Jak se stát dobrou nevlastní matkou

By: Vince Alongi

Našla jste si partnera, který má děti, má je buďto ve své péči nebo v péči střídavé anebo si je jen bere na víkendy? Ať se jedná o jakoukoliv z těchto variant, tak se kontaktu s jeho dětmi prostě nevyhnete.

Určitě toužíte potom, aby vás měly rády a to hlavně proto, že pokud vás budou mít rády, bude za to rád i váš partner.

Jak se ale stát dobrou nevlastní matkou?

Nikdy si nehrajte na matku vlastní a vlastní matku před dětmi ani nepomlouvejte. Ony ji mají rády a pokud se o ní budete zmiňovat ve špatném, tak se jim to určitě nebude líbit. V dnešní době už jen výjimečné množství lidí spolu zůstanou a tvoří pár do konce svého života. Spíše se lidé rozcházejí a tak být macechou není žádná výjimka.

K nevlastním dětem si pak snažíme najít tu správnou cestu. Často to ale může být oříšek. Pokud jsou děti neposlušné, tak by měl zasáhnout jejich vlastní rodič, nikoliv ten, který jejich není. Pak byste se mohli dočkat toho, že vám děti vmetou do obličeje, ať na ně nenadáváte, protože nejste jejich rodič. V takovém případě ale děti ihned usaďte s tím, že sice rodičem nejste, ale zase jste člověk, který je dospělý a měly by se nad vašim názorem alespoň zamyslet.

Paní učitelka také není jejich rodičem a přesto jí poslouchají. Od začátku určete hranice. Děti by měly vědět hned od první chvíle to, co si k vám mohou dovolit a co naopak ne.

Rozhodně se vyhněte fyzickým trestům. Těmi rozhodně dobře neuděláte. Najděte si s dětmi společné zájmy. Pokud má váš přítel holčičku, tak jí zasvěďte do holčičích tajů jako je oblékání se, líčení se a podobně. Pokud má kluka, tak si nechte vyprávět o slavných fotbalistech a také se ptejte na to, za co který fotbalista hraje a podobně. U úplně malých dětí se bavte o pohádkových postavách, které děti tolik milují. Ukažte jim, že se s vámi mohou bavit a že jste jejich kamarádka.

Děti a nevlastní rodič – druhá část

Děti a nevlastní rodič – druhá část

Nový partner/ka by neměl zapomínat, že musí být trpělivý, protože až dosud bylo dítě (děti) s matkou (otcem) jediní členové, a že ne vždy je mohou ihned přijmout.

Autor obrázku: David

V mnohých případech děti nové partnery přijímají s nadšením a jsou rády, že i ony jsou celou rodinou, jako jiné děti v jejich okolí a že se již nemusí stranit ostatních, když se chlubí tím, co dělaly, jako celá rodina na výletě, protože to samy neznají – nebyly celá rodina, jak to značí některé starší generace.

Protože není vždy důležité, aby dítě vychovávaly dva rodiče, ale hlavně, aby bylo vychováváno s láskou a péčí.

Problémem však je, pokud dítě nového partnera rodiče, urputně odmítají. Mohou dělat naschvály, nekomunikovat nebo se snažit partnery rozeštvat. Pokuste se v takovémto případě s dítětem mluvit a snažit se najít nějaké společné téma, nebo zájmy.

Nový člen rodiny by měl dítě ujistit, že se vůbec nic nemění, že pouze přibyl další člen domácnosti, kterému na něm bude záležet a pokud bude mít problém, nebo si bude chtít o něčem promluvit, může za Vámi kdykoli přijít.

Autor obrázku: Richard Leeming

V případě, že si nový partner nebo partnerka do nového vztahu přivedou další děti, obě dvě strany dětí je důležité ujistit, že pro všechny budou platit stejná pravidla, žádné upřednostňování jedné či druhé strany, protože správná rodina funguje ať se jedná o vlastní či nevlastní.

Totéž musí řešit i děti, které jsou adoptovány, většinou jsou brány jako by byly vlastní a vůbec nezáleží na tom, zda jsou biologičtí či nikoli.

Nejdůležitější je, pokud někdo dítě miluje a dává mu péči, kterou potřebuje, a je úplně jedno, zda je Vaše či nikoli. Proč někoho odsuzovat, když se ho ani nesnažíte poznat? Třeba Vás dokáže mile překvapit.

Nejprve poznejte a poté teprve suďte!!! I cizí Vás může dokázat mít rád!

Děti a nevlastní rodič – první část

Děti a nevlastní rodič – první část

Děti v jejichž životě se bohužel vyskytuje jen jeden z rodičů zažívá mnoho pocitů. Některým to nevadí, nebo jsou příliš malý, aby to dostatečně vnímali. Někdy to dokonce dětem vysloveně vyhovuje, když mají pouze maminku nebo pouze tatínka jen samy pro sebe.

Autor obrázku: D. Sharon Pruitt

Pokud si rodiče nerozuměli a jeden z nich se rozhodl rodinu opustit, nebo došlo ke ztrátě jednoho z nich jiným způsobem, jako úmrtím, pak se dítě může cítit zrazeno dotyčným, který s nimi již není. U odchodu má většinou vztek, že s nimi nechce být a u úmrtí, že si dovolil nebo dovolila je opustit, dřív než jim dokázali říct, co k nim cítí.

No, ať je důvod toho, že dítě vychovává pouze jeden z rodičů, jakýkoliv, mnoho dětí hřeší na to, že jsou středem pozornosti. Jsou rozmazlovány a hýčkány všemi možnými způsoby. Někdy sice vyvstanou i opačné reakce, matka může v dítěti vidět jeho otce, který ji například podváděl, nebo i týral a pak může k dítěti pocítit odpor.

To, že ale nějaká maminka nebo tatínek zůstane s dítětem samy, neznamená, že nemohou najít jiného partnera, který dokáže být jejich dítěti náhradním rodičem.

Ať se seznámí jakkoli, velmi důležitým mezníkem je, když je dotyčný představen samotnému dítěti. Pokud se jedná o menší dítě, to zcela ještě nerozlišuje slovo vlastní či nevlastní. Prostě se v jeho životě zjevil nový tatínek, nebo maminka a život plyne i nadále tak jako doposud, akorát doma přibyl další člen rodiny.

Autor obrázku: U.S. Department of Agriculture

Pokud se ale jedná o větší dítě, je otázkou jak toto rozumově vyspělé dítě na zprávu o novém partnerovi svého až dosud okupovaného rodiče, zareaguje. Je dobré s Vaším dítětem komunikovat a předem ho připravit na návštěvu cizího člověka, který by se mohl stát členem jejich domácnosti.

Vždy nezapomeňte Vaše dítě bezpečně ujistit, že to, že budete mít nového partnera, neznamená v žádném případě, že mezi Vámi a ním se něco změní. Ptejte se na jeho názor, co si o celé věci myslí, a zda by mohlo přijmout někoho nového do svého života.