5:15 am - Thursday December 13, 2018

Sebepoškozování – projev bezmoci, smutku, hledání úlevy a pomoci

Written by | 26.02.2015 | 0

Už jste se setkali s někým, kdo trpní např. depresí a své potíže řeší žiletkou, vidličkou, příborovým nožem nebo třeba jen nevinným párátkem? Náctiletých, kteří si vyberou fyzickou bolest a pohled na vlastní krev jako útočiště před problémy a snaží se tím si pomoci a také upozornit okolí na potřebu pomoci, stále přibývá. Jde přitom o citlivé lidi, jestliže si myslíte, že se musí jednat o naprosté asociály, velmi se mýlíte. Většinou jde o dívky, ale i o kluky a dospělé, kteří žijí v nefungující rodině, nemají s kým si popovídat a svěřit své problémy „vrbě“, která by jim naslouchala, porozuměla a pomohla. Často k sobě bývají abnormálně kritičtí, tíží je problémy ve škole, s přáteli, láskou nebo jinou pro některé „banalitou“.

Sebepoškozování už na základní škole

Navštívíte-li Dětskou psychiatrickou kliniku UK 2. LF a FN Motol v Praze, můžete se přesvědčit o tom, že se zde vyskytnou i případy dětí navštěvující např. šestou třídu ZŠ! Častějšími případy jsou dívky, chlapci se upnou např. k vybití agrese sportem. Tak, jako je pro dospívající módní kouření, zkoušení a experimentace s drogami, stejným vzorem se může stát sebepoškozování. Sebepoškozování je totiž návykové a dá se říct, že je to druh drogy a mezi mladými je „nakažlivé“.

Místa nejčastěji postižena řezáním, škrábáním …

Nejvíce si osoby ubližují žiletkami na končetinách, ať už rukách, nohách, tak i na břiše a zádech. Občas se můžete setkat i s polykáním cizích předmětů nebo pálením se cigaretami, to však bývá zřídkavé. Ti, kdo se k sebepoškozování uchýlí, uvádějí, že ze zkoušky pár „zářezů“ se stane potřeba udělat jich víc a i když to nakonec nenávidí, zároveň pocit s touto činnosti milují.

Hojení, jizvy a následky

Na rukách i jinde po těle pak vznikají různě hluboké řezné či jiné rány. I když se zahojí, často po nich zůstanou dobře viditelné jizvy. Tělo se tak stává důkazem toho, k čemu docházelo a může osobám způsobovat mnohé potíže. Nosí chtě nechtě dlouhé rukávy, kalhoty, stydí se, obávají reakcí… z čehož plyne pochopitelně sociální izolace alespoň v částečném pojetí. Jizvy se dají odstranit odborně, jde však o nákladnou a nepříjemnou zkušenost.

Pokud se vaše dítě rozhodne pro sebepoškozování, nebo vy sami se sebepoškozujete, je nutné vyhledat lékařskou pomoc! Rady kamarádů ani rodičů v tomto případě nejsou dostačující. Nepomůže nemocnému snaha „otevřít oči“, vysvětlit, poukázat na jizvy… potřebuje terapie, které mu poskytne jen kvalifikované zařízení.

Filed in: Puberťáci, Zdraví