Supermani kolem nás – 2. část

Svůj velký podíl na sebereflexi dětí má i reklama. Je zde prosazován kult fyzické krásy, lidé jsou zde zdraví, silní a pružní a všichni nutí nám i dětem různé chemické berličky v podobě léků a různých preparátů, po kterých se budeme okamžitě cítit lépe a omládneme. Když vidí a vnímá všechny informace bezbranné dítě, pak je možné, že je bude nekriticky přijímat podle toho, co zrovna diktuje móda. Jediným způsobem, jak mohou rodiče své děti chránit před nekritickým přijímáním všech důležitých informací, které na ně sypou média, je jít vlastním příkladem.

Děti se musí naučit řešit problémy a rodiče jim mohou poskytnout vzor, jak si mají v kritických situacích počínat. Děti dnes reagují na problémy buď melancholickým únikem, nebo zbytečnou agresivitou. Rodiče dětem ukazují cestu, jak používat vlastní inteligenci a charakter k tomu, aby se podařilo potíže zdolávat. Nejprve musí mít člověk sám o sobě dobré mínění a usilovat o dosažení určitých cílů s použitím určité taktiky a charakteru. Musí si být ale dopředu vědom, že součástí snažení je námaha, trpělivost a také píle a obětavost. Když narazí na problémy, pak před nimi nesmí couvnou, ani na ně zaútočit, ale účinně je řešit.

Děti se musí naučit řešit problémy a řešit je samy za sebe. Přijímat svou vlastní identitu a být s ní spokojeni, ne se schovávat za Supermany, Spidermany a Xeny. Pak by mělo být dítě motivováno a mělo by se mu zdůrazňovat, že je taky hrdina, protože dokáže ochránit mladší sestřičku před zlobivými kluky ve školce a sestřička se díky němu nemusí bát chodit do školky. Taky pomáhá mamince a maminka má potom víc času na oba dva, takže ji zachrání od toho, že by nevěděla, kam dřív skočit a neměla by večer čas na pohádku.

Jsou to sice na první pohled banality, ale právě z těchto střípků se tvoří sebedůvěra, vztah s rodiči, zdravý pohled na svět, schopnost odlišit zrno od plev. A právě toto jsou pilíře, na kterých stojí šťastné dětství a jsou taky základními stavebními kameny pro další život.

Dítě a televizní přijímač

Někdy se televizi přezdívá milovaný vetřelec. Trávíme u ní hodně ze svého volného času a tak dáváme i svým dětem návod, jak trávit jejich volný čas.

Televize sama o sobě není škodlivá, škodlivé je její nadužívání. Televize rodině bere čas, ovlivňuje myšlení všech členů rodiny, mění řád a hodnoty a také její životní styl. Televize je natolik silným sokem, že zmenšuje roli rodiny.

Nesmíme si z televize dělat alibi: Já za to nemůžu, že se děti dívají, vždyť všichni rodiče dovolují svým dětem dělat ve volném čase to, co je baví. Proč by se nemohly i moje děti dívat na televizi? No, popravdě řečeno, oni mohou, ale na vybrané pořady věnované dětem, ty, které jsou nebo mohou být přínosem pro rozvíjení fantazie, nebo jsou podnětné pro další činnosti nebo mohou rozvíjet zálibu nebo jenom ukazují ideální svět, jaký by měl být.

Je důležité dítěti vysvětlit, že se nedívá na televizi, ale sleduje určitý program. Takové přepínání kanálů, kterým děti jen zabíjejí čas je nepěkné a hloupé. Nemá samo o sobě žádný smysl, ale když si vybereme určitý program a věnujeme mu svou pozornost, mohou se děti poučit, informovat nebo pobavit.

Když jim dáte vodítko, tak se chytnou, ale když je necháte dívat se na filmy pro dospělé, pak si budou myslete, že nahota, střílení, rozvody, nevěry a mstící se podváděné manželky a ostatní lidé, kteří se mezi sebou požírají a soutěží o moc a o to, kdo má víc peněz, pak si budou myslet, že to všechno je normální a patří to k životu. Je třeba jim říkat, že takové věci nejsou normální, ani hezké ani dobré.

Je třeba je naučit odolávat vlivu reklamy. Ta ovlivňuje naše děti obrovskou mírou. Jazyk reklamy chce oslovit rozum našich dětí a využívá své emotivnosti, obrazu i líbivého zvuku. Uvědomme si , kolik televize věnuje času právě reklamám. Ta je většinou atakem a děti jsou vůči její síle bezbranní. Děti se musí naučit brát reklamu s dostatečnou rezervou.

Nesmíme opomíjet další sdělovací prostředky. Často jsou opomíjeny jiná média jako je rádio, přitom hudba dokáže dětem tolik dát a zároveň ještě prohloubí jejich tvořivost, protože jí chybí obrazová stránka a děti si tak mohou dotvořit sami na základě své fantazie.

Dále je nutné dodržovat kontakt se skutečností. Zážitky, které děti mají z televize jsou vždycky tak říkajíc z druhé ruky, a mohou negativně ovlivnit vnímání reality, a být tak únikem ze skutečného života. Ten život, který vnímají dětí v televizních programech je pouhým zdáním skutečnosti. Dítě je potřeba vzít za ruku a ukázat jim krásy přírody, jako je rozkvetlá louka, motýl, který přelétává z květu na květ nebo včelu, která opyluje kytičky. Taky pomáhá, když děti uvidí své rodiče pracovat, pak je motivují k tomu, aby jim pomáhaly a nezůstanou jen profesionálními diváky, ale podílejí se na chodu domácnosti tou měrou, kterou jim věk a um dovolují..

Velmi důležité je naučit své děti tomu, aby měly radost z toho, co právě dělají. I z toho, že se dívají na televizi. Úplně ji zakazovat taky nikam nevede, ale pokud má plnit nějakou výchovnou úlohu, pak musíme dětem pomoct, že znalosti, které získaly z televizních obrazovek musí dále třídit a všechno, co jim bylo interpretováno, musí dále zpracovat a zakomponovat, kam co patří.

Pokud jako rodiče usoudíte, že televize už bylo hodně, pak si uvědomte, že vypínač máte v rukou vy a neváhejte ho použít.

Zkuste jeden večer typu: Co bychom večer dělali, kdyby se nám porouchala televize? Co takhle černá hodinka, kdy každý z členů rodiny včetně dětí povypráví, jak se mu celý den dařilo a co všechno viděl, udělal, komu pomohl, čeho lituje a co by mohl udělat jinak?

Dítě, na jehož natažené ruce se často odpoví odmítnutím, může navždy ztratit schopnost projevovat svou něžnost a vycházet vstříc.

Stefan Garczyński