutné. Ani se neobviňujte z toho, proč zrovna Váš bratr nebo sestra Vás opustil/a a Vy tu zůstaly samy.
Vzpomínky i láska k milovanému Vám navždy zůstane ve Vašich srdcích a nikdo a nic na tom nemůže nic změnit. Ani nemá cenu obviňovat někoho z něčí ztráty, protože se smrt dá jen velmi těžko nějak ovlivnit, i přes veškeré snahy lékařů, rodičů, sourozenců i jiných lidí z blízkého i širšího okolí.
Těžko může někdo ovlivnit smrt při nehodě nebo neléčitelnou chorobu. Prostě bylo dáno osudem, aby Vás daný človíček opustil, a nic to nezmění. Stmelte se dohromady buďte si oporou! Pomůže to celé rodině překonat velmi těžké období života, a mluvením o Vašich pocitech, to může hodně usnadnit.
Sice Vás postihla velká rodinná tragédie, ale Váš život i život Vašich blízkých neskončil a pokračuje dál!
