Puberťáci Archives - Strana 2 z 4

Jak začít s líčením

Každá dívka se někdy začne chtít líčit, protože se chce líbit. Existuje ale tolik nástrah, se kterými si nemusí vědět rady. Tento článek tě se vším seznámí.

Pokud máš problematickou pleť, určitě budeš chtít všechno zamaskovat a skrýt. Právě proto by ses měla zaměřit na dvě věci – make-up a korektor. Měla bys vybírat hlavně antibakteriální make-upy a pudry (většinou je na nich napsané „acnecover“ nebo „acnecontrol“ či „antibakcerial“), ale ty většinou nekryjí tolik. Dají se koupit v lékárně, ale seženeš je i od známých značek v každé drogérii. Měla bys vsázet hlavně na kvalitu než kvantitu a zapomeň na kosmetiku od Vietnamců, která by tvé pleti ještě více uškodila.

Korektor seženeš v různých barvách, zelené maskují zarudnutí, žluté překrývají tmavá místa, růžový je určen na kruhy pod očima a pak je tu klasický korektor, který bys měla vybírat lehce světlejší než je tvá barva pleti. Vyber si takový, který nejvíce potřebuješ nebo si pořiď paletku všech čtyř korektorů. Make-up nezapomeň vybírat ve své barvě pleti, tmavší by nedostatky ještě více zvýrazňoval. Dbej na to, abys make-up moc nevrstvila, takže pokud máš velmi krycí make-up a zkrátka nezakryje úplně všechno, budeš to muset přežít. Pleť bys neměla ještě více zatěžovat. Je zde důležité i důkladné odličování a čistění pleti, aby se póry neucpávaly ještě více a akné se nezhoršovalo.

Pokud tě trápí tvá pleť, ale spíše její barva, jsi bledá a obličej postrádá trochu té zdravé barvičky, pořiď si tvářenku. Tvářenka dodá obličeji plastičnost, dotvaruje ho, zvýrazní tvé lícní kosti a také mu dodá potřebnou barvičku. Pro začátek si nevybírej žádné syté barvy, aby si nechodila jako Marfuša, ale vybírej si spíše přirozené a lehké barvy – světle růžová, lehce korálová či lehce bronzová bude tou skvělou volbou. Tvářenku nanášej na tváře, ale ne na jejich vrcholek, ale kousek pod. Dobře to poznáš, když našpulíš rty. Tvářenku se pokus vystínovat do ztracena, nedělej žádné koláče. Zároveň zdravíčka neprotahuj, až ke rtům, ale zhruba uprostřed tváře přestaň. K aplikaci si pořiď i speciální štětec na tvářenku, labutěnky, které jsou přibalené k tvářence, ji většinou nedokáží nanést krásně rovnoměrně.

Pokud tě akné netrápí a ani barva pleti, ale máš problém spíše s nevýraznýma očima, budeš to mít o něco jednodušší. Můžeš klidně zapomenout na jakoukoliv kosmetiku na pleť a věnovat se pouze očím. Pokud tě trápí nevýrazné, krátké či blonďaté řasy, pak pro tebe bude jednoduchým řešením řasenka. Můžeš si vybrat z mnoha typů a tvarů kartáčků, jen který ti bude vyhovovat. Ze začátku ti asi nebudou moc vyhovovat obří kartáčky, které řasy opravdu prohustí, ale časem si k nim třeba cestu najdeš. Pokud se ti řasenka obtiskne na horní či dolní víčko, lehce ji odstraníš vatovou tyčinkou namočenou do odličovače. Zvýraznit oči můžeš i linkami či stíny. S linkami bych ale raději ještě počkala, až dostaneš do ruky ten správný grif.

Děti a nošení brýlí a rovnátek

V dnešní době má bohužel téměř každé dítě nějaký problém, ať už jde o nějakou dědičnou nemoc nebo jen krátkodobá „vada“. A právě takovou typickou, relativně krátkodobou vadou může být nošení brýlí a rovnátek, což se teď dotýká mnoho dětí.

Proč malé děti nechtějí nosit brýle nebo rovnátka?

Důvod je jednoduchý. Jednou věcí je, že se jim ostatní děti kvůli tomu, že nosí brýle nebo rovnátka začnou posmívat, že je krátkozraký a podobně. Kolikrát třeba naschvál takovému dítěti brýle vezmou, aby špatně vidělo, a pak si z něj dělají legraci a podobné hnusné kousky, které se velmi úzce dotýkají šikany. A druhou věcí je, že to dítě není zvyklé mít něco navíc na očích anebo v ústech a ta věc jim tam překáží a tak mají tendenci to nějak sundávat. (Ale to je jen síla zvyku, protože po nějaké době s tím dítě přestane.)

Co mají děti udělat, aby se posměchů od druhých zbavily?

Jsou děti, které si nad tím nedělají velkou hlavu a nějak výrazně je to netrápí. Ale pak jsou děti, které si to berou k srdci a jsou schopny skoro všeho, aby se zbavily těch brýlí nebo rovnátek. Malé dítě často své brýle nějak rozbije, jen aby je nemusel mít na očích. (Ale zároveň si neuvědomují, že dělají škodu rodičů, přece jenom nejsou takové brýle zadarmo, ale na to dítě nemyslí, ono chce hlavně, aby se mu ostatní děti nesmály.)

Jak dítěti vysvětlit, že nesmí brýle ani rovnátka ničit?

První co rodič vysvětluje je, že brýle nebo rovnátka má jen na nějakou dobu, aby se mu spravily oči či zoubky, že pak bude mít všechno perfektní a už nebude mít žádný problém, když to chvíli vydrží. A taky dobrou motivací je, ukázat mu nějaký vzor, který má taky rovnátka a třeba s nimi zpívají, anebo že je spousta celebrit, které nosí brýle a taky žijí a ke všemu jsou slavní. A nejlepším příkladem je někdo, koho sám obdivuje. (Klidně to může být nějaký člen rodiny – jako je třeba dědeček a podobně.)

Doučování dětí

Nikdo není dokonalý, a tak ani vaše děti nemohou být géniové ve všech oborech. V něčem vynikají a v něčem mají takový problém, že potřebují poradit.

Co předchází doučování?

Samozřejmě, že pokud dítě něco neví, tak by se měl zeptat vyučujícího, aby mu to ještě jednou zopakoval. Matematika, chemie, účetnictví, angličtina, ekonomie, odvětví se záludnostmi je spousta… Pokud mu to učitel vysvětlí znovu a dítě se stále nechytá, tak začíná mít problém. A jak se zachová?

1. Obrátí na některého ze svých spolužáků, kterému je učivo jasné a tak by to mohlo vašemu dítěti podat jako rovnocenný rádce. A v takovém případě mohou nastat dvě situace:

a) Ani tento žák nechápe toto učivo. A po průzkumu zjišťuje, že se z celé třídy najde pouze jedno, dvě děti, které rozumí – tak pak je problém v učiteli a ne v tom, že je vaše dítě nechápavé.

b) Tento žák to chápe a chce vašemu dítěti pomoc, ale vysvětluje mu to po několikáté a vaše dítě se stále nechytá. Vysvětlující přestane mít trpělivost.

2. Když dítě nenajde správné vysvětlení ani u svých spolužáků, tak ho nenapadne nikdo jiný, než rodiče (popř. chytrá babička, která žije ve společné domácnosti anebo poprosí někoho známého v okolí – třeba kluka ze sousedství). Ale problém může opět nastat, protože rodič bývá často zaneprázdněn svou prací a i když se třeba rozhodne, že chce svému dítěti pomoci, tak velmi často zjišťuje, že tohle učivo už je samému cizí, přece jenom je to nějaký ten pátek, co studoval.

Co máme jako rodiče udělat potom?

Když už jsme vyzkoušeli všechny možné i nemožné situace a stále svému dítěti nemůžete vysvětlit dané učivo, tak nezbývá nic jiného, než investovat nějaké peníze do učitele či jiného studovaného člověka, aby to vašemu dítěti vysvětlil. Problémem je, že pak se dítě může cítit špatně, protože je „hloupé“ když musí mít zvláštního učitele. Samozřejmě jde jen o to, jak to svému dítěti podáte.

Jak vybrat správného učitele na doučování?

Pokud dítě bylo nespokojeno s vysvětlením učitele, který mu učivo vysvětloval jako první, je zbytečné, aby šlo za ním. Učitel by učivo vysvětlil stejným způsobem a dítě by to stejně nechápalo. Každopádně jistou roli tu hraje i finanční obnos, který si daný učitel požaduje.

Také bychom měli dbát na to, aby měl nejen požadující znalosti, ale také, aby byl tomu dítěti sympatický. Když mu bude sympatický, tak se bude cítit dobře a nebude se bát zeptat se ho na nějakou věc znovu.

Učitel si zasedl na mé dítě – 2. část

Je vhodné přestoupit na jinou školu?

Na jednu stranu to vhodné řešení není, protože takový učitel cítí výhru a dovolí si to i na ostatní studenty. Žák, který prohrál, může ztratit sebevědomí a pak už na sebe nechá šlapat téměř kýmkoliv. Ale na tu druhou stranu, když se koukneme z pohledu studenta, který to bere jako jedinou možnost, tak bychom mu to měli umožnit. A také by to takový student měl brát jako cestu od začátku, tudíž zapomenout na trápení se s učitelem a dokonce se může zachovat tak, že hned zprvu ukáže, že je silný, má například výbornou paměť a znovu se nenechá zasednout učitelem.

Jak tomu všemu předejít?

Někdo si myslí, že to nelze. Každopádně to nikdy nemůže stoprocentně zaručit. Ale jestli víme, že je naše dítě často nemocné, má třeba nějaký problém s imunitou a podobně, tak je dobré, abychom za učitelem došli a vysvětlili mu, proč tomu tak je a nějak rozumně se s ním domluvili, což by neměl být takový problém. Pakliže problém hrozí s kázní vašeho dítěte, tak je důležité naučit ho, aby se uměl ovládat. A pokud jde o nějaké konflikty mezi rodičem a učitelem, tak jako rodič bychom se také měli ovládnout a při nejhorším trochu přetvářovat, jen aby se naše dítě mělo dobře.

Takový Jirka měl problém se svým učitelem fyziky, protože po prvních třídních schůzkách zjistil, že Jirkova maminka je jeho bývalá spolužačka. A v době, kdy byli spolužáci, tak nynější pan učitel se do Jirkovy maminky zamiloval, ale ona dala přednost jinému muži a tohoto velmi zranila. A proto při zjištění, že je to zrovna ona, to Jirkovi velmi osladil, přestože Jirka měl fyziku rád, bavila ho a šla mu, tak najednou k ní cítil odpor. Ten problém se pak nějak vysvětlil, ale stálo to mnoho úsilí.

Co když se učitel na dítě nasedne, ale dítě to doma prezentuje jinak?

Je jasné, že i žák má nějakého učitele, kterého nemusí mít rád. A tak se může stát, že se chce takovému učiteli nějak uškodit. A když má doma velmi chápavé a starostlivé rodiče, tak to může zkusit přes to, že si na něj učitel bezdůvodně zasedl. A pak to takový rodič začne řešit a samozřejmě to není pro nikoho příjemné, protože rodič si stále myslí, že je jeho dítěti ubližováno, kdežto učitel ctí svou nevinu. A pak když se prokáže, že dítě lhalo, tak se rodič dostane do velmi trapné situace.

Samozřejmě se takové situace nestávají tak často, protože děti si uvědomí, jak velký trest by je mohl čekat a to nejen kázeňský ze strany školy, ale také třeba fyzický ze strany rodičů a zajisté se mu chce vyhnout.

Každopádně jsou to extrémy, ale nikdy nemůžete vyloučit, jestli se v takové situaci nenachází zrovna vaše dítě. Proto je důležité probírat se svým dítětem i jeho čas strávený ve školních lavicích.

Učitel si zasedl na mé dítě – 1. část

Jsou děti, které mají učitelé rádi a pak jsou i takové, co jsou u učitelů méně oblíbené a sem tam se najde i dítě, které učitel vyloženě nemá rád a pak mu může jeho hodiny velmi znepříjemnit. Z jakých důvodů učitel nemá rád mé dítě?

Vyrušování v hodinách

Je to první otázka, která vás napadne hned potom, co zjistíte, že si na vaše dítě nějaký učitel zasedl. Důvodů může být mnoho. Prvním z nich může být, že dítě v jeho hodinách nedává pozor. Žádné dítě ale nevydrží celou hodinu být pořád v klidu bez jakéhokoliv vyrušení a v neustálém pozoru.

Navíc by měl učitel brát ohledy, že je to dítě, takže pokud chce, aby vydrželo co nejdéle dávat pozor, tak by ho měl nějak zaujmout anebo mu dát nějaký úkol, tak aby dítě mělo něco na práci a nemělo čas na vyrušování. Samozřejmě pokud rodič ví, že má jeho dítě problém dávat pozor, tak je částečná chyba i na něm, protože by měl svému dítěti vysvětlit, jak se má chovat a proč, a tak by se mělo naučit vydržet, ale také je vina i na učiteli, který by si měl vybudovat respekt a dítě uměl usměrnit.

Nepravidelná školní docházka

Dalším důvodem může být, že je vaše dítě často nemocné, tudíž bývá často doma. A učitel má pak pocit, že to dítě školu zanedbává a tak má i méně znalostí. Ale pokud je dítko opravdu nemocné, zodpovědný rodič jej nemůže poslat do školy už jen pro to, aby nenakazilo ostatní děti.

Nedostatek sympatie

A pak může učitel zanevřít nad vaším dítětem jen kvůli tomu, že mu není sympatické, že dítě nemusí sdílet stejný názor. Či učiteli nesedí jeho charakter nebo dokonce se mu nemusí líbit vzhledově. Nebo kvůli tomu, že se učitel z nějakého důvodu nepohodne s rodičem. A to už se vina klade zejména na učitele, protože by měl být ke všem dětem stejně objektivní a jeho chování k dítěti nesmí nijak ovlivnit vzhled dítěte.

Příklad nevhodného chování učitele k dítěti, jen díky vzhledu, a zcela výjimečně jde o krásu:

Na zdravotnické škole se jeden rok objevila třída, kde nebyl ani jeden chlapec. Dívky, které tady studovaly, byly normální děvčata jako každá jiná, kromě jedné, co byla velmi krásná. Dokonce měla předpoklad jít do modelingu, ale sama takovou možnost odmítla, už jen proto, aby jí učitel nedělal ještě větší peklo. Už před touto nabídkou jí neustále urážel řečmi, že krásné holky to mají všechno jednodušší, že nemusí nic udělat a všichni se kolem nich budou točit. A že on jí nenechá, aby se spoléhala jen na svůj vzhled a že chce od ní vidět nějaký výkon. Ale přestože se dívka snažila, jak jen mohla, velmi tvrdě se učila, tak on jí osočoval, že jí poradil spolužák, protože se mu líbí. A když jí zkoušel a věděl, že to umí, tak začal vytahovat věci, s kterýma se ani nezmínil a podobně. Bohužel tato dívka nebyla ta, která by vyřvala do světa, že si na ní někdo zasedl a nechtěla to nijak řešit ani doma s rodiči a už vůbec ne ve škole. Až to nakonec došlo do takových mezí, že se rozhodla přestoupit na jinou školu.

Tak jak takový případ řešit?

První věc je, abychom to probrali se samotným dítětem. Je důležité, abychom na danou věc znali názor našeho dítěte. Samozřejmě všichni myslíme na to, abychom svému dítěti neublížili, protože se může stát, že když to jako rodič půjdete řešit do školy a neporadíte se svým dítětem, tak nejen, že ho můžete zesměšnit, což přispěje tak maximálně k tomu, že sám může tuto situaci zapřít, ale také ho můžete zklamat, že takovou situaci řešíte bez něho.

Ale na druhou stranu je dobré to řešit? Je jasné, že žádný rodič nenechá, aby si někdo bezdůvodně zasedl na jeho dítě, ale na druhou stranu mu může způsobit ještě horší nadělení, protože jestli ostatní učitelé zjistí, že do školy přijde rodič a začne tam řešit problém (a nedej bože takové dítě bude mít problém s kázní), tak se nad tím tito učitelé mohou pozastavit a pak se na něj budou dívat jinak. Anebo se také může stát, že to třeba ostatní učitelé budou ignorovat, ale ten, kterého se ho týče se místo nějakého zlepšení, začne ještě více bouřit a dítěti může udělat daleko větší problémy právě proto, že ze sebe udělalo chudáčka a zatáhlo do toho i rodiče.

Samozřejmě by to mělo fungovat tak, že pokud se takový psychický nátlak opravdu prokáže, tak by měl být učitel potrestán, aby se to dál neopakovalo. (ale také to může být i pro dospělého člověka, jako je třeba i učitel k motivaci pomsty, kdy právě toho žáka bude za to drtit)

A pak je otázka, zda má do toho rodič dále zasahovat, velmi těžká.

Nejlepší by bylo, aby se dítě samo prosadilo a ukázalo učiteli, že není takové, jak si učitel myslí a že má na to, co po něm požaduje, i když je třeba méně krásné, než jeho vrstevníci, či má problém s kázní a podobně. Ale pak se tu ukáže problém, že ne všechny děti se takto dokážou postavit. Protože učitel se zaměří na děti, co jsou introverty a pak se tyto děti raději nechají týrat, než aby se bránily.

Brigády v zahraničí

Mnoho studentů si chce vylepšit některý z jazyků, co se učí, a proto vyhledávají cestu, jak to nejjednodušeji a co nejbolestněji udělat. (= bez nějakého velkého namáhaní svých mozkových závitů a bez velké časové újmy.)

A proto se jim jako dokonalá cesta jeví brigáda v cizině, ať už chtějí vylepšit svůj německý jazyk v Německu či anglický v Británii. Samozřejmě je to poměrně dobrá myšlenka, protože student se nejen pokusí o zlepšení jazykových znalostí, ale také pracuje a co více se osamostatní a přestože jsou to pouze dva měsíce, tak i tak se dostane do situací, kdy bude muset řešit každodenní životní problémy sám. Protože si bude muset vařit a tak se starat i o nákup, prát si prádlo a všechny ostatní domácí práce, které za něj doma dělá jeho mamka.

Samozřejmě je horší, že studenti v letech, kdy chtějí odcestovat bývají většinou před maturitou, aby se na ní připravili, či hned po maturitě, aby zvládli svůj jazyk i na vysokých školách. Často si cizí jazykch chtějí ještě vylepšit před nástupem do zaměstnání, což není špatné, spíše naopak je to obdivuhodné.

Ale tito studenti už mají buďto stálého partnera, s kterým plánují budoucnost. A to bývá tím oříškem, protože takový pár nechce být od sebe odloučen, zvlášť na tak dlouhou dobu, jako jsou prázdniny. Na druhou stranu, když se rozhodnou vycestovat společně, tak se jim to bude dost špatně shánět. Pro jednoho se to ještě nějak dá, toho jde někam šoupnout, ale dva už bude horší. Je možné, že dostanou nabídku, ale takovou, že mohou být od sebe kilometry daleko a to už si pak zamilovaný pár raději vzdá.

Zdalipak má někdo v cizině nějaké známé či rodinu, tak to má vše jednodušší. Může poprosit své drahé příbuzné, aby se mu tam podívali po nějaké brigádě a levném ubytovaní, či si ho vezmou k sobě, tudíž mu zajistí ubytování a pak už si student najde brigádu sám a podobně.

V dnešní době existuje mnoho agentur, které takovým studentům pomáhají, aby v zahraničí měli nějakou příležitost. Ale ani takové agentury ne vždy zajistí, aby spolu byly páry. Je jasné, že se na ně student může obrátit, když jede sám. Ale druhou věcí je, že je samozřejmostí, že nikdo nepracuje zadarmo a i takovéto agentury si to naúčtují. A někdy nejsou nejlevnější, proto je lepší poradit se se známými, kteří mají nějaké zkušenosti či si přečíst třeba nějaké recenze na internetu.

Další a jedinečná možnost pro studenty je praxe v zahraničí, které nabízejí některé školy. Takových škol ale není nějak extra hodně. Ale pokud by se třeba vašemu dítěti dostalo takové možnosti, bylo by určitě vhodné vysvětlit mu, jak výborná situace ho potkala a za každou cenu ho v takové cestě podporovat.

Takže je to těžké, ale zkuste to, protože si odvezete nejen nějaké finanční ohodnocení, ale také plno dojmů, zkušeností a i lepší znalosti jazyka.

Šikana

Slovo šikana může být vysvětlováno různými způsoby, ale v konečné fázi, se všichni shodují na jednom jediném: Ubližuje to dětem (i dospělým), a to nejen fyzicky, ale i po stránce citové.

Nejčastěji se s tímto slovem setkáváme ve spojení s dětmi. Příkladem může být, pokud spolužáci ve škole či školce Vaše dítě neustále fyzicky i slovně napadají a to se pak i bojí bránit. Budou se cítit natolik ponižované, že se o svém problému budou bát s kýmkoli mluvit. Budou to držet v sobě, a užírat se a vinit se z toho, že si za to mohou samy.

Milé děti, pokud Vás někdo opakovaně šikanuje, svěřte se s tím komukoli! Není to Vaše vina a nesmíte si to nechat líbit, protože by to mohlo překročit i určité hranice a mohlo by dojít i k neštěstí. Lidská hloupost a tyranizování slabších nezná mezí, a pokud se proti tomuto jednání nebudete bránit, pak to nevěstí nic dobrého.

Dá se to řešit různými způsoby, a nejste ani první, ani poslední, kdo něčemu takovému musí čelit! Vaši rodiče dozajista budou hledat způsob, jak tomuto šikanování “přistřihnout křidýlka”! Buď domluvou se školou, která má povinnost tomuto jednání zamezit kázeňskými tresty, nebo jednáním s rodiči dětí, které toto příkoří Vašemu dítěti způsobují.

Pokud se šikanování dostane do fáze fyzického napadání, pak je potřeba zapojit i příslušné úřady, jako je např. Policie. Jedná se totiž již o trestný čin. Důležité jsou ve školách různé besedy na toto téma, protože mohou předcházet tomuto problému.

Řešte tento problém, dokud nepřerostl zúčastněným stranám přes hlavu, nebo to může skončit zraněním či co hůře smrtí a nezvratitelnou psychickou újmou.

Špatná zábava

Také se setkáváte se situací, kdy jste právě uložily Vašeho malého potomka do postýlky, a někdo Vám začne zhurta a nepřiměřeným způsobem zvonit na domovní zvonek?

Pak Vaše nervy rozhodně zažívají obrovský nápor, protože Vaši radost z usínajícího potomka, vystřídá vztek nad dotyčnou osobu, jež drží palec na zvonku a Váš milují drobeček se změní v ječící a plačící „klubíčko neštěstí“.

O to horší je pak Vaše zjištění, že dotyčný, který držel prst na zvonku, byl jen nějaký mladý výrostek, jež se baví tímto nevhodným způsobem.

Tito „škodiči“, si bohužel neuvědomují, co svým řáděním mohou způsobit. Nejenže Vám vzbudí děťátko a Vám pak trvá další dvě hodiny, než ho znovu uspíte, ale také musíte zkontrolovat, zda dotyčný či dotyční nestrhli i Vaši jmenovku ze zvonku nebo dokonce zvonek nezablokovali sirkou či párátkem.

Nejedná se však pouze o zvonění na zvonky, čím se některé děti baví na cizí účet.

Další nevhodné chování

házení kamínků do oken
vkradení se do zahrad a otrhání veškeré domácí úrody
poškrábání laků vozidel
pomalování domů i bytovek
vylití různých tekutin za dveře bytu
lámání veřejné zeleně i porostu na soukromých pozemcích
vytahování letáků i pošty ze schránek

Existuje mnoho a mnoho takovýchto „lumpáren“, které přijdou těmto dětem velmi zábavné. Zpoza rohu sledují s úšklebkem cizí neštěstí a radostně se chichotají, když někdo šlápne do jimi rozlité tekutiny a celý se tím ohodí, nebo se lidé rozčilují nad ztrátou letáčků, pošty či zmizením jablek z Vašeho ovocného sadu.

Pokud se Vám podaří dotyčného škarohlída chytit při činu, pořádně ho pokárejte a nechte se odvézt za jeho rodiči. Pokuste se to smírně vyřešit s jeho rodiči alespoň dohodou, že se již podobná situace nebude opakovat. V případě poškozování osobního majetku žádejte nápravu do původního stavu, či finanční náhradu za opravu.

Popřípadě, aby si to dotyčný ničitel odpracoval pracemi na zahradě či občasnou výpomocí okolo domácnosti. Pak bude rozhodně potrestán více, než kdyby ho rodiče potrestali různými zákazy či fyzickými tresty.

Puberta

Ti z Vás, rodičů, kteří mají doma děti v pubertě, se mnohdy cítíte, jako v blázinci.

Pokud doma komunikujete s puberťákem, či dokonce s dvěma a více, máte dozajista velmi často pocit, že mluví s „mimozemšťany“. Snaha o usměrnění „puberťáka“, hodně často vychází zcela naprázdno. Většinou jsou roztěkaní, podráždění a vždy pro Vás najdou pohotovou a pro ně uspokojující odpověď na všechny Vaše argumenty, či rozčilování.

Pár příkladů za vše

Rodiče: „To si po sobě nemůžete to oblečení uklidit?“ Puberťák: „Za chvíli! Jen co dokoukám ten film!“

Rodiče: „Proč jsi dostal/a z té písemky čtyřku?“ Puberťák: „Ále, já to uměl/a, ale nějak jsem měl/a v tu chvíli výpadek. A to můžeš být ráda, že mám jen tu čtyřku, protože jinak skoro celá třída dostala za pět!“

Rodiče: „Jak to, žes dostal/a ve škole poznámku? Tos nemohl/a tu svačinu sníst až o přestávce?“ Puberťák: „Nemoh/la, do té doby by se to mohlo zkazit!“

Tak přesně takovéto pohotové odpovědi Vás dozajista od Vašich dětí doslova uzemní! Nakonec jen s kroucením hlavy rezignujete, a raději už se na nic jiného ptát nebudete. Protože v okamžiku jejich nápadité a peprné odpovědi nevíte, zda se máte začít smát, anebo je nějak potrestat, za jejich troufalost.

Radit, jak s dětmi v pubertě jednat, není vůbec snadné. Každé dítě pubertu prožívá jinak a Vám, jako jejich rodičům, nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí a snažit se problémové chování řešit domluvou a kompromisy.

Ječením a fyzickými tresty nic nevyřešíte. Spíše naopak. Bude to ještě horší. A doufejte, že z pubertálního období co nejrychleji Vaše dítka vyrostou.

Vztahy a rodina

Jak definovat vztahy v rodině? Jsou vztahy různé, někde se rodiny milují a daly by za sebe život a jinde by se navzájem povraždily.

Jak je to vůbec možné?

Je to tím, že jsme každý jiný a každý jinak přijímáme různé situace. Většinou se rodiny hádají buď kvůli penězům, nebo kvůli majetku, protože soupeří, kdo toho dostane nejvíc.

Přitom, proč se tohle děje.. i když si za to někdy můžou sami rodiče. Třeba ti, kteří vztahy tímto v rodinách pomalu a jistě rozvracejí. Řeknou: „Dům dostane ten, kdo se o nás na stará kolena postará!“ Mezi dětmi to vyvolává určité emoce a už přemýšlejí nad tím, jak dostat celý dům, místo toho, aby rodiče řekly: „Tak tady naše dcera dostane polovinu domu a tady náš syn také polovinu domu, aby to bylo spravedlivé.“

Ale to ne, tak to prostě v dnešním světě nefunguje. Kolikrát se o dědictví přihlásí i příbuzní, které jste celý život neviděli, ale vidí peníze a problém je na světě. Samozřejmě, dá se tomu zabránit závětí, ale je to na dlouhé lokty a pření mezi rodinou či sourozenci o majetek určitě není žádná procházka růžovým sadem.

Sama do dnes nechápu proč, a co tohle zapříčinilo, dřív to takhle nefungovalo. Dřív se rodina majetku radši vzdávala, aby s tím neměli zbytečné starosti… jestli to je dnešní zlou dobou, že člověk žije z almužny a musí vyžít, protože mu nic jiného nezbude, tak proč si nepřilepšit? Pokud by to bylo soupeření mezi cizími lidmi, chápu to, ale pokud je soupeření o majetek a peníze v rodině … rozhodně mi nějaký dům nebo peníze nestojí za ty všechny nervy a soudní tahanice.

„Obdivuji“ ty lidi, kteří tohle podstupují kvůli pár miliónů nebo spíše po rozdělení majetku do více sourozenců kvůli pár statisícům, které dnes neznamenají už tolik peněz, jako dřív.

Hold mám asi opravdu starou školu a myslím si, že by se v tomhle ohledu měli nad sebou všichni, kdo tohle téma dobře znají zamyslet a popřemýšlet o tom, jestli to není trochu nelidské.

Vím, lidi jsou různí, 100 lidí, 100názorů a tradic, ale opravdu mi to přijde vůči rodině velmi vulgární a vězte, že rodina je ve vašem životě to nejdůležitější a vše co na tomto světě máte a podle toho bychom se měli všichni chovat, a ne se o domy a peníze rvát, jako o kus mršiny.

Michaela Červená