Hedy, Author at Bobeček.cz

Co když nás postihnou poporodní deprese

Když se ženě narodí miminko, tak je to samozřejmě obrovská událost a tato věc jí zůstane v mysli už do konce života. Ne vždy se ale žena po porodu cítí šťastně a někdy ji mohou sužovat i poporodní deprese. Tuto situaci není radno podceňovat a to zejména proto, že mnohdy může jít i o život. Nejedná se o výjimečnou situaci, ale stává se to poměrně často. Poporodní deprese mohou nastat samozřejmě i u maminek, které se na příchod miminka neuvěřitelně těší a které nemají v hlavě nic jiného, než to, aby miminko přišlo už konečně na svět.

Poporodní deprese mohou postihnout i matky, které doma děti již mají a tak nepřicházejí do žádného nového světa. Vědí, co je čeká, jak se k miminku chovat, co péče vyžaduje a přesto těmito problémy trpí.

Nejlepší řešení je to, pokud se dostanete do kruhu maminek, které mají stejné problémy a tam to s nimi proberete, protože ono není vždy zcela jednoduché, svěřit se se svými problémy nezasvědceným osobám, které vůbec netuší,o čem mluvíte a mohou si díky tomu klepat na čelo a vy můžete mít pocit ten, že je chyba ve vás, což skutečně není. Poporodní deprese, trápí více jak 15% žen.

Pokud jsou vaše stavy velmi vážné, pak je velmi nutné vyhledat pomoc odborníka. Myslíte-li už i na sebevraždu, tak na nic nečekejte a okamžitě vše proberte s lékařem, který vám nabídne odbornou pomoc. Toto rozhodně není žádná legrace.

Poporodní deprese se dají léčit a proto je třeba si tyto problémy přiznat a začít je řešit. Tyto situace v žádném případě nepodceňujte, jedná se totiž o vážný problém. Zapomeňte na to, že se na vás bude někdo dívat skrz prsty. Léčit se můžete bez toho, abyste o tom ostatní informovala a doktor, je zvyklí na to, že lidé a obzvláště pak matky po porodu, mívají problémy s psychikou. Pokud to tak máte i vy, neznamená to v žádném případě, že jste špatná.

Hledáme poklady

Každý člověk má nějaký koníček. Někdo rád maluje, jiný si zase vytváří sbírky známek, mincí a podobně. A jedním z koníčků může být také hledání pokladů.

Hrabání v hlíně je koníček?

Pro některé lidi je to sice nepředstavitelné, ale existují lidé, pro které je jejich koníčkem hrabání se v hlíně. Samozřejmě, že mít ruce v hlíně má i svůj cíl, v případě lidí s detektory je jejich cíl jasný, protože tito lidé chtějí najít poklad. Někdy to může být velmi únavné, a proto potřebujete mít hodně trpělivosti a také být zvyklí na horší podmínky, ale nedokážete si představit tyto lidi, když najdou ten svůj poklad, protože v tom případě přichází nejen pocit uspokojení, ale velká radost. A právě díky těmto obětem a pocitům se i tento druh trávení volného času může považovat za koníček.

Není poklad jako poklad

Ovšem je rozdíl v tom, co lidé s detektorem hledají, protože pro některé osoby je poklad vyloženě zlatá truhlice anebo aspoň nějaký kus šperku či zlatou minci, což je opravdu obtížné, protože hledačů je mnoho, navíc podmínky pro hledání jsou omezené, takže najít něco podobného je téměř nemožné, ale i přesto se to občas děje. A vedle těchto lidí jsou i takoví skromnější hledači, které zlato samozřejmě potěší, ale mají radost i z menších věcí, zejména pokud jde o něco, co má v sobě kousek historie. Dokážou se nadchnout pro starý kus želena, když jde na něm vidět, že je například z první světové války anebo ještě před ní, ať už jde o různé odznaky, přezky a podobně.

Kdo určuje cíl?

Cíl anebo chcete-li poklad, se odvíjí od povahy člověka anebo od jeho zájmů. Pokud je to člověk, který je chamtivý a myslí si, že může na tomto koníčku zbohatnout, tak jde opravdu jen po zlatou, avšak pravdou bývá, že těmto lidem se většinou moc nedaří. A pokud se jedná o člověka, který má rád historii a zajímá se o ní, tak je jasné, že jeho pokladem bude jakýkoliv historický předmět.

Hrabání se v hlíně je drahý koníček

Přestože si mnozí myslí, že chodit s detektorem a hledat poklady je jednoduché, tak tomu tak není. Kromě toho, že musíte mít silnou ruku, abyste dokázali držet přístroj v rukou i několik hodin, tak také potřebujete jistý kapitál, protože pořízení detektoru a důležitých součástek k němu je opravdu velmi drahé. Samozřejmě, že záleží na tom, jaký typ detektoru zvolíte, ale to se poté odvíjí při vašich nálezech. Takže pokud vás tento koníček opravdu láká, měli byste nejprve zvážit veškeré okolnosti, abyste později nezjistili, že přístroj za desítky tisíc vám odpočívá ve skříni.

Chodit s detektorem není nic zábavného, ale jen do doby, dokud něco nenajdete. V případě, že detektor zapípá a vy vykopáte třeba nějakou minci, tak přichází nepopsatelný pocit a najednou je chození s detektorem na úplně jiné úrovni.

Jaké jsou mýty o neplodnosti

Největším problémem je psychika partnerů, protože se na pořizování potomka velmi soustředí a to je také důvod toho, proč jim to pak nevychází. Vzpomeňme si na to, jak to bylo hlavně dříve, když se dva lidé dali dohromady. Dítě ani tak v plánu neměli, neznalost antikoncepčních metod je ale uvedla do rodičovské role velmi brzy, a protože se ani nestihli trápit tím, že se jim nedaří počít, tak prostě počali a to velmi snadno a velmi rychle.

Dnes je antikoncepce první věcí, která se dívkám dostává v momentě, kdy začnou pohlavně žít a nad dětmi dlouhou dobou nepřemýšlí. Když už pak přijde doba, kdy se nad tím, že by měly mít dítě, pozastaví, vysadí antikoncepci, tak se na to velice soustředí, a to pak způsobí fakt, že se jim otěhotnět nedaří.

V první řadě je tedy velice důležité myslet pozitivně, i když je to velmi těžké a na miminko se nesoustředit. Tady je ale každá rada drahá, protože v momentě, kdy po miminku začínáme toužit, se skutečně na nic jiného nedokážeme soustředit a v hlavě máme pouze to, aby to už bylo a aby to bylo co nejdříve. Začínáme řešit fakt, že roky letí a tak je nejvyšší čas na to, aby miminko přišlo.

Řešit to, že je někde chyba, je třeba až po roce, kdy se o miminko intenzivně pokoušíte. Pokud skutečně patříte mezi neplodné páry, tak stále ještě nevěste hlavu, protože není nic ztracené. Medicína jde velmi rychle dopředu a tak jsou tyto problémy řešitelné.

Pokud se vám nedaří otěhotnět, měla byste tento problém nejprve řešit s psychologem a to ještě před tím, než se vydáte na kliniku asistované reprodukce. U psychologa totiž můžete přijít na to, že je vaše touha po dítěti tak velká, že se na početí soustředíte víc, než je zdrávo. On vám také pomůže od toho, abyste se psychicky nad tímto problémem povznesla. Přijde-li skutečně na řadu asistovaná reprodukce, tak se až tak nemusíte obávat toho, že jste ve vyšším věku, protože hranice, do kdy se asistovaná reprodukce provádí je věk ženy 50 let. Ovšem je to velmi individuální.

Bolesti zad v těhotenství, jak se jich zbavit

Asi každá těhotná žena to zná a ví, co to je bolest zad v těhotenství. Je to samozřejmě dané tím, že nosíme miminko a není možnost jej odložit. Příčin je, ale hned několik, v první řadě za bolest zad mohou hormony, které vyvolávají změny v pánevních kloubových strukturách a to je dané tím, aby byl ženě později ulehčen porod.

Ke změnám dochází již v 8. týdnu těhotenství. Zvýšená produkce hormonu Relaxin způsobuje to, že dochází ke změkčování vazivových struktur a to nejen v oblasti zad, ale také pánve. Rozhodně se vyhněte braní jakýchkoliv léků na bolest a nejen léky pro těhotnou ženu představují riziko, to je totiž velmi výrazné i tehdy, pokud použijí hojivé masti.

Bolest se dá utlumit různými aktivitami a především pak pohybem. Dobrá je chůze jako, chození do schodů. Vyvarujte se tomu, abyste delší dobu byla v jedné pozici, to vám rozhodně nepomůže. Snažte se co nejvíce pozice střídat. Vyhněte se také sezení, kdy si dáte nohu, před nohu.

Záda mohou ženu bolet nejen přes den, ale i během spánku. Spát by těhotná žena měla hlavně na boku, ono také moc možností, jak v těhotenství spát není a dobré je si mezi nohy umístit polštář. Prodávají se speciální polštáře ve tvaru hada, které pak po porodu využijete i jako kojící polštář. Polštář vám v noci nabídne maximální pohodlí, které jistě oceníte. Dobré jsou také masáže, které sem těhotný ženám doporučují hlavně samozřejmě vsedě.

Příjemné jsou i masáže chodidel. Maminky už často chybují v samotném držení těla v těhotenství. Je dobré se nehrbit a chodit a sedět vzpřímeně. Od bolesti si také ulevíte speciálními cviky, či masážními pomůckami. Navštěvovat můžete také cvičení pro těhotné, kde se dozvíte, jak správně cvičit.

Bolest zad k těhotenství patří, pokud je však neúnosná, poraďte se svým lékařem. Po porodu pak tato bolest samozřejmě vymizí, pokud se tak nestane, tak se zcela jistě obraťte na odborníka a řešte problém s nimi.

Práce versus mateřství

Je dost pravděpodobné, že ani vy jste si nedovedla představit, jak těžké je skloubit mateřství a kariéru, dokud jste se do této situace sama nedostala. Vydělávat peníze a přitom být dobrá matka, není vůbec jednoduché. Určitě nejspíše toužíte po obojím, ale jde to?

Vodit si sebou dítě do práce není samozřejmě vždy reálné, spíše tedy nereálné a matka tak musí řešit fakt, že jednu z těchto věcí upřednostní. Své dítě, ale nadevše miluje a práci na druhou stranu velmi potřebuje, tak co s tím? Práce z domova od počítače také není jednoduchá, protože sice máte své dítě u sebe, ale na druhou stranu jste neustále ve stresu, od práce odbíháte a nesoustředíte se ani na jednu věc pořádně a dítě samozřejmě pocítí to, že je takzvaně na druhé koleji.

Ještě než se jakkoliv rozhodnete, tak si odpovězte na to, jestli je pro vás práce skutečně tak důležitá a chcete jí dělat na úkor svého dítěte. V práci to ale nebude snadné, protože budete ve stresu, nebudete si moci dovolit přesčas, zaměstnavatel na vás bude tlačit a vy se budete užírat. Budete řešit, jestli toto vše máte skutečně zapotřebí, nebo jestli by pro vás nebylo vhodnější zůstat doma. Nepomůžete tím ani sobě, ani svému dítěti.

Jinak to celé ale může fungovat tehdy, pokud máte doma podporu a pokud máte, kdo by vaše dítě pohlídal, zatím co vy budete vydělávat peníze. Předem byste měla vědět, co uděláte, když bude vaše dítě nemocné, nebo když budete v práci muset zůstat déle, nebo nedej bože absolvovat pracovní cestu. Máte někoho kdo vás, jako matku zastoupí?

Pokud je vaše zaměstnání takové, že jej můžete dělat i z domova přes počítač, tak máte částečně vyhráno. Je třeba si ale určit přesně to, kdy se budete práci věnovat, nastavte si jasná pravidla a buďte důsledná. Práci neodkládejte, ale snažte se jí vyřídit jako první věc ve vašem dni.

Nenechávejte nic na později, nebo v hlavě nebudete mít celý den nic jiného, než to, že musíte ještě něco dodělat a s tímto faktem fungovat není nic jednoduchého. Kompromisem pak může pro vás být částečný úvazek, díky kterému zvládnete jak zaměstnání, tak i rodičovské povinnosti.

Natočit si porod na video, ano či ne

Porod je samozřejmě událostí, která je velmi emotivní a to, že přichází na svět dítě, které je naše a my jsme u toho a to jak jako matka, tak i jako otec, je velice krásný zážitek. I když matka u porodu velmi trpí, tak nikdy nezapomene na okamžik, kdy své miminko poprvé drží v ruce. Doba, kdy otec mohl vidět své miminko pouze přes okno porodnice a maminka s miminkem mohla být jen tehdy, kdy se šlo kojit, je už díky bohu dávno pryč. Naštěstí. Nyní mohou být otcové přímo u porodu, a pokud chtějí, tak si mohou i porod sami natočit. Ovšem otázkou je, jak moc vhodné to je. Budou to snad někomu pouštět? K čemu je to dobré? Co na to zdravotnický personál?

Tatínek u porodu je sice dobrá věc, ale vše by mělo mít své hranice. Žena samozřejmě oporu u porodu ocení a to hlavně tehdy, když neví, do čeho jde a co jí čeká, ale i toto je individuální. Samozřejmě jsou takové ženy a netajím se, že mezi ně patřím i já, co právě z toho důvodu, že nevědí, co je u porodu čeká, tatínka u porodu nechtějí a raději si porod prožijí diskrétně a to například s dulou. Sama totiž nikdy nevíte to, jak moc přítomnost tatínka bude ku prospěchu, nebo jak moc vás na porodním sále jeho přítomnost může znervózňovat. Je to samozřejmě každého věc a vše je individuální. Je také možné mít muže u porodu jen na začátku, kdy rodičku podpoří a potom ji nechá samotnou, nebo je možná ta varianta, kdy muž přijde až tehdy, kdy už žena rodí.

Vše je na domluvě a na přání rodičky. I pro muže nemusí být vůbec příjemné vidět, jak se jeho žena svíjí v bolestech a jak jí nijak nemůže pomoci. Jsou však tatínci, kteří si porod natáčejí, nebo fotí a dokumentují tak fakt, jak to celé probíhalo. Málokdo si ale potom takové video bude pouštět, ale samozřejmě jsou i tací, kteří to udělají. Porodníci to nevidí rádi a porod jako takový často nedovolí tatínkům natáčet, kdežto natáčení a focení miminka v prvním okamžiku, se vůbec nebrání, ba naopak. Tam není důvod nemít vše zdokumentované. U porodu mohou nastat kdykoliv komplikace a to je také jeden z důvodů, proč by se porod neměl natáčet.

Žena si může vzít k porodu jednoho, maximálně dvě osoby. Většinou je to otec a dula, pokud jdou k porodu dva lidé. Je-li u porodu dula jako psychická pomoc maminky, tak je samozřejmě vítána, ale jsou i takové duly, které rázně prosazují přirozený porod a odmítají monitory, tím celý porod komplikují a rodičku traumatizují a tím pádem na porodním sále nejsou vůbec vítány. S dulou se domluvte dopředu o tom, jak chcete, aby porod probíhal, pokud nechce respektovat vaše přání a vnucuje vám jen své metody, tak se s ní nebavte a nevyhazujte za její služby zbytečně peníze. Cítíte-li ale fakt, že vám bude dobrou oporou a pomůže vám, pak je to ten pravý člověk, který by vás u porodu měl doprovázet a stoprocentně, za ni budete ve finále ráda.

Tatínek může být u porodu mnohdy vyděšený a někdy se strhne pozornost kvůli jeho nevolnosti na něj, ale dula je člověk vzdělaný a ví naprosto přesně, jak se u porodu chovat a čím rodičce pomoci. Pro dulu jde o práci a to i přesto, že o medicíně toho tolik neví. Má ale dokonale nastudovanou psychiku rodičky a zároveň i její potřeby a je si velmi vědoma toho, co žena skutečně potřebuje a čím jí pomůže.

Maminka u sebe může mít doprovod i tehdy, kdy se rodí císařským řezem, pokud však nastanou vážné komplikace, je doprovod nucen, porodní sál opustit. Po porodu žena zůstává dvě hodiny na porodním sále a potom je převezena na pokoj šestinedělí, kde je po odpočinutí přivezeno i miminko. Sestřičky učí novopečené maminky, jak se o miminka starat. Naučí se miminko přebalovat, oblékat a koupat a samozřejmě věnují mnoho času také tomu, aby maminku naučili správně kojit.

Co nejčastěji trápí naše děti, proč volají na Linku bezpečí

V této době, době internetu, to jsou úplně jiné problémy, než které trápily nás, když jsme byli malí. Děti mají velmi často problémy s kyberšikanou, nebo s kyberstalkingem. Dokazuje to fakt, že si volají velmi často o pomoc na Linku bezpečí, kde se s problémem svěří.

Důvod, proč se svěřují právě zde je to, že jde o diskrétní pomoc, kdy mají pocit bezpečí a nemusí se svěřovat osobě, kterou znají a u které by mohli cítit ostych. Bohužel je riziko zneužívání dětí přes internet často velké a proto je třeba začít s prevencí. Na linku bezpečí však nevolají pouze děti, ale i jejich rodiče, kteří si nevědí rady s tím, jak svému dítěti pomoci, ale samozřejmě ten problém řešit chtějí.

Nejdůležitější je první krok ještě před tím, než se toto stane a by měl být od rodičů, kdy by rodiče svým dětem měly vysvětlit, že rozhodně nemohou komunikovat přes internet s cizími osobami, které se jim představí třeba jako stejně staří kamarádi, ale ve skutečnosti to tak vůbec nemusí být. Nikomu, koho neznají, o sobě nemohou říkat žádné informace, nebo mu dokonce posílat svoje fotografie, či dovolit jakkoliv s vaším dítětem komunikovat.

Děti kontrolujte a nechte jim do počítače nainstalovat program, který jejich činnost bude monitorovat a hlídat a kdy vy budete mít přehled o tom, co na internetu dělají. Existují dětské tablety, které vaše dítě pustí pouze tam, kam mu to sami dovolíte.

Prevence je tedy základ, ale samozřejmě jsou situace, kdy je na prevenci už pozdě. Potom se situace musí začít řešit úplně jinak. Bohužel internet nabízí jistou anonymitu a možnost vystupovat pod jinou identitou a to dává určitým lidem možnost s dětmi manipulovat. Děti na internetu tráví velmi mnoho času a tak není těžké zabřednout do spár někoho, kdo to s vaším dítětem rozhodně nemyslí dobře, ale chce jej pouze zneužít. Tohle je také důvod toho, že na Lince bezpečí, zaznamenávají mnohem více hovorů, než tomu bylo dříve a většinou děti, nebo jejich rodiče řeší problémy s tím, že se děti staly objetí internetové šikany, nebo internetového sledování.

Kyberšikana probíhá tak, že se přes internet, nejvíce přes sociální sítě, šíří pomluvy, nebo fotografie. Bohužel problém je v tom, že vás ač o to vůbec nestojíte, může někdo vyfotit například na toaletě a poslat to přes sociální sítě dál a bavit se na váš účet.

Teď se budeme bavit o tom, že takto šikanované mohou být právě vaše děti. Nejednou se stalo, že díky šikaně dítě spáchalo sebevraždu. Je potřeba viníka řádně potrestat. Dítě by mělo oznámit celou věc ještě před tím, než se dostane na sociální síť, pokud je si vědomo toho, že se to stalo. Oznámit by se měla vedení školy, nebo rodičům. Vedení školy, rozhodně musí umět řádně zakročit a celou věc okamžitě řešit. Nejlepší řešení je oznámit věc na policii.

Velmi často se stává to, že se dívka rozešla s chlapcem a ten pak různě po internetu zveřejňuje její fotografie, aby se jí pomstil, a mluvíme samozřejmě o fotografiích lechtivých, kde je dívka nahá, nebo kde je focená při sexuálních hrátkách. Někdy není vůbec jednoduché se takovýmto situacím bránit a často nás trápí tolik, že nám úplně zničí život. Zneužívání dětí přes internet je velmi vážné téma.

Naštěstí se toto téma řeší a nyní se připravuje rozsáhlý projekt, který se bude intenzivně věnovat tvorbě nových a účinných nástrojů a budou se hledat nová řešení, která budou děti chránit. Nejdůležitější je to, aby byly děti řádně poučeni a věděly, jak se chovat v případě, že je někdo neznámý osloví. Prevence by měla probíhat nejen doma, ale i ve školách a určitě by neměla být podceňována.

Porod a jeho průběh

Porod je záležitost, která je velmi obávaná a ženy z ní mají přirozeně obavy, zvláště, pokud jsou prvorodičky a nevědí na co se připravit a co je čeká. Těhotenství trvá 9. měsíců a počítá se od poslední menstruace.

Když se porod blíží začíná se nervozita stupňovat a nastávající maminka si připravuje věci do porodnice, připravuje se na fakt, že miminko přijde na svět a chystá se k porodu. Aby o porodu věděla co nejvíce, čte si knihy, hledá na internetu důležité informace, hledá vhodnou porodnici, čte diskuze a navštěvuje předporodní kurz. Vše toto je samozřejmě velmi důležité.

Kdy porod přichází?

Porod poznáte podle kontrakcí, nebo podle toho, že vám praskne voda. To jsou dva způsoby, které vám přesně řeknou, že je čas odebrat se do porodnice. U kontrakcí potom nemusíte až tak spěchat, pokud je mezi nimi časový interval delší jak 5 minut. Někdy si můžete kontrakce splést s poslíčky.

Poznáte je však snadno. Pokud kontrakce, nebo-li silné křeče v podbřišku, přicházejí a jsou pravidelné, lehněte si do teplé vany. Neodezní-li jsou to skutečně kontrakce. Pokud nejsou pravidelné a v horké vaně se zklidní, nebo úplně odezní, jedná se o poslíčky. Pokud jsou kontrakce po 5-ti minutách, je nejvyšší čas odebrat se do porodnice.

Zde se měří srdeční ozvy miminka a také se zjišťuje, na kolik prstů jste otevřená a podle toho porod pak postupuje. Porodní asistentka vám provede klystýr, ale pokud nechcete, aby vám jej provedla, tak to oznamte a klidně roďte bez něj. Osobně si myslím, že je to věc, bez které se klidně obejdete, ale to je můj osobní názor.

Je každého věc, jak se k tomu postaví. Pokud jste otevřená na 10 prstů a máte pocit silného tlaku, jde se rodit. V lepším případě je to otázka pár hodin, v těch horších i dnů. Pokud máte silné bolesti a myslíte si, že to nezvládnete, nechte si píchnout epidurál, ten vám od bolestí okamžitě uleví.

Muž u porodu ano, či ne

Také přemýšlíte nad tím, jestli si k porodu vezmete partnera, nebo jestli si tímto projdete raději sama? O oporu stojíte, ale představa, že je u něčeho tak intimního, vás děsí? I to se může stát.

Muž u porodu vám však může velmi pomoci, někdy ale můžete být z jeho účasti spíše nervózní. Co je tedy lepší?

Záleží především na tom, co chcete vy. Pokud na vás muž naléhá, aby u porodu mohl být, ale vy necítíte, že to skutečně chcete, tak jej odmítněte. Jde tu především o vás. Pokud ale svého partnera u porodu chcete mít a on je ten, kdo váhá, tak jej zkuste přesvědčit, nebo si vezměte jiný doprovod.

Porod je totiž něčím, čeho se podvědomě obáváme, prvorodičky neví, co se bude dít a chtěly by u sebe mít někoho, kdo jim bude dělat alespoň psychickou podporu. Jako největší podporu vidí otce svého dítěte.

Někteří mohou mít pocit, že je to později odradí od sexuálních radovánek, někdo naopak může ke své ženě získat mnohem větší pouto, než tomu bylo doposud, protože viděl, co porod obnáší a co žena kvůli jejich společnému potomkovi musela vytrpět. Je to velmi individuální, nejvíc ale záleží na tom, co chce žena. Je nutné se řídit především jejím přáním.

Pokud muže u porodu nechcete a to hlavně proto, že víte, že porod je něčím, u čeho rozhodně nevypadáte pěkně, trpíte, nechcete se v takto intimních chvílích ukazovat svému muži, nechte jej doma, nebo na chodbě a k porodu si vezměte jiný doprovod a to například kamarádku, dulu, nebo matku. Měl by to někdo, ke komu máte skutečně důvěru.

U porodu však můžete být úplně sama. Vše je jen ve vaší režii a záleží jen na tom, co vy sama chcete. Partner, čili otec dítěte, by měl vaše přání respektovat a neměl by vás rozhodně do ničeho tlačit. Tady jde hlavně o vás.

Samozřejmě, že pokud jdete na porod císařským řezem, u porodu doprovod být v žádném případě nemůže.

Jak dětem usnadnit co nejvíce rozvod

Se svým manželem už nemůžete, nebo ani nechcete být a rozvod je to jediné, co přichází v úvahu. Jak to ale udělat, aby děti trpěly co nejméně? Pro ně rozhodně není tato skutečnost jednoduchá a my často řešíme, jak jim to vysvětlit a co dělat.

Nejlepší by bylo, kdybyste s manželem alespoň před dětmi fungovali normálně, aby děti nebyly svědky hádek a něčeho podobného. Ony si to na sebe velmi vztahují a někdy si to dokonce dávají i za vinu.

I já teď tuto situaci řeším a své dceři a to především proto, že bydlíme na vesnici, jsem řekla, že se spolu odstěhujeme blíž školce a jejím kamarádům a tatínek zůstane bydlet doma proto, že on to má zase blíž do práce sem.

Nicméně jsme se dohodli na tom, že nepůjdeme k soudu, ale péči si rozvrhneme sami. Kdykoliv bude dcera chtít k tatínkovi, tak půjde a když bude chtít zůstat doma, tak jí nikdo z nás nutit nebude. Jenže takto to asi nefunguje všude. Uvědomte si ale fakt, že ať vám partner ublíží jakkoliv, tak vaše dítě za to nemůže a nemůžete se za to po něm vozit.

Proto byste měli udělat ústupek. Pokud partner uvidí, že jste v pohodě a nemstíte se mu za to, co vám udělal, tak si myslím, že jej pak za to můžete kdykoliv požádat o pomoc v případě, že jí budete potřebovat, protože uvidí, že jste rozumná a celou situaci mu nekomplikujete.

Je samozřejmě těžké se smířit s tím, že vám lhal a že vám ubližoval, ale kvůli tomu není třeba trápit vaše dítě. Když spolu dva partneři, kteří se rozejdou, dokáží domluvit, tak je to jen plus. Ušetříte si tím spousty nervů a energie. Navíc docílíte toho, že děti nebudou ve stresu a o to přeci jde.

Neříkám to jako frázi, ale skutečně mluvím ze své zkušenosti a to jsme se dočkala opravdu velkého zklamání, které mi velmi ublížilo. Zjistila jsem, že můj partner žije dvojí život a že to není otázka pár měsíců. Samozřejmě jsem byla psychicky na dně, ale vím, že je tu dítě, kvůli kterému musím fungovat dál.