Zajímavosti Archives - Strana 6 z 8

Křeček přinese vašim dětem radost a naučí je zodpovědnosti

Pokud uvažujete, že byste koupili dětem domácího mazlíčka, třeba křečka, nemusíte se ničeho obávat a směle jim pokojíček tímto malým obyvatelem zpříjemnit. Jeho chov není náročný, ani nákladný a zvládne ho každé větší dítko, dejme tomu od první třídy. Jsou přítulní, dovedou se v rámci možností mazlit a je s nimi spousta legrace.

Druhy křečků

V prodejně chovatelských potřeb, tzv. zverimexu najdeme dva druhy křečků. Křeček zlatý (Mesocricetus auratus) a křeček džungarský (Phodopus sungorus). Mají v podstatě stejné povahy, pokud nemají důvod útočit, nebo nehrozí nebezpečí, jsou klidní. Samečci jsou často klidnější, než samičky.

Asi od druhého měsíce začnou být „alergičtí“ na jiné křečky, zvláště ty stejného pohlaví. Pokud chcete dětem nabídnout páreček, aby viděli i mláďátka a vše kolem, mějte na paměti, že křečci se velmi dobře množí a je možné, že budou mít mláďátka až 20x do roka v počtu 2-10 mláďat ve vrhu.

Dožívají se dvou až tří let.

Co je potřeba pro úspěšný chov

V chovatelských potřebách zakupte klícku, která bude mít uzaviratelný vrch. Je potřeba vystlat ji hoblinami, nesmí to být jemné piliny. Umístíme ji někde, aby nebyla v chladu a křeček vám nenastydnul.

Aby si křeček udělal hnízdo podle svého gusta, můžete mu poskytnout i natrhaný toaletní papír, nebo kapesníčky a seno. Jako domeček může posloužit květináč s vysoustruženým otvorem, nebo jednoduše půlka kokosového ořechu, do kterého také uděláme otvor o velikosti cca 3,5cm.

Nesmíme zapomenout na misku na jídlo, napáječku, kus dřeva na obrušování zoubků, které mu celý život rostou do délky. Nejvhodnější je nějaké z ovocných stromků. Také je potřeba zajistit křečkovi zábavu, takže kupte malý kolotoč na vyběhání, nebo prolézačku.

Ikdyž křečkovi bydlení maximálně zkonfortníme, musíme ho občas vyndat z klece a nechat ho proběhnout po pokojíku. Dávejte pozor na kabely, je potřeba pokojík upravit, aby byl pro křečka bezpečný. Také pozor na pády z výšky, aby dětem křeček nespadl.

Roborovski Hamster Dwarf — Autor obrázku: cdrussorusso

Krmení

Můžeme sehnat již připravenou směs pro křečky, ta je také nejvhodnější. Křeček má rád i ovoce a zeleninu, ale opatrně, v ovoci je pro křečka hodně cukru. Dále můžeme křečkovi nabídnout různé semínka, nebo oříšky, ale také s mírou, protože jsou tučné. Mezi krmení můžeme zahrnout i tvrdý chleba, který také výborně poslouží k obrušování zbouků.

Když je křeček nemocný

Křečka můžou napadnout roztoči, kteří napadají kůži. V tomto případě vyhledejte odbornou pomoc.

Pokud jsme my sami nemocní, neměli bychom ke křečkovi moc chodit, mazlit se s ním… je velmi náchylný na „lidské“ nachlazení. Projevuje se schoulením křečka, kýcháním, mokrým čumáčkem. Pomocná může být teplá voda s medem, nebo mléko. Křečka nikdy nekoupeme, ani v teplé vodě.

Když má křeček vlhký ocásek, značí to průjem. Je většinou způsoben špatnou stravou. Pokud je moč načervenalá, bývá to znak toho stejného, ale lepší je poradit se se zvěrolékařem.

Když se za děti stydíme

Mnoho rodičů se musí velice často potýkat s ostudným a nevhodným chováním svých potomků. Dozajista velmi dobře znáte ten pocit ponížení, kdy byste se nejraději propadly hanbou do země. Děti si bohužel moc neuvědomují, co svým nevhodným chováním, Vám, rodičům, způsobují. Vy se pak musíte potýkat s pocitem bezmoci, ponížení a i s pocitem, že jste zklamaly ve výchově Vašich dětí.

Nevěště hlavu, rozhodně to není žádné zklamání, protože děti se mnohdy svým chováním snaží dát najevo svou převahu, strhnout na sebe veškerou pozornost Vás samotných i všech kolem Vás.

Někteří rodiče řeší vypjaté situace různými způsoby:

Domlouvání – snažit se dítěti vysvětlit, že jeho vztekání, v případě pokud mu odmítnete zakoupit to, co mermomocí právě v tu chvíli chce, prostě nedostane.

Pokud se jedná o osahávání zboží v regálech obchodů, je to podobné, ale ani v jednom z případů není nikdy zaručeno, že se jejich nevhodné a ztrapňující chování změní. Pouze po Vás „hodí“ nasupený pohled a i nadále budou pokračovat v provokování všech přítomných.

Fyzický či jiný trest – rodiče volí v tomto případě plácnutí po ručičce, nebo sedací části těla, či zákazem té či oné činnosti. Ale ani toto nemusí zabrat. Většinou sice zanechají nervy drásajícího řádění, ale pouze na pár okamžiků. Jakmile se otočíte, abyste v poklidu pokračovali v nákupu, šup, a už má opět v nenechavých ručičkách hračky, jídlo i oblečení, které si musí právě v tu chvíli prohlédnout.

Rezignace – v tuto chvíli většina rodičů upustí od svého záměru nákupu a raději „čapnou“ svého neposedného potomka za ruku vzpouzejícího se a co nejrychleji opustí obchod či restauraci nejbližším východem.

Kombinací všech uvedených reakcí rodičů lze velmi snadno dosáhnout alespoň částečného zklidnění dítěte, ale ne bohužel vždy.

Lidé, kteří se setkají s takovýmto nezbedným dítkem, mohou pouze kroutit hlavou nad jeho ječením, pobíháním či házením předmětů na zem. Mnohdy dokonce, Vás rodiče, velmi litují, když sledují Vaši marnou snahu o ukáznění Vašeho potomka.

Nejčastěji se ale naráží na zeď nepochopení ze stran přihlížejících. Dokonce se již stal i případ, kdy budete požádáni zaměstnanci, abyste obchod urychleně opustily, nebo si dítě zklidnily či poučily, o tom, že na potraviny se nesahá rukama bez igelitových rukavic (např. oddělení pečiva), protože pokud si zboží nezakoupíte, může si je zakoupit někdo jiný a rozhodně to není hygienické.

Radit, jak jednotlivé situace řešit, není tak jednoduché, jak by se zdálo. Obrňte se trpělivostí a doufejte, že z této „paličatosti a svéhlavosti“ jednou Vaši potomci vyrostou.

Nenechte se odradit reakcemi některých lidí ve Vašem okolí, i je někdy může v budoucnosti potkat podobný osud a poté velmi rychle pochopí, co Vy prožíváte každý den!!

Počítač ano či ne

Sami na sobě víme, že nejde jenom o to, aby dítě bylo nadané a bystré. Jde taky o to, že jej stimulujeme, podporujeme a usměrňujeme tak, abychom jeho schopnosti ještě více usměrňovali a podporovali. Když je hudebně nadaný a my mu zaplatíme lekce klavíru či hry na flétnu, pak se může jeho vloha dále rozvíjet. Kdybychom si však řekli, že je šikovný, ale ať se rozvíjí podle svých možností, pak by se stěží naučil hrát na hudební nástroj nebo poznal noty.

Častěji sahají rodiče po pro ně přijatelnější varintě, a to že své dítě nechávají vysedávat před obrazovkou počítače nebo televize, než aby se mu osobně věnovali. Dělají dobře?

Mnozí rodiče neví, jestli je počítač dobrý stimul pro jejich dítě, či ne. Pokud dítě hraje hry na počítači, pak se rozvíjí jeho schopnost soustředění, také postřeh a koordinace oka a ruky. Díky počítači se může naučit: zpívat řadu písniček, vyprávět pohádky, naučit se anglicky barvy, rozšířit slovní zásobu a rychleji si pamatovat některé znalosti. Sami si můžeme na dítěti ověřit, že pokud takový mozkový trénink absolvuje, pak se zvyšuje interval, po který se dokáže soustředit a také je například rychlejší v pexexu, které si trénoval na počítači.

Na co si ale musíme dávat pozor je, že děti nedokáží rozlišovat mezi fikcí a skutečností, proto by neměly hrát hry, které jsou hrubé, agresivní, násilnické, protože takové hry je lehko přivedou k myšlence, že pokud se střílí ve hře, pak se může i ve skutečnosti a nic se neděje. Ale pak je na rodičích, aby nasměrovali vhodnější způsob zábavy.

Děti umí s počítačem rychleji než dospělí. Takže se pak divíme, co všechno už na počítači zvládá a můžeme porovnánvat mezi sourozenci, že starší už toho zná o hodně víc, protože je na počítač víc zvyklý a dokáže zhodnotil jeho pozitiva.

Travis Playing a Video Game — Autor obrázku: born1945

Za našich mladých let jsem se s počítačem nehráli, proto máme někdy odpor nebo mírnou averzi, která je ale většinou zbytečná. Tuto třináctou komnatu musíme chtě nechtě otevřít, protože patří k současnému způsobu žití. Ale opět platí ono pravidlo, že všeho po malých dávkách neškodí. Je to rozhodně lepší, než úplný zákaz používání počítače s tím, že by jej dítě za našimi zády obcházelo. Stačí se domluvit na přiměřeném časovém intervalu a na době, kdy bude mít dítě počítač k dispozici a pohovořit si s ním, co se chystá hrát a na co se chce zaměřit.

Většina školních dětí už umí počítač bezpečně používat a není výjimkou, že řada školkových dětí umí hrát na počítači hry, používá tablety nebo umí najít na internetu různé pohádky, Kouzelnou školku, cvičení s Míšou nebo jiné dětské programy. Dokonce už není výjimkou, když si dítě přinese do školky tablet nebo dětský počítač a učí se na něm ve školce psát písmenka, číslice a skládat jednoduchá slovíčka, nebo se se spolužáky učí písničky z Večerníčků, známé melodie a řeší logické úkoly.

Ať chceme nebo ne, musíme se smířit s faktem, že počítač, laptom, tablet nebo jiné varianty elektronických pomocníčků do naší domácnosti, do škol a dokonce i do předškolních zařízení neodmyslitelně patří a pokud se budeme snažit dětem za každou cenu zprotivit tento výdobytek moderní doby, pak se vše může obrátit proti nám.

Dětské soutěže

Mnoho rodičů se snaží svá miminka i starší děti něčím zviditelnit a ukázat ostatním, jak je jejich dítko roztomilé a sladké. No a pokud za to bude nějaká ta menší odměna, berou to jako bonus navíc.

Způsoby soutěžení

Přihlašování dětí do různých forem soutěží, jak přímou osobní účastí, tak pomocí internetu.

Pokud jsou tyto soutěže brány pouze jako jakési hravé zpestření dětského života, pak to rozhodně není ke škodě.

Stávají se však také případy, kdy rodiče začnou soutěže brát buď příliš vážně, nebo dokonce nutí dítě, aby tímto způsobem splnilo jejich vlastní neuskutečněné sny. A to rozhodně není dobré! Ani pro rodiče a už vůbec ne pro dítě.

Časem by rodiče děti začaly nenávidět za jejich ambice, sny i nátlak, který by na něj vyvíjely.

Berte to s nadhledem

V případě, že však budete chtít Vaše dítě či děti přihlásit do nějaké soutěže jen tak, aby si i ostatní lidé či známí prohlédli fotky na internetu a děti třeba i mohly vyhrát nějakou tu drobnost, pak nemeškejte. Najděte nějakou krásnou či zajímavou fotografii Vašeho potomka a umístěte ji na internetových portálech se soutěžemi.

Dnes takovýchto odkazů se soutěžním hlasováním a drobnou výhrou existuje více, než si kdo dokáže představit.

No a i kdybyste nic nevyhráli, tak se svět rozhodně nezboří. Můžete to přece zkusit znovu, nebo v jiné soutěži.

Hlavně za neúspěch neviňte Vašeho potomka, protože jste to hlavně chtěli Vy, aby se něčeho takového účastnili a ostatní lidé nemusí docenit kvality a charakterové vlastnosti Vašeho dítka tak, jako Vy, kteří ho, nebo ji znáte a vychováváte od narození.

Dětské soutěže spíše berte jako zpestření Vašich jinak běžných životů, ale nikdy ne, jako poslání!

Děti mají vlastní přání, sny a tužby, a plnění snů někoho jiného do nich rozhodně patřit nebudou.

Vztahy a rodina

Jak definovat vztahy v rodině? Jsou vztahy různé, někde se rodiny milují a daly by za sebe život a jinde by se navzájem povraždily.

Jak je to vůbec možné?

Je to tím, že jsme každý jiný a každý jinak přijímáme různé situace. Většinou se rodiny hádají buď kvůli penězům, nebo kvůli majetku, protože soupeří, kdo toho dostane nejvíc.

Přitom, proč se tohle děje.. i když si za to někdy můžou sami rodiče. Třeba ti, kteří vztahy tímto v rodinách pomalu a jistě rozvracejí. Řeknou: „Dům dostane ten, kdo se o nás na stará kolena postará!“ Mezi dětmi to vyvolává určité emoce a už přemýšlejí nad tím, jak dostat celý dům, místo toho, aby rodiče řekly: „Tak tady naše dcera dostane polovinu domu a tady náš syn také polovinu domu, aby to bylo spravedlivé.“

Ale to ne, tak to prostě v dnešním světě nefunguje. Kolikrát se o dědictví přihlásí i příbuzní, které jste celý život neviděli, ale vidí peníze a problém je na světě. Samozřejmě, dá se tomu zabránit závětí, ale je to na dlouhé lokty a pření mezi rodinou či sourozenci o majetek určitě není žádná procházka růžovým sadem.

Sama do dnes nechápu proč, a co tohle zapříčinilo, dřív to takhle nefungovalo. Dřív se rodina majetku radši vzdávala, aby s tím neměli zbytečné starosti… jestli to je dnešní zlou dobou, že člověk žije z almužny a musí vyžít, protože mu nic jiného nezbude, tak proč si nepřilepšit? Pokud by to bylo soupeření mezi cizími lidmi, chápu to, ale pokud je soupeření o majetek a peníze v rodině … rozhodně mi nějaký dům nebo peníze nestojí za ty všechny nervy a soudní tahanice.

„Obdivuji“ ty lidi, kteří tohle podstupují kvůli pár miliónů nebo spíše po rozdělení majetku do více sourozenců kvůli pár statisícům, které dnes neznamenají už tolik peněz, jako dřív.

Hold mám asi opravdu starou školu a myslím si, že by se v tomhle ohledu měli nad sebou všichni, kdo tohle téma dobře znají zamyslet a popřemýšlet o tom, jestli to není trochu nelidské.

Vím, lidi jsou různí, 100 lidí, 100názorů a tradic, ale opravdu mi to přijde vůči rodině velmi vulgární a vězte, že rodina je ve vašem životě to nejdůležitější a vše co na tomto světě máte a podle toho bychom se měli všichni chovat, a ne se o domy a peníze rvát, jako o kus mršiny.

Michaela Červená

Jak vzbudit u dítěte sebedůvěru

Dědičnost? To je přece to, v co věříme, když máme inteligentní děti. Charlie Chaplin

Tento citát je sice úsměvný, ale má něco do sebe. Podpořme své děti, a pokud v nich vidíme kus sebe, pak víme, na co si dát pozor a co naopak rozvíjet. Tak buďme tvůrci jejich štěstí, radosti, optimismu a víry v sebe.

Často chtějí malé děti dorůst velikosti svého idolu, a to bývá kruté, ona krása, inteligence, bohatství, které vypadá jako zářivé zlato je často jenom pozlátko. Ale dětem se zdá být důležité a sami sebe vidí jako malé myšli. Jediným protilékem je jejich sebejistota. Tu jim pomůže vytvořit právě rodina. Ono blahodárné teplíčko, sebeúcta a vnitřní hodnoty, to všechno mohou dát svému dítěti jenom jeho rodiče. Pokud se tomu nenaučíme v dětství, pak v nás po celou dobu zůstává jakási křehkost a zranitelnost, pak hledáme celý život onu oporu, kterou jsme nenašli v dětství.

Pokud vidíme dítě typu „já to nedokážu“, „já to nezvládnu“, pak stačí jednoduchá strategie: dítě je potřeba povzbudit k tomu, aby dokázalo čelit životním nástrahám, strastem, těžkému rozhodování a odpovědnosti přiměřené jejich věku. Například předškolní dítě může rozhodnout, co si obléci, co si dá na jídlo, s kým se bude ve třídě kamarádit. A takové dítě lze naučit povinnosti typu denní ustýlání, utírání prachu, pověšení prádla. Rodič ho přitom pořád povzbuzuje slovy: Ty jsi opravdu šikovný, i tatínek si to myslí.

Děti by rodiče měly přijímat takové, jaké jsou a takové je i oceňovat a mít rádi. Jen tak jim dovolí vyjádřit vlastní individualitu. Pokud dítě nebude přesně podle představ rodiče, a rodiče jim to budou neustále připomínat a připodobňovat si je k obrazu svému, pak tím bude dítě jenom trpět a pocit bezpečí a sebedůvěry tím v žádném případě nezíská.

the wife, the girl — Autor obrázku: Ed Garcia

Je potřeba jim neustále připomínat, že je máme rádi, a to nejen slovně, ale také činy – pohlazením, úsměvem, pusinkou. Je třeba si uvědomit, že jejich přítomnost pokládáme za něco krásného, a ne něco, co je samozřejmé. Proto náš čas, porozumění a ochota naslouchat, když se pohádají se spolužačkou ve škole, když spadnou z kola, když se potřebují vypovídat o své první lásce, to všechno jsou detaily, které tvoří dokonalou mozaiku naší lásky.

Když potřebujeme dítě popostrčit, pak je mít na paměti, že pochvala má větší účinnost než kritika. Takže se otevřeme a mysleme pozitivně. Když uvidíme sklenici způli plnou, pak budeme dobrými vrbami, rádci a pomocníky v kritických situacích, ve kterých se ocitá každý člověk, tedy i naše dítě, alespoň několikrát za život.

Pokud se dítě cítí oproti vrstevníkům slabé, je potřeba mu ukázat a zdůraznit jeho silné stránky. To je ono umění zkompenzovat své slabosti. Každý nemůže být géniem, nebo zručným řemeslníkem, ale každý z nás ovládá jinou stránku, má jiné znalosti, koníčky, nebo záliby, takže pokud vidíme, že se dítě trápí, ukažte mu, v čem je dobrý a co by mohl rozvíjet a v čem se realizovat.

Pokud se dítě cítí na dně, ano, i tak se děti mohou někdy cítit, protože silně prožívají životní situace a ještě k nim nedokáží zaujmout takové rozhodné stanovisko, jako my dospělí, pak jsou tu opět rodiče, kteří dítě podpoří svou životní silou, elánem, zkušenostmi, které nasbírali v průběhu života.

A konečně je důležité dětem předávat nadšení k životu. Dítě se nesmí moc často nudit, musí mít svůj cíl, nebo aspoň představu toho, co by rád dělal, co mu přináší radost a co si bude užívat.

Rodič, který by byl schopen vidět své dítě tak, jaké skutečně je, by potřásl hlavou a řekl: „Vilík nestojí za nic, prodáme ho!“ Laecock

Práce pokračuje

Formování osobnosti dítěte je dlouhodobý proces, než vytvoříme své vrcholné dílo, musíme se opravdu snažit. Asi nikdy nepřijde chvilka, kdy si řekneme: A hotovo, moje dílo je kompletní. Teď je mé dítě plnohodnotnou osobností, která je vytvořena a dál už se vyvíjet nebude. Nepomůže neustálé omezování, napomínání, zlobení se, musíme jít krůček po krůčku a pomalinku polehoučku tvořit a zakotvit dobré vlastnosti svého potomka. Nejsou sudičky, které by nad kolébkou přiřkly dětem kouzelné dary, jsme tu my, abychom ty zárodky, které v sobě nosí vypilovali ve skutečně dobré a ušlechtilé vlastnosti. Aby se z nich staly schopnosti, které budou moci uplatnit ve svém budoucím životě.

Co je ale nezbytné a jaké vlastnosti bychom měli podporovat, aby náš malý človíček vyrůstal ve spokojeného a šťastného jedince, který navíc bude moci být hrdý na to, jakým je člověkem a jeho vlastnosti se nám kdysi na stáří vrátí jako šťastně hozený bumerang?

1) První důležitou vlastností je pocit nabytí sebedůvěry. Pokud budeme své děti podporovat, pak také samy uvěří, že toho opravdu mohou dosáhnout a úkolů se zhostí s energií a nadšením. My sami cítíme, které vlohy a dary máme rozvíjet a v těchto činnostech také naše potomstvo utvrzujeme. Také slova ocenění působí velmi kladně. Když prohlásíme: Mám tě rád a jsem hrdý na to, jak jsi šikovný a jak se snažíš. Pak věřte, že svému dítěti nemůžete dát víc.

2) Naučte dítě úctě ke druhým lidem a také k poctivosti. Pokud má někdo sebedůvěru, pak to neznamená, že musí být narcisem, násilníkem a silným egoistou. Ne, naopak, děti se učí mluvit pravdu, respektovat svobodu ostatních lidí, ale také zákony, které nám ukládá stát i naše morálka. Pokud svému dítěti důvěřujeme, pak také ono začne důvěřovat nám. A nezapomínejme na vlastní příklad, pouze když rodiče respektují sebe navzájem, své děti, své okolí, přátele, zákony a morálku, pak mohou takoví rodiče vychovávat bezúhonné a poctivé občany.

3) Když jim svěříme různé domácí práce, tak je naučíme odpovědnosti. Například pomůže nástěnka s pravidelným rozpisem, kdo má co udělat a za co je každý z nich zodpovědný. Taky tehdy je potřeba, aby rodiče dokázali své děti ocenit, i když si jsou vědomi, že by úkol sami zvládli lépe.

4) Dávejme dětem nadšení. To je vlastnost, kterou také děti vstřebávají od svých rodičů, nikdo nemůže zapalovat, když sám nehoří. Nadšení je velmi křehké a pokud začneme tuto nespoutanou touhu u svých dětí dusit, stačí velká kritika, zbytečná ironie, sarkasmus, pesimismus, pak se děti mohou stáhnout a nebudou chtít spolupracovat.

5) Děti by měly být soucitné a citlivé. Právě i empatii a citlivost k problémům a utrpením druhých lidí mohou rodiče snadno rozvíjet nebo ničit.

6) Pokud jsou nějaké obtíže, problémy, překážky, pak není v rodině nic jednoduššího, než je společně překonávat, vzájemně se podporovat a pokud ze situace vyjdeme jako poražení, tak si z ní vzít ponaučení. Nikdy není porážka definitivní, když cítíme podporu své rodiny.

7) Pokud děti umí vyjednávat, je to velká deviza. Naše společnost je bohužel sobecká a taky násilnická. Děti kolem sebe cítí neustále napětí a agresivitu, musí být arogantní a mít ostré lokty, aby se v takové společnosti neztratily. Ale mnohdy je lepší ustoupit nebo dojednat se svým protějškem rozumnější podmínky a ne se prát a bojovat za každou cenu. Toto umění je plodem velkého cviku, který se dá n a učit především v rodině. Zde jsou prapůvody většiny hádek a rozmíšek. Zde dítě naráží na řadu velkých změn. A s těmi se musí někdy hodně bolestivě utkat.

7) Děti by měly být tvořivé. Pokud budou dostatečně stimulovány a podněcovány námi dospělými, pokud bude drážděna jejich zvědavost a zájem o nové a zajímavé věci, pak se budou na svůj život dívat jako na zajímavé a krásné dobrodružství, které stále přináší něco nového a podnětného. Pak se budou těšit na každé nové ráno a budou ve své zvědavosti a zkoumání sami pokračovat. Potřebují jenom vodítko, aby věděly, jak na to.

7) Smích léčí. Pokud se v rodině hodně smějete, tak věře, že děti budou nejen šťastnější, ale také optimističtější a schopny se vypořádat s problémy, které je v životě čekají daleko snadněji než ti, kteří jsou jenom zasmušilí a vážní.

8) Buďte dětem oporou. Buďte pramenem síly, která děti neopouští, buďte tím v zadu, na kterého je vždycky spolehnutí, buďte jejich skálou a životním milníkem, ke kterému se budou vždycky vracet.

Děti by měly dostat od svých rodičů dvě věci: kořeny a křídla. Kořeny směřující do minulosti a křídla, volnost a svobodu, mířící k zodpovědné budoucnosti. (J. W. Goethe)

Jak vést s dítětem správně rozhovor

Máte doma probém vést účinně rozhovor se svým dítětem? Chcete, aby si něco odneslo, ale máte problém s tím, že dítě bere vaše rady a užitečné odkazy jako zbytečné moralizování a vy jste zaskočeni a zahnáni do slepé uličky?

Pak si uvědomte, že pokud vedete dialog, tak musí mluvit všichni, a ne jenom rodič. Jde o poměrně jednoduchou věc, ale opak je pravdou. Rodiče často svým dětem neumějí naslouchat a děti jim taky potřebují otevřít srdce a svěřit se s tím, co je těší či trápí a potřebují se tak podělit o své nitro a o svoje pocity s někým, kdo je doma pro ně a koho mají rádi a komu důvěřují. Rodiče zase naopak řeší problém, jestli nejsou moc přísní nebo shovívalí.

Je potřeba si uvědomit, že doma nebojujeme o moc, není ani vítězů ani poražených, neválčíme, ale jsme spolu v míru a máme se podle toho taky chovat. Ani děti nechtějí být pořád mezi poraženými. Rodiče samozřejmě taky a pak volí autoritativní typ výchovy, děti se jim samozřejmě vzpírají a zlobí se, pociťují zášť a nespravedlnost a potřebují únik a proto se neadekvátně brání.

Pokud ale jsou na své děti krátcí rodiče, pak je to ještě horší. Děti si dělají, co chtějí a jsou impulzivní, nevychované a sobecké, často jsou nezvladatelné a nevypočitatelné a okolí je vnímá jako rozmazlené a nesympatické. Rodič to samozřejmě vidí a trpí situací a má výčitky svědomí, že se nechová jako pravý rodič a své dítě nezvládá.

Jak tedy se svými dětmi mluvit, komunikovat, vést dialog?

Jednoduše, aby ani jedna strana by neměla mít pocit, že vítěží nebo prohrává. Hledat řešení a možnosti, které jsou přijatelné pro obě strany. Pokud se rodič dostane do konfliktu se s svým potomkem, pak si musí uvědomit, že situace je sice krizová, ale chce hledat řešení. Domluví se s dítětem na kompromisu, při kterém ani jedna strana nemá pocit, že prohrává.

Máš v pokojíčku nepořádek a nebaví tě to pořád uklízet? Dobře, pak můžeš převzít některé z mých povinností a já ti pomůžu s úklidem v pokojíčku. Můžeš dvakrát týdně vyluxovat koberce a já ti za odměnu dvakrát týdně pouklízím v pokojíčku.

Pokud jsme našli variantu příhodnou pro obě strany, pak jsou všichni spokojení a nemusí mezi nimi zůstávat chuť poraženosti a dokonce nějaká antipatie. Kdyby rodič vytrval ve svém autoritářství a nutil dítě do něčeho, co se mu opravdu příčí, pak by v něm zřejmě vypěstoval averzi a dítě by pořádek do konce života nemělo rádo. Pokud by naopak všechno udělal za něj, pak by si na to dítě pohodlně zvyklo a nesnažilo by se o nic, protože ví, že rodič je slabý a zvládne všechno udělat sám, aby měl s dítětem klid a nemusel se s ním hádat.

Aby bylo v rodině méně soupeření a víc porozumění

1. Nejprve označme, co se nám oběma nelíbí. Vyberme si na to chvíli, kdy ani jedna strana není podrážděná, abychom se dostali rychle k jádru problému a měli při tom chladnou hlavu.

2. Zkusme si spolu sednout a vyhledat možná řešení. Nad nimi diskutujme a pomůže i napsat plusy a minusy jednotlivých řešení.

3. Zhodnoťme ta nejlepší řešení – proč je toto řešení lepší než ta ostatní? Vyjádříme tak nahlas své pocity a jsme zase o kus blíž vytouženému cíli.

4. Vybereme to řešení, které se nám zdá být nejpřijatelnější. Vidíme, že se vzájemná shoda začín rýsovat a věříme, že se daný problém vyřeší. Obě strany se vzájemně ujistí, že byla ona volba oběma stranami pochopena stejně.

5. Objasníme podrobnosti a rozhodneme se za jakých podmínek bude věc řešena – kolikrát týdně budeš luxovat, v jakou hodinu se ti to nejvíc hodí atd.

6. Pokud v reálu zjistíme, že jsme si na sebe naložili velké břemeno, pak není nic jednoduššího než se k tomu přiznat a diskutovat o dalším řešení

A tak bude rodina v míru a v harmonii jako jeden celek.

Jak vytvořit ideální rodinné ovzduší

Pro své děti chceme jenom to nejlepší, a k tomu určitě zařadíme ideální a pohodovou rodinnou atmosféru. Jak se o ni ale máme postarat? Láska je živnou půdou, která udělá z dětí morální a kulturní bytosti, utvoří z nich skálu, na které mohou vystavět svůj život, který bude pevný v základech. Rodina musí být nabita kladným citovým jádre. Nálada musí být upřímná, hluboká a stabilní.

– Každý musí mít čas, energii a taky odhodlání přinést pro své dítě oběť, dát mu jinými slovy sám sebe. Ti, kteří se o to nesnaží skončí v propadlišti, občas je za tím jenom jejich vlastní nedbalost. Každý ze členů rodiny se musí snažit, aby rodina fungovala. Může se stát, že je někdo chvíli indisponovaný, ale od toho jsou tu ostatní, aby mu poskytli ochranný štít a pomohli mu dostat se zpátky do kruhu rodinného.

– Být šťastný za každý den, který můžeme strávit spolu a dávat tak našim dětem najevo, že je nebereme jako samozřejmost, ale jako velký dar, kterého si vážíme a máme jej rádi.

– Dávat si najevo svou lásku. Nestačí si jen myslit, že to, co dělám, je důkazem naší lásky k dítěti, dítě potřebuje ona magická slova i slyšet: Mám tě moc ráda, zlatíčko. Nás to nic nestojí a pokud dítě uslyší laskavá slova častěji, bude sebevědomější a v těžkých chvílích se nebude bát obrátit na své rodiče, protože bude vědět, že jsou jeho přístavem.

– Dělat věci spolu. Protože to posiluje pocit sounáležitost. Nestačí koupit dítěti drahé autíčko na ovládání, ale hrát si s ním, prožívat spolu radosti i starosti, které dokáží stmelit celou rodinu.

Some girl crying-3146068 — Autor obrázku: Mikhail Koninin

– Řešit problémy. Každý má své problémy, a to i dítě. Může se jednat o banalitu, například o to, že se dítě pohádá ve školce s kamarády a moc ho to mrzí a neví, jak se s nimi opět spřátelit. Je to vážný problém, kterému dospělý nepřičítá velkou důležitost, ale pro dítě je to vážný problém a pokud se pokusíme dítěti naslouchat a pomoct mu problém vyřešit, posune nás to o krok blíže.

– V rodině může dítě dostvat zpětnou vazbu, díky které si uvědomuje vnímání sebe sama. Například způsob oblékání, své postoje a názory, myšlenky. Rodina mu nastaví zrcadlo, které je laskavé a s takovou zpětnou vazbou se dítě může hezky vypořádat.

– Rodina musí stát na silném základu. K tomu pomohou společné zvyky, tradice, víra, společná modlitba, společná večeře s vyprávěním si, co se přes den stalo. Vyslechnutí si rad svých příbuzných, sdílení autentických hodnot, které jsou duší rodiny, kterou tvoří porozumění, láska, něha a odpuštění.

Dítě si má celé dětství jenom hrát?

Immanuel Kant(http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Immanuel_Kant)

Sklon k pohodlnosti je pro člověka horší než všechny svízele života. Je
proto důležité učit dítě již od mládí pracovat.

Dutch Shopping Cart Girls — Autor obrázku: Mei Burgin

Známý myslitel Immanuel Kant mě pravdu, že člověk má rád pohodlí, ale to ho
dovedlo na scestí. Ony civilizační choroby, které kolem něj pořád bují mají
svůj reálný základ. Dřív lidé chodili denně na pole a museli se hýbat, i
když se jim zrovna nechtělo, protože se starali o svou obživu. Dnes si
zajdeme do supermarketu a nemusíme toho moc vykonat. Stačí tam hezky
zaparkovat, prohlédnout si, co je v akci a pak nakoupené zboží hezky doma
vyložit do plné ledničky.

Ale to samé platí i pro malé děti. V rámci projekce na ně přenášíme své
touhy a taky slabosti. Když jsme pohodlní my, tak to přenášíme i na své
dětičky. Přece by náš malý pětiletý prcek nešel zalít záhonek, vždyť si to
uděláme hezky sami. Pak se ale ona snaha malé velmi opečovávat může zvrtnout proti dětem samotným, a v neposlední řadě proti nám.

Děťátko nebude nejspíš moc samostatné a když si ostatní budou ve školce hrát na maminku a tatínka, tak to nejspíš nebude o práci, ale o nakupování, o výplatě, o hračkách. Tak si tvoří taky hodnoty do dalšího života a někdy je to opravdu smutné poslouchat, o čem se malé děti baví.

Nejen to, takový chráněnec taky není moc zručný, a přitom Montessoriho školy a jiná podobná zařízení, která rodiče platí drahými penězi, propagují právě takové dřív samozřejmé věci, jako přebírání luštěnin, přelívání vody z hrníčku do hrníčku a podobně. Vždyť to jsou přece samozřejmé věci, chce se říct, ale ono to taky chce, aby se rodiče svému dítěti věnoval. A ono je
jednodušší si všechno udělat sám, protože to dlouho netrvá a je to pořádně
udělané. Jak se má ale předškolák naučit sám zvládat takové činnosti, když
ho k nim nepustíme?

Kolik rodičů nechá dítě pověsit prádlo, utřít prach, povysávat, namazat si
krajíc chleba, očistit zeleninu? Jsou to činnosti, které jsou v životě potřebné a které rozvíjejí motoriku, kreativitu a taky zručnost.

Franz Kafka(http://www.citaty-slavnych.cz/autor/Franz_Kafka)

Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je
na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je
podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.