Máme trestat své děti?
„Dobře potrestat může jen ten, kdo má rád.“ Zdeněk Matějček
Pokud chcete dítěti porozumět, musíte ho mít rádi. Pokud ho chcete dobře vychovat, musíte mu rozumět. Pokud chcete, aby vám lásku oplácelo, musíte docílit toho, aby dítě vědělo, že jste přirozená autorita, která mu stanovila mantinely, životní hranice, za které se nechodí, protože to svědomí, slušnost nedovoluje. Jak je to ale s tresty? Jsou na místě, nebo bychom své dítě trestat vůbec neměli a měli bychom všeho docílit po dobrém?
Jaký je tedy smysl trestu?
Když dáme dítěti facku, je to dobře, nebo to uděláme protože si potřebujeme ulevit? Tak takový případ opravdu není dobrý. Pokud trestáme dítě, protože překročilo ony mantinely, které jsme stanovili. Chceme zamezit tomu, aby se takové chování znovu neopakovalo. Když například dítě zlobí jiné dítě, fyzicky mu ubližuje.
Dítě musí vědět, proč je trestáno. A onen trest musí být adekvátní jak k věku dítěte, tak k povaze přečinu.
Rodič by měl jednat s chladnou hlavou, a ne ve velkém rozčilení, aby si to hned nevyčítal jako neadekvátní reakci. Trest nesmí být brát jako ponížení dítěte.
Trest se odbude v určitém okamžiku a pak se už k němu nevracíme. Neopakujeme dítěti donekonečna, že něco udělalo, neudělalo.
Pokud jsme si dobře promyslili, čím dítě potrestáme, tak bychom pak měli být důslední.
Pokud je ovšem onen přečin nechtěným, měli bychom to zohlednit. Někdy se dítě snažilo o dobrou věc, ale ono se mu to zvrtlo. Například se snažilo pomoct svému mladšímu bratříčkovi, ale nejen že to nezvládlo, ale bratříček začal ještě plakat, protože sestřička mu neutřela zadeček tak hezky jako maminka. Pak bychom neměli trestat holčičku za to, že ublížila bratříčkovi, ale vysvětlit jí, že měla hezký záměr, ale je ještě malá, aby to dokázala tak dobře jako maminka, ať ještě nějakou tu dobu počká.
Trest by měl následovat hned po prohřešku, a ne až třeba za hodinu, protože hlavně mladší děti si nemusejí uvědomit vztah mezi tím, co udělaly a následkem, tedy trestem.
Jaké jsou tedy druhy trestů?
Za ty, které hodně lidí odsuzuje a za ty, které jitří hodně emocí, považujeme tresty fyzické. Jsou vůbec ve výchově dětí na místě, nebo by je rodiče vůbec neměly používat, protože jde o to, že jsou důkazem, že rodiče nemůže dosáhnout svého sofistikovaným způsobem? Ani dětští psychologové nejsou zajedno.
Pokud jsou ale tyto druhy potrestání použity jenom náznakově, pak se potrestáním pečin uzavře a dál už se dítěti nepřipomíná. Je totiž dostatečně nasnadě, že dítě překročilo onu pomyslnou hranici. Ale pokud je dítě starší, měli bychom adekvátně k věku volit i jiný, sofistikovaný způsob trestu. Protože fyzický trest může být brán jako ponižující a může nechat velký šrám na sebevědomí dítěte.
Kolikrát se rodiče obětují pro děti jen proto, aby jim to mohli vyčítat. Jiří Žáček