Jak motivovat děti s rozdílným temperamentem

Je velmi důležité, aby děti cítily lásku (že se mají o koho opřít), svobodu (že mají volbu rozhodování), význam (že jsou v životě důležití), zábavu (že mohou prožívat radost, ať už v kruhu rodinném nebo přátelském).

Sangvinistické dítě

Tyto děti většinou vzbuzují v druhých lidech sympatie. Proto taky ono potřebuje vlídnost, úsměv a lásku rodičů. Sangvinik má tendence k odbíhání pozornosti, proto bychom mu neměli předkládat nudný výklad, ale snažit se ho něčím oživit, překvapit, vylepšit.

Flegmatické dítě

Bývá pomalé a rozvážné, pak taky my musíme přistupovat s klidem a mírumilovností. Pokud by se tak nestalo a my jsme ho čím dál silněji upozorňovali na jeho pomalost, rychlé neplnění úkolů, tak bychom ho zahnali do kouta, kde by byl sám a stísněný.

Pokud se takové dítě dostane do sangvinistické rodiny, pak mu radostná a klidná nálada a ovzduší v rodině udělá dobře, neboť dostává podněty a může si s nimi pohrát podle svého temperamentu.

Nesmíme takové dítě pohánět a taky by si měly vybrat kamarády, kteří nejsou stejného temperamentu, ale naopak takové, kteří na ně mohou působit podnětně.

Cholerické dítě

Váží si svých vychovatelů, má v nich příklad a umí si s ním poradit. I když je pro své rodiče občas tvrdým oříškem, rodiče by si s ním měli umět poradit.

Pokud vyrůstá v cholerickém prostředí, může to, že rodič nezvládne své dítě vyústit až k fyzickému násilí. Rodiče, kteří jsou melancholici se při návalu vzteku pokusí své dítě uklidnit. To ho ale paradoxně může ještě víc rozčílit. Mohou ho moralizovat, nebo dokonce odmítat. Dítě tak velmi trpí a jeho sklony mohou přerůst k výraznějším projevům. Pokud je rodič sangvinik, většinou se ke svým dětem chovají vstřícně, dokážou jej uchlácholit a stávají se jeho přáteli.

Svému dítěti musíme ukázat sílu sebeovládání. A rodič je velmi silným příkladem, a jak řekl klasik – příklady táhnou.

Melancholické dítě

Rodič a učitel musí cítit jeho bolest a strádání. Takoví lidé mají specifický druh humoru, který se přibližuje k anglickému suchému humoru.

Sangvinik vychází s takovým dítětem dobře, ale může se stát, že takové dítě nepochopí a to se pak uzavře samo do sebe, aniž si toho okolí všimne. Flegmatičtí rodiče možná neřeší pláč a stesk svého dítěte. Naopak celková dobrá atmosféra doma i ve škole dělá melancholikovi dobře. Jenže jiné podněty pro svůj rozvoj a prožitek bude hledat jinde.

Rodiče cholerici mají pro své dítě málo pochopení a chybí jim empatie. Pokud jsme schopni této vlastnosti, pak musíme se svým dítětem jednat také melancholicky a pokud se rádi obrací do svého vlastního světa, pak je dobré mu ukázat vnější svět a další podněty.

Když se nám podaří proměnit popsané myšlenky v životní pocit, všimneme si, že se tím nastolí úplně jiná kvalita vztahu mezi námi a dětmi – taková, která velmi přispívá k vzájemné harmonizaci.

Ovšem nikdo nepatří pouze do jedné kategorie, tyto se prolínají a musíme si uvědomit, že vlastnosti temperamentů se zakládají na velmi hlubokých zvycích, které se častým a vytrvalým cvičením mohou časem zlepšovat.