Jak dětem vhodně vyhubovat

Jak dětem vhodně vyhubovat

Někdy je pro rodiče velmi těžké akceptovat své děti, jsou nevrlí a rádi by poslali své děti někam jinam, ale to nejde a čím dřív se naučíme dobře zacházet se svými dětmi, tím lépe.

Autor obrázku: Ryan Boren

Děti nejsou jenom hodné, umí i pořádně pozlobit. V takových případech se rodiče často zlobí a je po rodinné pohodě. Základem rodičovské lásky je účinná disciplína a pořádek. Pokud nenapadneme sebevědomí svých dětí. Mělo by mít  naopak pozitivní a trvalý následek. Pokud ale lze dosáhnout nápravy jinak než hubováním, pak vyčerpejte všechny ostatní možnosti.

Když rodič zůstane klidný, je to lepší než když vyhrožujeme nebo dětem dáváme negativní příklad, jak řešit krizové situace. Nenechejme se unést a nepoužívejme svou přirozenou autoritu k tomu, abychom ji brali jako prostředek k vybití svých vášní. Jedná se o naše vlastní děti, proto je zachování klidu víc než důležité.

Hněv, kterým bychom se mohli nechat strhnout, může za hodně chyb, kterých se dospělí na svých dětech dopouštějí. Pokud to jde, měl by být zcela potlačen. Může to vyznít jako pohrdání dětskou dušičkou a osobností. Pokud budeme dítě napomínat se soucitem a láskyplností, pak může toto napomenutí být opravdové a mít dlouhodobé dobré důsledky.

Vyhubovat bychom měli ihned po přečinu a nečekat velmi dlouho, protože pak by si dítě nemuselo spojit příčinu  a následek.

Pokud se rozhodneme vyhubovat, pak důsledně. Vysvětlíme, co se nám nelíbí, proč se nám to nelíbí, jaké pravidlo dítě překročilo a jak by mělo jednat v budoucnosti. Pokud dítě vyhubování pochopí, pak určitě nebylo zbytečné, proto je jasné a jisté.

Autor obrázku: Tom

Pokud je důsledkem špatného chování, a není důsledkem nervozity a únavy rodičů, pak je i správné. Bude pozitivní tehdy, když si dítě uvědomí, že nemá být ani souzeno ani pokořeno. Je mu sděleno, proč se rodič zlobí a proč jednal špatně. Dítě máme pořád stejně rádi, to, co se nám nelíbí, je ono nesprávné chování, proti němu jsou naše výtky namířeny. Proto se dítěti připomínáme oním vyhubováním – aby si uvědomilo, co udělalo.

Musíme si uvědomit psyché svého dítěte. Pokud máme doma velmi citlivé dítě, pak volíme slabší intenzitu vyhubování. Ti, co už kolem sebe mají vytvořeny silné obranné zdi, můžeme častovat silněji. Ale pokud s hubováním skončíme, pak netřeba se k tomu při každé příležitosti znovu a znovu vracet, dítě by takový krok vnímalo jako ponižující.

Odneslo si dítě něco z našeho hubování? Pokud ano, pak bylo účinné, ale to uvidíme až na jeho dalším konání v budoucnosti.

Rodiče musí být zajedno, matka i otec tak budou respektováni. Pokud půjde matka proti vůli otce, pak bude zmateno i dítě. Oba tak musí respektovat stanovená pravidla a děti jsou s nimi také srozuměni.

Dítě, které vstupuje do puberty se často chovají nesprávně a někdy se zdá, že ony špatnosti dělá snad naschvál. Když ví, že maminku zlobí, když se chová vulgárně, tak naopak nezdraví a používá sprostá slova. Když má maminka a tatínek rád klid, schválně jim ho odmítá dopřát a buší do bubnů. Neposlušnost ovšem do této věkové kategorie patří a rodiče jim musí soustavně pomáhat, a to i v důležitých otázkách, které jejich děti z principu odmítají.

Pokud rodič sám ukáže, že je neklidný, rozzlobený, pak určitě svému dítěti moc nepomůže. Nedejte se tedy strhnout neklidnou a rušnou atmosférou.

Neustálým hubováním a kritikou dítě upevníme v domnění, že si je zaslouží a snížíme jeho sebevědomí. Taková kritika není nutná. Je důležité zaujmout pozici pomocníka a rádce, když je nějaký problém, pak není potíž se na mě obrátit, rád ti pomůžu. Neboj se mi se vším svěřit, když budu moci, pomůžu ti, když ne, budu tě podporovat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *