Hedy, Author at Bobeček.cz

Pobyt v nemocnici s dítětem

Někdo má naprosto zdravé dítě, které jen sem tam postihne rýma, zánět ucha, bolení v krku či kašel – jednoduše taková chřipka. Ale ne každý má takové štěstí. Najdou se i maminky a tatínci, kteří musí obstát nějakou závažnou nemoc svého dítěte.

Jaké to je, když musí rodič být se svým dítětem v nemocnici?

Pokud je dítě ještě malé anebo závislé na svých rodičích, ale musí do nemocnice, tak je ve většině případů nabídnuto, aby maminka či otec šli s dítětem na pokoj. Je to dobré?

Na jednu stranu je dobré, že maminka se doma nestresuje myšlenkami, co se s jejím malým broučkem právě děje a i dítě je klidnější, když má maminku u sebe, než když je v nemocnici samo a maminka někde daleko. Ale na druhou stranu oba rodiče musí jít do práce – je samozřejmé, že pro své dítě si rádi vezmou dovolenou, ale otázka je, zda je zaměstnavatel pustí. A také v nemocnici bude více nemocných dětí a ne každý to dobře snáší. Nejeden rodič se nad takovou situací sesypal.

Co, když s dítětem v nemocnici být nemohu?

Ať už nás náš zaměstnavatel nepustí anebo jsme sami na tom špatně, nebo jen prostě v nemocnici není místo či z jiných důvodů nemůžeme být u našeho dítěte, tak co potom? Pokud je to dítě velké a rozumné a vy mu vysvětlíte, že s ním nemůžete být a ono to pochopí, tak to tak strašné nebude.

Ale jsou děti, které si to špatně berou a dokážou hodiny brečet jen, protože jejich maminka je pryč. Anebo jenom vidí, že jejich spolubydlící tam rodiče má a jemu samému je to líto. V takovém případě je možné tam chodit na návštěvy a zdržet se tam. Sice možná bude pro dítě potom těžké rozloučit se večer, ale zase vás může aspoň na chvíli vidět. A když nemůžete ani tak dlouho či tak často za svým dítětem chodit, tak je dobré poslat jiné členy rodiny – například babičky, dědečky, kteří jsou na důchodech, tak mají dost času, aby se na své vnouče šli podívat, či nějaké tetičky a podobně.

Jsem v nemocnici se svým dítětem, ale už si nevím, jak své dítě zabavit

Je jasné, že malé dítě nevydrží celé dny jen tak ležet v posteli a nic nedělat. Na chvíli mu můžete pustit pohádky, u kterých v nejlepším případě usne, ale to také nezabírá na dlouho, protože po spánku přichází velké množství energie, kterou chce dítě vybít. A pokud je dítě uvázáno k posteli tak je dost těžké stále mu vymýšlet nějakou zábavu, protože i jeho nejoblíbenější hračka se po chvíli může zdát hrozně nudná.

Také je dobré koupit mu nějaké časopisy s dětskými motivy anebo omalovánky a pastelky. A také je možné donést nějaké hry, jako jsou karty nebo třeba klasické Člověče nezlob se a podobně. A pokud může dítě normálně chodit, tak většinou na dětských oddělení bývají herny, kde nejen, že najde spousty her a hraček, ale také tam bývají děti a když je dětí více, tak si vždy nějak vyhrají.

Zdědění oblečení

Starší generace je zvyklá, že nové oblečení se kupovalo výjimečně, protože se oblečení dědilo po známých či po rodině.

Jak to fungovalo?

Když měl někdo své oblečení malé, tak ho poslalo pro své známé či rodinu, jako je třeba sestřenice anebo se jednoduše koupilo oblečení pro starší dceru a když z toho vyrostla, tak to oblečení dostala mladší dcera.

A jak to funguje dnes?

V dnešní době tím mnoho lidí pohrdá, říká si, že nejsou tak chudí, aby si neobstarali nové oblečení, a co se týče pubertálních dětí, tak ty chtějí, co je právě v módě a zároveň chtějí být originální. Ale zároveň i v dnešní době existuje mnoho lidí, kteří nakupují v secondhandech a tam jim nevadí, že to před nimi nosil úplně cizí člověk a bůh ví, jaký byl, a když mají dostat oblečení od rodiny nebo známých, tak to jim vadí? No, je pravdou, že mnoho lidí už své oblečení nenabízí svým příbuzným, ale raději ho vyhazuje. I v dnešní době se ale pořád najdou lidé, kteří si takto oblečení vyměňují.

Co když moje rodina a známí o staré oblečení nestojí?

Někdo své oblečení vyhodí, ale proč, když je může dát třeba na charitu. Stejně vy už to oblečení nepoužijete, tak proč nepomoct těm, kteří to potřebují?

Někdo nám dává oblečení, jak se s ním vyrovnat?

Když vám někdo dává oblečení, tak je to proto, že je sám už nevyužije, tak bývá většinou rád, že se starého oblečení zbaví, takže po vás nic nechce. Ale vám je hloupé takovou hromadu krásného (někdy třeba i značkového a zachovalého) oblečení brát zadarmo? Pak takovému člověku můžete koupit třeba jeden kousek nějakého nového oblečení nebo nějakou maličkost a podobně.

Co když si chci vyměňovat oblečení, ale nejde to přes mou rodinu?

V dnešní době, kdy existuje internet, je to jednoduché. Můžete si najít někoho přes internet, s kterým si budete vyměňovat oblečení. Anebo si najít nějaký portál, kde se najde prodej starého oblečení.

Děti a sport

Mnoho dětí v dnešní době dá přednost televizi či počítači před sportem, ale i v takové době, kdy svět ovládá technika, se najde pár dětí, které sport mají rády a věnují se mu. Pokud sportujete, budete dobrým příkladem i vy sami.

Proč by mělo dítě sportovat?

Protože není zdravé, aby jen seděly u počítače či televize. Každý musí mít aspoň trochu pohybu a pobytu na čerstvém vzduchu. Nejen, aby u počítače nadměrně nenabíralo na váze, ale také, aby si venku vybilo všechnu svoji energii, přece jenom každé dítě není neustále hodné a musí se sem tam vyblbnout. A také se při sportování učí hrát férově, ať už v týmu, či sám za sebe. Učí se mít nějaké ambice, dosáhnout jich a také i naučit se prohrát je pro dítě důležité. A další věc je, že ve sportu pozná mnoho přátel.

Nutit své dítě do sportu?

Nelepší je, když dítě sport dělá ze své dobré vůle a baví ho to, ale mnohdy se dítě vzdá sportu, jen protože je líné a pak to může dopadnout tak, že ho rodič k nějakému sportu popostrčí a to dítě se do toho sportu zamiluje. Zároveň je zbytečné dítě nutit do něčeho, k čemu má třeba odpor, protože si stejně najde nějakou cestu, jak se tomu vyhnout. A také, když své dítě budeme tlačit, i když třeba nebude moct, tak mu jen můžeme ublížit.

Co když dítě nemůže sportovat?

Je mnoho dětí, které v dnešní době nemohou sportovat ze špatných zdravotních důvodů. Co potom? V dnešní době existuje mnoho možností sportovního využití pro každé dítě. A pokud se ani tak nenajde nějaký sport zrovna pro vaše dítě, tak pak je dobré si třeba jen tak někdy si vyjít na procházku nebo si zajít na koupaliště zaplavat a podobně. Každý potřebuje pohyb, ať je to dítě či vy dospělí.

Co když má mé dítě talent?

Tak je to parádní a pak je dobré, aby se dál rozvíjelo, ale zejména jen pokud chce samo, protože když samo nechce, tak ho rodič nutí a může mu ten sport zhnusit anebo ho prostě užene.

Pak se může stát i taková věc, že dítě nemá talent, ale rodič z něj chce mít hvězdu a pak ho do toho tlačí, i když dítě nechce, pak nejen, že nebude mít zájem o sport, ale také se mohou rozbít vztahy mezi dítětem a jeho rodičem.

Držme přísloví, že všeho moc škodí, ptejme se dětí, co by chtěly a nedávejme svým názorům a přáním tak vysokou míru.

Jak začít s líčením

Každá dívka se někdy začne chtít líčit, protože se chce líbit. Existuje ale tolik nástrah, se kterými si nemusí vědět rady. Tento článek tě se vším seznámí.

Pokud máš problematickou pleť, určitě budeš chtít všechno zamaskovat a skrýt. Právě proto by ses měla zaměřit na dvě věci – make-up a korektor. Měla bys vybírat hlavně antibakteriální make-upy a pudry (většinou je na nich napsané „acnecover“ nebo „acnecontrol“ či „antibakcerial“), ale ty většinou nekryjí tolik. Dají se koupit v lékárně, ale seženeš je i od známých značek v každé drogérii. Měla bys vsázet hlavně na kvalitu než kvantitu a zapomeň na kosmetiku od Vietnamců, která by tvé pleti ještě více uškodila.

Korektor seženeš v různých barvách, zelené maskují zarudnutí, žluté překrývají tmavá místa, růžový je určen na kruhy pod očima a pak je tu klasický korektor, který bys měla vybírat lehce světlejší než je tvá barva pleti. Vyber si takový, který nejvíce potřebuješ nebo si pořiď paletku všech čtyř korektorů. Make-up nezapomeň vybírat ve své barvě pleti, tmavší by nedostatky ještě více zvýrazňoval. Dbej na to, abys make-up moc nevrstvila, takže pokud máš velmi krycí make-up a zkrátka nezakryje úplně všechno, budeš to muset přežít. Pleť bys neměla ještě více zatěžovat. Je zde důležité i důkladné odličování a čistění pleti, aby se póry neucpávaly ještě více a akné se nezhoršovalo.

Pokud tě trápí tvá pleť, ale spíše její barva, jsi bledá a obličej postrádá trochu té zdravé barvičky, pořiď si tvářenku. Tvářenka dodá obličeji plastičnost, dotvaruje ho, zvýrazní tvé lícní kosti a také mu dodá potřebnou barvičku. Pro začátek si nevybírej žádné syté barvy, aby si nechodila jako Marfuša, ale vybírej si spíše přirozené a lehké barvy – světle růžová, lehce korálová či lehce bronzová bude tou skvělou volbou. Tvářenku nanášej na tváře, ale ne na jejich vrcholek, ale kousek pod. Dobře to poznáš, když našpulíš rty. Tvářenku se pokus vystínovat do ztracena, nedělej žádné koláče. Zároveň zdravíčka neprotahuj, až ke rtům, ale zhruba uprostřed tváře přestaň. K aplikaci si pořiď i speciální štětec na tvářenku, labutěnky, které jsou přibalené k tvářence, ji většinou nedokáží nanést krásně rovnoměrně.

Pokud tě akné netrápí a ani barva pleti, ale máš problém spíše s nevýraznýma očima, budeš to mít o něco jednodušší. Můžeš klidně zapomenout na jakoukoliv kosmetiku na pleť a věnovat se pouze očím. Pokud tě trápí nevýrazné, krátké či blonďaté řasy, pak pro tebe bude jednoduchým řešením řasenka. Můžeš si vybrat z mnoha typů a tvarů kartáčků, jen který ti bude vyhovovat. Ze začátku ti asi nebudou moc vyhovovat obří kartáčky, které řasy opravdu prohustí, ale časem si k nim třeba cestu najdeš. Pokud se ti řasenka obtiskne na horní či dolní víčko, lehce ji odstraníš vatovou tyčinkou namočenou do odličovače. Zvýraznit oči můžeš i linkami či stíny. S linkami bych ale raději ještě počkala, až dostaneš do ruky ten správný grif.

Graffiti vandalismus nebo moderní forma umění?

Když se jen tak projdeme po nějakém městě, tak na téměř každém rohu nalezneme sprejerskou malůvku. Ať už jsou „vyzdobeny“ zastávky či nějaké budovy, betonové zdi a podobně. Někdo to hodnotí jako kladnou věc, že se děti vyřádí na stěnách, ale pro některé je to nepřípustný vandalismus.

Za jakých okolností bereme graffiti jako vandalismus?

Jsou lidé, kterým to vadí úplně vždy. Ale najdou si i takoví, kterým to vadí, jen když je to na nějakých nevhodných místech – nebo zejména když ráno najde nečekanou malůvku na svém paneláku. Také se to lidem nelíbí, když to je nasprejované nějaké veřejné místo, jako je třeba právě autobusová zastávka.

Kdy můžeme brát sprejování grafitů jako umění?

Když takoví lidé mají na své sprejování vyhrazené místo, kde si můžou kdykoliv a cokoliv nasprejovat. Pak nikdo nemůže říct, že je to vandalismus, protože to má dovoleno a také je jejich tvorba mnohdy moc povedená, takže to lze považovat za opravdové umění, přestože se to někomu nelíbí a nadává na to.

A jaký názor na to máte vy?

Starší osoby k tomu mívají téměř vždy negativní, protože je to přece jenom nemorální, aby si někdo jen tak čmáral po budovách, každopádně když je k tomu třeba vyhrazena zeď, tak to někteří odsuzují, že je škoda stavebního materiálů a někdo řekne, že lepší než, aby sprejovali po jejich baráku. A jak na to reagují děti v pubertě? Těm se to pro změnu téměř vždy libí, protože v tom vidí takovou tu svobodu projevu a ten pocit, který děti v pubertě vyhledávají – že dělají něco, co se dospělým lidem nelíbí a co jim oni zakazují, takže proto je to láká.

Kde takoví lidé berou inspiraci?

To pro ně není vůbec těžké. Nejen, že vidí malůvky svých předchůdců nebo kolegů, které je inspirují k vlastní tvorbě. Ale mnoho obrázků naleznou na internetu.

Jak dále pracovat, když moje dítě sprejuje?

Určitě bychom mu to neměli zakazovat, ale každopádně bychom mu měli vysvětlit, že nesmí ničit žádné budovy. A můžeme třeba vyzkoušet, že když mu jde kreslení, malování, tak ho přihlásit do nějakého výtvarného kroužku, aby se vyřádilo tam a dokonce i dále rozvíjelo svůj talent a trochu rozšířil.

Strojení stromečku

Někteří lidé mají už léta pod postelí schovaný umělý stromeček, který bývá většinou i nastrojený a stačí ho na Vánoce jen vytáhnout. A pak jsou takoví, co mají stromeček živý a pak ho musí zdobit baňkami, stužky a jinými ozdobami.

Je lepší mít umělý či živý stromeček?

Na živém stromečku je krásné to, že do pokoje navodí tu krásnou vůní jehličí a tak i atmosféru Vánoc, ale zase problémem je, že pokud nechcete doma zmrzat a zatopíte, tak vám stromeček začne opadat. Je pravdou, že s umělým stromečkem není tolik starostí, nemusíte ho každoročně shánět a pak nemusíte neustále zametat jehličí, ale zase nemá tu vůni jehličí…

Kdy se stromeček strojí?

Každý je zvyklý na to, jak ho strojili doma. Někdo říká, že tradicí je, aby se zdobil na Štědrý den ráno, ale jsou i lidé, kteří prosazují zvyk, že si stromeček nazdobí den předem, aby si ten Štědrý den udělali takový pohodový s co nejmenší prací, aby třeba mohli hovět u televize a sledovat pohádky.

Co si máme na stromeček pověsit?

To je taky více méně o zvyku z domova a o tom, co se nám líbí. Někdo má rád takovou tu umělou krásu, kdy nakoupí baňky, mašličky, různé řetězy a podobně. Ale někdo chce být v soužití s přírodou a na stromeček pověsí ozdoby pletené nebo ozdobené perníčky, slaměné ozdoby a podobně. Ale každopádně na každém vánočním stromečku se najde nějaký kousek kolekce nebo jiného sladkého.

Moderní pojetí pohádek

Od malička jsme byli zvyklí, že před spánkem přijde pohádka, ať už šlo o originální vyprávění našich rodičů či pravidelně vysílaný večerníček, kde jsme mohli vidět třeba Boba a Bobka, Krtečka a proslulou dvojici Pata a Mata.

Jaký je rozdíl mezi starými pohádkami a tím, co se vysílá dnes?

My jsme byli zvyklí na klasiku, kdy Karkulku sní vlk a Sněhurka bydlí v domku se sedmi trpaslíky a podobně. Ale když si dnes pustíte v televizi jednu z těchto nejznámějších pohádek, tak se vám dostane velkého překvapení a pro některé možná i šok, protože v těchto pohádkách se objevují střelné zbraně, vulgarismy a spousta jiných věcí, které sem nepatří. Ideální příklad je pohádka o Jeníčkovi a Mařence a její moderní verze s hrozným dovětkem „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ kde tato mladá dvojice má neuvěřitelné zbraně a zabíjejí čarodějnice. Je zde plno násilí a krve. A něčemu takovému se pohádka ani říct nedá.

Proč mohou být tyto moderní verze špatně hodnoceny?

Možná jako film se někomu mohou zdát povedené a hodnotí je velmi kladně. Ale určitě se najdou lidé, kteří na takový film mají negativní názor. Přece jenom je to znehodnocení klasických pohádek, které jsou nejen krásné, ale také jsou součástí našeho mládí. Možná se najde nějaký rodič, co takovou zmodernizovanou pohádku svému dítěti pustí, ale určitě je jich jen opravdu málo, protože nikdo nechce, aby se jejich dítě učilo agresivitě a brutálnímu chování.

Samozřejmě by se takové pohádky neměly vysílat hlavně na Vánoce, protože Vánoce jsou svátky klidu a míru a my bychom měli být v harmonii a ne, abychom koukali na takové brutální filmy. Každopádně si někteří lidé v tom hodují, však proč ne? Ale určitě by si na to měli najít jiný čas než na Vánoce.

Jak takové moderní pohádky mohou ovlivnit chování našich dětí?

Nejen, jak bylo zmíněno, tak agresivita a brutalita od útlého věku, ale také když se tam neustále střílí, tak to dítě má v sobě ten neklid, který se přenáší z filmu a pak může být velmi divoké. A také přichází o krásné české pohádky, které bývají vždy s ponaučením, tudíž výchovné, ale také třeba vtipné a tím to dítě odlehčí svou náladu. Každopádně každý rodič sám dobře ví, co je pro jeho dítě nejlepší a pokud svému dítěti pouští moderní pohádky, tak je to jeho věc, ale myslím si, že by byla škoda, aby děti přišly třeba o Pata a Mata a podobně.

Děti a nošení brýlí a rovnátek

V dnešní době má bohužel téměř každé dítě nějaký problém, ať už jde o nějakou dědičnou nemoc nebo jen krátkodobá „vada“. A právě takovou typickou, relativně krátkodobou vadou může být nošení brýlí a rovnátek, což se teď dotýká mnoho dětí.

Proč malé děti nechtějí nosit brýle nebo rovnátka?

Důvod je jednoduchý. Jednou věcí je, že se jim ostatní děti kvůli tomu, že nosí brýle nebo rovnátka začnou posmívat, že je krátkozraký a podobně. Kolikrát třeba naschvál takovému dítěti brýle vezmou, aby špatně vidělo, a pak si z něj dělají legraci a podobné hnusné kousky, které se velmi úzce dotýkají šikany. A druhou věcí je, že to dítě není zvyklé mít něco navíc na očích anebo v ústech a ta věc jim tam překáží a tak mají tendenci to nějak sundávat. (Ale to je jen síla zvyku, protože po nějaké době s tím dítě přestane.)

Co mají děti udělat, aby se posměchů od druhých zbavily?

Jsou děti, které si nad tím nedělají velkou hlavu a nějak výrazně je to netrápí. Ale pak jsou děti, které si to berou k srdci a jsou schopny skoro všeho, aby se zbavily těch brýlí nebo rovnátek. Malé dítě často své brýle nějak rozbije, jen aby je nemusel mít na očích. (Ale zároveň si neuvědomují, že dělají škodu rodičů, přece jenom nejsou takové brýle zadarmo, ale na to dítě nemyslí, ono chce hlavně, aby se mu ostatní děti nesmály.)

Jak dítěti vysvětlit, že nesmí brýle ani rovnátka ničit?

První co rodič vysvětluje je, že brýle nebo rovnátka má jen na nějakou dobu, aby se mu spravily oči či zoubky, že pak bude mít všechno perfektní a už nebude mít žádný problém, když to chvíli vydrží. A taky dobrou motivací je, ukázat mu nějaký vzor, který má taky rovnátka a třeba s nimi zpívají, anebo že je spousta celebrit, které nosí brýle a taky žijí a ke všemu jsou slavní. A nejlepším příkladem je někdo, koho sám obdivuje. (Klidně to může být nějaký člen rodiny – jako je třeba dědeček a podobně.)

Doučování dětí

Nikdo není dokonalý, a tak ani vaše děti nemohou být géniové ve všech oborech. V něčem vynikají a v něčem mají takový problém, že potřebují poradit.

Co předchází doučování?

Samozřejmě, že pokud dítě něco neví, tak by se měl zeptat vyučujícího, aby mu to ještě jednou zopakoval. Matematika, chemie, účetnictví, angličtina, ekonomie, odvětví se záludnostmi je spousta… Pokud mu to učitel vysvětlí znovu a dítě se stále nechytá, tak začíná mít problém. A jak se zachová?

1. Obrátí na některého ze svých spolužáků, kterému je učivo jasné a tak by to mohlo vašemu dítěti podat jako rovnocenný rádce. A v takovém případě mohou nastat dvě situace:

a) Ani tento žák nechápe toto učivo. A po průzkumu zjišťuje, že se z celé třídy najde pouze jedno, dvě děti, které rozumí – tak pak je problém v učiteli a ne v tom, že je vaše dítě nechápavé.

b) Tento žák to chápe a chce vašemu dítěti pomoc, ale vysvětluje mu to po několikáté a vaše dítě se stále nechytá. Vysvětlující přestane mít trpělivost.

2. Když dítě nenajde správné vysvětlení ani u svých spolužáků, tak ho nenapadne nikdo jiný, než rodiče (popř. chytrá babička, která žije ve společné domácnosti anebo poprosí někoho známého v okolí – třeba kluka ze sousedství). Ale problém může opět nastat, protože rodič bývá často zaneprázdněn svou prací a i když se třeba rozhodne, že chce svému dítěti pomoci, tak velmi často zjišťuje, že tohle učivo už je samému cizí, přece jenom je to nějaký ten pátek, co studoval.

Co máme jako rodiče udělat potom?

Když už jsme vyzkoušeli všechny možné i nemožné situace a stále svému dítěti nemůžete vysvětlit dané učivo, tak nezbývá nic jiného, než investovat nějaké peníze do učitele či jiného studovaného člověka, aby to vašemu dítěti vysvětlil. Problémem je, že pak se dítě může cítit špatně, protože je „hloupé“ když musí mít zvláštního učitele. Samozřejmě jde jen o to, jak to svému dítěti podáte.

Jak vybrat správného učitele na doučování?

Pokud dítě bylo nespokojeno s vysvětlením učitele, který mu učivo vysvětloval jako první, je zbytečné, aby šlo za ním. Učitel by učivo vysvětlil stejným způsobem a dítě by to stejně nechápalo. Každopádně jistou roli tu hraje i finanční obnos, který si daný učitel požaduje.

Také bychom měli dbát na to, aby měl nejen požadující znalosti, ale také, aby byl tomu dítěti sympatický. Když mu bude sympatický, tak se bude cítit dobře a nebude se bát zeptat se ho na nějakou věc znovu.

Uklízení dětského pokoje

Každé dítě si rádo hraje a pak své hračky pohází po dětském pokoji, jenomže pak už si je neuklidí. Co pak?

Máme dětský pokoj uklízet my jako rodiče?

Samozřejmě, že malé dítě si samo neuvědomí, že má po sobě uklízet a pokud není dostatečně velké a silné, tak si samo všechny své věci neuklidí. Takže bychom mu jako rodiče měli pomoct. Ano pomoct, protože není dobré, abychom vše dělali za něj, protože pak nebude mít zažité uklízecí návyky. Tak bychom to měli dělat s ním, říct mu, jak to má dělat, kam má jakou hračku uložit a podobně.

Nevydržím to a uklidím jeho binec

Je mnoho matek, které se do uklízení pokoje svého dítěte pouštějí, i když už je dost staré na to, aby si uklidilo samo, jen proto, že je nepořádné a maminka se už nemůže koukat na to, jaký má v pokoji binec. Samozřejmě, že je to na jednu stranu dobré, protože dítě vidí, jak to vypadá, když je tam pěkně čisto, ale nesmí to dělat matka pořád, aby si na to nezvyklo – to by pak svou matku jen zneužívali a nechali si uklízet pořád. A proto je někdy lepší zatnout zuby a nechat ho chvíli v tom binci, aby si uvědomilo, že to tak nejde.

Zkoušela jsem všechno, ale stále nechce uklízet, co mám dělat?

Je pravdou, že mnoho dětí dá přednost žít v tom binci, než aby si sami uklidily svůj pokoj. Pak by mělo být nějak motivováno (třeba návštěvou, protože návštěvu nesmí pustit do takové bince), anebo mu dát trest, když si neumí uklízet. Také je účinné donutit ho tak, že všechny jeho neuklizené věci hodíme na postel a tak mu nezbude nic jiného, než si uklidit, protože jinak nebude mít kde spát.

Samozřejmě jsou i rodiče, kteří mají svůj osvědčený postup, jak své dítě donutit udělat pořádek.