Dítě psychicky nemocného rodiče ve školce: co mu pomůže

Rodič s duševním onemocněním může zůstat pro své dítě dobrým rodičem, pokud se léčí a rodina má podporu. Dítě takového rodiče obvykle chodí do běžné školky a potřebuje hlavně stálý režim, srozumitelné vysvětlení a dospělého, na kterého se může spolehnout. Tady je, jak o nemoci s dítětem mluvit, jak zvládnout hospitalizaci rodiče a kde hledat pomoc.

Otázka, zda existují „speciální školky pro děti psychicky nemocných rodičů“, se objevuje často. Prakticky se tu ale rozhoduje jinde: většina těchto dětí chodí do běžných mateřských škol a to, co potřebují, jim zajišťuje léčba rodiče, rodina a lidé kolem nich. Zařízení, která pomáhají rodinám s duševně nemocným rodičem, fungují spíš jako poradenství, péče v komunitě nebo oddělení při léčbě, ne jako samostatná školka. Nabídku ve vašem okolí zjistíte u ošetřujícího lékaře rodiče nebo u pediatra.

Jsou děti duševně nemocných rodičů v ohrožení?

Samotná diagnóza rodiče neznamená, že je dítě ohrožené. Záleží na tom, jak je nemoc léčená, jak vážný je zrovna stav a zda je kolem dítěte stabilní zázemí. Rodič, který se léčí, bere léky a chodí na kontroly, obvykle péči o dítě zvládá, případně s pomocí druhého rodiče, širší rodiny nebo sociálních služeb.

Do rizika se dítě dostává, když se stav rodiče zhorší a nikdo to nezachytí. Pak může být dítě vystaveno nepředvídatelnému chování, zanedbání péče nebo napětí. Signály, že je potřeba zasáhnout, jsou například to, že rodič dítě nedokáže nakrmit, ohlídat a bezpečně vyzvednout, nebo mluví o ubližování sobě či dítěti. V takovém případě volejte lékaře, krizovou linku nebo tísňovou linku 112.

K odebrání dítěte z rodiny se nesahá automaticky. O tom rozhoduje soud a vždy podle konkrétní situace dítěte, ne podle toho, jakou diagnózu rodič má. Kdykoli se rodina potýká s obavou z odebrání, má právo se obrátit na orgán sociálně-právní ochrany dítěte a požádat o pomoc, která má rodinu podpořit, ne ji rozbít.

Zdědí dítě nemoc po rodiči?

Duševní onemocnění není infekce a nepřenáší se kontaktem. Dítě se jím od rodiče nenakazí, ani když s ním žije. U některých onemocnění může hrát roli dědičná dispozice, tedy zvýšená pravděpodobnost, že se nemoc projeví, ale je to jen jeden z faktorů a nijak to neznamená, že dítě onemocní. Prostředí, vztahy a včasná pomoc mají velký vliv.

Proto je nejlepší dítěti nic nepředpovídat. Stačí mu říct, že rodič má nemoc, která se léčí, a že to není jeho chyba. Pokud se vám zdá, že dítě je dlouhodobě smutné, úzkostné nebo se u něj objevují změny chování, poraďte se s pediatrem nebo dětským psychologem.

Jak s dítětem o nemoci mluvit?

Děti vycítí, že se doma něco děje, i když jim nic neřeknete. Mlčení pro ně bývá horší než pravda, protože si domýšlejí vlastní vysvětlení a často si myslí, že za to mohou. Základní zásady:

• Použijte jednoduchá slova. „Maminka má nemoc, kvůli které se někdy cítí hodně smutná a unavená a lékaři jí pomáhají. Je to nemoc, ne něco, co jsi udělal ty.“
• Řekněte, že za nemoc dítě nemůže a že ji nemůže ani vyléčit tím, že bude hodné.
• Zdůrazněte, co se nemění. Kdo ho ráno odvede do školky, kdo ho vyzvedne a kdo mu večer přečte pohádku.
• Odpovídejte na otázky pravdivě a podle věku. Co nevíte, přiznejte.
• Dovolte mu cítit, co cítí. Strach, vztek i smutek jsou normální.
• Nenavazujte na dítě dospělé úkoly. Dítě nemá hlídat rodiče ani se o něj starat.

Jak zvládnout hospitalizaci rodiče?

Když musí být rodič v nemocnici, je pro dítě důležité, aby vědělo, kde je, proč tam je a že se vrátí. Dětem pomáhá, když zůstane co nejvíc věcí při starém: stejná školka, stejný režim, stejné osoby kolem. Kontakt s rodičem v nemocnici se řídí tím, jak je rodič na tom a co doporučí ošetřující lékaři. Návštěvy dětí jsou obvykle možné, pokud to stav rodiče dovolí, a probíhají za dohledu personálu. Zeptejte se lékaře předem, jak návštěva proběhne a jak dítě připravit.

Důležité je, aby si rodič s dítětem udržel vztah i v době léčby. Je dobré si o možnostech pravidelných návštěv, telefonátů nebo videohovorů promluvit s lékařem a sociální pracovnicí. Zejména u malých dětí je důležité udržovat kontakt, aby se nezrušila vazba.

Ve školce předem upozorněte učitelku, že se u dítěte mění situace doma, ať ví, proč může být smutnější nebo vzdorovitější. Nemusíte jí vyprávět celou diagnózu, stačí informace, že se rodiny dotkla nemoc, aby dítě zbytečně nekárala za změny chování. Jak se dítě adaptuje v kolektivu, popisujeme v textu Jak zapojit dítě do kolektivu.

Pomáhá i drobnost, kterou dítě drží: společná fotka, kresba pro rodiče nebo jednoduchý rituál, třeba že si o víkendu zavolají. Dítě tak vidí, že vztah trvá, i když se rodič neúčastní každodenního dění. Až se rodič vrátí domů, nečekejte, že se všechno hned vrátí do starých kolejí. Dítě potřebuje čas znovu navázat jistotu, a tak mu dejte prostor, aby se k rodiči přiblížilo vlastním tempem. Kdyby se po návratu chování dítěte výrazně zhoršilo, třeba se vrací k pomočování, odmítá chodit do školky nebo se stahuje do sebe, domluvte vyšetření u pediatra.

Jak se k těmto dětem chovat ve školce a mezi ostatními?

Ve školce nejde o žádný zvláštní režim. Dítě chce být jako ostatní, proto potřebuje stejný program, stejná pravidla a stejné příležitosti. Navíc by mu mělo být dovoleno mluvit, když chce, a mlčet, když nechce.

Pro učitelky a ostatní rodiče platí několik jednoduchých zásad:

• nešiřte informace o rodině mezi další rodiče;
• dítě za rodinu nehodnoťte a nesrovnávejte;
• pokud se dítě pozmění, mluvte s rodiči a nabídněte pomoc, ne soud;
• učte děti, že nemoc může mít kdokoli, i v hlavě, a že není důvod se smát.

Vztah ke školce a výběr zařízení probíráme v textu Školky. Zvlášť u dětí v zátěžové situaci je dobré počítat s postupným nástupem a se spoluprací s učitelkami, jak se píše v průvodci nástupem do školky.

Kde hledat pomoc?

• Ošetřující lékař rodiče: vysvětlí, jak nemoc ovlivňuje péči, a doporučí další služby.
• Pediatr dítěte: posoudí vývoj a případně odešle k psychologovi.
• Centra duševního zdraví: poskytují péči v komunitě a pomáhají rodině.
• Pedagogicko-psychologická poradna: podporuje dítě a školku.
• Orgán sociálně-právní ochrany dítěte: poradí rodině a pomůže zorganizovat podporu.
• Linka bezpečí (116 111): pro děti a mladé, které potřebují s někým mluvit.

Při akutním ohrožení života volejte tísňovou linku 112 nebo 155.

Časté otázky

Existují školky speciálně pro děti psychicky nemocných rodičů?

Není to běžný typ zařízení. Děti většinou chodí do běžné školky a pomoc rodině zajišťují zdravotní a sociální služby. Konkrétní možnosti ve svém okolí zjistíte u ošetřujícího lékaře, na úřadu nebo v poradně.

Může nemocný rodič vyzvedávat dítě ze školky?

Záleží na jeho aktuálním stavu a na domluvě v rodině. Pokud existují pochybnosti, domluvte se na tom, kdo dítě odvádí a vyzvedává, a informujte o tom školku. Školka může vydat dítě jen osobě, kterou rodiče určí.

Mohu dítěti říct pravdu, nebo ho to zlomí?

Děti obvykle snesou pravdu lépe než nejistotu. Použijte jednoduchá slova a říkejte jen to, co dítě chápe. Nemusíte vysvětlovat podrobnosti, důležitější je ujistit dítě, že za nemoc nemůže a že o něj bude postaráno.

Je dítě v ohrožení jen proto, že rodič je nemocný?

Ne. Rozhodující je, jestli rodič může o dítě bezpečně pečovat a zda je kolem rodiny podpora. Pokud si nejste jisti, požádejte o radu lékaře nebo sociální pracovnici.