Výchova dětí – 2. část

Výchova dětí – 2. část

Tlak doby je neúprosný, všichni mají hodně kroužků, prezentují se na besídkách, vystavují svá dílka, mají koncerty. Je hezké své dítě nějakým způsobem začlenit a začít, ale nesmíme jeho den zaplnit množstvím aktivit a zapomnět na to, že je to pouze dítě, které si chce hlavně hrát. Nemusíme ho nechat jako dřevo v lese, ale taky zaplnit jeho den takovým množstvím aktivit, aby to hezky zvládlo a nebralo je jako obtěžující.

Když má dítě dětský pokojíček, pak má prostor pro své vlastní já, pro to, aby byl dostatečně kreativní, aby se vyvíjel, sám byl schopen se zabavit, a taky jako každý dospělý potřebuje osobní prostor a místo sám pro sebe.

Autor obrázku: USAG- Humphreys

Když vedeme dítě k samostatnosti, děláme taky dobře. Stačí když se naučí pár jednoduchých záležitostí, jako je uklízet si po sobě pokojíček s hračkami. Pomůže taky, když se dítě naučí nenápadně samo komunikovat s okolím, když například v obchodě poděkuje paní prodavačce, když dá dítěti v kočárku dudlíček, aby neplakalo, když pomůže mamince otevřít dveře do bytu, protože má maminka těžké tašky, když něco jí a dokáže se sám o sobě rozdělit s bratříčkem či sestřičkou.

Je příjemné, když je dítě jako ryba ve vodě v dětském kolektivu. Když například chodíme do cvičeníčka pro děti, nebo když chodíme hrát si na písek za ostatními maminkami, když chodíme plavat do vaniček od kojeneckého věku. Pak je dítě zvyklé na ostatní lidi a nevnímá přechod do školky, školy atd. jako zradu spáchanou vlastními rodiči a dokáže se lépe aklimatizovat a zapadnout.

Když nastoupí do školky, do školy, pak hodně pomůže podpora rodičů, protože jde o velké trauma, které přineslo řadu změn a děti nemají takové velké množství změn rády. Pak by i rodiče měli volit systém: čím méně, tím lépe. Vzít si například dítě ze školky domů co nejdříve a nenechávat ho tam do pozdních odpoledních hodin tak, aby tam byl úplně poslední, to hodně dětí těžce nese.

Je velmi příjemné, když přijde domů a tam už ho čeká sourozenec, ale když je o 14 let starší, pak si s ním asi moc nezahraje. Je dobré, když jsou věkově co nejblíže a mají podobný vkus co se týče hraček, her a nebo oblečení. (Obzvláště oblečení pro holky bývá problém vybrat tak, aby se líbilo oběma, pokud po sobě dědí.) Pak nemusíte chodit každý den po návštěvách  a víte, že si děti zahrají. Pak jsou i noci klidnější a vy také.

Autor obrázku: Mike Renlund

Když jste klidní a vyrovnaní, tak budou zřejmě i vaše děti, když nepodvádíte okolí, pak zřejmě nebudou ani vaše děti, pokud po jídle neolizuje nůž, pak zřejmě nebudou ani vaše děti. Ale nemůžete po svých dětech chtít, aby se chovalo jinak než tak, co kolem sebe vidí. Takže rodič ať chce nebo ne, je pro své potomky velkým příkladem. A než jdete spát, přemýšlejte o tom, jaký byl váš den, co hezkého jste spolu zažili, co mohlo být lepší a z čeho měli větší radost, věřte že také vám se budou zdát hezčí sny.

Jak se chováme my vůči dětem, tak se chová moudrý vůči všem, kteří i potom, co jim uplynulo mládí a zešedivěly vlasy, zůstali dětinští.     Lucius Annaeus Seneca

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *