Co nejčastěji trápí naše děti, proč volají na Linku bezpečí

V této době, době internetu, to jsou úplně jiné problémy, než které trápily nás, když jsme byli malí. Děti mají velmi často problémy s kyberšikanou, nebo s kyberstalkingem. Dokazuje to fakt, že si volají velmi často o pomoc na Linku bezpečí, kde se s problémem svěří.

By: Garry Knight

Důvod, proč se svěřují právě zde je to, že jde o diskrétní pomoc, kdy mají pocit bezpečí a nemusí se svěřovat osobě, kterou znají a u které by mohli cítit ostych. Bohužel je riziko zneužívání dětí přes internet často velké a proto je třeba začít s prevencí. Na linku bezpečí však nevolají pouze děti, ale i jejich rodiče, kteří si nevědí rady s tím, jak svému dítěti pomoci, ale samozřejmě ten problém řešit chtějí.

Nejdůležitější je první krok ještě před tím, než se toto stane a by měl být od rodičů, kdy by rodiče svým dětem měly vysvětlit, že rozhodně nemohou komunikovat přes internet s cizími osobami, které se jim představí třeba jako stejně staří kamarádi, ale ve skutečnosti to tak vůbec nemusí být. Nikomu, koho neznají, o sobě nemohou říkat žádné informace, nebo mu dokonce posílat svoje fotografie, či dovolit jakkoliv s vaším dítětem komunikovat.

Děti kontrolujte a nechte jim do počítače nainstalovat program, který jejich činnost bude monitorovat a hlídat a kdy vy budete mít přehled o tom, co na internetu dělají. Existují dětské tablety, které vaše dítě pustí pouze tam, kam mu to sami dovolíte.

Prevence je tedy základ, ale samozřejmě jsou situace, kdy je na prevenci už pozdě. Potom se situace musí začít řešit úplně jinak. Bohužel internet nabízí jistou anonymitu a možnost vystupovat pod jinou identitou a to dává určitým lidem možnost s dětmi manipulovat. Děti na internetu tráví velmi mnoho času a tak není těžké zabřednout do spár někoho, kdo to s vaším dítětem rozhodně nemyslí dobře, ale chce jej pouze zneužít. Tohle je také důvod toho, že na Lince bezpečí, zaznamenávají mnohem více hovorů, než tomu bylo dříve a většinou děti, nebo jejich rodiče řeší problémy s tím, že se děti staly objetí internetové šikany, nebo internetového sledování.

Kyberšikana probíhá tak, že se přes internet, nejvíce přes sociální sítě, šíří pomluvy, nebo fotografie. Bohužel problém je v tom, že vás ač o to vůbec nestojíte, může někdo vyfotit například na toaletě a poslat to přes sociální sítě dál a bavit se na váš účet.

Teď se budeme bavit o tom, že takto šikanované mohou být právě vaše děti. Nejednou se stalo, že díky šikaně dítě spáchalo sebevraždu. Je potřeba viníka řádně potrestat. Dítě by mělo oznámit celou věc ještě před tím, než se dostane na sociální síť, pokud je si vědomo toho, že se to stalo. Oznámit by se měla vedení školy, nebo rodičům. Vedení školy, rozhodně musí umět řádně zakročit a celou věc okamžitě řešit. Nejlepší řešení je oznámit věc na policii.

Velmi často se stává to, že se dívka rozešla s chlapcem a ten pak různě po internetu zveřejňuje její fotografie, aby se jí pomstil, a mluvíme samozřejmě o fotografiích lechtivých, kde je dívka nahá, nebo kde je focená při sexuálních hrátkách. Někdy není vůbec jednoduché se takovýmto situacím bránit a často nás trápí tolik, že nám úplně zničí život. Zneužívání dětí přes internet je velmi vážné téma.

Naštěstí se toto téma řeší a nyní se připravuje rozsáhlý projekt, který se bude intenzivně věnovat tvorbě nových a účinných nástrojů a budou se hledat nová řešení, která budou děti chránit. Nejdůležitější je to, aby byly děti řádně poučeni a věděly, jak se chovat v případě, že je někdo neznámý osloví. Prevence by měla probíhat nejen doma, ale i ve školách a určitě by neměla být podceňována.

Výchova dítěte

Tady se nedá přesně určit: dělejte to a támhle to… Je to na každém rodiči individuálně, jakou výchovu dítěti zavede, ale pokud nebude důsledná, děti se stávají rozmazlenými, protivnými a v podstatě si dělají to, co ony samy chtějí.

Proto pokud budeme chtít vychovávat dítě s láskou, tak ano, ale zase se to nesmí plést s flegmatičností. Dítě potřebuje také disciplínu a nějaký řád, aby mohlo normálně a slušně fungovat. A hlavně jediní, kdo s tím bude mít problémy, budete vy.

Pravidla

Autor obrázku: liz west

Pokud budeme chtít mít slušně vychované děti, měli bychom dbát na určitá pravidla, která se musejí zavést, jak se říká „už od kolébky“. Jedno z prvních pravidel je aby si dítě nedělalo to, co samo chce. Jste jeho rodiče, samozřejmě nemůžeme mu zakazovat všechno, co nám se nelíbí, ale řád musí být. Určitě i vy jako malý jste doma nějaký řád měli a je v podstatě jedno, jestli to byla dřívější doba nebo je doba teď, současná.

Další pravidlo, dítě by mělo domů chodit včas, tak jak si předem domluvíte. Samozřejmě i kdyby nepřišlo, dneska je moderní doba telefonů, tabletů a nevím čeho všeho ještě, tak není problém zavolat a zjistit kde je, nebo kde se zpozdilo, ale pořád to neřeší ten problém, že musí poslouchat a v dohodnutou dobu by mělo být doma.

Další velmi důležité pravidlo je vybudování důvěry mezi Vámi a dítětem. Pokud Vám vaše vlastní dítě nebude důvěřovat, je všechno špatně. Hlavní problémy jsou opravdu v komunikaci s dětmi a vzájemnou důvěrou. Spousta dětí nedůvěřuje svým rodičům ale spíše kamarádům a mohou se takto dostat do jakéhokoli problému. Pokud totiž bude mít dítě nějaké problémy ať už ve škole, nebo s drogami nebo toho, že se dostal do špatné party nebo to, že vaše dcera důvěřovala nějakému chlapci a on ji zradil, musí vám důvěřovat na to, aby se Vám s takovými problémy svěřilo. A pokud Vám důvěřuje natolik, že se vždy o nějakém problému radí s vámi a ví, že když vám ho poví, společně ho vyřešíte, jste na velmi správné cestě. Víme všichni, že důvěra je velmi důležitá jak v partnerském vztahu, tak i ve vztahu s dětmi.

Autor obrázku: Remy Snippe

Další pravidlo pokud máme děti dvě a více, neměli bychom mezi nimi dělat rozdíly. Děti jsou bystré a zanedlouho to samy pocítí a vy pak budete ti, kterým to budou vyčítat, že se nadržovalo tomu a tomu. Proto určitě bychom měli děti měřit stejným metrem, aby neměly právo se kočkovat jak s Vámi, tak se svými sourozenci.

Výchova dítěte není jednoduchá věc. Jsou rodiče, kteří to zvládnou bez problémů a mohou být pyšní na sebe i na své děti a na druhou stranu jsou rodiče, kteří to nezvládají ať už psychicky nebo fyzicky, ale musíme myslet při výchově našich dětí vždy na jednu věc – tak jak si je vychováme, tak se k nám budou chovat a hlavně tak se budou chovat i k okolí a jak jistě víme děti jsou vizitka rodičů. Toto pravidlo vždy bylo, je a bude.

Kamarádi

Kamarádi

Jak bychom mohli definovat vztah kamarádství? Můžeme si říci, jak by takové správné kamarádství mělo a nemělo vypadat.

Autor obrázku: Scarleth White

Správní kamarádi

Pokud budeme mluvit o kamarádech, tak jako o těch opravdových, musíme si ujasnit pár pravidel. Opravdových kamarádů má člověk velmi málo, maximálně tak pět, ale kamarád, který pro vás udělá cokoliv i ve dvě ráno je opravdu snad jen jeden na celém světě. Měl by to být člověk, kterého dlouho znáte a o kterého se můžete opřít v tíživé situaci a který bude vždy s vámi a při vás v jakékoliv situaci, i když si nebude myslet, že je správná. Je to člověk který vás prostě podrží a nikdy, opakuji nikdy nezklame a samozřejmě to samé se potom očekává od vás.

„Běžní“ kamarádi

Na druhou stranu kamarády, takové ty „běžné“, máme na každém kroku a je hezké si s nimi vyjít a pokecat, ale to je asi tak vše, nikdy se na ně nemůžete spolehnout, protože při první příležitosti vás zklamou, nebo vám podkopnou nohy. A když je budete nejvíce potřebovat, otočí se k vám zády.

Z toho plyne ponaučení, že dobří kamarádi se hledají velmi těžko a je jich také velmi málo a i přesto je kamarádství krásná a nenahraditelná věc a pro člověka velmi potřebná.

Neshody působí velmi silně

Pokud se s velmi dobrým přítelem nepohodnete nebo pohádáte působí to na vás stejně jako by ste se nepohodli s někým v rodině. Zkrátka je to člověk, který pro vás hodně znamená a jak se říká, položili by jste za něj i život, protože on by pro vás udělal to samé.

Je pravda, že přátelství je někdy mnohem víc než láska. Svým způsobem je to také láska k jedné osobě, ale je to láska jiná. Pocítíte to,až takového přítele budete mít a ti co je mají, jistě vím o čem mluvíme.

Zkrátka a dobře, přátelé jsou jedni z lidí které by jsme si měli vážit a uctívat je a starat se o ně tak, jak nejlíp umíme protože mnohdy jsou jediní, kteří nás nikdy nezklamou i kdybychom provedli cokoliv, vždy zůstanou při nás.

Jak vzbudit u dítěte sebedůvěru

Jak vzbudit u dítěte sebedůvěru

Dědičnost? To je přece to, v co věříme, když máme inteligentní děti. Charlie Chaplin

Tento citát je sice úsměvný, ale má něco do sebe. Podpořme své děti, a pokud v nich vidíme kus sebe, pak víme, na co si dát pozor a co naopak rozvíjet. Tak buďme tvůrci jejich štěstí, radosti, optimismu a víry v sebe.

Často chtějí malé děti dorůst velikosti svého idolu, a to bývá kruté, ona krása, inteligence, bohatství, které vypadá jako zářivé zlato je často jenom pozlátko. Ale dětem se zdá být důležité a sami sebe vidí jako malé myšli. Jediným protilékem je jejich sebejistota. Tu jim pomůže vytvořit právě rodina. Ono blahodárné teplíčko, sebeúcta a vnitřní hodnoty, to všechno mohou dát svému dítěti jenom jeho rodiče. Pokud se tomu nenaučíme v dětství, pak v nás po celou dobu zůstává jakási křehkost a zranitelnost, pak hledáme celý život onu oporu, kterou jsme nenašli v dětství.

Autor obrázku: Jesse Millan

Pokud vidíme dítě typu „já to nedokážu“, „já to nezvládnu“, pak stačí jednoduchá strategie: dítě je potřeba povzbudit k tomu, aby dokázalo čelit životním nástrahám, strastem, těžkému rozhodování a odpovědnosti přiměřené jejich věku. Například předškolní dítě může rozhodnout, co si obléci, co si dá na jídlo, s kým se bude ve třídě kamarádit. A takové dítě lze naučit povinnosti typu denní ustýlání, utírání prachu, pověšení prádla. Rodič ho přitom pořád povzbuzuje slovy: Ty jsi opravdu šikovný, i tatínek si to myslí.

Děti by rodiče měly přijímat takové, jaké jsou a takové je i oceňovat a mít rádi. Jen tak jim dovolí vyjádřit vlastní individualitu. Pokud dítě nebude přesně podle představ rodiče, a rodiče jim to budou neustále připomínat a připodobňovat si je k obrazu svému, pak tím bude dítě jenom trpět a pocit bezpečí a sebedůvěry tím v žádném případě nezíská.

Autor obrázku: Ed Garcia

Je potřeba jim neustále připomínat, že je máme rádi, a to nejen slovně, ale také činy – pohlazením, úsměvem, pusinkou. Je třeba si uvědomit, že jejich přítomnost pokládáme za něco krásného, a ne něco, co je samozřejmé. Proto náš čas, porozumění a ochota naslouchat, když se pohádají se spolužačkou ve škole, když spadnou z kola, když se potřebují vypovídat o své první lásce, to všechno jsou detaily, které tvoří dokonalou mozaiku naší lásky.

Když potřebujeme dítě popostrčit, pak je mít na paměti, že pochvala má větší účinnost než kritika. Takže se otevřeme a mysleme pozitivně. Když uvidíme sklenici způli plnou, pak budeme dobrými vrbami, rádci a pomocníky v kritických situacích, ve kterých se ocitá každý člověk, tedy i naše dítě, alespoň několikrát za život.

Pokud se dítě cítí oproti vrstevníkům slabé, je potřeba mu ukázat a zdůraznit jeho silné stránky. To je ono umění zkompenzovat své slabosti. Každý nemůže být géniem, nebo zručným řemeslníkem, ale každý z nás ovládá jinou stránku, má jiné znalosti, koníčky, nebo záliby, takže pokud vidíme, že se dítě trápí, ukažte mu, v čem je dobrý a co by mohl rozvíjet a v čem se realizovat.

Pokud se dítě cítí na dně, ano, i tak se děti mohou někdy cítit, protože silně prožívají životní situace a ještě k nim nedokáží zaujmout takové rozhodné stanovisko, jako my dospělí, pak jsou tu opět rodiče, kteří dítě podpoří svou životní silou, elánem, zkušenostmi, které nasbírali v průběhu života.

A konečně je důležité dětem předávat nadšení k životu. Dítě se nesmí moc často nudit, musí mít svůj cíl, nebo aspoň představu toho, co by rád dělal, co mu přináší radost a co si bude užívat.

Rodič, který by byl schopen vidět své dítě tak, jaké skutečně je, by potřásl hlavou a řekl: „Vilík nestojí za nic, prodáme ho!“ Laecock

Jak správně naslouchat svému dítěti

Jak správně naslouchat svému dítěti

Jedna z hlavních překážek správné komunikace v rodině je nedostatek času, ale také to, že rodiče své děti opravdu poslouchat nechtějí. Často si rodiče připisují vinu za problémy a trable svých dětí, a kvůli špatnému svědomí mají tendenci problémy svých dětí popírat.

Sami se omlouvají tím, že je vlastně chrání před tím, že by mohli něco pokazit, kdyby na problémy upozornili a dítě by se v nich mohlo začít utápět. Opak je pravdou. Když na problém upozorníme, dítě zjistí, že o ně máme zájem a nebojí se k nám potom přijít samo a žádat nás o radu.

Zde je několik postupů, které bychom mohli volit:

1) Když už svému dítěti naschoucháme, měli bychom mu věnovat svou plnou pozornost. Ne přitom stát zády k němu a škrabat brambory tak, aby nám dítě nevidělo do obličeje, nevidělo naše emoce, city a nevědělo, co si o tom má vlastně myslet.

Autor obrázku: emma freeman portraits

2) Dávat mu drobné podněty, například ve vhodných chvílích vyslovit něco, co ho povzbudí pokračovat ve své zpovědi, která je pro něj sama o sobě dost tvrdá – Ano, to máš pravdu. – To si taky myslím. – Jednalas správně, já bych to taky udělala.

3) Přijímat jeho mlčení – Když je dítě vyčerpané a potřebuje si odpočinout, najít nit, popadnout dech, srovnat se se svými myšlenkami, nechejme mu dostatečný prostor.

4) Neříkat unáhledné úsudky. Pokud okamžitě dementujeme to, co jsme právě slyšeli a nepromyslíme si dostatečně dosah svých slov, pak to může mít dalekosáhlé účinky. Věty typu: To teda byla hloupost. – Větší chybu jsi teda udělat nemohla! – No to snad nemyslíš vážně! … bychom opravdu volit neměli, protože tak dítěti dáme zbraň k tomu, aby zaujalo obranný postoj. Ztratí důvěru, kterou si k nám chtěl vybudovat a my máme moc práce, abychom ji získali zpět.

5) Také děti mají silné emoce. Pokud si budeme myslet, že pouze dospělí mají silné a duchaplné emoce, budeme na omylu a pak nám to zabrání pochopit hloubku trápení a stesků našeho dítěte. Emoce jsou silné, mohou být až ničivé, tím spíš, že s nimi dětmi neumějí nakládat tak, jako jeho rodiče a ostatní dospělí.

6) Nejlepším, co může dospělý pro své dítě udělat, je pomáhat mu najít jeho vlastní řešení, které jsou začátkem opravdu pozitivní a konstruktivní výchovy, která mu později otevře bránu do dospělosti.