Máte malé dítě? Potřebujete ho mít na očích, ale nemůžete od vaření pořád odbíhat do dětského pokoje? Nebo bydlíte v malém bytě? Je tu jednoduché řešení.
V dnešní době jsou hodně moderní, prostorné obývací sestavy (stěna není celá zastavěná skříněmi). Využijme toho. Krásně čistě vymalované obývací prostory se dají využít i jako obývák s dětským koutkem.
Nejvhodnějším místem pro dětský koutek je místo pod oknem. Dítě k hraní potřebuje světlo. Stačí dát na zem deku, pár jeho oblíbených hraček. Samo dítě bude radši na dece, kde si může hrát s pár hračkami, než kdyby mělo být samo v pokojíčku. Rodiče na něj kdykoli vidí a nemusí se strachovat, že by špatně spadlo a uhodilo se.
Jak na to?
Rozdělte si místnost pomyslně na třetiny. Do dvou třetin dejte obývací stěnu a skříňky. Gaučem, válendou nebo policí – knihovničkou stanovíte pomyslné rozdělení místnosti. Do zbývající třetiny stačí donést deku a koš s hračkami. Aby dětský koutek byl pro dítě ještě příjemnější, zavěste na stěnu dětskou zástěnu (zástěna izoluje teplo), na kterou mu můžete nažehlit nebo přišít obrázky.
Zavěste na stěny v dětském koutku police ve stejném stylu, jako jste si zvolili nábytek. Doplňte je dětskými knížkami. Místnost vypadá vzdušně. Takto to působí jako součást sestavy obývací stěny. Na pohled to vypadá stylově a vyřeší to vaše obavy o dítě.
Obývací místnost by měla sloužit k posezení s přáteli, ale i k odpočinku a relaxaci. Přizpůsobte si uspořádání nábytku podle toho, jak se vám to líbí a jaká sedací souprava je pro vás nejpohodlnější.
Nebojte se nechat si poradit od odborníků, nikde není dané, že si to musíte zařídit podle nich. Stačí, když vám dají malou inspiraci, měli by to být profesionálové ve svém oboru.
Má-li se dítě vyvíjet po duševní a charakterové stránce ve zdravou a společnosti užitečnou bytost, musí vyrůstat v prostředí stálém, citově příznivém, vřelém a přijímajícím.
Zdeněk Matějíček
Současná rodina se potýká s různými problémy, ať už ekonomického, ekologického nebo citového rázu. Nesmíme zapomenout i na rostoucí kriminalitu a násilí. Většina vztahů a krajních situací je řešena agresivitou, lidé prahnou po majetku a v rodinném prostředí chybí úcta, tolerance, vstřícnost, která byla v rodině zakořeněna od nepaměti.
Od útlého dětství formují rodiče své děti, pak se k roli vychovatele řadí i školka, škola, mimoškolní zařízení, kamarádi atd. Pokud rodina a výše zmínění instituce ovlivní chování dítěte k negativnímu směru, pak nasměřují i jeho další jednání a způsob myšlení.
Rodina má dítě vychovávat a podílet se na jeho vývoji ve zdravou osobnost. Proto je dítě vychováno v prostředí, které má být vřelé, citově příznivé a stálé. Rodina stojí na počátku a proto má možnost ovlivňovat vývoj dětí v jeho nejcitlivějších fázích. Přirozeným způsobem je schopna uspokojit základní psychické potřeby. Rodina je pro dítě modelem, který si nese s sebou do života a díky kterémů bude proměňovat a uzpůsobovat své další vztahy, které ho v životě čekají.
Dítě je zviditelněná láska.
Novalis
Dítě potřebuje jistotu. Ta dokáže vytvořit jedince se zdravým sebevědomím. Trvalost a hloubka vztahů mezi rodiči a dětmi, pozitivní intenzivní prožitky, radost provázejí dítě po celou dobu jeho života. Kdykoliv když prožívá patové situace, může čerpat z rezerv, které si utvořil a které mu pomáhají v těžkých životních chvílích.
Zásadní je zejména vývoj jedince do šesti let, tedy předškolní období. Délka dětství se ale pod vlivem individuálních i společenských podmínek liší a je ovlivněna taky potřebami a mírou podpory dospělých. Problémy, které přetrvaly z dětství se jako červená nit proplétají celým životem.
Dříve byly role jasně rozdělené. Maminka se starala o děti a o domácnost a otec chodil do práce a staral se o rodinu materiálně. V současnosti je velkým problémem, že se oba rodiče snaží prosazovat se ve své profesi, a tak přibývá manželství, kdy oba rodiče budují kariéru a na své dítě nemají tolik času, elánu, trpělivosti. Je ale třeba si připomenout, že dítě se učí hodnotám na základě a příkladu, jaký vidí ve své rodině. A ten si taky odnáší do svého pozdějšího života, i do života dospělého jedince, kde uzavírá podobné vztahy, ať už harmonické či nikoliv.
Odchovat děti je nejistá věc, neboť úspěch je tu pln zápasů a starostí a neúspěch je větší nad jiné bolesti.
Formování osobnosti dítěte je dlouhodobý proces, než vytvoříme své vrcholné dílo, musíme se opravdu snažit. Asi nikdy nepřijde chvilka, kdy si řekneme: A hotovo, moje dílo je kompletní. Teď je mé dítě plnohodnotnou osobností, která je vytvořena a dál už se vyvíjet nebude.Nepomůže neustálé omezování, napomínání, zlobení se, musíme jít krůček po krůčku a pomalinku polehoučku tvořit a zakotvit dobré vlastnosti svého potomka. Nejsou sudičky, které by nad kolébkou přiřkly dětem kouzelné dary, jsme tu my, abychom ty zárodky, které v sobě nosí vypilovali ve skutečně dobré a ušlechtilé vlastnosti. Aby se z nich staly schopnosti, které budou moci uplatnit ve svém budoucím životě.
Co je ale nezbytné a jaké vlastnosti bychom měli podporovat, aby náš malý človíček vyrůstal ve spokojeného a šťastného jedince, který navíc bude moci být hrdý na to, jakým je člověkem a jeho vlastnosti se nám kdysi na stáří vrátí jako šťastně hozený bumerang?
1) První důležitou vlastností je pocit nabytí sebedůvěry. Pokud budeme své děti podporovat, pak také samy uvěří, že toho opravdu mohou dosáhnout a úkolů se zhostí s energií a nadšením. My sami cítíme, které vlohy a dary máme rozvíjet a v těchto činnostech také naše potomstvo utvrzujeme. Také slova ocenění působí velmi kladně. Když prohlásíme: Mám tě rád a jsem hrdý na to, jak jsi šikovný a jak se snažíš. Pak věřte, že svému dítěti nemůžete dát víc.
2) Naučte dítě úctě ke druhým lidem a také k poctivosti. Pokud má někdo sebedůvěru, pak to neznamená, že musí být narcisem, násilníkem a silným egoistou. Ne, naopak, děti se učí mluvit pravdu, respektovat svobodu ostatních lidí, ale také zákony, které nám ukládá stát i naše morálka. Pokud svému dítěti důvěřujeme, pak také ono začne důvěřovat nám. A nezapomínejme na vlastní příklad, pouze když rodiče respektují sebe navzájem, své děti, své okolí, přátele, zákony a morálku, pak mohou takoví rodiče vychovávat bezúhonné a poctivé občany.
3) Když jim svěříme různé domácí práce, tak je naučíme odpovědnosti. Například pomůže nástěnka s pravidelným rozpisem, kdo má co udělat a za co je každý z nich zodpovědný. Taky tehdy je potřeba, aby rodiče dokázali své děti ocenit, i když si jsou vědomi, že by úkol sami zvládli lépe.
4) Dávejme dětem nadšení. To je vlastnost, kterou také děti vstřebávají od svých rodičů, nikdo nemůže zapalovat, když sám nehoří. Nadšení je velmi křehké a pokud začneme tuto nespoutanou touhu u svých dětí dusit, stačí velká kritika, zbytečná ironie, sarkasmus, pesimismus, pak se děti mohou stáhnout a nebudou chtít spolupracovat.
5) Děti by měly být soucitné a citlivé. Právě i empatii a citlivost k problémům a utrpením druhých lidí mohou rodiče snadno rozvíjet nebo ničit.
6) Pokud jsou nějaké obtíže, problémy, překážky, pak není v rodině nic jednoduššího, než je společně překonávat, vzájemně se podporovat a pokud ze situace vyjdeme jako poražení, tak si z ní vzít ponaučení. Nikdy není porážka definitivní, když cítíme podporu své rodiny.
7) Pokud děti umí vyjednávat, je to velká deviza. Naše společnost je bohužel sobecká a taky násilnická. Děti kolem sebe cítí neustále napětí a agresivitu, musí být arogantní a mít ostré lokty, aby se v takové společnosti neztratily. Ale mnohdy je lepší ustoupit nebo dojednat se svým protějškem rozumnější podmínky a ne se prát a bojovat za každou cenu. Toto umění je plodem velkého cviku, který se dá n a učit především v rodině. Zde jsou prapůvody většiny hádek a rozmíšek. Zde dítě naráží na řadu velkých změn. A s těmi se musí někdy hodně bolestivě utkat.
7) Děti by měly být tvořivé. Pokud budou dostatečně stimulovány a podněcovány námi dospělými, pokud bude drážděna jejich zvědavost a zájem o nové a zajímavé věci, pak se budou na svůj život dívat jako na zajímavé a krásné dobrodružství, které stále přináší něco nového a podnětného. Pak se budou těšit na každé nové ráno a budou ve své zvědavosti a zkoumání sami pokračovat. Potřebují jenom vodítko, aby věděly, jak na to.
7) Smích léčí. Pokud se v rodině hodně smějete, tak věře, že děti budou nejen šťastnější, ale také optimističtější a schopny se vypořádat s problémy, které je v životě čekají daleko snadněji než ti, kteří jsou jenom zasmušilí a vážní.
8) Buďte dětem oporou. Buďte pramenem síly, která děti neopouští, buďte tím v zadu, na kterého je vždycky spolehnutí, buďte jejich skálou a životním milníkem, ke kterému se budou vždycky vracet.
Děti by měly dostat od svých rodičů dvě věci: kořeny a křídla. Kořeny směřující do minulosti a křídla, volnost a svobodu, mířící k zodpovědné budoucnosti. (J. W. Goethe)
Být dobrou matkou je poslání, které by mělo naplňovat každou ženu, která se pro ně rozhodne. Novodobým trendem je být single a ve velkých městech
naplňují tito jedinci velké procento, ale na vesnici, v tradičních rodinách,
u křesťanů, zkrátka tam, kde se na svatbu nezanevřelo, tam se rodina pořád
drží, má velkou vážnost a tradici. Tam je potom pro ženu samozřejmostí povinout dítě a pak se stát matkou. Ale onen přerod v matku je velmi bolestivý. Nestačí přijmout do rodiny dalšího člověka, ale podřídit se jeho
biorytmu, návykům, bolestím, radostím, spánku.
Maminka musí být laskavá, moudrá a vyrovnaná. Když je sama nerozhodná,
podrážděná, přenáší svůj psychický stav na miminko a to spolu s mateřským
mlékem nasává stav matčiny duše a potom se nemůžeme divit, že takové děti bývají uplakané, nevyrovnané a bojácné.
Matka učí své děti tomu, že v rodině si musí všichni pomáhat, ať už při
práci, při studiu, při potížích. Když se děti hádají, ona ví, že diskuse a vyjasnění si problému je daleko přínosnější. Má trpělivost a pochopení pro své děti a snaží se najít smířlivou cestu.
Předává jim radost a pohodu, které jsou solí života. Když se matka umí radovat spolu se svými dětmi z jejich úspěchů, z maličkých úspěchů, z
drobných střípků každodennosti, pak pro její děti není vůbec cizí tento
pocit rozvíjet a opětovat.
Mluvení, vyprávění a rozhodvory jsou důležitými momenty rodinného života. Když maminka vidí, že její děti něco trápí, nabídne jim ochranný štít a rameno, na kterém se mohou vyplakat. Pak se děti nebojí se mamince svěřit a taková jednoduchá metoda vyřeší to, na co by později zbývali psychologové a psychofarmaka.
Matka vede děti ke svědomí. Když už udělali něco, na co nejsou zrovna pyšní,
pak by se k tomu měli přiznat a vzít si ze situace ponaučení. Pokud tak
neučiní, jakoby hrách na stěnu házel. Když jim maminka vysvětlí, že zlo se
neoplácí zlem. Ale spíš je lepší kamaráda vyslechnout, pochopit, poradit mu,
pak je situace výhodná pro obě strany.
Přijímat dárky, omluvy, úsměvy, to je cesta, která je nejméně bolestivá, ale kterou řada dětí neumí chodit. Protože k tomu nejsou vedeni z domu. A přitom jsou to drobné střípky, ze kterých se časem skládá mozaika spokojeného člověka.
Rozdělte si místnost pomyslně na třetiny. Do dvou třetin dejte obývací stěnu a skříňky. Gaučem, válendou nebo policí – knihovničkou stanovíte pomyslné rozdělení místnosti. Do zbývající třetiny stačí donést deku a koš s hračkami. Aby dětský koutek byl pro dítě ještě příjemnější, zavěste na stěnu dětskou zástěnu (zástěna izoluje teplo), na kterou mu můžete nažehlit nebo přišít obrázky.
