Jak správně naslouchat svému dítěti




Jak správně naslouchat svému dítěti

Jedna z hlavních překážek správné komunikace v rodině je nedostatek času, ale také to, že rodiče své děti opravdu poslouchat nechtějí. Často si rodiče připisují vinu za problémy a trable svých dětí, a kvůli špatnému svědomí mají tendenci problémy svých dětí popírat.

Sami se omlouvají tím, že je vlastně chrání před tím, že by mohli něco pokazit, kdyby na problémy upozornili a dítě by se v nich mohlo začít utápět. Opak je pravdou. Když na problém upozorníme, dítě zjistí, že o ně máme zájem a nebojí se k nám potom přijít samo a žádat nás o radu.

Zde je několik postupů, které bychom mohli volit:

1) Když už svému dítěti naschoucháme, měli bychom mu věnovat svou plnou pozornost. Ne přitom stát zády k němu a škrabat brambory tak, aby nám dítě nevidělo do obličeje, nevidělo naše emoce, city a nevědělo, co si o tom má vlastně myslet.




Autor obrázku: emma freeman portraits

2) Dávat mu drobné podněty, například ve vhodných chvílích vyslovit něco, co ho povzbudí pokračovat ve své zpovědi, která je pro něj sama o sobě dost tvrdá – Ano, to máš pravdu. – To si taky myslím. – Jednalas správně, já bych to taky udělala.

3) Přijímat jeho mlčení – Když je dítě vyčerpané a potřebuje si odpočinout, najít nit, popadnout dech, srovnat se se svými myšlenkami, nechejme mu dostatečný prostor.

4) Neříkat unáhledné úsudky. Pokud okamžitě dementujeme to, co jsme právě slyšeli a nepromyslíme si dostatečně dosah svých slov, pak to může mít dalekosáhlé účinky. Věty typu: To teda byla hloupost. – Větší chybu jsi teda udělat nemohla! – No to snad nemyslíš vážně! … bychom opravdu volit neměli, protože tak dítěti dáme zbraň k tomu, aby zaujalo obranný postoj. Ztratí důvěru, kterou si k nám chtěl vybudovat a my máme moc práce, abychom ji získali zpět.

5) Také děti mají silné emoce. Pokud si budeme myslet, že pouze dospělí mají silné a duchaplné emoce, budeme na omylu a pak nám to zabrání pochopit hloubku trápení a stesků našeho dítěte. Emoce jsou silné, mohou být až ničivé, tím spíš, že s nimi dětmi neumějí nakládat tak, jako jeho rodiče a ostatní dospělí.

6) Nejlepším, co může dospělý pro své dítě udělat, je pomáhat mu najít jeho vlastní řešení, které jsou začátkem opravdu pozitivní a konstruktivní výchovy, která mu později otevře bránu do dospělosti.




Podobné články



Nové články