agrese Archives - Bobeček.cz

Proč jsou děti agresivní a proč odmlouvají?

Děti je nezbytné vychovávat od útlého dětství. Zanedbáme-li výchovu hned na začátku, dítě nám začne přerůstat přes hlavu a v patnácti letech s ním už nic nezmůžeme a potomek s námi bude „orat“, dělat si bude co se mu zamane a my na něj budeme krátcí.

Prvním krokem k dobré výchově je rozumět si při výchově s partnerem. Stoprocentní shoda samozřejmě není možná, domluvte se proto na skutečnosti, že se před dítětem vždy shodnete a budete táhnout za jeden provaz. Až když dítě odejde z místnosti, vyříkejte si co se Vám na reakci partnera nelíbilo a co by jste příště chtěli vyřešit jinak, případně se domlouvat na kompromisech. Nejzákladnějším pravidlem je nehádat se před dětmi. Dítě musí mít respekt z obou rodičů a když budou rodiče vnímáni jako celek, dítě nadobude jakéhosi respektu vůči otci i vůči matce.

Nejste-li pevní v kramflících, dítě nejistotu vycítí. Začne vyhledávat labilnějšího z rodičů, kam si bude chodit pro útěchu, pro povolení k různým věcem a automaticky bude dítěti tento rodič bližší a milejší. Nejčastěji to bývá otec. Matka s dítětem tráví většinu času přes den a samozřejmě není vždy příjemná. Pokud tohoto otec začne využívat, matka se dostává do situace té horší, to samozřejmě není správné! Dítě to pak nabádá být k matce drzé a agresivní, protože ví, že je slabší a u otce vždy najde útěchu. Ztrácí zábrany a plácnutí po zadku se vysmívá.

Dávejte si velký pozor, jak působíte na své děti. Přesto, že někdy už nemáte sílu dítě vychovávat, neustále ho okřikovat co nesmí a co má. Pamatujte vždy na to, že tříroční výchova se Vám bude vracet po celou dobu dětství Vašeho dítěte. Nebudete se muset stydět za sprosté výkřiky děcka a při návštěvě u lékaře budete vždy pyšní na své vychované dítě, které bez řečí a ošklivých pohledů vykoná, co mu řeknete.

Závěrem: To, že děti odmlouvají a jsou agresivní je jen Vaše vina! Konejte, dokud je čas!

Proč vaše dítě ubližuje ostatním

Musíte řešit to, že vaše dítě ubližuje ostatním dětem, je agresivní? Určitě vám to není příjemné, ale co s tím dělat? Zcela jistě jste jej neučili to, aby se takto chovalo, ale chyba ve výchově určitě nastala. Co jste tedy udělali špatně a jak se tomu vyvarovat?

Pokud se něco takového děje a vaše dítě napadá slabší jedince, tak se jej rozhodně nezastávejte, protože i když ho máte tendence hájit a omlouvat ho, tak to je ta nejhorší cesta, po které se můžete vydat. Nereagujte hned potom, co se věc dozvíte, ale počkejte až na to, jak se vám celá situace rozleží v hlavě. Rozhodně ale přistupte na to, že tuto situaci vyřešíte. Neházejte to za hlavu, protože vaše dítě nesmí být agresorem a ubližovat slabším.

Pokud se situaci nedozvíte přímo od rodičů, ale třeba ze školy, tak sami rodiče nekontaktujte. Poraďte se s výchovným poradcem, jak máte v této situaci postupovat. Jakým způsobem se o tom doma se svým dítětem bavit a jak se postavit k tomu, aby vaše dítě vědělo, že udělalo věc, kterou již více nesmí opakovat. Vašemu dítěti vysvětlete, že pokud s tímto okamžitě nepřestane, tak se o něj v lepším případě bude zajímat škola a sociálka a v horším potom i policie. Příčiny chování můžete hledat v psychologické poradně, kam byste se svým dítětem měli zcela jistě zajít a to hlavně proto, abyste podobnému chování příště už zabránili.

Je-li vaše dítě v tomto problému zainteresované, neznamená to, že je nenapravitelné. Naopak, pokud potom půjdete důsledně a budete o to skutečně stát, tak vaše dítě má šanci na to, aby se ze špatné party dostalo a podobných věcí se již neúčastnilo. Šikanu vyvolávají kupodivu děti, které jsou rodiči až příliš milovány. Rodiče těchto dětí si většinou nepřipouštějí fakt, že by jejich děti byly něčeho podobného schopné a nechtějí tomu ani uvěřit. Zároveň se toto chování ale může objevovat u dětí, které cítí ze strany rodičů nezájem o ně a tímto způsobem na sebe chtějí upozornit.

Máte doma malého agresora?

Jeden z největších neřádů současné doby je růst agresivity u dětí. Dá se říct, že je jí v dnešní době na rozdávání. Agresivita je určitý druh energie, který je bez dostatečného zásahu vychovatelů destruktivní. Malý agresor napadá druhé lidi ne proto, že je agresivní, ale proto, že se chce vypořádat s konflity a neví jak, brání tak své vlastní myšlenky a volí tento neadekvátní způsob, protože neví, jak jinak by se prosadil.

Násilí je bohužel novodobou epidemií a je zřejmé, že když dítě žije v agresivním prostředí, pak se bezcitným a násilným stává i on sám. To je skutečná hrozba pro dnešní děti. Rodiče chodí do práce, aby zabezpečili své děti materiálně, často se jim nemohou tak věnovat, protože už jim nezbývá ani čas, ani energie a děti, kteří jsou často biti a střetávají se ve svých domácnostech s násilím dnes a denně, jej považují za něco normálního, co je součástí každodenní rutiny, proto i on sám nevnímá své jednání jako zvrácenost a násilnosti.

Když se podíváme kolem sebe, tak zjistíme, že je velká poptávka po mládeži, která se v násilí vyžívá. Děti tak chtějí zaplašit nudu a touží po stále silnějších prožitcích a tyto dávky se neustále stupňují a nabírají na intenzitě. I sami rodiče nutí své děti k tomu, aby byli první, aby vítězili, a to samozřejmě zvládá ten silnější, ten kdo má ostřejší lokty. I sport pokud se bere jako absurdní válka mezi týmy, může přerůst z fandovství do násilnické povahy.

Aby naše výchova byla co nejvíc konstruktivní, pak musíme dbát následjících zásad:

– Když se dítě chová násilnicky a agresivně, tak si rodiče položí otázku: Co ho k tomu vedlo, proč tak jednal? Chtěl si vybít energii, zlost, bojovat o prvenství a moc?

– Dbejte na to, aby se děti vyhnuly nudě a lenošení. Pokud děti nemají co dělat a chybí jim sportovní, kulturní a jiné podněty, pak mají sklon se vybít svým nadmíru tvrdým chováním. Mají totiž přebytek energie a potřebují ji ventilovat, z nedostatku stimulů volí tuto cestu.

Rodiče si musí uvědomit, že agresivitou se ničeho nedosáhne a nesmí dítě chválit za to, když bylo příliš trvrdé nebo agresivní, nebo když vyhrálo závod za každou cenu, i když nepomohlo kamarádkovi, který vprostřed závodu spadl na zem a potřeboval pomoc. Pak v dětech zůstane onen pocit, že prvenství je důležitější než to, abychom byli solidární s ostatními lidmi a abychom byli lidští a snažili se jim pomoci. Nesmíme tedy v tomto ohledu s dětmi spolupracovat a podporovat v nich pocit, že jednají správně.

Youth cast lines for biggest catch at Burba Lake annual fishing rodeo — Autor obrázku: Fort George G. Meade Public Affairs Office

Pokud agrese pramení z toho, že dítě je frustrováno, protože má nedostatek sebevědomí a má pocit, že nikdy nebude v ničem dobré, pak bychom mu měli dopřát příležitost k úspěchu. A sami se přičinit o to, aby dítě v něčem vynikalo nebo se realizovalo a tak bychom podpořili jeho sebevědomí.

Rodiče sami musí dávat dobrý příklad svým dětem a pokud je často bijí, hubují a ponižují, pak se nemohou divit, když jim děti začnou oplácet stejnou mincí. Rodiče se tak sami vzdají role zralých a morálních vůdců a vstupují na úroveň svého zlobivého dítěte. Pak už jde jenom o to, kdo z nich dokáže křičet silněji.

Pokud nabídneme dítěti ideály, které přijme za vlastní a cestu, která ho bude inspirovat a dostatek podnětů k činnosti a k přemýšlení, pak máme na půl vyhráno. Můžeme s ním společně snít a spřádat plány o jeho budoucnosti.

Rodina by měla být homogenní celek a taky poskytnout konstruktivní prostředí, které přinese potěšení z toho, že je rodina spolu.

Agrese u dětí

Máte pocit, že se z Vašeho potomka snad zblázníte? Pak rozhodně nejste jediní! Pokud se však musíte doma potýkat s problémem přílišné agrese vůči Vám samotným nebo vůči jejich sourozencům, o to horší jsou pak Vaše pocity zklamání a bezmoci.

Jak takovéto chování správně řešit?

Na to asi nikdo znát odpověď nebude, ani Vaše okolí, ani odborníci. Většina odborníků Vám totiž bude tvrdit, že z toho vyrostou. Agresivní chování se může projevovat různými způsoby.

Nejčastější projevy jsou:

– vzteklost

– hysterické záchvaty kvůli malichernostem

– berou hračky svým sourozencům a mají následně radost z jejich pláče

– mlácení a kopání do prostoru i osob kolem něj

– záměrné ubližování ostatním dětem a dokonce i „zvednutí ruky“ na vlastního rodiče

– odmlouvání a neposlušnost

Nevěšte hlavu a ani se neobviňujte ze selhání v jeho výchově! Není to ničí selhání, pouze jakási snaha tohoto dítěte na sebe více upozornit. Příčin může též být několik, jako například závist nebo žárlivost na to, že věnujete více pozornosti mladšímu sourozenci nebo novému partnerovi.

Fyzickými tresty však také příliš nezmůžete, právě naopak. Dítě bude ještě více agresivní na všechny ve svém okolí.

Návštěvou odborníka se situace může i nemusí vyřešit. Pokuste se věnovat všem Vašim dětem stejně. Odměňovat je častou pochvalou, objetím i dárky, ale i tresty musí být rozděleny stejnou měrou, protože pak si nebudou připadat odstrčené a nemilované!