Jak by mělo mé dítě spát

Dětský spánek je kromě výživy snad nejdůležitějším tématem pro všechny rodiče, a to hlavně proto, že nevyspalé nebo špatně spící dítě může znamenat mnoho probdělých nocí a proplakaných dnů. Jak je to vlastně s dětským spánkem a jak by mělo dítě od narození do dvou let věku spát?

Do tří měsíců

Novorozenec a později kojenec do věku zhruba tří měsíců spí nepravidelně, pro jeho spánkový režim neplatí žádná pravidla nebo doporučení. Osvědčuje se spaní v kočárku nebo v autosedačce, miminko by samozřejmě mělo mít vlastní postýlku, která mu zajistí dostatečně bezpečný prostor ke spánku. Některé miminka snadněji usnou v péřové zavinovačce, která jim svou měkkostí a těsností připomene prostředí dělohy.

I v případě novorozence je však vhodné začít připravovat dítě na spaní stále stejným večerním rituálem – koupelí, nakrmením a uložením ke spánku. Takhle malé miminko často trápí bolesti bříška, a tak se nebojte dítě uspávat v náručí nebo jakkoli jinak, období prvních 3 měsíců bývá z hlediska spánku nejnáročnější.

4–6 měsíců

Takto staré dítě by mělo spát v průběhu dne třikrát, přičemž doba bdělosti mezi jednotlivými spánky činí asi 2,5 hodiny.

Potřeba spánku je do jisté míry individuální, ale lze přibližně stanovit, kolik hodin (jaké rozmezí) by mělo dítě naspat, aby bylo odpočaté. Nejen správná výživa je důležitá pro zdravý vývoj dítěte, spánek hraje neméně důležitou roli.

To, co pomáhá při nácviku dostatečného spaní, je pravidelnost v denním režimu – krmení v přibližně stejných časech, procházky ve stejnou denní dobu apod. Pokud je to možné, snažte se vytvořit takové podmínky, aby mělo vaše dítě možnost si základ pravidelného denního rytmu vytvořit – prospějete tím nejen jemu, ale také sobě.

V tomto období se dítě samozřejmě v noci budí na krmení.

6–9 měsíců

Doba bdělosti se prodlužuje, dítě spí stále třikrát denně, ale vydrží přes den i souvislé 3 hodiny nespat.

Podle názorů některých odborníků se nemusí kojené dítě, které dosáhlo 5. měsíce a určité váhy, budit na noční krmení. Pro většinu rodičů může znít tato věta jako zbožné přání, ale jsou děti, které opravdu celou noc bez jídla vydrží. V určitém věku dítěte stejně nastane okamžik, kdy se noční krmení stane potřebou sociální spíše než fyzickou, a je na rodiči, jak se k tomu postaví. Jsou děti, které ještě v roce a půl špatně spí a v noci se budí, a pak děti, které si odvykly na noční krmení v půl roce a jejich rodiče mají klidný spánek.

9–12 měsíců

Dítě starší 9. měsíců spí zpravidla už jen dvakrát denně a doba mezi jednotlivými spánky se prodlužuje na 3–3,5 hodiny.

12–18 měsíců

Většina dětí v tomto věku ještě spí dvakrát denně, čím bližší je hranice jednoho a půl roku, tím větší tendence pouze k jednomu spánku přes den.

18–24 měsíců

Takto staré dítě vydrží bdít zhruba 6 hodin a v polovině dne, zpravidla kolem oběda, na několik hodin usne. Čím je starší, tím se doma, kdy usíná, odsunuje na pozdější hodinu, a to až do věku čtyř nebo dokonce pěti let.

Aby i miminka spala jako v bavlnce

Říká se, že miminka jen spí, jí a řvou. Pravdou je, že toho mnoho opravdu neumí, avšak i tak jim musíme zajistit to nejlepší. Hlavně děti vyžadují kvalitní spánek, což znamená i kvalitní postýlku s vhodnou matrací, ale která postýlka je nejlepší?

Postýlka pro miminko musí být bezpečná

Pro maminku je důležité, aby byla postýlka pěkná, praktická, ale tím nejdůležitějším bodem je, aby byla dětská postýlka opravdu bezpečná. Zda je postýlka, která se nám líbí, bezpečná poznáme jednoduše. Jednak nesmí mít žádné ostré hrany, ale hlavně jsou takové tři body, které udávají bezpečnost. Prvním je štítek s číselným kódem, který udává normu zvolenou státem. Už to by mělo stačit, avšak je dobré se přesvědčit, zda je na postýlce i štítek s názvem výrobce či prodejce, abyste mohli danou postýlku identifikovat. A posledním ukazatelem bezpečnosti je ryska, která se nachází na vnitřní straně postýlky a ta nám ukazuje, jak vysokou matraci zde můžeme umístit. Záleží na typu postýlky, buďto je to padesát anebo dvacet centimetrů.

Ideální postýlka je dřevěná

Již v minulosti byla postýlka vyráběna ze dřeva a i dnes je to ta nejlepší volba. Je to přírodní materiál, který je pro dětskou postýlku tím nejvhodnějším. Většinou jsou postýlky vyráběny z buku či borovice. Borovice je měkčí dřevo, což znamená, že vydrží méně, protože se vyviklají šrouby a pak dochází k vrzání. A navíc pokud si dítě hraje s hračkami v postýlce, tak se může stát, že na postýlce zůstanou rýhy. Proto je dub lepší volbou, je tvrdý, takže déle vydrží. Je to ideální varianta, zejména pokud chcete postýlku použít i pro druhé dítě a podobně.

Úplné miminko má své místo

Úplná miminka mají větší výběr, protože je nemusíte nutně dávat do postýlky. Klidně pro ně můžete koupit kolébku, která je velice oblíbená a navíc v ní dítě lépe uspíte, díky tomu, že jej houpáte. A stejně tak mu můžete zakoupit kuku, což je také jedná pohodlná varianta. Avšak pokud nechcete tolik investovat, protože postýlka nebude jediná investice, miminko toho totiž potřebuje mnohem více, tak stačí klasická postýlka, kterou použijete, i když bude dítě větší. Kdežto kolébka je jen pro maličké.

Vhodná postýlka musí být vhodně vybavená

Samozřejmě, že je důležité mít kvalitní dětskou postýlku, ale stejně tak je důležité jí vybavit kvalitními věcmi. První z nich je matrace, která by měla být ideální kokosová či pohanková, což je nejen trend, ale také doporučení odborníků, protože tyto matrace jsou prodyšné a tvrdší, než třeba molitan. A právě tvrdší matrace je ideální pro správný vývin páteře. Důležitá je také otázka polštářů, protože mnohé maminky si myslí, že když dítěti nedají do postýlky polštář, tak je o něco připravují. A ve skutečnosti je to úplně naopak, polštář můžete dítě do postýlky dát až ve třech letech, protože do té doby je lepší, aby miminko bylo bez něj, a důvod je prostý – správný vývin páteře.

 

Je velice důležité, aby vaše miminko mělo kvalitní a bezpečnou postýlku, tak si na výběru dejte záležet.

Odpolední spánek

Odpolední spánek

Dokáže někdo z Vás určit pravou chvíli, kdy skončit s ukládáním Vašeho potomka k odpolednímu spánku? Někdy tohoto raritního zvyku využívají i dospělí a v některých částech světa, je to dokonce i součástí místních zvyků, lehnout si po obědě a trošku si „schrupnout“.

Autor obrázku: Tiffany Lauren M.

Většina miminek pospává po celý den a budí se pouze na jídlo a přebalení, ale čím jsou starší, tím více je odpolední spánek důležitější.

Menší děti se velmi snadno unaví, a proto si rády po dobrém obídku pospí. Někdy bohužel i nerady. Děti, které již dokáží mluvit, se s Vámi budou dlouhé minuty dohadovat, že nechtějí jít spinkat. Prosebnýma očkama Vás budou prosit, ať s nimi máte slitování a nemusí jít odpočívat do postýlky. Budou argumentovat, že si zrovna hrají na to, či ono a nemohou s tím právě teď přece přestat. Dokonce Vás budou žádat, abyste „hajání“ odložilo o dalších deset minut, nebo i déle. Pak že půjdou spinkat dobrovolně.

Milý rodičové, rozhodně se nenechte obměkčit, protože pokud povolíte, pak ze zavedeného režimu,  máte „holubník“.

Jakmile pak dítě nastoupí do školky, tam je obvyklým režimem, že po obědě, pokud si je rodiče nevyzvedávají, chodí odpočívat. Pokud nespí, musí alespoň ležet a odpočívat.

Dodržujte raději zavedený režim, i pokud nejsou doma nebo ve školce. Když bude dítě na prázdninách u babičky a dědy, dohodněte se i s nimi, aby přiměly dítě odpočívat, aby nevypadlo z pravidelného režimu.

Většinou se odpolední spánek dodržuje do začátku základní školní docházky, protože tam vlastně ani není šance si po obědě lehnout, a ani by Vám dítě samotné moc nepoděkovalo. Ve škole by se jim smály, že jsou mimina, protože je rodiče nutí po obědě chodit spát.

Autor obrázku: SteveR-

Bohužel se najdou i tací rodiče, kteří se snaží dospívající mládež kolem patnáctého roku, přimět ke spánku po obědě o víkendech. Většinou se jedná o situace, kdy rodiče spolu nežijí a najdou si nového partnera. Vezmou s sebou děti k novému partnerovi na víkend, ale chtěly by zároveň i určité soukromí jeden pro druhého, a tak se snaží děti přimět, aby si chvilku „dáchly“, že jim to neuškodí.

Je to, jako byste udělaly to největší společenské fo–pa, protože žádný puberťák se k odpolednímu spánku přemluvit nenechá. Neměly byste to po nich žádat, pokud si přejete  soukromí, užijte si ho v době, kdy jsou děti někde venku na hřišti, nebo tráví víkend s druhým rodičem.

Takže odpolední spánek – ANO – ale u malých dětí. NE – u dospívajících puberťáků, protože ti Vás akorát někam pošlou…