Povinnosti dětí

Každý rodič by měl své potomky od malička učit, že i doma musejí mít své povinnosti, jež musí plnit bez odmlouvání a se samozřejmostí jim přirozené. A jaké povinnosti by měli děti doma plnit?

Většinou je to na uvážení samotných rodičů, ale základní věci, jako uklízení si hraček potom, co si dohrají, odnést obal od sušenky do koše nebo odnesení špinavého kousku oblečení, jež si svléknou do koupelny na vyprání, zvládne každé menší dítko bez problémů.

Autor obrázku: Tammra McCauley

Tedy obvykle tomu tak bývá, pokud se zrovna Vaše dítko nerozhodne stávkovat a odmítne tyto činnosti vykonat. Pak nezbývá než se obrnit obrovskou trpělivostí a snažit se dítěti vysvětlit, že čím dříve si po sobě uklidí rozházené hračky v pokoji, tím dříve bude moci například jít ven na procházku, nebo pomoci Vám s přípravou jídla.

Větší děti by si měly uvědomit, že je důležité doma rodičům alespoň trochu pomoci s chodem domácnosti.

Nejenže to usnadní rodičům veškerou starost o domácnost, protože obvykle bývají velmi unaveni z práce, ale pokud jsou základní domácí povinnosti splněny co nejdříve, mají pak rodiče více času na to, trávit čas se svými potomky hraním her, učením a celkově trávení času společně jako rodina.

Větší děti bez problémů zvládnou vynést odpadky do popelnice, umýt nádobí, vyluxovat, utřít prach nebo ustlat po sobě postel či uklidit vyprané a vyžehlené prádlo do vlastní skříně. V případě, že se však Vaši potomci mají problém mezi sebou dohodnout, který z nich jakou činnost bude vykonávat, je tu jednoduché řešení. Sestavte rozpis služeb.

Usnadní to celý chod domácnosti a omezí to dohadování mezi dětmi, že ten či onen měl udělat to či ono. Rozvrhněte jim po dohodě s nimi, co kdo bude dělat, a pak nic nebrání jejich vykonání. Je totiž pravidlem, že každý z nás má tendenci odmítat vykonávat nějakou činnost, která ho nebaví a mají k ní odpor.

Ale i v takovém případě je nutné, aby se alespoň jednou za čas této činnosti věnovali, aby nezískaly dojem, že nemusí plnit své povinnosti. Někdo by tyto povinnosti mohl nazvat dětským otroctvím, ale i rodiče Vašich rodičů požadovali, aby měl každý člen rodiny splněny své povinnosti, než bude moci jít ven s kamarády ven řádit.

A trocha té domácí práce rozhodně nikomu neuškodí. Spíše naopak, podpoří to jejich sebevědomí, protože se budou cítit důležití, protože Vám mohou doma pomáhat a v dospělosti se jim to rozhodně bude hodit, až budou mít vlastní rodinu.

Nesnažte se však ani, milý rodičové, Vaše potomky od těchto povinností, distancovat! Někteří rodiče jsou sice toho názoru, že děti by si měly užívat své dětství a nezatěžovat je nějakou tou domácí prací, ale děti by si na to mohly velmi snadno zvyknout a v budoucnosti je pak budou odmítat vykonávat úplně.

Výchova dětí – 2. část

Výchova dětí – 2. část

Tlak doby je neúprosný, všichni mají hodně kroužků, prezentují se na besídkách, vystavují svá dílka, mají koncerty. Je hezké své dítě nějakým způsobem začlenit a začít, ale nesmíme jeho den zaplnit množstvím aktivit a zapomnět na to, že je to pouze dítě, které si chce hlavně hrát. Nemusíme ho nechat jako dřevo v lese, ale taky zaplnit jeho den takovým množstvím aktivit, aby to hezky zvládlo a nebralo je jako obtěžující.

Když má dítě dětský pokojíček, pak má prostor pro své vlastní já, pro to, aby byl dostatečně kreativní, aby se vyvíjel, sám byl schopen se zabavit, a taky jako každý dospělý potřebuje osobní prostor a místo sám pro sebe.

Autor obrázku: USAG- Humphreys

Když vedeme dítě k samostatnosti, děláme taky dobře. Stačí když se naučí pár jednoduchých záležitostí, jako je uklízet si po sobě pokojíček s hračkami. Pomůže taky, když se dítě naučí nenápadně samo komunikovat s okolím, když například v obchodě poděkuje paní prodavačce, když dá dítěti v kočárku dudlíček, aby neplakalo, když pomůže mamince otevřít dveře do bytu, protože má maminka těžké tašky, když něco jí a dokáže se sám o sobě rozdělit s bratříčkem či sestřičkou.

Je příjemné, když je dítě jako ryba ve vodě v dětském kolektivu. Když například chodíme do cvičeníčka pro děti, nebo když chodíme hrát si na písek za ostatními maminkami, když chodíme plavat do vaniček od kojeneckého věku. Pak je dítě zvyklé na ostatní lidi a nevnímá přechod do školky, školy atd. jako zradu spáchanou vlastními rodiči a dokáže se lépe aklimatizovat a zapadnout.

Když nastoupí do školky, do školy, pak hodně pomůže podpora rodičů, protože jde o velké trauma, které přineslo řadu změn a děti nemají takové velké množství změn rády. Pak by i rodiče měli volit systém: čím méně, tím lépe. Vzít si například dítě ze školky domů co nejdříve a nenechávat ho tam do pozdních odpoledních hodin tak, aby tam byl úplně poslední, to hodně dětí těžce nese.

Je velmi příjemné, když přijde domů a tam už ho čeká sourozenec, ale když je o 14 let starší, pak si s ním asi moc nezahraje. Je dobré, když jsou věkově co nejblíže a mají podobný vkus co se týče hraček, her a nebo oblečení. (Obzvláště oblečení pro holky bývá problém vybrat tak, aby se líbilo oběma, pokud po sobě dědí.) Pak nemusíte chodit každý den po návštěvách  a víte, že si děti zahrají. Pak jsou i noci klidnější a vy také.

Autor obrázku: Mike Renlund

Když jste klidní a vyrovnaní, tak budou zřejmě i vaše děti, když nepodvádíte okolí, pak zřejmě nebudou ani vaše děti, pokud po jídle neolizuje nůž, pak zřejmě nebudou ani vaše děti. Ale nemůžete po svých dětech chtít, aby se chovalo jinak než tak, co kolem sebe vidí. Takže rodič ať chce nebo ne, je pro své potomky velkým příkladem. A než jdete spát, přemýšlejte o tom, jaký byl váš den, co hezkého jste spolu zažili, co mohlo být lepší a z čeho měli větší radost, věřte že také vám se budou zdát hezčí sny.

Jak se chováme my vůči dětem, tak se chová moudrý vůči všem, kteří i potom, co jim uplynulo mládí a zešedivěly vlasy, zůstali dětinští.     Lucius Annaeus Seneca