Trpí Vaše dítě poruchou učení?

Dyslexie či dysgrafie je poměrně vzácné onemocnění, o kterém však nemusíte mít dlouho ani ponětí. Touto poruchou trpí v České republice asi 10 – 15% dětské populace, přičemž platí, že většinou postižených jsou chlapci. Problémy s učením často přisuzujete lenosti dítěte nebo jeho nepozornosti při hodinách. Jak se dají tyto poruchy rozpoznat a dají se nějak řešit?

Dyslexie neznamená opožděnost

Jedná se o vývojovou poruchu, při které má dítě potíže s vyjadřováním, čtením nebo psaním. Tato porucha způsobuje dítěti problémy s učením, to však neznamená, že by dítě bylo hloupé! Naopak pokud se s tímto problémem dokáže vyrovnat, může žít plnohodnotný život a může z něj být velmi vzdělaný člověk, který pracuje na atraktivních pozicích.

Příčiny dyslexie

Pokud Vy nebo partner trpíte touto poruchou, je padesátiprocentní šance, že Vaše dítě postihne také. Na jedné straně tedy stojí genetika. Na straně druhé je situace, kdy byla u dítěte v těhotenství nedostatečně vyvinutá nervová soustava. Někdy může být také způsobená poškozením mozku zapříčiněném například úrazem. Postupem času může vymizet, u někoho však přetrvává po celý život.

Varovné signály

Dyslektické dítě zpravidla začíná později mluvit, má malou slovní zásobu, obtížně se vyjadřuje nebo nedokáže vytleskat slovo po slabikách. Avšak hlavní signály, které by Vás měly upozornit na možnou poruchu učení zvanou dyslexie, jsou zejména situace, kdy dítě nedokáže rozpoznat jednotlivá písmena nebo číslice, přeskakuje je nebo zaměňuje, zasekává se při čtení, má problémy se psaním a potřebuje delší dobu na vyjádření. Pokud je Vaše dítě pomalejší, nemusíte to hned znamenat poruchu učení. Pokud si však nejste jistí, poraďte se nejprve s pedagogem ve školce nebo škole a teprve poté navštivte pedagogicko – psychologickou poradnu, kde na základě šetření v podobě různých testů stanoví diagnózu a navrhnou další postup.

Jak ji léčit?

V první řadě je nutné se ubezpečit o tom, že dítě netrpí smyslovou vadou a je přiměřeně inteligentní. Kdyby tomu tak nebylo, netrpělo by dyslexií, ale problém by tkvěl někde jinde. Úplně se vyléčit nedá, a jak už bylo uvedeno, buď sama od sebe vymizí, nebo zůstane. Postiženému dítěti lze však výrazně ulevit regulací učiva, používáním speciálních pomůcek nebo zadáváním specifických úkolů. Tato porucha však běžně nebrání navštěvování normální školní docházky.

Prevence je důležitá

Dnešní doba a životní styl příliš nenapomáhá tomu, aby se rodiče postiženým dětem doma pravidelně a často věnovali. Děti sedí u televize nebo u počítače a to vůbec nepřispívá k dobru věci. Naopak se jejich porucha ještě prohlubuje. Mezi základní činnosti by mělo být společné povídání, čtení pohádek, kreslení, modelování a pohyb na čerstvém vzduchu.

Známí dyslektici

Není pravdou, že dyslektici mají nižší hodnotu IQ než ostatní. Mezi známými osobnostmi mezi ně patří i Albert Einstein, Thomas Edison, John Lennon, Aghata Christie nebo Tom Cruise. Proto to nevzdávejte, Vaše dítě může dosáhnout vynikajících studijních výsledků, byť za speciálních podmínek.

Dysgrafie je poddruh dyslexie

Dysgrafie bývá často zaměňována za dyslexii, protože tyto poruchy jsou si velmi podobné. Dítě postižené dysgrafií má problémy po grafické stránce, tedy při opisování textu nebo diktátech, při kterých dělá mnoho chyb. Na psaní potřebuje mnoho času, protože píše velmi pomalu a vyžaduje časté přestávky. Písmo může být křečovité a neúhledné, písmena jsou nečitelná a nestejně velká. Dítě na pero tlačí, protože není schopné provádět plynulé tahy. Dysgrafie bývá často zaměňována za pouhou lenost, problém je však v tom, že dítě není schopné napsat velké množství textu, je unavené a psaním vyčerpané. Pokud budete po dítěti vyžadovat přepis domácího úkolu z důvodu nečitelnosti, pravděpodobně bude přepsaný text ještě horší než ten původní.

Zubní kámen se nenosí

Když sedíte v ordinaci vašeho zubaře, tak jste jistě nervózní z toho, že vám bude něco dělat. Nic není příjemné, ale když máte zdravé zuby, tak vás čekají jen drobnosti, jako je i zubní kámen. Ten vás sice nebolí, ale rozhodně byste jej v puse neměli chtít. Aby vám ho nemusel čistit vždy zubař, můžete tomu předcházet.

Zubní kámen není nevinný

Vzhledem k tomu, že zubní kámen je něco, co nebolí, mnoho lidí si myslí, že to nemůže škodit. Bohužel je zubní kámen poměrně nebezpečný. Jedná se o kyseliny a mikroorganismy, které mohou způsobit nebezpečné onemocnění, jako paradontóza, která vede až k vypadnutí zubům, což rozhodně není nic, o co bychom stáli.

Můžete za to i vy

Zubní kámen nevzniká jen tak, vždy má nějakou příčinu. Pravdou je, že v mnoha případech za to můžete sami, neboť nejčastější příčinou je nedostatečná hygiena. Takže když podceníte péči o zuby, můžete se potýkat třeba s touto nemocí, avšak špatná hygiena může způsobit mnoho nemocí, proto je důležité, abyste si opravdu řádně čistili zubu. A nezapomínejte ani na ústní vodu a dentální nit, protože i ty jsou důležitou podstatou správné péče.

Jak předejít kameni?

Samozřejmě, že kromě správné hygieny existují i jiné možnosti, jak se můžete této nepříjemnosti vyhnout. Jednou z možností je úprava jídelníčku. Měli byste více jíst sýry švýcarského typu, neboť právě tyto sýry zneutralizují kyseliny ve vašich ústech, což by mělo předcházet tvoření povlaku a následně kamene. Další výbornou surovinou jsou jahody a rajčata, která díky vitamínu C vaše zuby nejen vybělí, ale také změkčí kámen, takže e vám s ním bude lépe bojovat.

Zbav se kamene

Pokud se chcete zbavit kamene, tak byste měli navštívit odborníka, tedy zubaře, který přesně ví jak na to, a také má k tomu adekvátní prostředky. Jeho práce je sice někdy trochu bolestivá, ale za to je opravdu efektivní a během několika minut vás kamene úplně zbaví.

A co radí babičky?

Existují babské rady, které říkají, že se lze zbavit zubního kamene i doma. Samozřejmě, že to nebude tak rychlé, jako u zubaře, ale přesto to funguje. Jedním trochu drastickým způsobem je jedlá soda, kterou si nasypete na zubní kartáček před čištěním společně s pastou. Musíte být opatrní, abyste si nepoškodili sklovinu, proto je tento způsob trochu drastický. Další velice podobný způsob je roztok vody a soli, s kterým si vyčistíte zuby. A údajně je velice efektivní i sezamové semínko. To rozkousejte, ale nesnězte je. Naopak si jimi suchým kartáčkem lehce vyčistěte zuby.

Zubní kámen není nic příjemného, a proto se ho snažíme zbavit. Víte, jak se ho máte zbavit vy?

Výchytávky jedné trhlé čtyřnásobné matky

Co vlastně s tím novorozeným miminem budu dělat? Tak tohle byla jedna z mých prvních vět. Ještě na porodním sále. Narodil se mi tehdy můj první syn. Až do této chvíle jsem se s miminkem mockrát v životě, možná jako i spousta z Vás, téměř nesetkala. Teda určitě ne takhle zodpovědně a napořád. Pár jich projelo občas kolem mě po městě v kočárku. Občas jsem některé zahlédla v obchodě. Ale mé kamarádky děti ještě neměly. Babička nebyla moc hlídací. No a rady od ní? Tak ty ať si raději nechá! Tohle přeci na svém děcku zkoušet nechci a ani nebudu! Dřív to bylo jen samé: kojit po třech hodinách, začít brzy přikrmovat, moc nechovat, vlastně nejlépe vůbec, abych si ho náhodou nerozmazlila… No fuj!  Teda jak já jsem tohle mohla s mou matkou přežít? To vážně nechápu.

Chci to dělat všechno po svém!

A tak to vlastně všechno začalo. A jestli chcete poslouchat své tělo, své dítě a své přírodní pudy, i Vám se život brzo od základu změní.

Cože bude jinak než dřív?

Už nebudete nikdy sama.

To malé škvrně bude pořád, ale opravdu pořád s Vámi!

V noci budete několikrát kojit v posteli. Když odejdete od spícího andílka, třeba jen na záchod , no, o sprchování ani nemluvím, okamžitě to zjistí. Už v půlce chodby uslyšíte ten řev. Celý den budete utěšovat jeho hlad. Buď  v sedě, někdo zvládá i v nosítku, v leže, při vaření, při čtení knihy či facebooku, při snídani, při obědě, teda jestli nějaký stihnete s tím tygrem vytvořit. Prostě asi tak 12 hod denně prokojíte. Ne, nebojte, nejste jediná! Je to vážně úplně normální. Celý den krom kojení skoro nic nestihnete.

Budete ho pořád chovat nebo nosit, tancovat s ním, uklízet s ním, houpat ho… Když zrovna nekojíte, je fajn si dítě uvázat do nosícího šátku či nosítka. Zpočátku ho připevníte na břicho. Později je možné mít mimčo i na zádech. Dá se tak krásně umýt třeba nádobí. A samozřejmě se u toho prcek i vyspí. O kočárku či postýlce si nedělejte příliš velké naděje. I já jsem zjistila, že to jsou téměř vyhozené peníze. Dítě bude chtít být jenom s Vámi! Nenalákáte ho na ten divný kus nábytku, co se nehýbe, co mu netluče srdce, co tak nádherně nevoní mlíkem.

A ještě musíte po každém probuzení přebalit zadeček.   Po spánku je však někdy lepší dítě nejdřív nakojit. S velkým hladem mimísek moc přebalovací náladu totiž zrovna nemá. Taky je často při příjmu výdej. Mohlo by se Vám pak lehce stát, že čistá vydrží plínka jen pár minutek.

A to je vlastně celá věda o miminkách

Tak takhle jednoduché to opravdu celé je. Když má kojenec u sebe maminku s mlíčkem a je uvázaný v šátku, nic mu ke štěstí nechybí. Můžete s ním jít kamkoli a kdykoli, klidně i v noci!  On chce stejně pořád jenom svoji maminku. Do tašky sebou přibalte pár plínek a vlhčených ubrousků na přebalení. Raději sebou vezměte i nové bodýčko, protože si ho často brouček buď poblinkne mlíkem nebo pokaká.  Můžete spolu jezdit třeba vlakem. Jděte s ním na přednášku, na nákup a nebo jen tak do parku. A vypravte se klidně jenom krmit slepice…

Užívejte si své mateřství a vzájemné propojení!

 

 

Alžběta Zelená

Jak motivovat sám sebe? 2. část

Je tady druhý díl pro všechny maminky a tatínky, kteří se rozhodli neztratit motivaci a dosáhnout svého cíle.

Jak motivaci neztratit?

Pokud se po měsíci nic moc neděje nebo se to Vašemu stanovenému cíli ještě hodně vzdaluje, můžete mít tendence být sami ze sebe zklamaní, demotivovaní, můžete mít chuť všeho nechat. To je úplně normální. Důležité je v tu chvíli říct si, jaký cíl jsem si dal a proč, jakou dobu jsem si na něj dal, určitě to bylo z nějakého důvodu. Pokud mám zhubnout 10 kilogramů za rok, nemá smysl to vzdávat po měsíci. Někdy trvá déle než se metabolismus změní k lepšímu obrazu. Pokud Vám připadá rok jako dlouhá doba, můžete to zaměnit za 5 kilogramů za půl roku nebo 3 kilogramy za 3 měsíce. Po splnění tohoto milníku je snazší pokračovat dál. Radujte se už z toho, že jste změnili životní styl, stravujete se zdravěji a cítíte se lehčeji.

Jaké typy motivace existují?

Krátkodobá je většinou tehdy, kdy jsme motivováni vidinou rychlého výdělku nebo splnění úkolu za předpokladu, že zbytek dne budeme mít volný a budeme jej moct strávit, jak se nám zachce.

Dlouhodobou motivací můžeme zjistit své životní cíle. Stačí si na papír sepsat 30 až 50 přání, kterých bychom v životě rádi dosáhli. Nemusí se jednat jen o krátkodobé nebo nepříliš důležité věci, ale i zásadní jako je – oženit se, zplodit dítě, založit firmu a podobně.

Vlastní motivace vychází z nás a z našich přesvědčení. Jestliže chci mít hezčí tělo, začnu sportovat. Chci-li být úspěšný, půjdu studovat na prestižní školu.

Okolní motivace je taková, kdy nás motivuje někdo z okolí. Může se jednat o někoho z rodiny, přítele, nadřízeného nebo třeba učitele.

Při pozitivní motivaci se zaměřujete na to, co CHCETE udělat. V takovém případě můžete očekávat uznání, osobní růst, vidinu volného času a podobně.

Při negativní motivaci se naopak zaměřujete na to, co MUSÍTE udělat. Většinou se jedná o situace, kdy jste ve finanční tísni, chcete se někomu pomstít a tak dále.

Posledním typem motivace je touha pomoci. Dobrý skutek, který nás naplňuje po zaslání dárcovské SMS, pravidelném přispívání na charitu nebo práci v neziskové organizaci je dostatečnou odměnou za vynaložený čas a úsilí. Vážíme si sami sebe a svojí povahy, kdy nejsme lhostejní k okolí, ostatním lidem a jejich problémům.

Jak motivovat sám sebe?

Dali jste si předsevzetí, že něco zvládnete, ale nemůžete se dostatečně nabudit? Přečtěte si následující řádky o tom, jak motivovat sám sebe, zůstat u toho a motivaci si udržet.

Na začátku pomalu

Je jedno, zda chcete začít běhat, přestat kouřit, získat lepší práci nebo být úspěšný v oblíbené činnosti. Nejdůležitější je správná motivace, dejte si však pozor, abyste nepřepálili start. To by se mohlo jednoduše stát, že se Vám celá věc znechutí a Vy toho necháte dřív, než jste vůbec začali. Důvody, že kouření je škodlivé nebo sladkosti nezdravé, Vás ochrání jen na pár hodin. Abyste byli motivováni dlouhodobě, chce to najít pravé důvody ke změně, opravdovou a logickou motivaci, kterou přijmete s již chladnou hlavou.

Sepište si všechna pozitiva a negativa, které Vám změna přinese a vyvěste si je na dobře viditelné místo, například na ledničku.

Jen reálná očekávání

Dalším velmi častým jevem, kdy předsevzetí selžou, je ta, že si dáváte nereálné cíle. Může se jednat o zhubnutí 20 kilogramů během půl roku, nebo navštěvování tělocvičny každý den, přestože jste nikdy předtím neudělali ani dřep. Druhý den po prvním tréninku se nezvednete z postele a sliby jsou tatam. Změňte tedy hubnutí na 10 kilogramů během celého roku nebo návštěvu posilovny jen dvakrát do týdne. Postupně můžete zátěž přidávat, bude to pro Vás přirozenější, jak se Vaše kondice bude zlepšovat.

Konečný cíl rozložit na etapy

Je jednoduché říct si, že zhubnu během roku 10 kilo nebo zaběhnu maratón pod 5 hodin. Člověk si to však nedokáže dost dobře představit, a vidí jen konečný výsledek, přičemž zapomíná na průběžné zdolávání vytyčené mety.

Jednodušší je, pokud si plán rozvrhnete na týdenní nebo dvoutýdenní období, bude se Vám to lépe sledovat a budete se lépe orientovat.

Průběžné odměňování

Za splnění určitého cíle se můžete odměnit – nemělo by se však jednat o nic kontraproduktivního. Například při hubnutí si nekoupím čokoládu, ale oblečení v menší velikosti, což mě ještě více motivuje k pokračování dietního programu.

Jak s dětmi mluvit o sexu?

Rudnete už při samotné představě choulostivého rozhovoru se svým potomkem, spoléháte na sexuální výchovu ve škole nebo dívčí časopisy, zároveň se však obáváte, aby se Vám nenarodilo předčasné vnoučátko? Jak se tedy s dětmi bavit na toto důležité téma, aby se k Vám s prosbou o radu samy vracely?

Záleží na věku

Nejdůležitější otázkou, pokud se budete rozhodovat, jakou formu rozhovoru zvolit, je především věk dítěte. Tříletému dítěti nepleťte hlavu s výrazy typu penis, vagína nebo erekce. Vytvořte si svůj jazyk, kterým dané věci pojmenujete. Vše záleží na zvědavosti dítěte. Některé uspokojíte s přirovnáním semínka rostliny, některé jdou do hloubky a teprve při logickém vysvětlení, že dítě vznikne spojením vajíčka se spermií, mu to bude stačit. Pokud to není nutné, nezacházejte do detailů. Většinu malých dětí ani nenapadne, jak by ke spojení mohlo dojít, na to se možná zeptají později. Nejlepším znázorněním je skutečné těhotenství matky. Dítě vidí, jakou změnou prochází, může ji hladit po bříšku, poslechnout, cítit pohyby dítěte nebo ho vidět na ultrazvukové obrazovce při kontrole v poradně.

Sexuální výchovu byste měli doma praktikovat už od malička. Neznamená to však otevřené hovory o sexu, ale povídat si o rozdílech mezi ženou a mužem, těhotenství, porodu, zrození života, později i o intimní hygieně. Znát své tělo a hranice, co je v chování jiného dospělého člověka v pořádku a co už je za hranou, by měly znát už předškolní děti. Přece jenom případů zneužívání je nemálo, proto by měly děti umět nebezpečné chování rozpoznat, ubránit se mu nebo ho alespoň ohlásit. Ke zneužívání malých dětí dochází ve většině případů v rodině, proto by mělo být dítě připraveno a schopno svěřit se někomu jinému než rodičům, například učitelce v mateřské škole.

Nikdy byste neměli dítě odbýt

Ztratilo by k Vám důvěru a už by za Vámi nikdy nepřišlo. Mohlo by si taky informace získat jinde, například od kamarádů, které by jim je podali zkreslenou nebo často i vulgární formou. Stejně tak byste neměli lhát, věci zjednodušovat nebo přikreslovat k obrazu svému. Až by dítě později zjistilo pravdu, mohl by se mu sex jevit jako něco negativního, o čem se nemluví, a akorát by si ho znechutilo. Tatam jsou názory, že s holčičkou by měla mluvit maminka a s chlapečkem tatínek. Nepřehazujte si dítě jako horký brambor. Věnovat dítěti by se měl ten z rodičů, za kterým dítě s určitým dotazem samo přijde. Více než obavy z toho, že řeknete příliš mnoho a příliš brzy, byste se měli zajímat o to, aby to nebylo příliš málo a příliš pozdě.

Děti do zhruba devíti let berou tyto rozhovory jako přirozené a ohledně pohlavních orgánů nebo zplození dítěte se vyjadřují naprosto otevřeně a automaticky. Neberou to jako něco, za co by se měly stydět, takže pokud na Vás neuvidí rozpaky, nebudou mít důvod se ostýchat ani oni.

Jak bude Vaše dítě dospívat, budou se i jeho otázky ohledně sexu množit. Připravte se na sprosté vyjadřování, které zaslechnou od kamarádů ve škole, dotazů ohledně homosexuálních vztahů nebo masturbace. Výhodou je, pokud máte víc dětí v různém věkovém odstupu. Snadno odpozorují to, co je zajímá. Jestli se na nic zeptat nechtějí, nenaléhejte a nevyzvídejte, jen by se více stranily.

Pokud máte dospívající dceru

Proměny jejího těla ji mohou velmi potrápit. Jestliže nejste se svým tělem spokojená ani Vy, neříkejte to nahlas, jen byste ji utvrdila, že i ona není dokonalá a mohlo by to spustit v krajním případě i poruchu příjmu potravy. Měla by se od Vás dozvědět i o menstruaci a jak je důležité udržovat převážně v tomto období (ale i mimo něj) osobní hygienu. Stejné citlivé téma jako je menstruace u dívek, je i téma noční poluce u chlapců. Zbytečně to nekomentujte, jen byste ho uváděli do rozpaků.

Okolo dvanáctého roku by se měly dozvědět i o riziku nechtěného těhotenství, antikoncepci, pohlavních chorobách a neměli byste jim zapomenut říct, že do 15 let je sex nezákonný.

Pokud se opravdu velmi stydíte, nechte, ať mu otázky zodpoví někdo jiný z rodiny, například starší sourozenec, nebo nakupte knihy s touto tématikou a nechte je položené v dětském pokoji.

Jak zapojit dítě do kolektivu

Zapojit dítě do kolektivu byste měli dřív, než začne chodit do školky a naučit ho tak, že jsou tu i jiní lidé, než jste vy a babičky. Berte vaše dítě neustále mezi děti a nechte jej si s nimi hrát. Udělejte vše proto, aby na vás nebylo vaše dítě až tak závislé a vy tak mohli mít jistotu, že to bez vás později zvládne.

Je to těžké, sama o tom vím své. Moje dítě bylo extra závislé, protože jsem jej od malička nenechala ani sekundu samotné, neustále jsem svojí dceru chovala a tak jsem z ní vychovala doslova mamánka a když šla do školky, tak jsem to psychicky neunesla, dcera na rozdíl ode mě byla statečnější.

Proto všem maminka radím a doporučuji, neudělejte si s dítěte závisláka, bude to pak těžké pro oba dva. Choďte s vašim dítětem do kolektivu od malička a naučte jej, aby se nebálo ostatních. Pokud to jde, nechte jej občas samotné v nějákém dětském koutku, kde je zajištěno hlídání.

Dítě musí jasně pochopit, že jej občas také bude hlídat někdo jiný než jen právě vy. Jednak tak budete mít chvíli čas na sebe, pak také uvidíte, jak to vaše dítě bez vás zvládá. Samozřejmě, že v dětském koutku vám zavolají, kdyby vaše dítě hodně plakalo, na rozdíl od mateřské školky, kde nebudete vědět vůbec nic.

Ve školce pak musíte spoléhat na to, co vám řekne paní učitelka a věřit, že tomu tak opravdu je. Kdyby bylo na mě, tak zavedu ve školkách online kamery, abych mohla vidět, co moje dítě právě dělá , na druhou stranu zas bych pak neudělala za tu dobu vůbec nic a jen bych koukala do školky.

Pokud dítě naučíte včas být samostatně v kolektivu, nebude pak pro něj školka žádný problém a zvládne vše naprosto dokonale. Jde o to, mu ukázat tu správnou cestu. Já jsem například své dceři říkala, že do školky si chodí vybírat kamarády, se kterými si pak bude hrát, že doma by je nepoznala, ale tam jich bude mít plno.

Jak zapojit tatínka do péče o miminko

Máte miminko a chcete, aby se o něj staral i tatínek a pomáhal vám? Proč ne, protože sama toho máte za ten den než se vrátí z práce až nad hlavu a tak byste si také ráda chvilku od miminka odpočinula, jelikož nejspíše fungujete i v noci, kdy se vaše miminko budí na krmení.

Pokud chcete, aby se tatínek do péče o miminko také zapojil, začněte postupně. Nechte jej vozit kočárek a mezi tím si udělejte vše potřebné, nebo si klidně odpočiňte. Tatínek si může procházkou s kočárkem odpočinout od pracovních starostí a na chvíli se projet s vašim miminkem.

Postupně jej zapojujte i do jiných činností a učte jej, jak o miminko pečovat, protože tatínkové to nemají vrozené tak jako my matky. Sami spousty věcí nevědí automaticky tak, jak to víme my maminky. Tatínkové čas od času něco popletou, tak jim to nemějte za zlé a buďte rádi, že vám s miminkem pomáhají.

Horší to je tehdy, když tatínek o péči nemá zájem a nechce se starat. I to se bohužel stává a tím, že ho budete nutit, se vůbec nic nezmění, naopak jej to bude dosti obtěžovat a bude vám to dávat najevo. Bohužel s tímto asi nic neuděláte a budete se s tím faktem muset smířit.

Vysvětlování, že jste rodiče oba asi neobstojí. Někde je to dané tak, že otec vydělává peníze a matka pečuje o domácnost a děti. Ve většině případů si ale otcové najdou cestu ke svým dětem, obzvlášť pak, jsou-li jim jejich děti podobné a otcové se v nich vidí.

Nedávejte tatínkovi zbytečně těžké úkoly, které by pro něj mohli být obtížné a nemusel by je zvládnout. Například někteří otcové nechtějí své miminko koupat, protože je brzdí strach, aby miminku něco neudělali. My maminky samozřejmě na tom nic těžkého nevidíme, ale úkolujte tatínka jen tím, o čem jste přesvědčeni oba, že to zvládne a že to nebude proti jeho vůli.

Zhubněte po porodu co nejsnadněji

Máte za sebou porod a teď byste ráda zhubla nabrané kilogramy. Jak zhubnout po porodu není zas tak těžké, protože po porodu jdou kila dolu celkem rychle. Je to dané tím, že málo spíte, hodně kolem svého děťátka běháte a jste neustále v pohybu.

Nejlepší způsob jak zhubnout po porodu je kojení. Kojením budete hubnout, aniž byste se o to musela bůh ví jak snažit. Není nutná žádná dieta, ta se ani při kojení nedoporučuje. Zhubnete rychle, ale konečnou fázi hubnutí, budete potom muset sama trošku dopilovat.

Co je dobré hned po porodu, aby jste se co nejrychleji zbavila těhotenského bříška, je mít stahovací pás na bříško a ten nosit neustále. Stáhne vám břicho mnohem rychleji. Pakliže vám kojení nejde a kojit nemůžete, pak doma cvičte lehké cviky na břicho, popřípadě i jinou partii, kterou potřebujete zpevnit.

Dobré je cvičit ještě v těhotenství, ale pozor žádné posilování. Zde si nechte poradit, abyste neublížila miminku. Dejte hubnutí čas, protože to co jste nabírala 9 měsíců, neshodíte určitě za měsíc. Nezoufejte, pokud vám to nejde rychle.

Snažte se dělat s kočárkem dlouhé procházky i to je dobré na hubnutí. V některých městech se objevilo cvičení pro maminky s kočárky, kdy se pomalým během běhá i s kočárkem. Výhodou je, že nemusíte hledat hlídání pro vaše dítě a že se procvičíte i s ním.

Pokud kojíte, nedržte žádné diety a neužívejte žádné doplňky stravy. Jezte zcela normálně to, o co si tělo řekne. Kojení je úplně ta nejlepší dieta a také nejlepší způsob jak zhubnout po porodu nabrané kilogramy snadno a bez námahy.

Jak se děti motivují ke čtení?

Existují lidé, kteří jsou vášniví čtenáři a čtou hodně a rádi, avšak dnes je takových lidí čím dál méně. Proto vznikají různé organizace či skupiny, které motivují lidi, obzvláště děti, aby četly.

Jak organizace fungují?

Většinou jde o jisté společnosti, které motivují děti, aby četly. Jelikož mnoho dětí raději sedí u počítače, než aby si do rukou vzaly knížku, tak je třeba je nějak donutit. A většinou je to vedeno tak, že za přečtení dostanou nějakou odměnu. Odměny jsou ve formách soutěže a po každé vypadají trošku jinak. Jednou dostanou určitý počet knih, a kdo je přečte nejrychleji, vyhraje danou odměnu. Většinou jde o nějaké pěkné zážitky, jako jsou volné vstupenky do ZOO a podobně. Samozřejmě, že je to také odstupňované podle kategorie, aby nějaké děti nebyly ve výhodě oproti jiným. Takže jsou rozděleny podle věku a dle věku mají také daný výběr knih.

Jak poznají, že dítě knihu opravdu četlo?

Pravdou je, že dnešní děti jsou velice vynalézavé a tak mají tendenci to nějak obejít. Avšak to není tak jednoduché, protože na důkaz toho, že dítě knihu četlo, dostane dotazník, kdy musí vybrat vždy správnou odpověď, podle toho, jak to knize bylo napsáno. Pravdou je, že dostane jen pár otázek, ale otázky jsou poměrně detailní, aby si děti nemohly najít odpovědi na internetových stránkách.

Kde mohu své dítě přihlásit?

Existují různé čtenářské kroužky, které nabízejí některé obce. Děti se zde scházejí a vyprávějí o knihách, ale pro děti to ne vždy je ta správná cesta. Pokud chcete využít nějaké takové organizace, tak bude složité najít je ve vaší obci či městě, jsou poněkud méně rozvinuté. Proto je nejlepší se do nich přihlásit přes internet, kde si jednoduše vytvoříte vlastní čtenářské konto online.

Čtení a spolupráce zároveň?

Když své dítě přihlásíte do podobné organizace, tak ve vstupním dotazníku se objevuje otázka, jakou školu vaše dítě navštěvuje, což v některých soutěžích umožňuje spolupracovat s dětmi, které navštěvují stejnou školu. A jako výhra může být třeba školní výlet, čímž děti donutí, aby se jich do soutěže přihlásilo co nejvíce, a tudíž tak musí číst knihy.

Existují i nenásilné způsoby, jak donutit své dítě, aby se zajímalo o knihy.