Dětské domovy a diagnosťáky
Ne všechny děti mají to velké štěstí, že mají dobré rodiče, či dokonce vůbec nějaké. Velmi často se setkáváme s tím, že některé děti řeší špatnou rodinnou situaci tím, že začnou s průšvihy a pak nezbývá nic jiného, než je po dohodě s rodiči a úřadem péče o dítě umístit do diagnostického ústavu. Soud pak následně rozhodne, zda se vrátí zpět do rodiny, nebo budou umístěny do dětského domova.
Do diagnostického ústavu se však mohou dostat i děti alkoholiků, uvězněných rodičů, popřípadě „feťáků“. Dokonce se tam dostávají i děti rodičů, kteří své potomky trestají fyzicky či co hůř, své děti zneužívají. Mohou se tam však dostat i děti, které jejich rodiče svévolně opustí.
Ale diagnostické ústavy jsou však pouze takovou přestupní stanicí, než soud rozhodne o jejich osudu. Můžou se dostat zpět k napraveným rodičům, nebo k nějakým jiným členům rodiny, kteří jsou ochotni o ně pečovat. Pak přichází na řadu pouze jediné řešení: dětský domov.
Soud pokud rozhodne o tomto způsobu budoucnosti jednotlivých případů, není nic příjemného. Jenže bohužel se mnohdy řeší jednotlivé osudy dětí právě jen jako další případ a neberou se ohledy na to, že se jedná o dětské dušičky, které také mají své vlastní pocity a přání.
Bohužel se často setkáváme s tím, že ne všechny děti mají to štěstí mít rodiče. Mohou zahynout při nějaké nehodě nebo po nemoci a nemají nikoho, kdo by se o ně mohl postarat. Většina dětských domovů je však v dnešní době na velmi vysoké úrovni a snaží se dětem jejich nelehký úděl usnadnit.
Díky různým sponzorským darům a příspěvkům mají možnosti jezdit na různé zábavné dětské akce pořádané v jejich prospěch, stejně jako na dětské tábory, do lázní či jiných ozdravných pobytů. Umožňují jim dobré studium po základní škole a dohlížejí i na plnění školních povinností.
Dokonce pořádají setkání s jinými dětskými domovy, aby měly děti možnost setkat s dalšími dětmi, sdílející podobný osud. Někdy si ale děti zpočátku neradi připouštějí, co je potkalo a snaží se všemožně vetovat úsilích ostatních. Jsou naštvaní na celý svět a nikdo a nic jim to nedokáže vymluvit.
Co ale mají říkat ty děti, které nemají rodiče ani možnost jezdit na prázdniny či víkendy k někomu z rodiny – širší rodiny, jako tetičky a babičky. Tyto děti jsou „uvázány“ neustále v prostředí dětských domovů stejně jako děti, o něž rodiče nemají zájem. Nemohou mít radost z toho, když je přijde navštívit někdo, koho mají rádi a znají ho ze života před jejich současným údělem.
Dětské domovy a jejich zaměstnanci se snaží usnadnit nový úděl jednotlivých dětí, ale ne vždy to mají tak jednoduché. Bohužel se najdou i takové dětské domovy, stejně jako diagnostické ústavy, které se nechovají dle etiky či dokonce zákona, ale naštěstí se jedná o velmi malé procento.
Vy rodiče, kteří řádně pečujete o Vaše děti, mnohdy nechápete jednání jiných rodičů, kteří se ke svým potomků chovají nehorázně a někdy i nezákonně. Dokonce je odsuzujete za jejich podlé chování páchané na dětech.
Jsou to přece malá nevinná stvoření, která by se měla hýčkat a rozmazlovat a ne jim ubližovat jak fyzicky tak psychicky. Nezaslouží si to, a nikdo z Vás by si jistě nepřál podobný osud pro Vaše vlastní potomky.
