zoubky Archives - Bobeček.cz

Denní režim

Již od raného věku byste Vašim dětem měly vštěpovat určitý denní režim. V pozdějších letech Vám za to budou rozhodně vděčnější, než v době, kdy s tím započnete. V té době je to totiž vůbec nebude bavit dodržovat a budou se ho za každou cenu snažit porušovat.

Od rána až do večera

Ráno poté, co děti vstanou, by si měly jít opláchnout obličej i ruce a učesat vlásky. Následuje snídaně, čištění zoubků a opětovné umytí paciček a pusinky po snídani.

V době, kdy Vy, rodiče, vaříte oběd, si mohou děti nerušeně hrát, nebo pomáhat s domácími pracemi, či krátkou návštěvou dětského hřiště.

Před obědem znovu umýt ruce, protože nikdy nevíte, v čem se jejich neposedné ručičky „hrabaly“ a sahat do talíře na jídlo je velmi často jejich oblíbenou činností. A totéž mytí platí i po jakémkoliv jídle, protože jejich upatlané ruce a pusinka neskýtají právě hezký pohled.

Po obědě trocha spánku a poté můžete v poklidu vyrazit ven na hřiště, procházku, návštěvy příbuzných a přátel. Prostě cokoliv Vás jen napadne.

Když se v podvečer vrátíte domů, nechte opláchnout děti umazané ručky před podáváním večeře.

Při večeři stihnou děti v poklidu zkouknout i nějakou tu kreslenou pohádku, než nastane čas, aby se převlékly do pyžámek a se sladkou pusinkou od Vás, ulehly do postýlek ke spánku.

Někteří rodiče preferují čistění zoubků po každém hlavním jídle, ale u menších dětí je lepší začínat spíše ráno a večer. Nezapomínejte raději dodržovat mytí ručiček před a po jídle a totéž platí i po použití toalety. Pokud se těmto základním zásadám děti nenaučily a neosvojí si je, ostatní ve Vašem okolí řeknou, že jejich chování je nehygienické anebo, že jsou malá „čuňátka“.

Dalším soukromým pravidlem by mělo být, abyste nedávaly dětem sladkosti před obědem a těsně po a před večeří. Poděkují Vám za to dětské zoubky, a Vám to usnadní přemýšlení nad tím, proč.

Vaše dítko odmítá konzumovat hlavní jídlo. Odpověď? Je nacpané sladkostmi a na jiné jídlo již nemá ani pomyšlení.

Nepřehánějte to však s příliš mnoha pravidly. Těch pár základních zcela postačí k všeobecné spokojenosti a zdravému vývoji Vašich dětí.

Máme doma batole

Batole je dítě asi ve věku od jednoho do tří let věku. V tomto věku už začíná pomalu lozit, pak lezení zrychluje a poprvé se postaví na vlastní a nejistými krůčky začíná objevovat svět kolem sebe.

Začíná rozeznávat osoby, které jsou mu nablízku – to je maminka, tatínek, dědeček, babička, sestřička a bratříček. Dokonce začíná rozeznávat různé hračky, tvary a obrázky. Začne objevovat lžíci a i když zrovna není po ruce, snaží se krmit sám vlastníma rukama. Pokud to zrovna není jídlo, nevadí, objevuje svými ústy a ručičkami svět kolem sebe. Všechno ochutnává a ožužlává. Rostou mu první zoubečky a taky už mu můžeme česat vlásky, které koneně porostly.

Batole miluje tu volnost, kdy se začíná pohybově rozvíjet, hraje si s pískem a může ho přesívat donekonečna, zdrojem radosti jsou i vodní hry. A když se snaží napodobovat tatínka a maminku, má velkou radost.

Věci, se kterými si hraje, se stávají tím, co zrovna potřebuje – ať už princeznou, koníčkem nebo lokomotivou.

Dítě se v tomto období dokáže odrazit od slov jako je mňau-mňau, haf-haf a dokáže pochopit domluvené symboly. A to asi v počtu dvě nová slovíčka za jeden den. Ve dvou letech už dokáže skloňovat, časovat a je schopen reprodukovat krátké říkánky. Je tedy na nás, na rodičích, jak svého mazlíčka budeme citově, rozumově i duchovně stimulovat.

Spiegelbeeld — Autor obrázku: Edwart Visser

Batole se samo poznává v zrcadle a často slyšíme – Já!, Já sám! – kdy si začne uvědomovat sám sebe, což je velmi důležité pro rozvoj jeho osobnosti. V této etapě bychom jej také měli co nejvíce podporavat cíleně zvolenými hrami. A například se zeptat: Kdo je šikulka, kdo přišel za maminkou přes celou kuchyni? Nebo Kdo to všechno spapal, kdo je ten šikovný chlapeček?

K tomu, aby si dítě hezky pohrálo, potřebuje zejména bezpečné prostředí, takže si rodiče musí uvědomit, co by mohlo být potenciální hrozbou pro jejich dítě a všechno takové umístit tam, kde se dítě nemůže zranit.

Bezpečné prostředí

K tomuto fenoménu můžeme přiřadit sítka, plastové lahve, utěrky, stěrky, plastové vařečky, malé plastové nádoby seřazené od nejmenšího do největšího, papírové košíčky či plastové nádobí.

Naše děťátko chce všechno udělat samo, často už nespí dvakrát denně, ale jeho životní elán je nehasnoucí a často se ptátme, kdy se konečně unaví a zvolní tempo? Dítě je proto potřeba zaměstnávat tak, aby si samo zahrálo, zároveň se procvičilo v motorice, v získávání nových zkušeností a dovedností.

Dítě bere všechno nové jako hru, takže je velmi jednoduché jej nějak motivovat. Ale musíme si uvědomit, že interval jeho pozornosti je velmi krátkodobý, takže je potřeba aktivity velmi často střídat. Dítě samo je ukazatelem, který nám řekne, jestli už máme použít jinou taktiku nebo jestli ještě vnímá dostatečně starou hru.

Nejdůležitější ovšem je, aby bylo dítě šťastné a aby cítilo lásku svých bližních, rodičů, sourozenců, babiček, dědečků a prarodičů. To jsou největší stimuly, které má dítě do tří let a to by měli mít rodiče a vychovatelé na paměti.

Zoubky a zubaři

Vyklubání prvního zoubku je pro každého z Vás, rodičů, i pro Vaše dítko, velmi důležitým zážitkem. Radostným a bohužel někdy i bolestivým. Většinu miminek totiž klubání prvního zoubku provází bolestivé komplikace. Každé mimčo reaguje na „klubání“ jinak. Některé mají horečky i průjem, popřípadě doprovázené bolestí a nevrlostí.

V takovýchto případech přichází na řadu různé sirupy ulevující od bolesti, kousátka, homeopatika a co je nejdůležitější – trpělivost Vás, rodičů, protože děťátko bude plačtivé, nevrlé a celé nesvé. Ale jakmile se první zoubeček pořádně „proklofne“, máte vyhráno.

Tedy, až do doby, než vylezou i ostatní mléčné zoubky. Mnoho rodičů má takové zkušenosti, že ani nevědí, že nějaký zub jejich miminku vylezl, protože vůbec žádné komplikace nemají. Poznají to až v okamžiku, kdy se při kojení zahryznou svým zoubkem při sátí mléka a maminka pocítí lehkou bolest.

Každý zubař Vám řekne, abyste čistily zuby Vaší ratolesti již od miminkovských dob. A to v množství zubní pasty ve tvaru malé slzičky. Malé děti mají rády zubní pasty s různými příchutěmi a málokdy chtějí větrovou, jako dospělí.

Jakmile bude mít Váš potomek plnou pusinku zoubků, čeká Vás povinná návštěva poprvé u dětského zubaře. Většina lékařů doporučuje učinit tak až bude dítěti rok.

Naučte dítě čistit si zuby pravidelně a zároveň, přestože Vám příliš nerozumí, připravovat ho na první návštěvu u dětského zubaře. Například ho navnazovat na to, že paní doktorka, nebo pan doktor, si prohlídne jejich krásné zoubečky, jestli jsou zdravé a silné, aby mohli kousat papání a nemusely se bát, že jim nějaký ten zoubek upadne. A až skončí prohlídka, určitě je odmění nějakým hezkým obrázkem nebo malou hračkou.

U dětského zubaře si pak Vaše dítko posadíte na klín, a ani se nenadějete a už budete na odchodu. Většina těchto zubařů opravdu dítko odmění nějakým tím obrázkem nebo malou hračkou a Vaše děťátko bude nadšeno.

Od té doby bude rádo Vaše dítě chodit na pravidelné kontroly k dětskému zubaři, doma před chodem bude nadšeně poskakovat a ptát se stále dokola, kdy už půjdete k té hodné paní doktorce nebo panu doktorovi, co jim kontroluje jejich „raťafáčky“.

Nikdy Vaše dítě nestrašte. Někteří rodiče totiž dělají tu chybu, že pokud dítě zlobí, straší je, že půjdou k zubaři a ten jim vytrhne zlobivý zoubek, aby je ty rošťárny přešly, nebo že je ta sranda přejde, až jim budou vrtat zoubky. Tím jen spíše u dítěte vypěstujete averzi k návštěvám zubaře a budou odmítat hnout se z místa, natož vstoupit do ordinace. Proto se snažte dítě motivovat než půjde poprvé navštívit dětského zubaře. A za každý nově vyrašený zoubek jeho nebo ji nezapomeňte pochválit.

Časem se zcela jistě začne některý z těch zoubečků kývat a bude chtít ven, aby ho mohl nahradit jiný, nový. I v tomto případě Vaše dítě motivujte a ujistěte ho, že je to normální, když se mu kýve zoubek. Že brzy přijde „zoubková víla“ jako v pohádkách a jeho zoubek si odnese a nechá mu místo něj pod polštářem nějakou korunku.

Takže, milý rodičové, žádné strašení ale podpora a motivace.

A Vy, milé děti, růst zoubků je něčím výjimečné a i Vy jste výjimečné, nebojte se pánů doktorů přes zoubky. V případě potřeby Vám je jen opraví a Vy zase můžete s radostí kousat své oblíbené papání…