řeč Archives - Bobeček.cz

Mluvení není žádná hračka!

Je spoustu dětí, které mají problém s mluvením, ať už se nedokážou vyjádřit anebo prostě huhňají. Všem rodičům by to mělo okamžitě dělat starosti a hned by se měli obrátit na odborníka, aby se jejich dítě s vadou nemuselo potýkat po celý život.

Není to chyba rodičů

Mnoho lidí nabývá dojmu, že když malé dítě neumí mluvit anebo mluví špatně, tak je problém v rodičích. Většinou velkou vinu připisují tomu, že se rodič dítěti málo věnuje a málo si s ním povídá. Každopádně může to být jednou z příčin, ale není tomu tak vždy. Je mnoho případů, kdy rodiče svým dětem opravdu věnují dostatek času i pozornosti a přesto musí vyhledat odborníka přes mluvení. Rozhodně to neberte jako své selhání či ostudu, může se to stát komukoliv.

Dítě je malé, to se spraví

Je velice těžké odhadnout, kdy máme jít s dítětem k odborníkovi. Mnohdy se problémy s mluvením u dětí objevují už v brzkém věku, ovšem mnoho rodičů si myslí, že je to důsledek právě nízkého věku a mají pocit, že se to ještě naučí, než vyroste. Ovšem opak je pravdou, je lepší začínat ještě v době, kdy je dítě malé, protože bude s danou vadou lépe bojovat. Takže pokud má vaše ratolest třeba tři roky a má nějaký problém, tak určitě navštivte lékaře.

Kontrola u lékaře

Je dobré nejprve navštívit vašeho lékaře, protože ten nejlépe odhalí, zda se jedná o nějakou vadu, navíc vám může napsat pozvánku k odborníkovi na logopedii, což je rozhodně dobré nechat si napsat, protože pak vám na léčbu přispěje pojišťovat. Naopak pokud budete chtít nějaké nadstandartní služby či navštívíte logopeda z vlastní vůle, tak budete muset poplatky hradit ze svých úspor.

Buďte u toho!

V každém případě je dobré, abyste si na to udělali čas a na návštěvu logopeda své dítě doprovodili. Měli byste být s ním uvnitř, jednak protože je ještě malé a samotné bude mít strach, takže vás bude mít jako podporu, ale také proto, že uvidíte, jak odborník cvičí vady řeči a vy je potom můžete, respektive musíte cvičit i doma. Pokud chcete, aby se dítě zbavilo problémů s mluvením, tak to rozhodně nesmíte podcenit a opravdu s ním cvičte i doma.

Problémy, které mohou trápit i vás

Mezi nejčastější problémy u dětí patří výslovnost ř., Ovšem pokud se jedná jen o jedno písmenko, tak to není žádný problém. Můžete logopeda navštívit, protože vám doporučí cvičení, ale po usilovném cvičení to zvládnete i doma sami. Mezi časté problémy mluvení patří právě koktavost, breptavost, huhňání a podobné nemoci, které už opravdu vyžadují pomoc odborníka, tedy logopeda.

Pokud jste si všimli, že vaše dítě má nějaký problém s mluvením, nepodceňujte to a snažte se problém odstranit, aby se s tím nemuselo prát celý život.

Řeč dětí

Dětské žvatlání a brumlání je pro uši dospělých někdy až nepochopitelné. A přitom děti si navzájem velmi dobře rozumí a někdy jim k tomu postačí i řeč těla a gesta.

Dospělí jim sice většinou vůbec nerozumí, ale to je zřejmě účelem dětského dorozumívání. Děti přeci také nerozumí mnohdy obsahu toho, o čem si povídají dospělí.

Starší sourozenec čapne toho mladšího za ručičku a náznakem mu dá najevo, že spolu někam půjdou. Vy pak už jen stačíte pouze kroutit hlavou nad jejich rychlým způsobem dorozumívání, protože v mžiku ruku v ruce vyrazí provést další lumpárnu. Někdy jim postačí i pouhý pohled či jiskřička v oku a žádná slova nejsou potřeba.

Totéž platí hlavně pro dvojčata, která jsou na sebe ještě více citově napojena. Ale i úplně cizí děti, které si spolu začnou hrát na dětském hřišti, se dokáží bezproblémově mezi sebou komunikovat. Pokud nevyužívají oční kontakt, postačí jim i posunky rukou i nohou.

Větší děti, které sice ještě toho moc nenamluví a teprve se to učí, pak začnou mezi dětmi brebentit jakoby jejich vlastní hatmatilkou. Spolu se dorozumí a to, že jim dospělí nerozumí, jim přímo vyhovuje. Dokážete si živě představit, co asi si tak tito malý darebové povídají či myslí, a to i z výrazu jejich malých obličejíčků.

Ty děti, které již nějaké to slůvko vypustí z pusinky, si mnohý dokáže domyslet, co se tím snaží „básník říci“. Téměř každý dospělí se musí pousmát nad stylem a intonací jednotlivých slov, protože každý výraz a slovo vypuštěné z dětské pusinky má takový zvláštní nádech roztomilosti. Jedno slovo dokáží v několika různých situacích podat pokaždé jinak. V rozčilení to vyzní, jako by mu bylo hrozně ublíženo a v případě, že provedlo zase nějakou lumpárnu, zase naopak ohromně roztomile, takže se na něj ani nedokážete zlobit a začnete se okamžitě smát.

Dokonce i zkomoleniny jsou typickým znakem dětské výřečnosti. Děti milují vynechávání písmenek, takže finální slovo vyzní úplně jinak, a někdy ze slušného slova se zrodí slovo neslušné. To, že neumí vyslovit některá písmenka neznamená, že komolí slova záměrně, ale v jejich dětském podání se nikdo neubrání úsměvu.

Někteří lidé si myslí, že děti do určitého věku, mají svou tajnou řeč, které rozumí pouze ony a možná tomu i tak je. Některé neprobádané oblasti lidského žití jsou již ve rukách povolanějších osob a samotným rodičům to připadá, jako by naslouchaly pouze dětskému žvatlání, hartusení než souvislé řeči.

Děti mají svou techniku dorozumívání, tak jim ji ponechme, ať i ony mají svá tajemství.

Jak naučit děti … – první část

Každý z Vás se celý život něco učí. Nejvíce je to však důležité od úplného narození. Malá miminka se učí papat, rozpoznávat světlo, tvary, barvy, hlas rodičů i to, že mají mokro v plínce a vyžadují přebalit.

Později se začínají učit reagovat na jednotlivé požadavky, lézt, sedět, zvedat hlavičku. Učí se k čemu slouží ručičky a nožičky, i to jak upoutat Vaši pozornost. Dále se snaží naučit vydávat zvuky, slabiky a mnohem později i jednoduchá slova.

Budou se učit chodit na nočník, spát ve velké posteli, plnit jednoduché příkazy, jako uklizení hraček, nebo i to, že odnese papír od sušenky do odpadkového koše. Jakmile se dostanou do věku, kdy je pro ně velmi důležité právě učení, nemeškejte s tím.

Většinou to začíná počítáním číslic do pěti. Dají se k tomu použít i různé říkačky nebo jen nejprve počítat do dvou a postupně se dopracovat třeba i k číslu deset. Můžete počítání využít i při hrách s Vaším dítětem. Při chůzi počítejte kroky: jedna noha – druhá noha a stále dokola. Zcela jistě si to průběžně zapamatuje.

Pak zapojte učení barev a tvarů. Přirovnáváním například sluníčka k míči, který je kulatý a ptát se dítěte, jakou barvu má sluníčko. Nebo naopak říkat, že žlutá je jako sluníčko. Modrá jako nebe nebo zelená jako tráva. U tvarů zase přirovnávejte trojúhelník ke střeše nebo čtvereček ke kostičce, s níž si doma hrají.