Manuální zručnost našich dětí – 2. část

Manuální zručnost našich dětí – 2. část

Dětem v dnešní době takové požitky a vjemy, jako bylo pohrát si s blátem, projít nebo ještě lépe proběhnout se louží, projít se bosýma nohama po orosené trávě, pohladit rozpálené kamínky, natrhat mamince kytku lučních květů nebo natrhat si hrst červených jahod chybí.

Když máme dům se zahradou

Autor obrázku: Loren Kerns

Mnohé tyto nedostatky lze nahradit v rodinách, které mají domek se
zahrádkou. Většina dětí pomáhá svým rodičům ráda a je ráda, když se může
zapojit do společného díla a pak vidí plody své práce. Vůbec jim nevadí, že
je hlína špinavá, nebo že jsou pomalejší než rodiče.

Rodiče by pak měli své děti docenit slovně i pohlazením. Je to ta nejlepší motivace. A navíc dítě cítí, že je milováno, protože ho rodič zasvětil do činnosti, kterou vykonává sám a pak díky společnému prožívání mají i podobné zážitky a tím pádem o hodně víc společným vjemů.

Jak máme tedy vhodně rozvíjet manuální zručnost svých dětí?

To, co zvládnou děti samy, to nechme na nich, ať si sami zapnou knoflík,
zavážou šňůrku u bot…

Cvičme s nimi jemnou motoriku: proč bychom si nezahráli na Popelku a
nepřebrali hrách a čočku, abychom zjistili, jak to ta Popelka měla těžké.

Pokud máme domácí práce, můžeme už u tříletého dítěte vyžadovat, aby nám pravidelně pomáhalo. Ono bude mít svůj úkol, za který bude zodpovědný a bude mít pocit sounáležitostí. Kytičky u nás doma zalévám já. Těchto úkolů bude s přibývajícím věkem víc a víc a tak budeme mít hezkou harmonickou domácnost. Rodičům budou děti pomáhat a obě strany z toho vytěží.

Manuální zručnost našich dětí – 1. část

Manuální zručnost našich dětí – 1. část

Za našich mladých let jsme se uměli sami obléci, zapnout si knoflíčky u

Autor obrázku: D. Sharon Pruitt

kabátku a taky si sami zavázat tkaničku na botasce. Teď u předškolních dětí
často vidíme, že mají botky na suchý zip, protože nezvládají zavázat
tkaničku na botě a taky je to pro rodiče rychlejší řešení. Stejně tak to je
například s vylezením na jabloň nebo se skákáním panáka, nedej bože s
přeskoky lávky po jedné noze nebo s přeběhnutím řeky po cestičce z kamenů.

Může za to doba, její hektický životní styl

Místo aby děti byly venku a hrály vybíjenou nebo na honičku, tak raději sedí
doma a dívají se na televizi, nebo hrají nějaké počítačové hry ať už na
klasickém PC, tabletu nebo laptopu.

Ale hlavně dospělí by si měli uvědomit, že dítě v předškolním věku se učí tím, co vnímají jeho smysly. Často mají kolem sebe děti zbytečně mnoho hraček, které jsou na baterku, nejsou mechanické, a tak děti nemusejí vynaložit žádné úsilí na jejich provoz. Tyto pak působí na dítě, které má hodně podnětů, ale může se v jejich záplavě taky ztratit. Dětem chybí realita, přirozenost.

Hodně dá dětem příroda

Rodiče se bojí své děti pouštět ven, protože venku číhá hodně nebezpečí, ať
už v podobě rychle jedoucích aut, velkou roli taky hraje nárůst kriminality,
únosy dětí. Taky by nás nějaký všetečný soused mohl nařknout z toho, že
zanedbáváme péči o své dítě a mohl by na nás poslat pracovníky ze sociálního
osboru. Ale jedno je jisté, příroda a její pozitivní vliv dětem opravdu
hodně chybí.

Děti tak nemají dostatečně vyvinutou imunitu a dochází k nárůstu respiračních onemocnění, fóbií, ale taky různých druhů alergií. Dříve si
děti hrávali s pejsky, hladili je, nechávali se olizovat, běhali s nimi po dvorku a hrály si. To už dnes bohužel není samozřejmostí, děti mají sníženou pohyblivost a tak přibývá obézních dětí. Děti nejsou schopny si sami
vymyslet hru a zábavu, nejsou už tak manuálně zručné a neumí improvizovat.