Proč jsou děti agresivní a proč odmlouvají?

Děti je nezbytné vychovávat od útlého dětství. Zanedbáme-li výchovu hned na začátku, dítě nám začne přerůstat přes hlavu a v patnácti letech s ním už nic nezmůžeme a potomek s námi bude „orat“, dělat si bude co se mu zamane a my na něj budeme krátcí.

TawnyNina / Pixabay

Prvním krokem k dobré výchově je rozumět si při výchově s partnerem. Stoprocentní shoda samozřejmě není možná, domluvte se proto na skutečnosti, že se před dítětem vždy shodnete a budete táhnout za jeden provaz. Až když dítě odejde z místnosti, vyříkejte si co se Vám na reakci partnera nelíbilo a co by jste příště chtěli vyřešit jinak, případně se domlouvat na kompromisech. Nejzákladnějším pravidlem je nehádat se před dětmi. Dítě musí mít respekt z obou rodičů a když budou rodiče vnímáni jako celek, dítě nadobude jakéhosi respektu vůči otci i vůči matce.

Nejste-li pevní v kramflících, dítě nejistotu vycítí. Začne vyhledávat labilnějšího z rodičů, kam si bude chodit pro útěchu, pro povolení k různým věcem a automaticky bude dítěti tento rodič bližší a milejší. Nejčastěji to bývá otec. Matka s dítětem tráví většinu času přes den a samozřejmě není vždy příjemná. Pokud tohoto otec začne využívat, matka se dostává do situace té horší, to samozřejmě není správné! Dítě to pak nabádá být k matce drzé a agresivní, protože ví, že je slabší a u otce vždy najde útěchu. Ztrácí zábrany a plácnutí po zadku se vysmívá.

Dávejte si velký pozor, jak působíte na své děti. Přesto, že někdy už nemáte sílu dítě vychovávat, neustále ho okřikovat co nesmí a co má. Pamatujte vždy na to, že tříroční výchova se Vám bude vracet po celou dobu dětství Vašeho dítěte. Nebudete se muset stydět za sprosté výkřiky děcka a při návštěvě u lékaře budete vždy pyšní na své vychované dítě, které bez řečí a ošklivých pohledů vykoná, co mu řeknete.

Závěrem: To, že děti odmlouvají a jsou agresivní je jen Vaše vina! Konejte, dokud je čas!

Puberta

Puberta

Ti z Vás, rodičů, kteří mají doma děti v pubertě, se mnohdy cítíte, jako v blázinci.

Pokud doma komunikujete s puberťákem, či dokonce s dvěma a více, máte dozajista velmi často pocit, že mluví s „mimozemšťany“. Snaha o usměrnění „puberťáka“, hodně často vychází zcela naprázdno. Většinou jsou roztěkaní, podráždění a vždy pro Vás najdou pohotovou a pro ně uspokojující odpověď na všechny Vaše argumenty, či rozčilování.

Pár příkladů za vše

Autor obrázku: Jason Ippolito

Rodiče: „To si po sobě nemůžete to oblečení uklidit?“ Puberťák: „Za chvíli! Jen co dokoukám ten film!“

Rodiče: „Proč jsi dostal/a z té písemky čtyřku?“ Puberťák: „Ále, já to uměl/a, ale nějak jsem měl/a v tu chvíli výpadek. A to můžeš být ráda, že mám jen tu čtyřku, protože jinak skoro celá třída dostala za pět!“

Rodiče: „Jak to, žes dostal/a ve škole poznámku? Tos nemohl/a tu svačinu sníst až o přestávce?“ Puberťák: „Nemoh/la, do té doby by se to mohlo zkazit!“

Tak přesně takovéto pohotové odpovědi Vás dozajista od Vašich dětí doslova uzemní! Nakonec jen s kroucením hlavy rezignujete, a raději už se na nic jiného ptát nebudete. Protože v okamžiku jejich nápadité a peprné odpovědi nevíte, zda se máte začít smát, anebo je nějak potrestat, za jejich troufalost.

Radit, jak s dětmi v pubertě jednat, není vůbec snadné. Každé dítě pubertu prožívá jinak a Vám, jako jejich rodičům, nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a snažit se problémové chování řešit domluvou a kompromisy.

Ječením a fyzickými tresty nic nevyřešíte. Spíše naopak. Bude to ještě horší. A doufejte, že z pubertálního období co nejrychleji Vaše dítka vyrostou.