Dítě a televizní přijímač

Někdy se televizi přezdívá milovaný vetřelec. Trávíme u ní hodně ze svého volného času a tak dáváme i svým dětem návod, jak trávit jejich volný čas.

Televize sama o sobě není škodlivá, škodlivé je její nadužívání. Televize rodině bere čas, ovlivňuje myšlení všech členů rodiny, mění řád a hodnoty a také její životní styl. Televize je natolik silným sokem, že zmenšuje roli rodiny.

Nesmíme si z televize dělat alibi: Já za to nemůžu, že se děti dívají, vždyť všichni rodiče dovolují svým dětem dělat ve volném čase to, co je baví. Proč by se nemohly i moje děti dívat na televizi? No, popravdě řečeno, oni mohou, ale na vybrané pořady věnované dětem, ty, které jsou nebo mohou být přínosem pro rozvíjení fantazie, nebo jsou podnětné pro další činnosti nebo mohou rozvíjet zálibu nebo jenom ukazují ideální svět, jaký by měl být.

Je důležité dítěti vysvětlit, že se nedívá na televizi, ale sleduje určitý program. Takové přepínání kanálů, kterým děti jen zabíjejí čas je nepěkné a hloupé. Nemá samo o sobě žádný smysl, ale když si vybereme určitý program a věnujeme mu svou pozornost, mohou se děti poučit, informovat nebo pobavit.

Když jim dáte vodítko, tak se chytnou, ale když je necháte dívat se na filmy pro dospělé, pak si budou myslete, že nahota, střílení, rozvody, nevěry a mstící se podváděné manželky a ostatní lidé, kteří se mezi sebou požírají a soutěží o moc a o to, kdo má víc peněz, pak si budou myslet, že to všechno je normální a patří to k životu. Je třeba jim říkat, že takové věci nejsou normální, ani hezké ani dobré.

Je třeba je naučit odolávat vlivu reklamy. Ta ovlivňuje naše děti obrovskou mírou. Jazyk reklamy chce oslovit rozum našich dětí a využívá své emotivnosti, obrazu i líbivého zvuku. Uvědomme si , kolik televize věnuje času právě reklamám. Ta je většinou atakem a děti jsou vůči její síle bezbranní. Děti se musí naučit brát reklamu s dostatečnou rezervou.

Nesmíme opomíjet další sdělovací prostředky. Často jsou opomíjeny jiná média jako je rádio, přitom hudba dokáže dětem tolik dát a zároveň ještě prohloubí jejich tvořivost, protože jí chybí obrazová stránka a děti si tak mohou dotvořit sami na základě své fantazie.

Dále je nutné dodržovat kontakt se skutečností. Zážitky, které děti mají z televize jsou vždycky tak říkajíc z druhé ruky, a mohou negativně ovlivnit vnímání reality, a být tak únikem ze skutečného života. Ten život, který vnímají dětí v televizních programech je pouhým zdáním skutečnosti. Dítě je potřeba vzít za ruku a ukázat jim krásy přírody, jako je rozkvetlá louka, motýl, který přelétává z květu na květ nebo včelu, která opyluje kytičky. Taky pomáhá, když děti uvidí své rodiče pracovat, pak je motivují k tomu, aby jim pomáhaly a nezůstanou jen profesionálními diváky, ale podílejí se na chodu domácnosti tou měrou, kterou jim věk a um dovolují..

Velmi důležité je naučit své děti tomu, aby měly radost z toho, co právě dělají. I z toho, že se dívají na televizi. Úplně ji zakazovat taky nikam nevede, ale pokud má plnit nějakou výchovnou úlohu, pak musíme dětem pomoct, že znalosti, které získaly z televizních obrazovek musí dále třídit a všechno, co jim bylo interpretováno, musí dále zpracovat a zakomponovat, kam co patří.

Pokud jako rodiče usoudíte, že televize už bylo hodně, pak si uvědomte, že vypínač máte v rukou vy a neváhejte ho použít.

Zkuste jeden večer typu: Co bychom večer dělali, kdyby se nám porouchala televize? Co takhle černá hodinka, kdy každý z členů rodiny včetně dětí povypráví, jak se mu celý den dařilo a co všechno viděl, udělal, komu pomohl, čeho lituje a co by mohl udělat jinak?

Dítě, na jehož natažené ruce se často odpoví odmítnutím, může navždy ztratit schopnost projevovat svou něžnost a vycházet vstříc.

Stefan Garczyński