Matky u druhého dítěte jsou při výchově jiné

Matky u druhého dítěte jsou při výchově jiné

By: Juan Camilo Trujillo

Každý z nás vstupuje do něčeho neznámého, pokud čeká svého prvního potomka a v tomto důsledku se také dopouští i chyb, nebo volí výchovné metody jiné, než, které by potom volil u druhého dítěte. Máme-li první dítě, tak jsme jakoby vhozeni do vody a musíme se s tím vším umět poprat.

Často nevíme, co a jak a nejsme si až tak jisté, jestli to, co děláme, děláme skutečně správně.  Při výchově druhého dítěte, jsme pak již jiné. Buď neklademe na určité věci až takový důraz, jako u prvního dítěte, nebo jsme naopak v některých věcech opatrnější. Pokud se nám stalo, že jsme něco podcenili, tak se snažíme tomu u druhého dítěte vyvarovat.

Druhé dítě vše změní

Jestliže jsme měli naopak přehnaný strach o první dítě a neustále jej hlídali a měli na očích, tak pak už u druhého dítěte nejsme tak opatrní, protože jsme si vědomi toho, že jsme to s obavami přeháněli, nebo nám už jednoduše nezbývá čas na to, abychom se druhému dítěti věnovali tak pečlivě.

Výchovu podřizujeme něčemu úplně jinému a jsou pro nás důležitá jiná kritéria. Jsme rádi, že to zvládáme a nemyslíme přehnaně na to, jak to udělat, abychom se netrápili starostmi navíc, které ani ve finále dělat nemusíme. Každá matka, má stejně ráda obě své děti a není to tak, že by jednomu z nich nadržovala. Většinou už si ale nepřiznáme mezi sebou, že prvnímu dítěti jsme věnovali mnohem větší péči, i když je to samozřejmě přirozené.

U druhého dítěte není čas na přemýšlení

Samotnou kapitolou je pak oblékání dětí. První dítě má vše nové a máme jej vyšperkované od hlavy po paty. Druhé dítě je pak na tom o něco hůř. Oblečení většinou dětí  dědí stejně, jako dědí hračky.

Při výchově dětí tomu prvnímu dítěti dáváte vše, čtete knihy, učíte se co je správné a co nikoliv, u druhého dítěte pak řešíte to, jestli si jde vše nějak usnadnit a jak rodičovství zvládnout co nejjednodušeji bez toho, abyste tomu všemu obětovala všechen svůj volný čas.

Získávání pozornosti

Získávání pozornosti

Každé dítě, od nejmenších miminek, až po ty nejstarší puberťáky, se snaží za každou cenu získat veškerou pozornost jen pro sebe.

Autor obrázku: David Quitoriano

Malá miminka to projevují hlasitým pláčem či křikem. Dokonce i svými gesty se na sebe snaží strhnout nevědomky pozornost svého okolí. Mává ručičkami, kope nožičkami nebo dokonce na Vás „hodí vražedný pohled“, kterým jako by Vám říkal, „koukej se mi věnovat“.

Větší dítka to dokáží obdobným způsobem, jako miminka, ale k tomu přidají nové projevy nespokojenosti s nedostatkem pozornosti. Dokonce na to již mají mnoho fint a vychytávek. Nejčastěji je to chování způsobené nespokojeností či žárlivostí.

Děti, které po mnoho let žily v rodině jako jedináčci v okamžiku, kdy jim do jejich domova rodiče přinesou právě narozeného sourozence, začnou ho považovat za vetřelce. Tento malý vetřelec na sebe náhle strhává veškerou pozornost rodičů i blízkého okolí. Starší dítko si najednou připadá odstrčené, protože se vše točí kolem miminka a na něho již nemají rodiče tolik času.

Někdy se však malý darebové (sourozenci) domluví a snaží se na sebe upozornit všemi možnými způsoby, které dokáží trpělivé rodiče vytočí „na nejvyšší obrátky“. Například, když maminka vaří, děti se jí začnou plést pod nohama. Někdy se dokonce „přicucnou“ na Vaši nohu, jako líště a odmítá se jí pustit. Takže pak chodíte jako „kačer“ s přisátým potomkem na noze. V případě více dětí v rodině je budete mít přicucnuté na obou nohách, a budete mít co dělat, abyste udržely balanc a nesvalily se při prvním kroku na podlahu, jako pytel brambor.

Autor obrázku: Andrej Solic

Starší děti v pubertě mají velmi propracovaný systém, jak si získat pozornost. Začnou se výstředně oblékat a dívky se budou výrazně líčit. Chlapci se ozdobují různými náušnicemi, pearsingem či tetováním. I když v tomto ohledu dívky již s chlapci častou soutěží o to, kdo jich má na těle nejvíce. Když tyto metody na upoutání pozornosti nezabírají, vytasí se s dalším esem.

Časté hádky mezi sourozenci, či dokonce s vlastními rodiči. Nezastaví se ani před hádkami se spolužáky, učiteli, kamarády a někdy dokonce i s úplně cizími lidmi. Po očku budou sledovat reakce okolí na jejich chování, a přestože toto chování či oblékání není právě nejslušnější a nejvhodnější, je to jejich určitý způsob, jak na sebe upozornit a získat si Vaše plnou pozornost.

Jo, milý rodičové, již minuly doby, kdy Vám Vaši potomci pouze skákali do řeči nebo Vám šlapal na palce u nohou. Snažte se s Vašimi dětmi komunikovat, aby se nemusely uchylovat k extrémům, jen aby na sebe upozornily.

Nejlepším řešením bývá vytvoření kamarádského vztahu, ale zároveň, aby ve Vás Vaše děti viděly autoritu. Budou vědět pak mnohem snadněji, kde je jejich hranice a co si k Vám  mohou či nemohou dovolit!