Co dělat, když se rodiče hádají

Někdy se stane, že se dva lidé prostě nedokáží domluvit a je jedno, jsou-li to malé děti, nebo dospělí. K hádkám dochází v každé věkové kategorii a sledovat je můžeme již od útlého dětství, kdy se děti začínají hádat o předměty a hračky, které jsou jejich, nebo které by prostě chtěli mít jen sani pro sebe a v dospělosti to pak nebývá jiné.

AdinaVoicu / Pixabay

Pokud se hádají děti, rodiče je za to kárají a nevidí, nebo spíše neslyší to rádi, ale co když se hádají dospělí a co když to jsou naši rodiče? Co dělat, když se rodiče hádají? To že se rodiče mezi sebou hádají, nebývá žádná výjimka. Určitě to každý z nás někdy zažil.

Někdy jsou to hádky opravdu velké a ty mají vliv i na děti, které tomu všemu chtě nechtě, musejí přihlížet. Mohou dělat, že to neslyší a psychicky se tak užírat, nebo mohou rodičům sdělit, že nevidí rádi, jak se mezi sebou hádají, že jim je to velice líto.

Jenže ne vždy toto zabere a rodiče mohou začít dítě vtahovat do jejich hádek a říkat jim důvody proč se hádají a házet tak špínu jeden na druhého. Někdy je možná nejlepší odejít a prásknout dveřmi tak, aby to rodiče slyšeli a zamysleli se nad svým chováním.

Pokud se vaši rodiče hádají, zkuste je někdy nahrát a pak až se uklidní jim to pustit a říct. „tak se podívejte, čeho já všeho musím být svědek.“ Možná je to donutí se nad svým chováním zamyslet a zcela jistě se za to budou oba dva stydět.

Hádky v životě jsou všude a to i v těch velmi harmonických vztazích, protože každý občas na určitou věc, může mít odlišný názor. Jde však o to, kdo všechno musí tyto hádky poslouchat a být jejich součástí. Tyto situace nejsou příjemné nikomu a už vůbec ne dětem, které za nic nemohou a přesto tyto dospělácké výjevy, musejí poslouchat.

Výchova dětí – 2. část

Výchova dětí – 2. část

Tlak doby je neúprosný, všichni mají hodně kroužků, prezentují se na besídkách, vystavují svá dílka, mají koncerty. Je hezké své dítě nějakým způsobem začlenit a začít, ale nesmíme jeho den zaplnit množstvím aktivit a zapomnět na to, že je to pouze dítě, které si chce hlavně hrát. Nemusíme ho nechat jako dřevo v lese, ale taky zaplnit jeho den takovým množstvím aktivit, aby to hezky zvládlo a nebralo je jako obtěžující.

Když má dítě dětský pokojíček, pak má prostor pro své vlastní já, pro to, aby byl dostatečně kreativní, aby se vyvíjel, sám byl schopen se zabavit, a taky jako každý dospělý potřebuje osobní prostor a místo sám pro sebe.

Autor obrázku: USAG- Humphreys

Když vedeme dítě k samostatnosti, děláme taky dobře. Stačí když se naučí pár jednoduchých záležitostí, jako je uklízet si po sobě pokojíček s hračkami. Pomůže taky, když se dítě naučí nenápadně samo komunikovat s okolím, když například v obchodě poděkuje paní prodavačce, když dá dítěti v kočárku dudlíček, aby neplakalo, když pomůže mamince otevřít dveře do bytu, protože má maminka těžké tašky, když něco jí a dokáže se sám o sobě rozdělit s bratříčkem či sestřičkou.

Je příjemné, když je dítě jako ryba ve vodě v dětském kolektivu. Když například chodíme do cvičeníčka pro děti, nebo když chodíme hrát si na písek za ostatními maminkami, když chodíme plavat do vaniček od kojeneckého věku. Pak je dítě zvyklé na ostatní lidi a nevnímá přechod do školky, školy atd. jako zradu spáchanou vlastními rodiči a dokáže se lépe aklimatizovat a zapadnout.

Když nastoupí do školky, do školy, pak hodně pomůže podpora rodičů, protože jde o velké trauma, které přineslo řadu změn a děti nemají takové velké množství změn rády. Pak by i rodiče měli volit systém: čím méně, tím lépe. Vzít si například dítě ze školky domů co nejdříve a nenechávat ho tam do pozdních odpoledních hodin tak, aby tam byl úplně poslední, to hodně dětí těžce nese.

Je velmi příjemné, když přijde domů a tam už ho čeká sourozenec, ale když je o 14 let starší, pak si s ním asi moc nezahraje. Je dobré, když jsou věkově co nejblíže a mají podobný vkus co se týče hraček, her a nebo oblečení. (Obzvláště oblečení pro holky bývá problém vybrat tak, aby se líbilo oběma, pokud po sobě dědí.) Pak nemusíte chodit každý den po návštěvách  a víte, že si děti zahrají. Pak jsou i noci klidnější a vy také.

Autor obrázku: Mike Renlund

Když jste klidní a vyrovnaní, tak budou zřejmě i vaše děti, když nepodvádíte okolí, pak zřejmě nebudou ani vaše děti, pokud po jídle neolizuje nůž, pak zřejmě nebudou ani vaše děti. Ale nemůžete po svých dětech chtít, aby se chovalo jinak než tak, co kolem sebe vidí. Takže rodič ať chce nebo ne, je pro své potomky velkým příkladem. A než jdete spát, přemýšlejte o tom, jaký byl váš den, co hezkého jste spolu zažili, co mohlo být lepší a z čeho měli větší radost, věřte že také vám se budou zdát hezčí sny.

Jak se chováme my vůči dětem, tak se chová moudrý vůči všem, kteří i potom, co jim uplynulo mládí a zešedivěly vlasy, zůstali dětinští.     Lucius Annaeus Seneca

Vzdělávání a výchova dětí

Vzdělávání a výchova dětí

Jedna dobrá matka znamená víc než sto učitelů.
Autor: Johann Gottfried von Herder

Myšlenka tohoto německého spisovatele, filosofa a průkopníka preromantické
estetiky v německu je velmi nosná a hluboká.

Autor obrázku: Tom Hart

Můžeme dětem zaplatit mnohé koníčky, chůvy, kroužky, záliby, ale pokud jim nevštípíme sami lásku a cit pro tyto aktivity, pokud nejsme sami zapáleni a pokud nevidí příklad a zapálení u svých rodičů, tak jim těžko budeme vysvětlovat, že fotbal je kolektivní hra, ve které se nejen vybijí, ale taky se naučí spolupracovat s hráči, vytvoří si kamarádství, posílí kolektivního ducha pokud my sami budeme od rána do večera vysedávat u počítače a křičet na ně kdykoliv se nás na něco zeptají.

V dětech jsou uloženy všechny naše vlastní velké možnosti.
Autor: Lev Nikolajevič Tolstoj

Další pravdou je, že pokud vidíme ve svých potomcích vlohy, které byly dány
i nám, můžeme je rozvíjet, můžeme děti správně zacílit a poskytnout jim
potřebné zázemí, oporu a ochranný štít. Pokud vidí, že my nadšeně
navštěvujeme ochotnický spolek a chodíme hrát divadlo, abychom pobavili lidi i sami sebe, pak bude pro dítě snadnější následovat náš příklad.

Autor obrázku: terren in Virginia

Děti potřebují spíš vzory než kritiku.
Autor: J. Joubert

Pokud dokážeme být svým dětem nápomocní a dokážeme ovládnout své vášně, emoce, které by mohli zadupat do země to malé semínko, jež vyrůstá někde hluboko v duši našeho dítěte. Musíme být živnou půdou, abychom poskytli podporu, hnojení a příznivé podmínky k růstu toho maličkého výrůstku. Laskavost, smír a podání pomocné ruky pomůže daleko víc než slova hany, která mohou dětskou dušičku zasáhnout a způsobit celoživotní šrámy.

Děti je třeba vychovávat k lásce k lidem a ne k sobě samému. A proto samotní rodiče musí mít rádi lidi.
Autor: Dzeržinskij

Opět jsme zpátky u pořekladla: Příklady táhnou. Pokud jsme my laskavými a
milými lidmi, kteří dokážou přehlédnout drobné nedostatky u ostatních lidí a
naopak ocenit jejich klady, pak nejspíš i naše děti budou mít vlastnost
empatie, budou oblíbení a budou se cítit mezi lidmi jako ryba ve vodě.
Dopřejme jim to, neboť člověk je bytost společenská, homo sapiens sapiens je
název, který nesme s hrdostí a naplňujme to, co označuje.

Skákání do řeči

Skákání do řeči

Nejen malé, ale i ty větší nezbedové velmi rády skákají dospělým při rozhovoru do řeči. Mnoho maminek svým potomkům říká, že když si povídají dospělí, děti šoupou nohama! A je zcela jedno, zda se jedná o rozhovor mezi rodiči, nebo rodiči a nějakým dalším dospělým.

Autor obrázku: Lance Shields (aka Juria Yoshikawa in SL)

Většina menších dětiček pozorně naslouchá a v nečekaném okamžiku spustí s tou svou dětskou vyřídilkou. Přeruší Vám rozhovor uprostřed věty či myšlenky a Vy pak máte problém rozpomenout se na to, co jste původně vlastně chtěli říci.

Ty starší, v pubertě, se zase velmi rády předvádějí a chtějí být důležité. Proto si načasují svůj vpád do řeči v tu nejnevhodnější chvíli, takže samotní rodiče pění, jako kdyby jim někdo stoupl na kuří oko.

Největší problém vyvstává, pokud začnou Vaše dítka brebentit a skákat do řeči, když musíte něco vyřizovat na úřadě. Pak byste se nejraději propadly hanbou do země. A jelikož se jedná o úřední jednání, nemůžete ani Vašeho potomka náležitě poučit, že skákat do řeči se nemá.

Autor obrázku: Alex Murphy

Malé děti, které se teprve řádně učí mluvit, ještě tolik nechápou, že jejich jednání není úplně správné a ty větší zase s oblibou dělají, že Vás neslyší. Proto se snažte s Vašimi potomky stále dokola mluvit o tom, že pokud s někým hovoříte, aby Vás nepřerušovaly a neskákaly Vám do řeči. Že pokud Vám chtějí něco sdělit, ať Vás například zatahají za ruku, což bude Vaše tajné znamení, a upozorní Vás tím, abyste mu věnovaly náležitou pozornost.

Protože pokud si neurčíte jistá pravidla, Vy jako rodiče, se bude bát s dětmi někam jít, aby Vám neztropily ostudu.

A pokud budete někde na úřadě a Váš potomek využije smluveného znamení, poproste o minutku strpení daného úředníka nebo úřednici a Vaše dítko ujistěte, že Vám může onu důležitou zprávu sdělit hned, jakmile opustíte kancelář, nebo dokončíte rozhovor a vyřídíte si, co potřebujete, bude pak Vaše pozornost patřit pouze jemu a to zcela úplně.

A ty velké puberťáky upozorněte na to, že pokud něco chtějí říct, ať počkají, dokud nedokončíte myšlenku či větu. A pokud mají připomínku k něčemu konkrétnímu, aby nejprve požádaly o to, zda se mohou do hovoru zapojit. Například poznámkou typu: „Mohu se k tomu něco říci?“ Pak se zcela jistě nikde nenaštve a všichni budou spokojeni, že byly zapojeni do hovoru.

Milý rodiče, nezapomínejte však samy no to, abyste i Vy Vaše potomky zapojily do rozhovorů. Mají pak pocit, že nejsou opomíjeny a jsou pro Vás důležití.

A Vy, prckové, zkuste využít oněch smluvených znamení, uvidíte, že to zabere a Vaši rodiče Vám budou věnovat potřebnou pozornost, hned jakmile budou moci.

Soužití dvou generací – 1. část

Soužití dvou generací – 1. část

Tato situace může být vícero důvodů. Velmi pevné citové pouto s rodinou. Prostory k vytvoření vlastního bytu, které je škoda nevyužít (nebudeme přece strkat peníze někomu cizímu, když můžeme zůstat u našich). Ale někdy nejsou ani ty prostory a hlavní roli hraje jen a jen finanční stránka. Většina rodičů po své holčičce nebo chlapečkovi nechce takové částky, které se platí za pronájem nebo hypotéku.

Nezbedné dítě

Doma nehne ani prstem, odmítá rodičům pomáhat, toulá se po hospodách a ještě od rodičů každou chvíli doluje peníze. Taky byste takové doma nechtěli, že?

Co když ale takové dítě máte za manžela a kromě toho, že se sama nervujete, posloucháte ještě stížnosti rodičů a výčitky, proč si ho trochu nepřitáhnete. Vysvětlování, že starýho psa novým kouskům nenaučíš, je jak házet hrách na stěnu. A těžko soudit, jestli má vychovávat maminka nebo manželka, že.

Jak z toho ven? Manžela si opravdu přitáhnout a urychleně vyhledat jiné bydlení. Tak co se tady řeší, když je to tak jednoduché, no ne? Není to jednoduché, samozřejmě. Manžílek nezvedne poslušně kotvy. Proč opouštět rodnou hroudu, kde bydlí všichni kamarádi a rodiče poskytují pravidelný sponzoring? Jen kvůli pár řečem?

Ano, přesně tady je kámen úrazu. Pro tohle přerostlé dítě, je to jen „pár keců“, kdežto vám to přidělává vrásky na čele. Okamžitě vycouvat nebo se snažit změnit zajetý stereotyp? Pokud máte v sobě ještě naději a lásku k partnerovi, věci se mění o něco lépe. V opačném případě vzít nohy na ramena, radím já.

Maminčin mazánek

Snídaně do postele. Každý den teplá večeře. Věčné uklízení poházených věcí. A to vše úsměvem a s radostí. Teď nemluvím o vás, o zákonité manželce, ale o milující mamince, která to všechno dělá ráda, a vy to stejně neumíte tak dobře, jako ona. Tyto matky předvádějí jepičí lásku a vás by láskou sežraly nebo hladily, až vyhladily. Berou vás jako konkurenci. Ano, není to nic jiného než konkurenční boj a žárlivost.

Osoby tohoto ražení se nikdy nesmíří s tím, že jejich „miminko“ odrostlo a vytváří si vlastní život. Ještě k tomu s nějakou cizí ženskou, která se o něj neumí postarat. No co když bude mít hlad nebo mu zapomenete přišít knoflík? Radím jediné, odstřihnout pupeční šňůru. Bude to bolestivé a vy už navždy zůstanete tou, která ukradla lásku jejího syna.

No není to ideální, ale lepší než se celý život nechat komandovat pod jednou střechou.

Rodiče vs. děti

RODIČE vs. DĚTI

Vztahy jsou vždy komplikované a snad nejčastěji narazíte na problémy vzniklé mezi rodiči a jejich dětmi. Mnozí z rodičů se potýkají se vzpurností, svéhlavostí či dokonce divokou pubertou svých potomků. Matky se snaží komunikovat se svými dcerami a otcové se svými syny. Při tomto rozdělení rolí je to pro všechny strany mnohem snadnější.

Pro dívky je podstatně lehčí, popovídat si se svou maminkou o svých dívčích snech či problémech s chlapci, stejně jako pro chlapce je snadnější „pokecat“ se svým tátou, než aby šli za mámou, jež by jejich problémům jistě nerozuměla. Mnohdy to dětem totiž připadá nepřirozené a nebo se dokonce stydí, aby šly za rodiči opačného pohlaví.

Ale i malé děti hřeší na svůj věk a „provokují“ své rodiče, co vydrží. Začnou se vztekat, ječet a házet hračkami, zatímco po očku pozorují, jak na to jejich rodiče zareagují. Rodiče se snaží svým dětem vštípit určitou disciplínu, ale ne vždy docílí svého kýženého efektu.

ALE POZOR! I děti mohou mít problémy se svými rodiči! Rodiče mohou nepřiměřeně reagovat na určité situace a děti to odnesou mnohdy tvrdým trestem. Nesmí jít ven, musí sedět doma u učení či dokonce „ výprask“. V takovýchto případech se pak děti doma bojí říci o svých špatných známkách ze školy, školní i jiné šikaně, a pak řeší svůj vztah vůči svým rodičům též nepřiměřeně: mohou začít utíkat bez dovolení ven za kamarády, uzavírají se samy do sebe, nemají chuť se učit či „nedejbože“, jim přijde na mysl útěk z domova či sebevražda. Křik a násilí nic nevyřeší.

Jenže za kým jít? Komu se svěřit? Kdo mi pomůže? Milý rodiče, milé děti, existují tzv. LINKY DŮVĚRY. Nebojte se zvednout telefon a poradit se s odborníky! Děti, svěřte se někomu, třeba i někomu z příbuzných či ve škole. Pro rodiče pouze jedna rada: Snažte se se svými dětmi více mluvit, pochopit jejich dětské duše, a hlavně, pokuste se držet své nervy trochu více na uzdě, i v okamžicích, kdy máte pocit, že byste nejraději své potomky přerazili vejpůl! A totéž platí i naopak!


Naše děti utváří dnešní doba, jak na to?

Naše děti utváří dnešní doba, jak na to?

deti a uceniJistě jste už několikrát přemýšleli, proč vaše milované dítko tráví svůj čas dennodenně raději u počítače a televize, než venku se svými kamarády, jak to bylo za nás zvykem. Proč místo výsledků ve školních lavicích se zajímá o to, jaký nový videoklip je tento týden nejhranější. Co si budeme povídat, své ratolesti to za vinu dávat nemůžeme, tak komu, nebo čemu tedy? Nepřichází tím o část svého dětství?

Jako rodiče své ratolesti chcete dopřát to nejlepší. Již od útlého věku se snažíte, aby mělo všeho potřebného dostatek. Aby mohlo každou neděli ráno sledovat své oblíbené pohádky, aby mělo spoustu zájmů a koníčků, ale také kamarády, se kterými je bude moci sdílet. Kde se tedy stala ta chyba? My jsme jako děti od brzkého rána běhaly venku a hrály si na schovávanou, honěnou, nebo slepou bábu. Dostat nás domů v čase oběda byl nadlidský úkol a večer po setmění nás již rozzuření rodiče tahali za límec do postele. Snažili jsme se býti ve škole úspěšní, abychom něčeho v životě dosáhli. Kdežto naše dítě si raději zahraje online střílečku, a pokud se mu podaří postoupit do další úrovně, ihned o tom informuje všechny své známé skrze facebook.

Je to prostě dobou, která se samozřejmě odráží na způsobu života. Rodiče se honí z práce do práce, aby zajistili rodinu. Na děti již není tolik času a proto je nejlepší alternativou nechat je dělat činnosti, které je baví. Je ale velmi podstatné, aby jste vy jako rodiče stanovili pravidla hry.

V dnešní době je všechno trochu jiné. Pokud má dítě ve škole nejlepší výsledky, je to šprt. Pokud si raději přečte knihu místo toho, aby si s ostatními o přestávce povídal, co ve hře dokázal, tak je nudný. Společenská prestiž je pro dítě prvořadá, to musíme pochopit. Ale jistě to lze udělat i jinak. Nikdo nemá rád něco za něco, ale pokud chcete pro své dítě to nejlepší, jinak to nepůjde.

Sedněte si všichni k jednomu stolu a v poklidu mluvte o tom, co je pro jednotlivého člena rodiny podstatné. Když budete vědět, na čem dítěti záleží nejvíce, to co samo chce dělat, pak zapojte psychologii. Nesmí jít jen o prosazování toho, co chcete vy sami. Domluvte se s ním na tom, jak to u vás doma bude fungovat. Pokud bude mít relativně uspokojující výsledky ve škole (či se bude snažit v tom, co po něm chcete), povolte mu uzdu. Nejen že to ocení, ale pokud od vás bude chtít nějaké svolení, bude se sám snažit, aby jste s ním byli spokojeni. Tudíž, obě strany tím jen získají…

Stejně jako váš potomek, ani vy ničeho nedosáhnete, pokud se budete snažit dosáhnout pouze toho svého, proto je tak nejpodstatnějším článkem umění spolu vycházet samotný KOMPROMIS.