Školky pro děti psychicky nemocných lidí

Každý nemocný člověk chce mít stejné podmínky jako člověk zdravý, i když to není vždy tak snadné. K čemu jsou speciální školky pro děti psychicky nemocných lidí? Žádnému dítěti neprospívá, když ho odeberou od svého rodiče. A tyto školky umožňují setkává se dítěte se svým rodič, i když je psychický nemocný.

Autor obrázku: U.S. Army Corps of Engineers

Psychicky nemocný rodič, bát se?

Je to určitě první otázka, která lidi napadne, když je rodič psychicky nemocný. Možná by dítěti mohl ublížit, aniž by si to třeba uvědomoval a proto může být takové setkání nebezpečné. Je to určeno pro rodiče, kteří jsou hospitalizování, takže berou léky nebo jsou nějakým jiným způsobem přivedení do normálního stavu. A další věc je, že to bývá za přísné kontroly lékařů.

Má taková to školka nevýhody?

Není to úplně klasická školka, protože děti kolem sebe mají rodiče nějakým způsobem jiné, než děti naprosto zdravých lidí. Ale naopak tyto děti neví, že to má někdo jinak. Na jednu stranu je to smutné, ale na tu druhou je dobré, protože se jim nikdo nevysmívá a oni se nemusejí za své rodiče stydět, protože jsou všechny na tom stejně.

Je to přínosné i pro ty nemocné rodiče?

Je pravdou, že velmi záleží na tom, jakou psychickou nemocí daný člověk trpí. Zároveň to nemocnému člověku může pomoct, protože má motivaci, proč se co nejdříve uzdravit. A další věcí je, že když mu lékaři nezakazují styk s dítětem, tak se bude cítit lépe, protože se k němu nebude přistupovat jako k nemocnému.

Jak na tyto děti bude pohlížet společnost?

Naše společnost na všechno, co není podle řádů, pohlíží přes prsty, ale musíme si uvědomovat, že to dítě nemůže za to, že jeho rodič je zavřený v ústavu. A přestože tyto děti potřebují trochu více péče, aby se smířilo s tím, že maminka nebo tatínek je někde jinde, tak je to úplně normální dítě. Mnoho lidí si myslí, že když tou nemocí trpí jeho rodič, tak jí nutně musí mít i samo dítě. Takové nemoci nejsou jako chřipka, nelze se přenést kontaktem.

Dětské domovy a diagnosťáky

Dětské domovy a diagnosťáky

Ne všechny děti mají to velké štěstí, že mají dobré rodiče, či dokonce vůbec nějaké. Velmi často se setkáváme s tím, že některé děti řeší špatnou rodinnou situaci tím, že začnou s průšvihy a pak nezbývá nic jiného, než je po dohodě s rodiči a úřadem péče o dítě umístit do diagnostického ústavu. Soud pak následně rozhodne, zda se vrátí zpět do rodiny, nebo budou umístěny do dětského domova.

Autor obrázku: Alyssa L. Miller

Do diagnostického ústavu se však mohou dostat i děti alkoholiků, uvězněných rodičů, popřípadě „feťáků“. Dokonce se tam dostávají i děti rodičů, kteří své potomky trestají fyzicky či co hůř, své děti zneužívají. Mohou se tam však dostat i děti, které jejich rodiče svévolně opustí.

Ale diagnostické ústavy jsou však pouze takovou přestupní stanicí, než soud rozhodne o jejich osudu. Můžou se dostat zpět k napraveným rodičům, nebo k nějakým jiným členům rodiny, kteří jsou ochotni o ně pečovat. Pak přichází na řadu pouze jediné řešení: dětský domov.

Soud pokud rozhodne o tomto způsobu budoucnosti jednotlivých případů, není nic příjemného. Jenže bohužel se mnohdy řeší jednotlivé osudy dětí právě jen jako další případ a neberou se ohledy na to, že se jedná o dětské dušičky, které také mají své vlastní pocity a přání.

Bohužel se často setkáváme s tím, že ne všechny děti mají to štěstí mít rodiče. Mohou zahynout při nějaké nehodě nebo po nemoci a nemají nikoho, kdo by se o ně mohl postarat. Většina dětských domovů je však v dnešní době na velmi vysoké úrovni a snaží se dětem jejich nelehký úděl usnadnit.

Díky různým sponzorským darům a příspěvkům mají možnosti jezdit na různé zábavné dětské akce pořádané v jejich prospěch, stejně jako na dětské tábory, do lázní či jiných ozdravných pobytů. Umožňují jim dobré studium po základní škole a dohlížejí i na plnění školních povinností.

Autor obrázku: Jesse Millan

Dokonce pořádají setkání s jinými dětskými domovy, aby měly děti možnost setkat s dalšími dětmi, sdílející podobný osud. Někdy si ale děti zpočátku neradi připouštějí, co je potkalo a snaží se všemožně vetovat úsilích ostatních. Jsou naštvaní na celý svět a nikdo a nic jim to nedokáže vymluvit.

Co ale mají říkat ty děti, které nemají rodiče ani možnost jezdit na prázdniny či víkendy k někomu z rodiny – širší rodiny, jako tetičky a babičky. Tyto děti jsou „uvázány“ neustále v prostředí dětských domovů stejně jako děti, o něž rodiče nemají zájem. Nemohou mít radost z toho, když je přijde navštívit někdo, koho mají rádi a znají ho ze života před jejich současným údělem.

Dětské domovy a jejich zaměstnanci se snaží usnadnit nový úděl jednotlivých dětí, ale ne vždy to mají tak jednoduché. Bohužel se najdou i takové dětské domovy, stejně jako diagnostické ústavy, které se nechovají dle etiky či dokonce zákona, ale naštěstí se jedná o velmi malé procento.

Vy rodiče, kteří řádně pečujete o Vaše děti, mnohdy nechápete jednání jiných rodičů, kteří se ke svým potomků chovají nehorázně a někdy i nezákonně. Dokonce je odsuzujete za jejich podlé chování páchané na dětech.

Jsou to přece malá nevinná stvoření, která by se měla hýčkat a rozmazlovat a ne jim ubližovat jak fyzicky tak psychicky. Nezaslouží si to, a nikdo z Vás by si jistě nepřál podobný osud pro Vaše vlastní potomky.