Děti a nuda

Víte, jak u Vašich dětí poznáte, že se nudí? Pokud jste všímavými rodiči, pak Vám dozajista neuniknou různé náznaky z jejich strany. U každého dítěte je to individuální, ale konec je jednoznačný – nuda!

Některé děti dávají najevo, že se nudí například tím, že se začnou pitvořit vymýšlejí stupidní hry, snaží se dostat k počítači a hrát hry, nebo jen ťukat do klávesnice, či pouhým výrazem ve tváři i pouhým držením těla. Jiné děti začnou brát sourozenci hračky, vztekají se a snaží se jakýmkoliv způsobem upoutat Vaši pozornost. Nejčastěji jsou k vidění různé grimasy.

Rodiče se pak mohou smíchy „potrhat“, když vidí výraz, který na ně jejich potomek „hodí“.

Jako by tímto výrazem říkalo:

– Já se nudím!

– Co bych mohl bráchovi/ségře provést?

– Čím já se to zabavím?

– S čím si budu hrát? S tím a nebo s tím?

Velmi často také Vaše ratolesti „načapáte“, jak bezcílně pochodují po bytě sem a tam, otevírají všechny skříňky a šuplata, které najdou, a nebo se přehrabují mezi hračkami a vůbec nemají potuchy, kterou z hraček si mají vybrat, nebo co hledají. K těmto činnostem přidají „vyplazený“ jazýček a rodiče vědí „kolik uhodilo“.

Všichni rodiče vždy dojdou ke stejnému závěru: Mé dítě se nudí !

Jak tomu zabránit nebo předcházet?

Jakmile zpozorujete jakýkoliv náznak toho, že se Vaše dítko nudí, pokuste se najít vhodnou hru či činnost, která ho dostatečně zaměstná, než-li si na něj budete moci najít čas a plně se mu věnovat!

Je jedno zda ho/je necháte pomoci s domácími pracemi, nebo mu vyndáte omalovánky, knihy, hračky či obyčejný hrnec a vařečku z Vaší kuchyně, aby „jako“ mohlo vařit, než mu budete moci se plně věnovat svou pozornost. Hlavně se nesmí Vaše dítko příliš dlouho nudit, protože pak začne vymýšlet hlouposti a může dojít i ke zranění.

Ideální je, mít pro tyto případy, třeba hlavně na podzim a v zimě, kdy se nedá často ven, přichystanou tašku s hračkami, které jsou odloženy mimo dosah dětí a vytáhnete je, právě když se děti nudí a vy nevíte, co už jim nabídnout, aby se chvíli pohráli. A do tašky vložíte hračky, se kterými se do teď hrály. Takhle je obměňujte pokaždé, podle potřeby.

Máte doma malého agresora?

Jeden z největších neřádů současné doby je růst agresivity u dětí. Dá se říct, že je jí v dnešní době na rozdávání. Agresivita je určitý druh energie, který je bez dostatečného zásahu vychovatelů destruktivní. Malý agresor napadá druhé lidi ne proto, že je agresivní, ale proto, že se chce vypořádat s konflity a neví jak, brání tak své vlastní myšlenky a volí tento neadekvátní způsob, protože neví, jak jinak by se prosadil.

Násilí je bohužel novodobou epidemií a je zřejmé, že když dítě žije v agresivním prostředí, pak se bezcitným a násilným stává i on sám. To je skutečná hrozba pro dnešní děti. Rodiče chodí do práce, aby zabezpečili své děti materiálně, často se jim nemohou tak věnovat, protože už jim nezbývá ani čas, ani energie a děti, kteří jsou často biti a střetávají se ve svých domácnostech s násilím dnes a denně, jej považují za něco normálního, co je součástí každodenní rutiny, proto i on sám nevnímá své jednání jako zvrácenost a násilnosti.

Když se podíváme kolem sebe, tak zjistíme, že je velká poptávka po mládeži, která se v násilí vyžívá. Děti tak chtějí zaplašit nudu a touží po stále silnějších prožitcích a tyto dávky se neustále stupňují a nabírají na intenzitě. I sami rodiče nutí své děti k tomu, aby byli první, aby vítězili, a to samozřejmě zvládá ten silnější, ten kdo má ostřejší lokty. I sport pokud se bere jako absurdní válka mezi týmy, může přerůst z fandovství do násilnické povahy.

Aby naše výchova byla co nejvíc konstruktivní, pak musíme dbát následjících zásad:

– Když se dítě chová násilnicky a agresivně, tak si rodiče položí otázku: Co ho k tomu vedlo, proč tak jednal? Chtěl si vybít energii, zlost, bojovat o prvenství a moc?

– Dbejte na to, aby se děti vyhnuly nudě a lenošení. Pokud děti nemají co dělat a chybí jim sportovní, kulturní a jiné podněty, pak mají sklon se vybít svým nadmíru tvrdým chováním. Mají totiž přebytek energie a potřebují ji ventilovat, z nedostatku stimulů volí tuto cestu.

Rodiče si musí uvědomit, že agresivitou se ničeho nedosáhne a nesmí dítě chválit za to, když bylo příliš trvrdé nebo agresivní, nebo když vyhrálo závod za každou cenu, i když nepomohlo kamarádkovi, který vprostřed závodu spadl na zem a potřeboval pomoc. Pak v dětech zůstane onen pocit, že prvenství je důležitější než to, abychom byli solidární s ostatními lidmi a abychom byli lidští a snažili se jim pomoci. Nesmíme tedy v tomto ohledu s dětmi spolupracovat a podporovat v nich pocit, že jednají správně.

Youth cast lines for biggest catch at Burba Lake annual fishing rodeo — Autor obrázku: Fort George G. Meade Public Affairs Office

Pokud agrese pramení z toho, že dítě je frustrováno, protože má nedostatek sebevědomí a má pocit, že nikdy nebude v ničem dobré, pak bychom mu měli dopřát příležitost k úspěchu. A sami se přičinit o to, aby dítě v něčem vynikalo nebo se realizovalo a tak bychom podpořili jeho sebevědomí.

Rodiče sami musí dávat dobrý příklad svým dětem a pokud je často bijí, hubují a ponižují, pak se nemohou divit, když jim děti začnou oplácet stejnou mincí. Rodiče se tak sami vzdají role zralých a morálních vůdců a vstupují na úroveň svého zlobivého dítěte. Pak už jde jenom o to, kdo z nich dokáže křičet silněji.

Pokud nabídneme dítěti ideály, které přijme za vlastní a cestu, která ho bude inspirovat a dostatek podnětů k činnosti a k přemýšlení, pak máme na půl vyhráno. Můžeme s ním společně snít a spřádat plány o jeho budoucnosti.

Rodina by měla být homogenní celek a taky poskytnout konstruktivní prostředí, které přinese potěšení z toho, že je rodina spolu.