Dost možná i vy žijete v domnění, že dudlík k miminku patří a že každé miminko by jej mělo mít. Existují však odpůrci dudlíků a nejspíše vědí proč. V porodnici v Kadani, kde jsem porodila svou dceru, byl dudlík přísně zakázán a maminky jej nesměly svým dětem dát. Na nich pak bylo, zda jim jej dají doma, či nikoliv. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že kdybych teď měla druhé dítě, tak už dudlík dávat nebudu, protože odnaučování bylo skutečně velmi kruté a my jsme nespali půl roku a nakonec jsme to museli řešit tišícími léky. Jenže na druhou stranu, ne každý je takový extrém a někde to jde i celkem snadno.
Na trhu je velký výběr dudlíků. Při výrobě se dbá na vysokou kvalitu. K dostání jsou různé velikosti, záleží na věku miminka. Jde o to, aby dudlík nezatěžoval skus dítěte. Pokud si dítě zvykne na svůj dudlík, tak jej nespíše jiným dudlíkem neošálíte a bude si vyžadovat právě ten svůj. Nicméně dudlíky jsou vhodné podle toho jaký je věk dítěte. Pokud jej ztratíte, nebo vaše dítě zahodí někam, kde jej nenajdete, začíná peklo, miminko bude tak dlouho plakat, dokud se situace nevyřeší a svůj dudlík nedostane. Dost možná usne, ale po probuzení to začne nanovo. Pokud také děláte to, že miminku dudlík před vložením do pusinky sami d&aa cute;te do pusy, tak to rozhodně nedělejte.
Vaše ústa jsou plná bakterií a proto je nejlepší, když miminku dudlík opláchnete a budete jej pravidelně vyvařovat. Kupte si vždy dudlík s ochaným krytem, nebo si pořiďte pouzdro. Nikdy šidítko neházejte jen tak do tašky a podobně. Aby si vaše dítě nezvyklo na šidítko až tolik, tak mu jej po usnutí vyndávejte z pusinky. Snažte se dávat mu náhražku co nejméně, aby si na ni zbytečně nezvykalo. Dobré je, když se pak dítě samo dudlíku vzdá, předá ho mladšímu sourozenci, nebo jej vymění za dárek a podobně. Moje dcera dala dudlík Ježíškovi za dárky. Nechtěla jsem ji zastrašovat čertem, ale chtěla jsem na to jít klidnější cestou.