Školní lásky

Školní lásky

Autor obrázku: kate hiscock

Každý z Vás zcela jistě velmi rád vzpomíná na své školní lásky. A stejně jako Vy, dospělí, tak i Vaše děti tyto školní lásky zažívá každý den. Začíná to dětskými láskami ve školce, kde se vodí za ručičky a sem tam vlepí holčička chlapečkovi či naopak pusinku na tvářičku.

Předstírají, že si hrají na svatbu a paní učitelka šílí, protože při procházce zdržují zastávkami na onu sladkou pusinku. V pozdějších letech, na základní škole, už se pusinkují nejen na tváře, vodí se za ručičky a od svých spolužáků dostávají různé přezdívky typu: „radiátorový jezdci, lízátka či mucky cucky.

Takovéto přezdívky vznikají následkem činů. Například „radiátorový jezdci“ vzniklo od toho, že daný páreček, neustále při přestávkách vysedává na radiátorech. „Lízátka a mucky cucky“ je zase odvozeno od neustálého ocicmávání na chodbách i ve třídách.

Snaha o to být důležití a moci se vytahovat před spolužáky tím, že už i tato dívka nebo chlapec mají svého školního partnera, je již velmi rozšířené. Tento problém je pro každého puberťáka velmi zásadní otázkou cti, protože pro mnoho spolužáků vypadají divně, pokud ještě žádného „miláčka“ nemají.

Autor obrázku: Crystal Martel

Ale hrnout se zbytečně do nějakého vztahu, jen proto, abyste nevypadaly divně před ostatními dětmi, to rozhodně nedělejte!

Láska je  velmi důležitou součástí v životě každé lidské bytosti a mrháním city na nepravého partnera, vede leda tak ke zklamání, bolavému srdci a uplakaným očím. Někdy to může vést i k tomu, že dítě bude mít problém v dospělosti navazovat vztahy se skutečným celoživotním partnerem.

Stávají se však i takové případy, že školní láska vydrží a tento pár, který zažíval lásku od dětských let, spolu stráví zbytek svého života. Pak jsou to velmi šťastní lidé….

Mnoho lidí s úsměvem pozoruje, jak se po okolí prochází mladé miliskující se páry a rádi při pohledu na ně, vzpomínají na své vlastní školní lásky a v duchu si říkají: „Jó, kde, jsou ty doby, kdy jsme se takhle vodily za ručičku my?“

Takže, milý rodičové, mějte trochu ohledů vůči školním láskám svých ratolestí a Vy, milá dítka, na nic nespěchejte. Láska se projeví v okamžiku, kdy ji co nejméně čekáte a jen proto, že Vás někdo tlačí do něčeho, co ani samy podvědomě nechcete, se nesmíte nechat do ničeho „navrtat!“

Je to jen zcela na Vás a Vašich pocitech a odsuzování vrstevníků, je jen pouhá závist nad tím, že dokážete být šťastní i bez partnera. To že na nic nespěcháte, není žádná ostuda, právě naopak! Buďte na to hrdi.

Rodiče vs. děti

RODIČE vs. DĚTI

Vztahy jsou vždy komplikované a snad nejčastěji narazíte na problémy vzniklé mezi rodiči a jejich dětmi. Mnozí z rodičů se potýkají se vzpurností, svéhlavostí či dokonce divokou pubertou svých potomků. Matky se snaží komunikovat se svými dcerami a otcové se svými syny. Při tomto rozdělení rolí je to pro všechny strany mnohem snadnější.

Pro dívky je podstatně lehčí, popovídat si se svou maminkou o svých dívčích snech či problémech s chlapci, stejně jako pro chlapce je snadnější „pokecat“ se svým tátou, než aby šli za mámou, jež by jejich problémům jistě nerozuměla. Mnohdy to dětem totiž připadá nepřirozené a nebo se dokonce stydí, aby šly za rodiči opačného pohlaví.

Ale i malé děti hřeší na svůj věk a „provokují“ své rodiče, co vydrží. Začnou se vztekat, ječet a házet hračkami, zatímco po očku pozorují, jak na to jejich rodiče zareagují. Rodiče se snaží svým dětem vštípit určitou disciplínu, ale ne vždy docílí svého kýženého efektu.

ALE POZOR! I děti mohou mít problémy se svými rodiči! Rodiče mohou nepřiměřeně reagovat na určité situace a děti to odnesou mnohdy tvrdým trestem. Nesmí jít ven, musí sedět doma u učení či dokonce „ výprask“. V takovýchto případech se pak děti doma bojí říci o svých špatných známkách ze školy, školní i jiné šikaně, a pak řeší svůj vztah vůči svým rodičům též nepřiměřeně: mohou začít utíkat bez dovolení ven za kamarády, uzavírají se samy do sebe, nemají chuť se učit či „nedejbože“, jim přijde na mysl útěk z domova či sebevražda. Křik a násilí nic nevyřeší.

Jenže za kým jít? Komu se svěřit? Kdo mi pomůže? Milý rodiče, milé děti, existují tzv. LINKY DŮVĚRY. Nebojte se zvednout telefon a poradit se s odborníky! Děti, svěřte se někomu, třeba i někomu z příbuzných či ve škole. Pro rodiče pouze jedna rada: Snažte se se svými dětmi více mluvit, pochopit jejich dětské duše, a hlavně, pokuste se držet své nervy trochu více na uzdě, i v okamžicích, kdy máte pocit, že byste nejraději své potomky přerazili vejpůl! A totéž platí i naopak!