Kultura vs. děti

Kultura vs. děti

Toužíte po nějakém tom kulturním zážitku, kterým vystřídáte kažoddení procházky, učení ježdění na kole, pískoviště… ale bojíte se reakce Vašich dětí, protože jste ještě s nimi nikdy nikde nebyli? Máte velkou spoustu možností, kam vyrazit i s dětmi bez obav, že Vám ztropí ostudu nepřiměřeným chováním a vyrušováním. Rozhodně nějakou takovouto akcí neuškodí ani sobě, ani dětem.

Autor obrázku: Lowell Hendrix

Lze vyrazit na různá dětská pohádková představení, do divadla, kde hrají divadelní hry s dětskými tématy, jako je loutkové divadlo nebo můžete vyrazit do kina. Existuje mnoho takovýchto akcí, které nejen vzdělávají, ale i pobaví. Navíc strávíte volný čas s Vašimi dětmi a ony se budou cítit velmi důležité.

Pokud vyrazíte na nějaká dětská představení, pak rozhodně Vaše dítka oblečte do slušivých oblečků, protože i tím jim velmi dokážete zvednout sebevědomí a navíc se budou moci „natřásat“ před ostatními účastníky představení ve svých nejlepších šatičkách. Budou i velmi natěšené, protože budou moci zažít něco nového a pro ně zatím neznámého.

V případě, že se rozhodnete vyrazit do kina, nechte Vaše děti zvolit, na co konkrétního to bude. Nejvíce děti milují kreslené pohádky a vědomí toho, že samy mohly zvolit jednu konkrétní, Vás odmění objetím a šťastnými ohníčky v očích.

Ve větších městech existuje mnoho multikin, kde se navíc k oblíbené pohádce dosyta „nacpou“ popcornem a zapijí výtečnými nápoji. Ale i venkovská kina mají své oslnivé kouzlo, takže odhoďte věčné výmluvy o únavě a vyražte někam za kulturou, dostanete tak děti od počítačů a televizí!

Nezapomeňte však Vaše dítka doma náležitě instruovat o společenském chování na těchto akcích. Aby neposkakovala, neběhala, nekřičela, nevyrušovala, nevrtěla se na vrzajících sedadlech, nemluvila krom přestávek příliš hlasitě nebo nestrkala prstíčky kam nemají, aby nedošlo ke zranění.

Nebojte, Vaše děti nejsou žádná monstra a při těchto dětských kulturních akcích, se s nějakým tím vyrušováním počítá. Strávíte volný čas společně, jako šťastná rodina a ještě se navíc všichni i kulturně vyžijete!

Jak motivovat děti s rozdílným temperamentem

Jak motivovat děti s rozdílným temperamentem

Je velmi důležité, aby děti cítily lásku (že se mají o koho opřít), svobodu (že mají volbu rozhodování), význam (že jsou v životě důležití), zábavu (že mohou prožívat radost, ať už v kruhu rodinném nebo přátelském).

Sangvinistické dítě

Tyto děti většinou vzbuzují v druhých lidech sympatie. Proto taky ono potřebuje vlídnost, úsměv a lásku rodičů. Sangvinik má tendence k odbíhání pozornosti, proto bychom mu neměli předkládat nudný výklad, ale snažit se ho něčím oživit, překvapit, vylepšit.

Flegmatické dítě

Autor obrázku: Wendy Piersall

Bývá pomalé a rozvážné, pak taky my musíme přistupovat s klidem a mírumilovností. Pokud by se tak nestalo a my jsme ho čím dál silněji upozorňovali na jeho pomalost, rychlé neplnění úkolů, tak bychom ho zahnali do kouta, kde by byl sám a stísněný.

Pokud se takové dítě dostane do sangvinistické rodiny, pak mu radostná a klidná nálada a ovzduší v rodině udělá dobře, neboť dostává podněty a může si s nimi pohrát podle svého temperamentu.

Nesmíme takové dítě pohánět a taky by si měly vybrat kamarády, kteří nejsou stejného temperamentu, ale naopak takové, kteří na ně mohou působit podnětně.

Cholerické dítě

Váží si svých vychovatelů, má v nich příklad a umí si s ním poradit. I když je pro své rodiče občas tvrdým oříškem, rodiče by si s ním měli umět poradit.

Pokud vyrůstá v cholerickém prostředí, může to, že rodič nezvládne své dítě vyústit až k fyzickému násilí. Rodiče, kteří jsou melancholici se při návalu vzteku pokusí své dítě uklidnit. To ho ale paradoxně může ještě víc rozčílit. Mohou ho moralizovat, nebo dokonce odmítat. Dítě tak velmi trpí a jeho sklony mohou přerůst k výraznějším projevům. Pokud je rodič sangvinik, většinou se ke svým dětem chovají vstřícně, dokážou jej uchlácholit a stávají se jeho přáteli.

Svému dítěti musíme ukázat sílu sebeovládání. A rodič je velmi silným příkladem, a jak řekl klasik – příklady táhnou.

Melancholické dítě

Rodič a učitel musí cítit jeho bolest a strádání. Takoví lidé mají specifický druh humoru, který se přibližuje k anglickému suchému humoru.

Autor obrázku: Aaron Stidwell

Sangvinik vychází s takovým dítětem dobře, ale může se stát, že takové dítě nepochopí a to se pak uzavře samo do sebe, aniž si toho okolí všimne. Flegmatičtí rodiče možná neřeší pláč a stesk svého dítěte. Naopak celková dobrá atmosféra doma i ve škole dělá melancholikovi dobře. Jenže jiné podněty pro svůj rozvoj a prožitek bude hledat jinde.

Rodiče cholerici mají pro své dítě málo pochopení a chybí jim empatie. Pokud jsme schopni této vlastnosti, pak musíme se svým dítětem jednat také melancholicky a pokud se rádi obrací do svého vlastního světa, pak je dobré mu ukázat vnější svět a další podněty.

Když se nám podaří proměnit popsané myšlenky v životní pocit, všimneme si, že se tím nastolí úplně jiná kvalita vztahu mezi námi a dětmi – taková, která velmi přispívá k vzájemné harmonizaci.

Ovšem nikdo nepatří pouze do jedné kategorie, tyto se prolínají a musíme si uvědomit, že vlastnosti temperamentů se zakládají na velmi hlubokých zvycích, které se častým a vytrvalým cvičením mohou časem zlepšovat.

Ale my sami potřebujeme sebevýchovu, abychom dosáhli takového „obroušení“ temperamentu, které povede k jeho skutečnému ovládnutí.

Úsměv vs. pláč

Úsměv vs. pláč

Během několika minut se dokáže dobrá nálada dítě změnit v pláč, či vztekání. Stejně jako u dospělých. Hlavně u velmi malých dětiček je tento obvyklý fenomén k vidění. Stačí mžik a smějící se a skotačící dítě se změní v ječící a vztekající se stvoření. A právě děti ani nepotřebují žádný vážný důvod, proč se jejich chování dokáže v okamžiku změnit.

Autor obrázku: Clemens v. Vogelsang

I Vás rodiče dokáže překvapit pohled na radostný výraz ve tváři Vašeho potomka, stejně jako jeho tvářička pokrytá slzičkami. Radost a nadšení Vašeho dítěte je něco, co se nedá nikým a ničím nahradit. Rozzářený obličej dítěte, když dostane novou hračku, je něco nádherného.

Důvodů k radosti, nadšení a štěstí je u dětí mnoho. Stačí maličkost k jejich spokojenosti. I obyčejné hraní s rodiči, nadšení z hraní s dětmi ve školce, na dětském hřišti, uvaření jeho oblíbeného jídla nebo dokonce dovádění doma s rodiči, kteří je rádi pozlobí. Někteří rodiče tomu říkají „lechtací útok“. Povalí dítko do polštářů a hurá na lechtání. Váš potomek má pak rozzářený obličej úsměvem od ucha k uchu.

K pláči však také nemají tak daleko. Když si například sourozenci spolu hrají, dovádějí spolu a v mžiku se ze smíchu stane pláč. Třeba v okamžiku, kdy se praští do prstíčku, nebo jim sourozenec vezme jejich oblíbenou hračku.

Smutné dokáží být i v případě, že se jim něco nedaří nebo když je někdo zklame. Nejvíce je trápí, když jim někdo blízký něco slíbí a nakonec to vůbec nedodrží.

Autor obrázku: Alexandre Normand

Proto většina rodičů upozorňuje okolí, aby jejich potomkům nic neslibovali a pokud jim chtějí něco koupit, z vlastní vůle, pak ať tak učiní a rovnou přinesou. Nikdy aby  jim ale neslibovaly nějaký dárek a pak jim ho nepřinesly. Protože utěšovat Vaše milované dítě, které usedavě pláče nad nedodrženým slibem, není vůbec nic snadného. Vysvětlovat dětem, proč někteří lidé nemají srdce a nedokáží držet slovo, navíc opakovaně, je velice nesnadné.

Nedodržení slibu jde omluvit, pokud se stane díky určitým okolnostem, ale pokud jde o opakovaný problém, pak to rozhodně dítě nepochopí. Děti jsou velmi citlivá stvoření, a plané sliby neodpouští tak snadno.

Smích a pláč je životem každého ruku v ruce, protože se dá i smíchy plakat. Když se někdo směje tak mocně a nemůže přestat, dokáží mu do očí vyhrknout slzy a právě děti se smějí nejčastěji, protože ještě nemusí řešit běžné starosti dospělých, kteří občas nemají důvod se smát, přestože se přetvařují.

Když se dítě smíchy za bříško popadá, je to pro duši Vás rodičů jako rajská hudba a když Vaše dítě pláče, držíte ho v náručí a úpěnlivě se ho snažíte utišit, když si rozbije kolínko, nebo se mu rozbije jeho oblíbená hračka.

Snažte se s Vašimi dětmi trávit tolik volného času, kolik můžete, protože každý úsměv, kterým Vás obdaří, pohladí Vaši duši, a zažene mnoho chmurů běžných problémů života.

Děti vs. hračky

Děti vs. hračky

Jistě velmi dobře znáte povahu Vašich potomků. A někteří z Vás jistě mají doma tzv. „ničitele hraček“, kteří s oblibou zničí či poškodí každou hračku, kterou dostanou.

Rádi uděláte svému dítku obrovskou radost novou či použitou hračkou ať již od Vás samotných nebo od Vašich blízkých a vždy to skončí stejně. Vaše dítko nad darovanou hračkou radostně povyskočí a začne se věnovat jejímu pečlivému zkoumání. Dokáže si s ní hrát celé hodiny potají a potichu v koutku místnosti a Vy s radostí využijete chvilku klidu k dodělání potřebných domácích prací či jen tak přečtení zajímavého článku v novinách nebo zajímavé knihy.

Pokud ale ticho a pohoda trvá nezvykle déle, než jak jste obvykle běžně zvyklý, přesvědčte se, co Vaše dítko právě provedlo. Nenápadně se připližte za záda svého potomka a nahlédněte mu přes rameno, co s hračkou provádí. Zcela jistě zjistíte, že se Vaše holčička například právě pokouší prozkoumat „vnitřnosti“, před několika hodinami jí věnované, panenky, nebo dokonce jí upravila zevnějšek silným nánosem Vašeho vlastního make – upu, či v nestřeženém okamžiku uzmula se šuplíčku nůžky a panence ostříhala vlásky, protože se jí její dosavadní účes nelíbil. Nemusí se však jednat pouze o panenky vs. HOLČIČKY, ale i kluci se rádi podívají , copak to ta sestřina panenka má pod sukní.

Panenky, plyšové hračky, vláčky, roboti, stabevnice a podobné hračky jsou nejvíce oblíbené při plenění. U rozebíratelných hraček Vaše nezbedná dítka napadne, že by bylo dobré rozmontovat hračku pěkně až do posledního šroubečku, aby věděli, z čeho všeho se skládají a pak se je pokusí marně složit zpět do původní podoby. Buďte si jisti, že se jim to nepodaří.

Obvykle jsou ale malé generace ratolestí tak duchapřítomné, že poškozenou hračku, raději po svém prohřešku, okamžitě někam ukryjí, aby se na jejich poklesek nepřišlo. Ale vždycky se na to přijde, milé děti! Rodiče totiž, když děti usnou, jdou poklidit zbytek poházených hraček po podlaze obýváku, či dětského pokoje a při zaklízení, zcela jistě šlápnou na nějakou tu součástku, upadnuté či ulomené kolečko od vláčku, pramen vlasů ustřižených panence, upadlou ručičku a nožičku schovanou za skřínkou, v domění, že tam bude dobře skryta jejich neplecha.

V tu chvíli maminka či tatínek neví, jestli svou ratolest potrestat hned nebo se zasmát nad jejich schovávacími metodami. Pak nezbývá než – li pokusit hračku opravit a druhý den dítěti vysvětlit, že není dobré ničit drahé dárečky rozebíráním, či upravováním dle jejich představ. Oni si stejně budou myslet své a pokusí se to udělat znovu, takže pak přichází na řadu další řešení. Trest. Pohrožte jim, že pokud budou i nadále takto hračky ničit, žádnou jinou již nedostanou. Že jim raději k narozeninám koupíte něco hezkého na sebe, než hračku, kterou oni v zápětí zničí. A pokud si nezačnou hraček více vážit, žádnou jim prostě nedáte. Je jedno jestli se jedná o novou hračku, nebo o takovou, kterou podědíte po své kamarádce či sestřence, hlavně aby i nadále mohla sloužit svému účelu. HRANÍ.

Rodičové, nekupujte drahé hračky pokud máte doma záškodníky, raději méně drahou či použitou, protože Vás rozhodně méně naštve zničená hračka za pár korun, než za velmi drahé penízky.

A vy, milé dětičky, hračky jsou vzácné věci, které je třeba si hýčkat a hrát si s nimi, dokud je nebude moci využít další generace, ať již v budoucnu Vašich dětí, nebo jakékoliv jiné děťátko, které nemá takové možnosti si s hračkami hrát.