Batolata Archives - Strana 2 z 2

Máme doma batole

Batole je dítě asi ve věku od jednoho do tří let věku. V tomto věku už začíná pomalu lozit, pak lezení zrychluje a poprvé se postaví na vlastní a nejistými krůčky začíná objevovat svět kolem sebe.

Začíná rozeznávat osoby, které jsou mu nablízku – to je maminka, tatínek, dědeček, babička, sestřička a bratříček. Dokonce začíná rozeznávat různé hračky, tvary a obrázky. Začne objevovat lžíci a i když zrovna není po ruce, snaží se krmit sám vlastníma rukama. Pokud to zrovna není jídlo, nevadí, objevuje svými ústy a ručičkami svět kolem sebe. Všechno ochutnává a ožužlává. Rostou mu první zoubečky a taky už mu můžeme česat vlásky, které koneně porostly.

Batole miluje tu volnost, kdy se začíná pohybově rozvíjet, hraje si s pískem a může ho přesívat donekonečna, zdrojem radosti jsou i vodní hry. A když se snaží napodobovat tatínka a maminku, má velkou radost.

Věci, se kterými si hraje, se stávají tím, co zrovna potřebuje – ať už princeznou, koníčkem nebo lokomotivou.

Dítě se v tomto období dokáže odrazit od slov jako je mňau-mňau, haf-haf a dokáže pochopit domluvené symboly. A to asi v počtu dvě nová slovíčka za jeden den. Ve dvou letech už dokáže skloňovat, časovat a je schopen reprodukovat krátké říkánky. Je tedy na nás, na rodičích, jak svého mazlíčka budeme citově, rozumově i duchovně stimulovat.

Spiegelbeeld — Autor obrázku: Edwart Visser

Batole se samo poznává v zrcadle a často slyšíme – Já!, Já sám! – kdy si začne uvědomovat sám sebe, což je velmi důležité pro rozvoj jeho osobnosti. V této etapě bychom jej také měli co nejvíce podporavat cíleně zvolenými hrami. A například se zeptat: Kdo je šikulka, kdo přišel za maminkou přes celou kuchyni? Nebo Kdo to všechno spapal, kdo je ten šikovný chlapeček?

K tomu, aby si dítě hezky pohrálo, potřebuje zejména bezpečné prostředí, takže si rodiče musí uvědomit, co by mohlo být potenciální hrozbou pro jejich dítě a všechno takové umístit tam, kde se dítě nemůže zranit.

Bezpečné prostředí

K tomuto fenoménu můžeme přiřadit sítka, plastové lahve, utěrky, stěrky, plastové vařečky, malé plastové nádoby seřazené od nejmenšího do největšího, papírové košíčky či plastové nádobí.

Naše děťátko chce všechno udělat samo, často už nespí dvakrát denně, ale jeho životní elán je nehasnoucí a často se ptátme, kdy se konečně unaví a zvolní tempo? Dítě je proto potřeba zaměstnávat tak, aby si samo zahrálo, zároveň se procvičilo v motorice, v získávání nových zkušeností a dovedností.

Dítě bere všechno nové jako hru, takže je velmi jednoduché jej nějak motivovat. Ale musíme si uvědomit, že interval jeho pozornosti je velmi krátkodobý, takže je potřeba aktivity velmi často střídat. Dítě samo je ukazatelem, který nám řekne, jestli už máme použít jinou taktiku nebo jestli ještě vnímá dostatečně starou hru.

Nejdůležitější ovšem je, aby bylo dítě šťastné a aby cítilo lásku svých bližních, rodičů, sourozenců, babiček, dědečků a prarodičů. To jsou největší stimuly, které má dítě do tří let a to by měli mít rodiče a vychovatelé na paměti.

Jak naučit dítě chodit na nočník?

Tato otázka trápí hodně maminek batolat, hlavně maminky chlapečků, protože se ví, že chlapečci nemají problém močit nebo kakat do plínek a do slipečků, ale daleko větší problém vidí v tom si sednout na hrneček, chvilku se pohrát a na závěr tam nechat nějaké poselství.

Holčičky jsou disciplinovanější, stačí když je obložíme dostatečným množstvím kvalitní obrázkové literatury, necháme jim mističku s kukuřičnými křupínkami (menším s kukuřičnými křupkami) a víme, že se holčička vynasnaží.

Na chlapečka se musí mazaně

Přidávám několik tipů, které by mohly zabrat:

1. Za každé úspěšné i neúspěšné snažení chlapečka pořádně chvalte, je to malý ješita a má to rád, mohlo by ho to pozitivně motivovat v dalším snažení

2. Za každou úspěšnou misi mu dejte malý pamlsek, bude se těšit na další a bude se o to víc snažit

3. Když nebude pomáhat pamlsek, zeptejte se ho na to, co by si přál, pokud neumí mluvit (což je zvlášť u chlapečků dost možné), ukažte mu na věci, které rád dělá, a řekněte, že je dostane (popřípadě dostane nové, například krásné autíčko, které je ve výkladní skříni), pokud udělá bobeček do hrnečku

Starting the potty training process....slowly! — Autor obrázku: gabeandchry

4. Někteří chlapečci nechtějí sedět na hrníčku. Zkuste je posadit zrovna na záchod anebo zkusit s nimi jít ven, aby očurali stromeček, že líp poroste. Mohlo by se jim zalíbit, že čurají na kluka a že jsou jako táta. Pak je dobré, aby jim táta ukázal, jak se to dělá.

5. Celá rodina se radujte společně se svým malým, že se mu to podařilo, dává mu to pocit sounáležitosti a potom se víc snaží, aby zase viděl, jak se celá rodina raduje.

6. Když nic nepomáhá, zkuste zanechat svých snah a dejte mu chvilku času, aby se vzpamatoval. Hlavně netlačte na pilu a na malého nekřičte. Když bude mít blok, kakat se nenaučí, bude to zadržovat a pak bude trpět zácpami a pocitem selhání.

Nebojte, než nastoupí do školy, bude určitě bez plenek.

Autor článku: Mgr. Iveta Juráková

Řeč dětí

Dětské žvatlání a brumlání je pro uši dospělých někdy až nepochopitelné. A přitom děti si navzájem velmi dobře rozumí a někdy jim k tomu postačí i řeč těla a gesta.

Dospělí jim sice většinou vůbec nerozumí, ale to je zřejmě účelem dětského dorozumívání. Děti přeci také nerozumí mnohdy obsahu toho, o čem si povídají dospělí.

Starší sourozenec čapne toho mladšího za ručičku a náznakem mu dá najevo, že spolu někam půjdou. Vy pak už jen stačíte pouze kroutit hlavou nad jejich rychlým způsobem dorozumívání, protože v mžiku ruku v ruce vyrazí provést další lumpárnu. Někdy jim postačí i pouhý pohled či jiskřička v oku a žádná slova nejsou potřeba.

Totéž platí hlavně pro dvojčata, která jsou na sebe ještě více citově napojena. Ale i úplně cizí děti, které si spolu začnou hrát na dětském hřišti, se dokáží bezproblémově mezi sebou komunikovat. Pokud nevyužívají oční kontakt, postačí jim i posunky rukou i nohou.

Větší děti, které sice ještě toho moc nenamluví a teprve se to učí, pak začnou mezi dětmi brebentit jakoby jejich vlastní hatmatilkou. Spolu se dorozumí a to, že jim dospělí nerozumí, jim přímo vyhovuje. Dokážete si živě představit, co asi si tak tito malý darebové povídají či myslí, a to i z výrazu jejich malých obličejíčků.

Ty děti, které již nějaké to slůvko vypustí z pusinky, si mnohý dokáže domyslet, co se tím snaží „básník říci“. Téměř každý dospělí se musí pousmát nad stylem a intonací jednotlivých slov, protože každý výraz a slovo vypuštěné z dětské pusinky má takový zvláštní nádech roztomilosti. Jedno slovo dokáží v několika různých situacích podat pokaždé jinak. V rozčilení to vyzní, jako by mu bylo hrozně ublíženo a v případě, že provedlo zase nějakou lumpárnu, zase naopak ohromně roztomile, takže se na něj ani nedokážete zlobit a začnete se okamžitě smát.

Dokonce i zkomoleniny jsou typickým znakem dětské výřečnosti. Děti milují vynechávání písmenek, takže finální slovo vyzní úplně jinak, a někdy ze slušného slova se zrodí slovo neslušné. To, že neumí vyslovit některá písmenka neznamená, že komolí slova záměrně, ale v jejich dětském podání se nikdo neubrání úsměvu.

Někteří lidé si myslí, že děti do určitého věku, mají svou tajnou řeč, které rozumí pouze ony a možná tomu i tak je. Některé neprobádané oblasti lidského žití jsou již ve rukách povolanějších osob a samotným rodičům to připadá, jako by naslouchaly pouze dětskému žvatlání, hartusení než souvislé řeči.

Děti mají svou techniku dorozumívání, tak jim ji ponechme, ať i ony mají svá tajemství.

Děti vs. auto

(9) 353 - 1st Day Out — Autor obrázku: eyeliam

Miluje Vaše dítě jízdu autem? Pak rozhodně nejste jediná rodina, jejíž děti mají v oblibě tuto kratochvíli. Dokonce bylo zjištěno, že některé děti přímo potřebují jízdu v autě, aby například usnuly nebo se zklidnily. Pokud někdo takové dítko doma má, pak mu rozhodněte není co závidět. Dovedete si jistě živě představit, jak se takový rodič musí cítit, když musí během dne, nebo dokonce večer naložit dítě do auta a jezdit s ním po okolí, aby vůbec usnulo.

Nejenže to daného rodiče stojí peníze, protože musí neustále dotankovávat pohonné hmoty do vozidla, ale i veškeré věci okolo, jako oblékání a obouvání dítěte, není vůbec nic příjemného. Když dítko konečně usne, okamžitě s ním musí jet domů, spící přenést do postele a opatrně odstrojit. Poté je pak již mohou uložit do dětské postýlky a oddechnout si úlevou, že konečně spí. Tyto úkony jsou však zbytečné, a někdy velmi komplikující. A to pro kohokoliv, kdo je k tomuto řešení uspávání potomka nucen přistoupit.

Některé nastávající maminky, které v těhotenství jezdí velmi často autem, pak pozorují, že zvuk motoru jejich vozidla, zklidňuje či naopak „prudí“ jejich potomka, kterého nosí pod srdcem. Miminka v bříšku mnohdy dokáží být velmi živé a maminky pak mají pocit, že z něj bude fotbalista nebo dokonce karatista, protože bříško pod náporem ataků miminka vypadá, jako by tam někdo skákal na trampolíně.

A právě jízda autem a zvuk motoru, může miminko uspat či dokonce zklidnit natolik, že maminka má alespoň chvilku úlevy od neustálých kopanců. V opačném případě dokáže miminko za jízdy začít svou maminku tak šíleně „prudit“, jako by dávalo najevo, že konečně přestalo spinkat a má se čile k světu.

Větší dětičky, se pak s oblibou dožadují jízdy autem při každé možné příležitosti a je jim úplně jedno, zda se jedná o přesun do nedaleké vesničky do obchodu, nebo na delší trasu za kamarády. Pro ně je nejdůležitější, že se mohou svézt autem a popřípadě Vás poctít pěveckým výkonem po celou dobu přesunu vozidlem.

Pokud máte tu smůlu, že jste oněmi jedinci, kteří musí jezdit s potomkem po okolí, jen aby usnulo, pak se snažte vytrvat a pokoušejte se Vašeho potomka naučit na nějaký přijatelnější způsob usínání. Váš rodinný rozpočet by asi dlouho nezvládl takovouto finanční zátěž spojenou s nákupem pohonných hmot. Slibujte dítěti nějakou sladkou odměnu za to, že si půjde chvilku zdřímnout do postýlky.

Starší děti se dokonce mohou začít dožadovat o podrobnější informace ohledně technických věcí a velmi rády budou asistovat u oprav aut či jiných vozidel. A v dnešní době vůbec nezáleží na tom, zda se bude chtít v autech „vrtat“ dívka nebo chlapec. Hlavně že se budou věnovat něčemu, co je zajímá a baví.

A Vy, milé dětičky, raději nerozptylujte Vaše rodiče, když řídí! Mohlo by dojít k nehodě, nebo Vám budou vyhrožovat, že zastaví a Vy půjdete pěšky, jen aby nemusely poslouchat další hodinu Vaše vztekání, nebo pěvecké výkony! Zcela jistě je bude brzy bolet hlava!

Grimasy

Pozorovaly jste někdy tvář Vašeho dítěte, když spí nebo když se na něco pečlivě soustředí? A všimly jste si u nich něčeho? Během mžiku dokáží ve tváři vystřídat několik grimas.

I ve spánku jsou toho schopni. Pokud se jim zdá o něčem krásném, objeví se jim na tváři úsměv, pak našpulí rtíky a v okamžiku, kdy se sen změní, mohou začít i pofňukávat a celý obličej se jim zkrabatí zamračením.

Při jednotlivých činnostech, se jejich výraz v obličeji dokáže změnit několikrát a aniž si to samy uvědomují, jsou mnohdy velmi úsměvné pro ostatní v jejich okolí.

Například když si hrají s novou hračkou a zjišťují, jak vlastně funguje, špulí ústa nebo mají dokonce povystrčený jazýček, jak se na danou hračku zkoumavě soustředí. Navíc k tomu dokáží i nakrčit nosík, takže výsledný efekt je pro rodiče přímo okouzlující a zároveň směšný.

Většinu grimas dokáží doprovodit různými těžko identifikovatelnými zvuky a Vás to dokáže často tak ohromit, že nevydáte ani hlásku, abyste jejich dovádění udělaly přítrž. U sourozeneckých šarvátek to bývá ještě zajímavější.

Rodiče stojí ve dveřích, pozorují a nestačí se divit, jak se nejmladší člen rodiny s vervou pustil malými pěstičkami do starších sourozenců. Nafoukne u toho tvářičky, jako křeček, který si právě do úst nasyslil spoustu dobrůtek, a hurá na staršího brášku nebo sestřičku. Povytáhnou obočí, aby vypadalo ještě zuřivěji a dalo tím najevo, že se mu počínání ostatní rozhodně nelíbí.

Pomocí grimas dokáží v jednom okamžiku vyjádřit své pocit radosti, štěstí, nelibosti, nevrlosti, vzteku i lásky.

Pia Thinking... — Autor obrázku: darkwing_flick

I zamhouření očí může mít několik významů:

– přemýšlím, nerušit!

– to ti nedaruju!

– já na to stejně přijdu!

– kam to ta máma mohla asi tak schovat?

Každá grimasa a změna výrazu ve tváři vyznačuje v jakém citovém rozpoložení se právě Váš potomek nachází , ale pozor, abyste si nevysvětlily jejich význam jinak, než bylo dítětem myšleno.

Zkuste, milý rodičové, chvíli Vaše dítka pozorovat a zcela jistě se neubráníte úsměvům.

Úsměv vs. pláč

Během několika minut se dokáže dobrá nálada dítě změnit v pláč, či vztekání. Stejně jako u dospělých. Hlavně u velmi malých dětiček je tento obvyklý fenomén k vidění. Stačí mžik a smějící se a skotačící dítě se změní v ječící a vztekající se stvoření. A právě děti ani nepotřebují žádný vážný důvod, proč se jejich chování dokáže v okamžiku změnit.

I Vás rodiče dokáže překvapit pohled na radostný výraz ve tváři Vašeho potomka, stejně jako jeho tvářička pokrytá slzičkami. Radost a nadšení Vašeho dítěte je něco, co se nedá nikým a ničím nahradit. Rozzářený obličej dítěte, když dostane novou hračku, je něco nádherného.

Důvodů k radosti, nadšení a štěstí je u dětí mnoho. Stačí maličkost k jejich spokojenosti. I obyčejné hraní s rodiči, nadšení z hraní s dětmi ve školce, na dětském hřišti, uvaření jeho oblíbeného jídla nebo dokonce dovádění doma s rodiči, kteří je rádi pozlobí. Někteří rodiče tomu říkají „lechtací útok“. Povalí dítko do polštářů a hurá na lechtání. Váš potomek má pak rozzářený obličej úsměvem od ucha k uchu.

K pláči však také nemají tak daleko. Když si například sourozenci spolu hrají, dovádějí spolu a v mžiku se ze smíchu stane pláč. Třeba v okamžiku, kdy se praští do prstíčku, nebo jim sourozenec vezme jejich oblíbenou hračku.

Smutné dokáží být i v případě, že se jim něco nedaří nebo když je někdo zklame. Nejvíce je trápí, když jim někdo blízký něco slíbí a nakonec to vůbec nedodrží.

Noland Tears — Autor obrázku: Alexandre Normand

Proto většina rodičů upozorňuje okolí, aby jejich potomkům nic neslibovali a pokud jim chtějí něco koupit, z vlastní vůle, pak ať tak učiní a rovnou přinesou. Nikdy aby jim ale neslibovaly nějaký dárek a pak jim ho nepřinesly. Protože utěšovat Vaše milované dítě, které usedavě pláče nad nedodrženým slibem, není vůbec nic snadného. Vysvětlovat dětem, proč někteří lidé nemají srdce a nedokáží držet slovo, navíc opakovaně, je velice nesnadné.

Nedodržení slibu jde omluvit, pokud se stane díky určitým okolnostem, ale pokud jde o opakovaný problém, pak to rozhodně dítě nepochopí. Děti jsou velmi citlivá stvoření, a plané sliby neodpouští tak snadno.

Smích a pláč je životem každého ruku v ruce, protože se dá i smíchy plakat. Když se někdo směje tak mocně a nemůže přestat, dokáží mu do očí vyhrknout slzy a právě děti se smějí nejčastěji, protože ještě nemusí řešit běžné starosti dospělých, kteří občas nemají důvod se smát, přestože se přetvařují.

Když se dítě smíchy za bříško popadá, je to pro duši Vás rodičů jako rajská hudba a když Vaše dítě pláče, držíte ho v náručí a úpěnlivě se ho snažíte utišit, když si rozbije kolínko, nebo se mu rozbije jeho oblíbená hračka.

Snažte se s Vašimi dětmi trávit tolik volného času, kolik můžete, protože každý úsměv, kterým Vás obdaří, pohladí Vaši duši, a zažene mnoho chmurů běžných problémů života.

Zoubky a zubaři

Vyklubání prvního zoubku je pro každého z Vás, rodičů, i pro Vaše dítko, velmi důležitým zážitkem. Radostným a bohužel někdy i bolestivým. Většinu miminek totiž klubání prvního zoubku provází bolestivé komplikace. Každé mimčo reaguje na „klubání“ jinak. Některé mají horečky i průjem, popřípadě doprovázené bolestí a nevrlostí.

V takovýchto případech přichází na řadu různé sirupy ulevující od bolesti, kousátka, homeopatika a co je nejdůležitější – trpělivost Vás, rodičů, protože děťátko bude plačtivé, nevrlé a celé nesvé. Ale jakmile se první zoubeček pořádně „proklofne“, máte vyhráno.

Tedy, až do doby, než vylezou i ostatní mléčné zoubky. Mnoho rodičů má takové zkušenosti, že ani nevědí, že nějaký zub jejich miminku vylezl, protože vůbec žádné komplikace nemají. Poznají to až v okamžiku, kdy se při kojení zahryznou svým zoubkem při sátí mléka a maminka pocítí lehkou bolest.

Každý zubař Vám řekne, abyste čistily zuby Vaší ratolesti již od miminkovských dob. A to v množství zubní pasty ve tvaru malé slzičky. Malé děti mají rády zubní pasty s různými příchutěmi a málokdy chtějí větrovou, jako dospělí.

Jakmile bude mít Váš potomek plnou pusinku zoubků, čeká Vás povinná návštěva poprvé u dětského zubaře. Většina lékařů doporučuje učinit tak až bude dítěti rok.

Naučte dítě čistit si zuby pravidelně a zároveň, přestože Vám příliš nerozumí, připravovat ho na první návštěvu u dětského zubaře. Například ho navnazovat na to, že paní doktorka, nebo pan doktor, si prohlídne jejich krásné zoubečky, jestli jsou zdravé a silné, aby mohli kousat papání a nemusely se bát, že jim nějaký ten zoubek upadne. A až skončí prohlídka, určitě je odmění nějakým hezkým obrázkem nebo malou hračkou.

U dětského zubaře si pak Vaše dítko posadíte na klín, a ani se nenadějete a už budete na odchodu. Většina těchto zubařů opravdu dítko odmění nějakým tím obrázkem nebo malou hračkou a Vaše děťátko bude nadšeno.

Od té doby bude rádo Vaše dítě chodit na pravidelné kontroly k dětskému zubaři, doma před chodem bude nadšeně poskakovat a ptát se stále dokola, kdy už půjdete k té hodné paní doktorce nebo panu doktorovi, co jim kontroluje jejich „raťafáčky“.

Nikdy Vaše dítě nestrašte. Někteří rodiče totiž dělají tu chybu, že pokud dítě zlobí, straší je, že půjdou k zubaři a ten jim vytrhne zlobivý zoubek, aby je ty rošťárny přešly, nebo že je ta sranda přejde, až jim budou vrtat zoubky. Tím jen spíše u dítěte vypěstujete averzi k návštěvám zubaře a budou odmítat hnout se z místa, natož vstoupit do ordinace. Proto se snažte dítě motivovat než půjde poprvé navštívit dětského zubaře. A za každý nově vyrašený zoubek jeho nebo ji nezapomeňte pochválit.

Časem se zcela jistě začne některý z těch zoubečků kývat a bude chtít ven, aby ho mohl nahradit jiný, nový. I v tomto případě Vaše dítě motivujte a ujistěte ho, že je to normální, když se mu kýve zoubek. Že brzy přijde „zoubková víla“ jako v pohádkách a jeho zoubek si odnese a nechá mu místo něj pod polštářem nějakou korunku.

Takže, milý rodičové, žádné strašení ale podpora a motivace.

A Vy, milé děti, růst zoubků je něčím výjimečné a i Vy jste výjimečné, nebojte se pánů doktorů přes zoubky. V případě potřeby Vám je jen opraví a Vy zase můžete s radostí kousat své oblíbené papání…

První krůčky a slovíčka

Z miminka Vám pomalu ale jistě vyrůstá velký šikulka. Zcela jistě se brzy dočkáte velkého překvapení jak pro Vás, tak i pro Vaše dítko.

Na tyto důležité okamžiky se pečlivě připravte, protože jakmile udělá Vaše dítě první krůčky, nebo vypustí z pusinky první slůvka, bude zcela jistě k nezastavení.

Mnozí z Vás, rodičů, číhají s připraveným fotoaparátem nebo videokamerou, aby Vám neuniklo vůbec nic z dětského „poprvé“. I pro dítě je to důležitý okamžik, protože díky těmto „poprvé“ se posune dál ve svém vývoji.

Jakmile se dítko dostane do věku, kdy tyto poprvé mají zažít, všichni budou nedočkaví tohoto okamžiku. Většinou se ale stává to, že Vám unikne první krůček a slůvko, ne snad schválně, ale spíše proto, že musíte chodit do zaměstnání a stane se to právě v době, kdy budete mimo domov.

O to pak bude větší nadšení ve Vaší tváři, jakmile to Vaše dítě zopakuje. Dítě se bude svým způsobem chlubit před ostatními členy rodiny a přáteli, jak je šikovné, aniž by si to samo uvědomovalo.

Jakmile udělá Vaše dítě první krůček, bude k němu přidávat další a další a ani se nenadějete a nebudete mu stíhat. Budete se sami divit, jakou rychlostí se bude přesouvat z jedné strany místnosti na druhou.

Podobně je tomu i co se týče prvních slůvek, protože jen co z pusinky vypustí první zřetelné slůvko, nebudete ho moci umlčet. Bude se snažit znovu a znovu opakovat slova, která kolem sebe bude slyšet a brzy Vám z toho bude brnět hlava.

Nic však nedokáže nahradit tyto okamžiky štěstí a radosti. Protože každý rodič má ohromnou radost z toho, když jeho dítě dokáže něco nového a samo dítě nadšení projevující se ve tváři, je něco úžasného.

Pokud o toto „poprvé“ přijdete, nic si z toho nedělejte, protože i pro Vás nastane poprvé v okamžiku, kdy to poprvé Vaše děťátko předvede Vám osobně.

Važte si každého okamžiku stráveného s Vaším děťátkem, protože tyto okamžiky nic nenahradí, stejně jako vzájemnou lásku a štěstí.

Dětské pohádky

Každé dítě a hlavně ty menší potřebují pro svůj psychický vývoj i pohádky. Jsou důležité čtené pohádky stejně jako ty, které mohou Vaše dítka shlédnout v televizi, na DVD či dokonce v kině.

Nesmí se to však příliš přehánět, aby Vaše dítě nenavyklo příliš sezení před pohádkami a nevnímalo pak vůbec svět kolem sebe. Budete na něj mluvit nebo po něm něco chtít a ono Vám odvětí, že nemůže, že, Vy, musíte počkat až pohádka skončí.

Čtené pohádky jsou dobré pro větší zásobu Vašeho potomka. Snadněji může začít opakovat slova, která čtete a jednotlivá slova i časem dokáže zřetelně vyslovovat.

Obrázkové pohádky zase napomůžou rozeznávat jednotlivé obrázky a pojmenovávat je.

U hraných pohádek je to podobné jako u předešlých způsobů „výuky“. Navíc se u toho pobaví a pokud je něco v pohádce zaujme, začne se samo vyptávat a zajímat o to, co to je, jaké barvy se tam objevují, jaké tam jsou tvary a jednotlivé předměty začnou velmi brzy opakovat po Vás. Dokonce je i samotné pak dokáží identifikovat a najít.

Hlavně menší děti milují, když je večer uložíte do postýlky nebo postele, a pak si vedle nich posadíte s pohádkovou knížkou v ruce. Děti totiž hrozně rády poslouchají zvuk a tón Vašeho hlasu. U miminek to působí navíc i jako zklidňující prostředek. Cítí se pak mnohem klidnější a v bezpečí.

Jsou dokonce schopny při poslouchání pohádek i usnout.

I v nemocnicích navrhují u nedonošených miminek v inkubátorech, aby jejich rodiče nahrávali na kazetu své hlasy, a miminka se prý zázračně uklidňují a na hlas své maminky nebo tatínka, kteří tam s nimi nemohou neustále být, reagují. A právě za tyto nahrávky rodiče nahrávají pohádky, které sami vyprávějí, protože většinou vůbec netuší, co na nahrávku natočit.

Takže i pohádky jsou velmi důležité, ale vždy, Vy, samy uvažte do jaké míry tak učiníte.

Nejenže pohádky budou Vaše dítě pomáhat rozvíjet, ale také Vás to s Vaším děťátkem mnohem více sblíží a upevní Vaše rodinné pouto.

Děti a spánek

Spánek dětí a hlavně miminek, je velmi často hodně problematický. Jsou zvyklá, že během dne toho mnoho naspí, a v noci pak spávají o hodně méně. Jsou sice i výjimky mezi těmito miminky, které jsou schopny spát stejným dílem přes den i v noci.

Naučte si Vaše milované potomky již od velmi ranného dětství, spát bez jakékoliv asistence. Protože jakmile si naučíte Vaše dítě spát při rozsvíceném světle, v kočárku, nebo tak že budete Vaše dítě před usnutím držet za ručičku, nebude chtít usínat jinak! A hlavně neučte si dítě spát s Vámi ve velké posteli.

Jakmile tyto fatální chyby uděláte, jste ztraceni!

To co si totiž miminka zažijí již od počátku jejich života, v pozdějších měsících a letech, se těchto zlozvyků strašně ztěžka, Vy, jako rodiče zbavujete. Nejlepším a nejsnadnějším řešením, je uložit miminko do postýlky, zhasnout světla, vložit dítěti do ručičky plyšovou hračku nebo u děvčátek třeba panenku, a odejít.

Nechejte si pootevřené dveře, ale nesmíte se nechat oblomit usilovným pláčem a vztekajícím se děťátkem. Pokud se nenaučí spát samo, vzniká Vám zákonitě problém. Nemáte žádný čas na úklid, vaření jídla na druhý den či velmi důležitého času, který potřebují všichni rodiče sami pro sebe.

I čas určený odpočinku pro samotné maminky, které potřebují načerpat sílu na další den s dětmi a běžným kolotočem okolo celé domácnosti, je velmi důležitý. Jakmile mimčo odroste postýlce, přichází na řadu nácvik spánku ve velké posteli.

Nenechte se odradit počátečními nezdary. Časem si každé dítě přivykne novým věcem. Dávejte své dítě do postele, buď speciálně určené pro větší děti nebo pro začátky postačí i obyčejný starší gauč či palanda. Pod prostěradlo dejte igelit, hlavně do míst, kde se bude přibližně nacházet spodní část těla Vašeho dítka.

Alespoň budete takto mít jistotu, že až se bude učit chodit na nočník, nebude toto lůžko neustále promočené. A i to napomůže klidnějšímu a spokojenějšímu spánku Vás všech. U starších lůžek Vás pak nebude zpočátku tak mrzet, pokud by ho Vaše dítko poznamenalo…. A opět nechávejte ho raději usínat v místnosti bez Vaší přítomnosti, a beze světla.

Nebojte se ani hluku, který způsobíte, zatímco bude dítě usínat!

Pokud budete „našlapovat“ okolo Vašeho milovaného dítka, po špičkách, zcela jistě pak nebude mít šanci doma ani pustit vodu na umytí nádobí, natož další nutné domácí práce, které stihnete po dobu spánku Vaše prcka. Budete muset v koutku čekat, dokud se nevyspinká, abyste, Vy, mohly doma něco udělat.

Takže, milý rodičové, nenechte se oblomit pláčem a prosbami! Učte ho od počátku spacímu režimu v určitou dobu a úspěch je zcela jistě zaručen!