Výchova dítěte podle temperamentu

Jak jsme se všichni učili, řecký doktor Hippokrates rozdělil lid do čtyř skupin podle toho, jakými vlastnosti dominují a také podle toho, jak reagují na jisté podněty.

Čtyři typy dle Hippokrata:

Autor obrázku: Denis Defreyne

Melancholik – osoba, která má tyto vlastnosti: náladový, tichý, úzkostlivý, pesimistický, rezervovaný

Flegmatik – osoba, která disponuje těmito vlastnosti: obezřetný, rozvážný, spolehlivý, vyrovnaný klidný

Cholerik – osoba, která má tyto vlastnosti: nedůtklivá, náladová, neklidná, vznětlivá, impulzivní

Sangvinik – osoba, která má tyto vlastnosti: společenský, hovorný, bezstarostný, čilý, optimista, vůdce

Výchova melancholika

Dítě, které je temperamentu melancholika by mělo mít velmi vysokou podporů rodičů. Protože toto dítě bývá velmi stydlivé, měl by ho rodič více úkolovat, hlavně když k těm úkolům patří komunikace s cizími lidmi. Například: Chcete v obchodě zjistit cenu nějakého výrobku a musíte se zeptat prodavače, pošlete své dítě, ať se nejen naučí překonat svůj strach, ale také zahájení konverzace.

Dále takové dítě potřebuje motivaci, protože když je to pro něj těžký úkol, tak mu kolikrát nestačí udělat to jen pro dobrý pocit rodiče. Takové dítko bývá sebelítostivé, takže by měl být rodič opatrný, co mu řekne, aby si to nevzalo moc k srdci a pak to nějak špatně nevzalo, popřípadě se za to samo trestalo. Dost se uzavírá do sebe, nepotřebuje své problémy řešit s okolím a pak se velmi často v nitru užírá.

Výchova flegmatika

Pro flegmatika je typické, že je mu vše jedno a bývá takový pomalý a zároveň někdy až líný, proto by ho měl rodič zapojovat do práce. (A právě protože bývá pomalý a je mu vše jedno, je třeba mu to i několikrát zopakovat, než sebou pohne.) Rodič na něj může zvýšit hlas, protože se s tím umí vyrovnat, ale zároveň mu nemůže vše moc vyčítat, protože i toto dítě má sklon uzavřít se do sebe, když je na něj kladen velký nátlak.

I flegmatik potřebuje velikou podporu od člověka a to proto, aby si sám řekl, že to dokáže a šel a udělal to, aby překonal tu svoji línost a lhostejnost k jiným věcem. Ale na druhou stranu mu velmi trvá, než se rozmyslí, co vlastně chce a někdy se dostává do takových situací, že potřebuje, aby mu někdo řekl, co si má vybrat, nebo mu aspoň nějak poradil. (Musíte mu dát výběr ze dvou anebo nechat jej, ať si vypíše zápory a klady dané věci a podobně. Ale zároveň ten nátlak nesmí pocítit, protože jinak si prostě nevybere.)

Výchova cholerika

S takovým dítětem mohou být i problémy, protože má sklon k agresi. Ale pokud s ním má rodič trpělivost, vše zvládne. Bývá až nekontrolovatelně výbušný, proto je důležité si s ním sednout a vysvětlit mu, co se sním, co nesmí a proč to tak je. Pokud ani to nepomůže, musíte na něj zvýšit hlas, aby si uvědomilo, že udělalo něco špatně. Vím, že mnoho rodičů je proti tělesným trestům, ale jsou věci, za které by mělo vztekající se dítě dostat po zadku, aby nám později nepřerostlo přes hlavu.

To, že bývá náladový, musíme na jednu stranu chápat, protože bývá velmi urážlivý, ale na druhou ho musíme naučit, že se musí sám kontrolovat a že nikdy nemůže mít vše a nemůže být vždy vše podle toho, co chce naše dítě.

Samozřejmě, že to není dítě, které roste v nějakého zloděje, lupiče a podobně, ale musíme ho naučit, že zlost mu k ničemu nemůže ba naopak, že člověku může uškodit.

Výchova sangvinika

Takové dítě velmi dobře zapadá do společnosti, protože je upovídané, přátelské, ale zároveň má tendenci ostatní poučovat a diktovat jim. A to se samozřejmě okolí moc nelíbí, proto musí rodič tomuhle dítku vysvětlit, že každý má svou roli podle zásluh. Je jasné, že někdy (zejména v některém povolání) se vůdčí osobnost vyžaduje, ale zároveň by se to nemělo přehánět, aby si dítě nemyslelo, že ono je výše než ostatní, pak by mohlo být sobecké, arogantní, egoistické…

Na první pohled bezstarostné dítě a skoro ano. Je to takový optimista, takže ať už řeknete téměř cokoliv, tak si z toho nedělá žádnou těžkou hlavu, protože si to přebere z té dobrá strany.

Výchova každého dítěte je jiná, protože každý jsme originál. A navíc se tyto temperamentní vlastnosti mohou mezi sebou prolínat, že zrovna vaše dítě nemusí být přímo cholerik, ale může mít něco z cholerika a zároveň něco ze sangvinika.

Stejně je nejlepší výchovou být k svému dítěti chápavý a vychovávat ho s láskou.

Jak motivovat děti s rozdílným temperamentem

Jak motivovat děti s rozdílným temperamentem

Je velmi důležité, aby děti cítily lásku (že se mají o koho opřít), svobodu (že mají volbu rozhodování), význam (že jsou v životě důležití), zábavu (že mohou prožívat radost, ať už v kruhu rodinném nebo přátelském).

Sangvinistické dítě

Tyto děti většinou vzbuzují v druhých lidech sympatie. Proto taky ono potřebuje vlídnost, úsměv a lásku rodičů. Sangvinik má tendence k odbíhání pozornosti, proto bychom mu neměli předkládat nudný výklad, ale snažit se ho něčím oživit, překvapit, vylepšit.

Flegmatické dítě

Autor obrázku: Wendy Piersall

Bývá pomalé a rozvážné, pak taky my musíme přistupovat s klidem a mírumilovností. Pokud by se tak nestalo a my jsme ho čím dál silněji upozorňovali na jeho pomalost, rychlé neplnění úkolů, tak bychom ho zahnali do kouta, kde by byl sám a stísněný.

Pokud se takové dítě dostane do sangvinistické rodiny, pak mu radostná a klidná nálada a ovzduší v rodině udělá dobře, neboť dostává podněty a může si s nimi pohrát podle svého temperamentu.

Nesmíme takové dítě pohánět a taky by si měly vybrat kamarády, kteří nejsou stejného temperamentu, ale naopak takové, kteří na ně mohou působit podnětně.

Cholerické dítě

Váží si svých vychovatelů, má v nich příklad a umí si s ním poradit. I když je pro své rodiče občas tvrdým oříškem, rodiče by si s ním měli umět poradit.

Pokud vyrůstá v cholerickém prostředí, může to, že rodič nezvládne své dítě vyústit až k fyzickému násilí. Rodiče, kteří jsou melancholici se při návalu vzteku pokusí své dítě uklidnit. To ho ale paradoxně může ještě víc rozčílit. Mohou ho moralizovat, nebo dokonce odmítat. Dítě tak velmi trpí a jeho sklony mohou přerůst k výraznějším projevům. Pokud je rodič sangvinik, většinou se ke svým dětem chovají vstřícně, dokážou jej uchlácholit a stávají se jeho přáteli.

Svému dítěti musíme ukázat sílu sebeovládání. A rodič je velmi silným příkladem, a jak řekl klasik – příklady táhnou.

Melancholické dítě

Rodič a učitel musí cítit jeho bolest a strádání. Takoví lidé mají specifický druh humoru, který se přibližuje k anglickému suchému humoru.

Autor obrázku: Aaron Stidwell

Sangvinik vychází s takovým dítětem dobře, ale může se stát, že takové dítě nepochopí a to se pak uzavře samo do sebe, aniž si toho okolí všimne. Flegmatičtí rodiče možná neřeší pláč a stesk svého dítěte. Naopak celková dobrá atmosféra doma i ve škole dělá melancholikovi dobře. Jenže jiné podněty pro svůj rozvoj a prožitek bude hledat jinde.

Rodiče cholerici mají pro své dítě málo pochopení a chybí jim empatie. Pokud jsme schopni této vlastnosti, pak musíme se svým dítětem jednat také melancholicky a pokud se rádi obrací do svého vlastního světa, pak je dobré mu ukázat vnější svět a další podněty.

Když se nám podaří proměnit popsané myšlenky v životní pocit, všimneme si, že se tím nastolí úplně jiná kvalita vztahu mezi námi a dětmi – taková, která velmi přispívá k vzájemné harmonizaci.

Ovšem nikdo nepatří pouze do jedné kategorie, tyto se prolínají a musíme si uvědomit, že vlastnosti temperamentů se zakládají na velmi hlubokých zvycích, které se častým a vytrvalým cvičením mohou časem zlepšovat.

Ale my sami potřebujeme sebevýchovu, abychom dosáhli takového „obroušení“ temperamentu, které povede k jeho skutečnému ovládnutí.