Autismus je vrozená mentální porucha, která člověku brání v tom plně vnímat svět a rozumět mu. Jedná se o nejvážnější mentální postižení vůbec, které může dítě potkat. Nerozumí totiž tomu, co vidí, slyší nebo prožívá, má problémy s komunikací, představivostí nebo sociální interakcí. Ale i z takového dítěte může vyrůst nadprůměrně inteligentní člověk.
Jak a kdy vzniká?
V lehké formě této nemoci se vyskytuje jen pár symptomů, pokud se jich vyskytuje velké množství, jedná se o těžší formu postižení. Příčinu této poruchy se stále nepodařilo zjistit, má se však za to, že za jejím vznikem může stát genetika, infekční onemocnění nebo chybné procesy v mozku. Má se přitom za to, že se při autismu spojuje hned několik těchto příčin.
Projevy tohoto postižení jsou rozpoznatelné v dětství nebo v raném dětství (to znamená do tří let věku). Autismus bývá ve většině případů kombinovaný s jinou poruchou, ať už psychickou nebo fyzickou. Může se jednat například o retardaci, epilepsii nebo poruchy smyslů.
Každý druhý autista má přidruženou poruchu, neplatí však, že každý retardovaný člověk má zároveň poruchu autistického spektra. Každý autista je jiný, podle příznaků, které doprovázejí jeho nemoc a také podle vážnosti jeho postižení. Někteří se projevují mírněji (například tím, že jim dělají problémy náhlé změny), další jsou agresivní nebo mají sklony k sebepoškozování. Stejně tak je s autismem spojována také hyperaktivita, porucha soustředění nebo naprostá pasivita. Nedá se zcela vyléčit a v 98% pacientů postižených tímto onemocněním k naprostému potlačení příznaků nedochází. Speciální výchova však dokáže výrazně zmírnit problematické chování (například již zmíněnou agresi nebo záchvaty vzteku), zvýšit hodnotu IQ i samostatnost dítěte. Při návštěvě speciální třídy se navíc autistické dítě bude nacházet „mezi svými“, a bude mu proto dělat menší problém zapojit se do práce.
Jaké jsou projevy?
Nejčastějšími příznaky, při kterých byste měli zpozornět, jsou velice obsáhlé. Stručně lze však říci, že v oblasti komunikace se jedná o situace, kdy dítě nereaguje (nebo jen velmi zřídka) na své jméno a pokyny, které mu udělíme, vyjadřuje se hlasitě a afektovaně, má opožděný vývoj řeči (nebo začalo říkat několik slov, ale pak náhle přestalo), máte dojem, že neslyší, neukazuje na předměty, které by ho měly zajímat, a nemává na rozloučenou, nenapodobuje a nezapojuje se do dětských říkanek, velmi špatně udržuje oční kontakt. Co se sociálního chování týče, tak se jedná o vymizení úsměvu nebo pouze jeho strohého používání, straní se a upřednostňuje samotu před společností, nespolupracuje, jen obtížně s ním lze například prohlížet obrázky nebo hrát společně hru. V otázce chování můžete pozorovat specifické reakce, jako jsou záchvaty vzteku, hyperaktivita, neschopnost spolupracovat a soustředit se, nesprávné používání hraček, upřednostňování monotónních pohybů pořád dokola (řadí věci do řady, točí s nimi a hází, otvírá a zavírá, houpe se, chodí po špičkách nebo se točí dokola). Dále je to výrazné třepání rukama v případě, kdy pociťuje radost, nadměrné skákání, přehnané reakce na určité zvuky nebo změny (například náhlé výkřiky), citlivost na dotek nebo vůni nebo naopak úplná necitlivost na bolest či vůni či neobvyklá fixace na určitý předmět, kdy s sebou neustále nosí nějakou věc.
Kdy problém začít řešit?
Stručně lze říci, že byste měli vyhledat odbornou pomoc, když:
- do jednoho roku nežvatlá ani negestikuluje
- do roku a čtvrt nenapodobuje okolí a nevyjadřuje se slovy
- do dvou let spontánně nepoužívá slovní spojení
- pokud ztratí veškeré jazykové a sociální schopnosti, a to v jakémkoliv věku
Svět autisty
Okolní svět je pro autistické dítě jedna velká neznámá, nejistota, kde číhá nebezpečí. Nejlépe se cítí ve svém známém prostředí, doma, a proto jakákoliv změna (například neznámá trasa na procházce, návštěva k neznámým lidem nebo delší dovolená daleko od domova) mu dělá velké problémy. I obyčejný malý nákup v obchodním domě pro něj může být utrpením. Okolní jevy, které my ani nevnímáme, jako je například hluk při hovoru mnoha lidí, znějící hudba, pípání pokladen, vrčení mlýnku na kávu, bzučení zářivek nebo pláč malých dětí ho dohání doslova k šílenství. Všude je navíc spousta ostrých světel a vůní či pachů, na které může až přehnaně reagovat svým citlivým čichem. Ocitá se ve směsici různých jevů, které ho vyčerpávají, přetěžují a se kterými si neví rady. Jindy potřebuje mít jistotu, že vše, co se bude odehrávat či co bude následovat, bude stejné jako včera, předevčírem a tak dále. V záchvatech vzteku je schopno rozmazávat jídlo nebo i výkaly nejen po sobě, ale i po stěnách nebo okolních předmětech nebo se svléci a pobíhat nahé.
Pokud jste zpozorovali na svém dítěti nějaké podezřelé chování, zajděte ke svému pediatrovi, který ho vyšetří a popřípadě vypíše žádanku na vyšetření u psychologa nebo psychiatra, který konečnou diagnózu stanoví.