Jak odnaučit dítě spát s rodiči

Brali jste si dítě od malička do postele a teď máte pocit, že je čas na to, aby dítě začalo spát samo? Jak jej ale odnaučit spát s rodiči? Dítě se s rodiči cítí bezpečně a tak je logické, že chce zůstat s nimi, než být někde v místnosti samo a budit se s tím, že se necítí dobře.

alexramos10 / Pixabay

Osobně jsem zastáncem toho, aby dítě spalo s rodiči tak dlouho, jak se na to samo cítí. Netvrdím, že má spát s nimi v posteli, ale v místnosti. Dokud samo neřekne, že je čas na to, aby přešlo k sobě do pokojíčku, tak jej nechte u sebe. Stejně byste měli otevřené dveře tak, aby vás dítě slyšelo, nebo vy jeho když vás bude volat v noci k sobě.

Klidný spánek vašeho dítěte zajistíte právě tak, že bude spát v místě, kde se cítí bezpečně a kde se nemusí ničeho bát. Pokud má dítě staršího sourozence, tak je to o něčem jiném, ale pokud má být v pokojíčku samo, bude se vám v noci budit a odcházet za vámi do „bezpečí“, proto si myslím, že dát jej do vlastního pokoje je vhodné tehdy, když to dítě samo bude chtít.

Zajistíte mu tak kvalitní a tvrdý spánek, který by samo v pokoji nemělo, protože by mělo podvědomě stále strach. Něco jiného je pokud spí dítě s rodiči přímo v posteli. Tam byste měli být rázní a neustupovat. Měli byste jej navést do své postýlky s tím, že rodiče leží vedle něj a tak se nemůže nic stát.

Sama jsem tuto situaci řešila čertem. Řekla jsem mojí dceři, že čert si chodí pro děti, které nechtějí spát sami v postýlce a od té doby v ní spinká a je klid. Stalo se nám, že v noci jednou přelezla a ráno mě prosila, ať zavolám čertovi, že už to neudělá.

Vlastní postýlka

Každý rodič zná ten zvláštní pocit, když se uprostřed noci probudí a zjistí, že jejich dítě (či dokonce všechny), je uložené ve Vaší vlastní posteli, namáčknuté, co nejtěsněji to jde a v poklidu oddychující, zatímco Vám zbyl jen minimální prostor na spaní.

Autor obrázku: superhua

Rozhodně se nejdříve vyděsíte, protože Vás něco vyrušilo z hlubokého spánku, a v dalším okamžiku nevíte, zda se máte na Vaši spokojeně uvelebenou a sladce spící ratolest zlobit, nebo se pousmát, a pokračovat ve vlastním spánku. Další možností by bylo odnést Vaše dítko zpět do jeho vlastní postýlky, ale je tu velké riziko toho, že se znovu během chvíle objeví u Vás v ložnici.

Nejčastěji se s tímto „problémem“ rodiče setkávají v době, kdy dítě dostane svou vlastní postýlku a není na samotu zvyklé. Ještě problematičtější však bývá, pokud je tato nová postýlka v novém dětském pokojíčku, odděleném od ložnice rodičů. Děti jsou totiž zvyklé na přítomnosti rodičů i v noci a jakmile zjistí, že o tuto rodičovskou blízkost přišly, okamžitě ji začnou podvědomě vyhledávat.

Proto nejeden tatínek či maminka uprostřed noci nadskočí úlekem s nepříjemným pocitem toho, že něco není tak, jak by mělo být a následně zjistí, že nad nimi stojí potomek jako „vytesaná socha“ a zírá přímo na ně.

Pokud se to stává právě i Vám, pak máte dvě možnosti, jak situaci řešit.

  • odhrnete peřinu a vpustíte Vaše dítko do Vaší postele a budete všichni pokračovat ve spaní
  • odvedete dítě zpět do jeho postýlky, chvilku tam s ním zůstanete a utěšíte ho, že je vše v pořádku a jste u něho

Tak či tak, je důležité dětem vysvětlit, že nastal čas, kdy se musí naučit spát odděleně od Vás, rodičů a rozhodně to neznamená, že Vám na něm přestalo záležet. Chvalte ho, že je již velký a silný člen rodiny, který tím vytře zrak mladšímu sourozenci, který tuto výsadu ještě mít nemůže a ve školce mu rozhodně budou ostatní děti velice závidět, jak je samostatné.

Uvidíte, že časem se vše samo srovná, jen to chce trochu trpělivosti a přemlouvání.