Šťastné dětství

„Nemůžeme děti tvořit podle své vůle… musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.“ (Johann Wolfgang von Goethe)

Autor obrázku: Elizabeth

Děti tu nejsou proto, aby naplňovali naše představy, ale my jsme tu proto, abychom jim pomáhali formovat šťastnou osobnost a naplňovali jejich první zkušenosti pozitivním nábojem, my se musíme snažit, aby naše dítě cítilo, že je milováno. Potom má šanci milovat samo sebe a taky lásku rozdávat. Netrpí komplexy méněcennosti, ale je zdravě sebevědomé, což je základ pro spokojeného člověka.

„Aby mohla dávat nejen mléko, ale i med, musí být nejen dobrou matkou, ale
také šťastným člověkem a toho mnoho lidí nedosáhne.“ (Erich Fromm)

Být dobrou matkou, to se lehko řekne, ale nejsou žádné školy, které by ženu
cvičily k tomu, aby byla dobrou matka. Každé dítě je jiné a je potřeba nejen
velké dávky empatie, ale také trpělivosti, soucitu, často i sebezapření. Aby matka zapomněla na sebe a myslela hlavně na své dítě a snažila se vnímat
svět a realitu jeho očima.

Jak píše Erich Fromm, nedá se říct, že by bylo hodně lidí kolem nás šťastných, za to opravdu může dětsví, odsud si řadu z nás odnáší neveselé vzpomínky, které formují jeho další roky, počínání, rozhodování a taky se to projeví jako projekce ve výchově vlastních dětí. Když se zamyslíme nad tím, co jsme sami neměli rádi, zjistíme, že podvědomě děláme podobné chyby. Musíme si s tím dát práci, abychom podobné nešvary vymýtitli, a to se opravdu nepovede každému.

„Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda
to není něco, co byste měli změnit u sebe.“ (C.G.Jung)

Autor obrázku: MsBarrows

Často na dítěti vidí rodiče chyby, které jsou jejich vlastní, ale je jednodušší vidět je na někom jiném, potažmo na tom, kdo je nám nejblíž, naše děti. Protože jsou bezbranné, je jednodušší jim nadávat za to, co bychom rádi vymýtili sami na sobě. Už v Bibli se říká, že vidíme třísku v očích druhého, ale trám ve svém oku nevidíme. Je pro nás těžké přiznat si svou vlastní vinu. Ale když si uvědomíme, co vlastně požadujeme po našich malých přátelích, zjistíme, že jsou to často ony naše trámy, které bychom si měli první vyndat, abychom viděli svět lépe a čistěji.

„Dítě je zviditelněná láska.“ (Novalis)

A na závěr přikládám citát, který je jasný, krátký a výstižný. Dítě je přece
ztvrzením naší společné lásky a jako k takovému bychom k němu měli
přistupovat.

Fotografie vs. děti

Většina dětí přímo zbožňuje, když jsou fotografovány, stejně jako následné prohlížení fotek.

Téměř každý rodič se snaží zdokumentovat růst svých potomků. Začínají již tím, že tatínkové zachycují rostoucí bříško nastávající maminky a porovnávají, o kolik se bříško zvětšilo s každým stupněm těhotenství.

Jakmile se očekávané miminko narodí, už v porodnici fotoaparát cvaká snímek za snímkem, aby nikomu vůbec nic neuteklo, a to jak tatínkové, samotné maminky, prarodiče, stejně tak kamarádi, kteří se přijdou na miminko podívat.

V posledních letech je však také velmi rozšířené, že porodnice navštěvuje jeden den v týdnu profesionální fotograf, který maminkám nabízí vyfocení miminka s různými motivy v pozadí fotografie. Například motiv čertíka, sedící vedle miminka a na spodní části fotky je uvedeno jméno děťátka, jeho datum a čas narození, popřípadě i hmotnost při narození.

Růst miminka a jeho roztomilost zachycené na fotkách, Vám i s odstupem času dokáží na tváři vyloudit úsměv a do očí Vám vyhrknout slzy štěstí a lásky k tomu malému tvorečkovi, jemuž jste daly život.

Čím bude dítě či děti starší, tím častěji budete vytahovat fotografie z dob, kdy bylo miminkem a bylo ještě tak nevinné, roztomilé a hlavně hodné. A totéž bude platit i v době, kdy Vaše děti budou dospělé a budou mít samy vlastní děti.

Pečlivě si však tyto fotografie uschovejte, protože Vaše děti po nich budou pátrat a prohlížet si je kdykoliv a kdekoliv. Děti „prošmejdí“ celý byt, jen aby nalezly všechny fotografie, které jste za celý Váš život nashromáždily.

SK Family Photo — Autor obrázku: littleprincessdiaries

Hrozně se jim líbí obrázky osob, míst či věcí. Nejprve se jimi budou potají probírat v nestřeženém okamžiku a budou se v duchu zaobírat tím, kdopak to tam na tom obrázku asi je. A pokud se u těchto fotografií sesednou všechna Vaše milovaná dítka, zcela jistě se mezi nimi rozpoutá na toto téma živá debata, která může přerůst až v hádku o to, kdo z nich má pravdu.

No, a když už dětem dojdou veškeré nápady, přicupitají za Vámi s otázkou, která je celý den tak zaměstnávala.

„Mami, tati, kdopak je na tom obrázku? A co je to za místo?“

Jakmile jejich otázku zodpovíte, budou mít pocit, jako by z nich spadl obrovský balvan a co víc, budou na Vás zírat s otevřenou pusou. Jaké je to pro ně totiž překvapení, když zjistí, že na fotografii jsou ony samy z dob, kdy byly miminka nebo že na fotce jste zachyceni Vy, rodiče, v mladším či dětském vydání.

Važte si každé vzpomínky, která bude navěky zachycena na fotkách. V budoucnosti Vám někdy nepřízní osudu zbývají jen tyto vzpomínky.