Jsou lidé, kteří mít děti nemohou či z jiného důvodů se rozhodnou, že si dítě pořídí díky adopci. S plynoucím časem musí rodiče adoptovaného dítka řešit otázku, jestli mu budou tajit, že je adoptované, nebo mu to řenou.
Je dobré, aby dítě vědělo, že je adoptované?
Každý rodič by byl radši, kdyby si dítě myslelo, že je jeho. Také záleží na tom, jak si to daní rodiče připouštějí a kdo všechno o tom bude vědět. Může nastat situace, kdy si lidé adoptují dítě a ono nikdy nepřijde na to, že bylo adoptováno. (I když takové situace bývají výjimečně, ale i to se stává.) Ale také jsou situace, kdy to dítěti nejde zatajit – jednoduše, když je dostatečně staré na to, aby si uvědomilo, že bude žít s jinými rodiči. A na druhou stranu, je to dobré říct svému dítěti, než aby se to později dozvědělo od někoho z okolí.
Upovídané děti a okolí
Mnohdy také záleží, od koho se to dítě dozvi. Často to může být od dětí ze školy (když se nějaký rodič doma prořekl), a to se ho jistě velmi dotkne. Už jen proto, že se to jeho spolužák dozví dříve, než ono samotné. A tak často v afektu udělá hrozné hlouposti, má chuť odejít pryč, protože mu rodiče lhali a podobně.
Pak je situace, kdy se tuto informaci dozví od někoho, kdo je mu blízký a ví, že by to nikomu jinému neprozradil. Je zřejmé, že i tak se ho to dotkne, ale smíří se s tím lépe, protože tohoto člověka bude mít jako oporu. Každopádně si pak s dítětem musíte sednout a popovídat si a vysvětlit mu, proč to tak je. Ono samo bude chtít o svých pravých rodičích vědět co nejvíce a dokonce může chtít setkat se s nimi.
Co když se chce setkat se svými pravými rodiči?
Rozhodně bychom to dítěti neměli zakazovat. Když mu to zakážeme, udělá to samo na truc. Ale na druhou stranu je jasné, že z toho setkání byste vy jako rodič byli nervózní, protože budete mít strach, aby pravý rodič nějak vaše dítě neovlivnil či nechtěl jej zpátky. Samo dítě z toho bude taky velmi nervózní, protože biologický rodič měl nějaký důvod, proč ho dát pryč. Ale pokud se předem s tím rodičem domluvíte, tak to vždycky nějak jde udělat.
I když může nastat situace, že se třeba rodič nechce setkat se svým dítětem – což bude dítě chvíli trápit, ale zase bude o to raději, že má svou „náhradní“ rodinu. Anebo, že se se svým dítětem nebude moct setkat , protože je třeba ve vězení či nějakém ústavu pro psychicky nemocné a podobně.