Co když má vaše dítě ve škole či školce blok chodit na toaletu

By: dirtyboxface

Tento problém jsem řešila se svou dcerou už ve školce. Odmítala tam chodit na záchod, vadilo jí, že na ní všichni koukají a že nemá soukromí. Jde o problém, který ale řeší i školáci. Na záchod ve škole mnoho z nich nejde a raději svou potřebu zadržují a čekají na to, až přijdou domů. Problém toho, že se děti stydí chodit na záchod, je velký, a může vést až ke zdravotním komplikacím, proto by se tak dít rozhodně nemělo. Někteří dokonce přestávají pít, aby neměli potřebu chodit čůrat. Dá se nějak dětem v tomto případě pomoci a jak to tedy s dětmi řešit?

Pamatuji si na svá školní léta, na ty ošklivé toalety, které neskutečně páchly a jít na ně byl pořádný adrenalin. Dneska už tomu tak ale není, nebo alespoň doufám, a tak by děti na záchod měly chodit bez problémů. Stále je ale spousta takových, kteří to raději vydrží až domů. Tento problém ale není otázkou jen dětí, ale i dospělých. Často se bráníme tomu jít někde na toaletu a raději jdeme až doma. Pocit soukromí je v tomto směru pro nás velmi důležitý. Ve škole ale tento pocit dítě asi nikdy nezíská. Zdravotní komplikace jsou ale velké, nejen že dítě pociťuje bolest břicha, ale může dojít i k zácpě a tím pádem pak při vyprazdňování i k poranění konečníku.

S dítětem je třeba probrat to, že se nemusí stydět na záchod ve škole chodit, že pokud tak nebude dělat, tak mu hrozí různá zdravotní rizika a to pro něj není dobře. Vysvětlete mu, že pokud nebude chodit ve škole na záchod, tak ho pak budou čekat nepříjemná vyšetření v nemocnici a tak je lepší na ten záchod zajít. Samozřejmě asi sami dobře chápeme o co dítěti jde a co mu brání, ale tyto věci by mělo překonat. Proto je třeba o tom doma s dítětem mluvit, někdy je dobré poradit se i s lékařem, jak tuto situaci s dítětem řešit. Jde o vážnou věc a nelze jí přehlížet.

Útěky z domova

Útěky z domova

Vychováváte problematické nebo živější dítě? Pak je to nepochybně větší „zápřah“, než s „normální“ dětskou povahou.

Milý rodičové, dbejte na to, abyste s Vašimi dětmi vždy jednali férově, spravedlivě a s určitým respektem. Pokud s dětmi, hlavně v pubertálním věku, budete vést neustálé války, které budete řešit příliš tvrdými tresty, zákazy či hádkami, může vést až do extrému – útěk dítěte z domova. Pokud budete respektovat vzájemně své názory, pak se tohoto extrému, můžete vyvarovat.

Autor obrázku: Andrea Allen

Často je soužití s dospívající mládeží velmi komplikované, ale ne nezbytně musí vyúsťovat do věčných hádek. Naučte se s Vašimi dětmi mluvit o všem a snažte se naslouchat a hledat všem vyhovující kompromisy.

Jakmile by nastala situace, že opravdu Vaše dítě uteče z domova, budete si vše vyčítat hlavně Vy. Zatímco budete po dítěti usilovně a všemi dostupnými prostředky pátrat, v hloubi srdce Vás bude užírat svědomí, že jste vypjaté situace neřešili jiným způsobem.

V případech, kdy jsou děti doma týrány, většinou nedokáží volit nic jiného, než útěk. Připadají si bezradní a velmi osamocení. Mají pocit, že je nikdo nemá rád a nikomu na nich nezáleží. Problém jim pak nejvíce způsobuje ocitnutí se „na ulici“ bez finančních prostředků a s pár osobními věcmi.

Některé děti dobrovolně volí možnost uchýlit se pod křídla státních úřadů a další požádají o pomoc někoho z příbuzných a přátel.

Pokud se opravdu doma necítíte v bezpečí, nebojte se věci řešit návštěvou v různých centrech pro pomoc týraných dětí, či zavolat na linku bezpečí. Stejně tak se nebojte svěřit někomu ve škole, nebo svému kamarádovi, který se dozajista s Vaším problémem svěří vlastním rodičům, jenž rádi nabídnou pomocnou ruku.

V případech, kdy si pouze nerozumíte s Vašimi rodiči, zkuste jim navrhnout návštěvu odborníka, který se pokusí se všemi zúčastněnými stranami najít příčinu Vašich nesvárů, popřípadě navrhnout určité řešení.  Útěk z domova v tomto případě vůbec nic nevyřeší, a ničemu a nikomu, to nepomůže.

Mluvte spolu! Hledejte kompromisy a respektujte se vzájemně. Pak dozajista dokážete žít ve společné domácnosti v jakési souhře a úctě k rodičům, a rodičů k jejich dětem!