Sharenting aneb digitální rodičovství
AVG radí, jak ochránit vaše děti před vámi nechtěně vytvořenou online identitou Pokračovat ve čtení „Sharenting aneb digitální rodičovství“
Rubrika: Děti
Řeč dětí
Řeč dětí
Dětské žvatlání a brumlání je pro uši dospělých někdy až nepochopitelné. A přitom děti si navzájem velmi dobře rozumí a někdy jim k tomu postačí i řeč těla a gesta.
Dospělí jim sice většinou vůbec nerozumí, ale to je zřejmě účelem dětského dorozumívání. Děti přeci také nerozumí mnohdy obsahu toho, o čem si povídají dospělí.
Starší sourozenec čapne toho mladšího za ručičku a náznakem mu dá najevo, že spolu někam půjdou. Vy pak už jen stačíte pouze kroutit hlavou nad jejich rychlým způsobem dorozumívání, protože v mžiku ruku v ruce vyrazí provést další lumpárnu. Někdy jim postačí i pouhý pohled či jiskřička v oku a žádná slova nejsou potřeba.
Totéž platí hlavně pro dvojčata, která jsou na sebe ještě více citově napojena. Ale i úplně cizí děti, které si spolu začnou hrát na dětském hřišti, se dokáží bezproblémově mezi sebou komunikovat. Pokud nevyužívají oční kontakt, postačí jim i posunky rukou i nohou.
Větší děti, které sice ještě toho moc nenamluví a teprve se to učí, pak začnou mezi dětmi brebentit jakoby jejich vlastní hatmatilkou. Spolu se dorozumí a to, že jim dospělí nerozumí, jim přímo vyhovuje. Dokážete si živě představit, co asi si tak tito malý darebové povídají či myslí, a to i z výrazu jejich malých obličejíčků.
Ty děti, které již nějaké to slůvko vypustí z pusinky, si mnohý dokáže domyslet, co se tím snaží „básník říci“. Téměř každý dospělí se musí pousmát nad stylem a intonací jednotlivých slov, protože každý výraz a slovo vypuštěné z dětské pusinky má takový zvláštní nádech roztomilosti. Jedno slovo dokáží v několika různých situacích podat pokaždé jinak. V rozčilení to vyzní, jako by mu bylo hrozně ublíženo a v případě, že provedlo zase nějakou lumpárnu, zase naopak ohromně roztomile, takže se na něj ani nedokážete zlobit a začnete se okamžitě smát.
Dokonce i zkomoleniny jsou typickým znakem dětské výřečnosti. Děti milují vynechávání písmenek, takže finální slovo vyzní úplně jinak, a někdy ze slušného slova se zrodí slovo neslušné. To, že neumí vyslovit některá písmenka neznamená, že komolí slova záměrně, ale v jejich dětském podání se nikdo neubrání úsměvu.
Někteří lidé si myslí, že děti do určitého věku, mají svou tajnou řeč, které rozumí pouze ony a možná tomu i tak je. Některé neprobádané oblasti lidského žití jsou již ve rukách povolanějších osob a samotným rodičům to připadá, jako by naslouchaly pouze dětskému žvatlání, hartusení než souvislé řeči.
Děti mají svou techniku dorozumívání, tak jim ji ponechme, ať i ony mají svá tajemství.
Získávání pozornosti
Získávání pozornosti
Každé dítě, od nejmenších miminek, až po ty nejstarší puberťáky, se snaží za každou cenu získat veškerou pozornost jen pro sebe.
Malá miminka to projevují hlasitým pláčem či křikem. Dokonce i svými gesty se na sebe snaží strhnout nevědomky pozornost svého okolí. Mává ručičkami, kope nožičkami nebo dokonce na Vás „hodí vražedný pohled“, kterým jako by Vám říkal, „koukej se mi věnovat“.
Větší dítka to dokáží obdobným způsobem, jako miminka, ale k tomu přidají nové projevy nespokojenosti s nedostatkem pozornosti. Dokonce na to již mají mnoho fint a vychytávek. Nejčastěji je to chování způsobené nespokojeností či žárlivostí.
Děti, které po mnoho let žily v rodině jako jedináčci v okamžiku, kdy jim do jejich domova rodiče přinesou právě narozeného sourozence, začnou ho považovat za vetřelce. Tento malý vetřelec na sebe náhle strhává veškerou pozornost rodičů i blízkého okolí. Starší dítko si najednou připadá odstrčené, protože se vše točí kolem miminka a na něho již nemají rodiče tolik času.
Někdy se však malý darebové (sourozenci) domluví a snaží se na sebe upozornit všemi možnými způsoby, které dokáží trpělivé rodiče vytočí „na nejvyšší obrátky“. Například, když maminka vaří, děti se jí začnou plést pod nohama. Někdy se dokonce „přicucnou“ na Vaši nohu, jako líště a odmítá se jí pustit. Takže pak chodíte jako „kačer“ s přisátým potomkem na noze. V případě více dětí v rodině je budete mít přicucnuté na obou nohách, a budete mít co dělat, abyste udržely balanc a nesvalily se při prvním kroku na podlahu, jako pytel brambor.
Starší děti v pubertě mají velmi propracovaný systém, jak si získat pozornost. Začnou se výstředně oblékat a dívky se budou výrazně líčit. Chlapci se ozdobují různými náušnicemi, pearsingem či tetováním. I když v tomto ohledu dívky již s chlapci častou soutěží o to, kdo jich má na těle nejvíce. Když tyto metody na upoutání pozornosti nezabírají, vytasí se s dalším esem.
Časté hádky mezi sourozenci, či dokonce s vlastními rodiči. Nezastaví se ani před hádkami se spolužáky, učiteli, kamarády a někdy dokonce i s úplně cizími lidmi. Po očku budou sledovat reakce okolí na jejich chování, a přestože toto chování či oblékání není právě nejslušnější a nejvhodnější, je to jejich určitý způsob, jak na sebe upozornit a získat si Vaše plnou pozornost.
Jo, milý rodičové, již minuly doby, kdy Vám Vaši potomci pouze skákali do řeči nebo Vám šlapal na palce u nohou. Snažte se s Vašimi dětmi komunikovat, aby se nemusely uchylovat k extrémům, jen aby na sebe upozornily.
Nejlepším řešením bývá vytvoření kamarádského vztahu, ale zároveň, aby ve Vás Vaše děti viděly autoritu. Budou vědět pak mnohem snadněji, kde je jejich hranice a co si k Vám mohou či nemohou dovolit!
Převleky
Převleky
Také Vám, milé maminky, vstávají vlasy hrůzou, jakmile zpozorujete pootevřené skříňky s oblečením? Pak rozhodně nejste jediné. Může to znamenat pouze jediné! Vaše milá ratolest se rozhodla, že vyzkouší téměř všechno oblečení, které ve skříňce má a zcela jistě si na sebe navleče několik vrstev oblečení najednou.
Nemá smysl se nad tím příliš rozčilovat, protože Vám stejně Vaše dítko s úsměvem na tváří oznámí, že si to oblečení musí přece vyzkoušet, aby vědělo, jestli z toho už náhodou nevyrostlo a rovnou že Vám předvede přímo módní přehlídku. V tu chvíli nevíte, zda se máte začít smát, nebo mu vyhubovat.
Nejčastěji to dělají malé holčičky, které se vždy rády líbí. Nejprve začnou „prsenkou“, aby byly jako jejich velké maminky, které nosí podprsenky. Následně bude následovat tílko, na to tričko s dlouhým rukávem, a na to ještě přidají vrstvu trička s krátkým rukávem.
To jim, ale stále nestačí. Na punčošky si navléknou tepláčky, nebo legíny a na to přidají sukýnku. Ale ani to nestačí! Přichází na řadu ještě šatičky, které přece patří úplně nahoru. Na nožičky ještě přidají několik vrstev ponožek a maminčiny nejlepší lodičky. Na hlavičku si „napaří“ zimní čepici a přehlídka může začít.
Maminka pak nestačí zírat, co vše si dokáže vlastní potomek na sebe navléci, jen aby předvedlo módní přehlídku pro své okolí.
A jak to vše dopadne? Budete muset Vaši holčičku pěkně svléci vrstvu po vrstvě, takže máte pocit, jako byste rozlupovali slupky cibule na jednotlivé části. Jen velmi ztěžka budete zadržovat smích nad jejich vynalézavostí a v konečné fázi Vás dozajista bude čekat přeskládání celé skříňky, protože celý obsah ošacení v jednotlivých poličkách bude přehrabáno a přeházeno.
Pobavíte se sice u toho, ale navíc Vám ještě přidělají práci navíc, která by bývala byla zbytečná, kdyby se tam „nehrabošila“. O to více Vám pak vstávají vlasy hrůzou, pokud máte doma dvě malé holčičky, a obě dvě se rozhodnou, že se pustí do zábavných PŘEVLEKŮ.
Takže, milá dítka, Vás to sice velice baví, ale Vaše rodiče asi už tolik ne. Rodiče se chudáci musí obrnit trpělivostí a porozuměním, protože jinak jim akorát tak ujedou nervy. Vyhrnout rukávy a hurá do úklidu!
Malování a líčení dívek
Malování a líčení dívek
Už v dětství se každá malá holčička ráda maluje maminčinými malovátky. Rády se potají proplíží k místům, kde si maminka své malovátka schovává, a nenápadně se jich zmocní. Dokáží si poradit i s místy ve vyšších polohách a postačí jim k tomu jedna židlička nebo stolička.
Jakmile se těchto, pro ně zajímavých věciček zmocní, tak se každá maminka může připravit na to, že jí ze všech malovátek zbyde asi tak polovina. A zbytek skončí buď na samotné holčičce, v ústech, nebo na zdech či nábytku.
Rtěnka rozmazaná po obličejíčku dívenky od ucha k uchu, barevné oční stíny táhnoucí se po celém čele, tužkou na oči udělané pihy krásy po obou tvářích, popřípadě make – up, pudr či tvářenka bude přes všechny předchozí zkrášlovací procedury.
Finální výsledek? Vaše holčička bude zcela určitě vypadat v obličeji, jako malý klaun a další část těchto výrobků bude na oblečení a v okolí místa, kde se holčička rozhodla zkrášlovat.
A aby toho nebylo málo, svými zapatlanými prstíčky a ručičkami bude dělat různé obrazce po zdích, dveřích a nejbližších kusech nábytku. Zbytky zlomených rtěnek se budou povalovat po podlaze a navíc rozšlapané, protože v zápalu boje s malovátky si ani nevšimne, že po nich dupe.
Pak maminku čeká nejen praní prádla, ale i pořádný úklid, a co víc i koupě nových malovátek.
Starší dívky pak již mají, po náležité průpravě od maminky a zkušenějších kamarádek, o náležitý vzhled pečlivě postaráno. Dokáží se zkrášlit během několika minut a za pomocí jen několika malovátek. Bohužel to občas s množstvím použitého make – upu či moc výrazných očních stínů přeženou, a Vám jako jejich rodičům se to nebude příliš líbit.
Proto většina rodičů svým dcerám říká, že se líčit mohou, ale střídmě a s rozvahou. Většinou si ale dívky i s tímto problémem dokáží poradit. Vezmou si veškeré potřebné věci s sebou do školy a nalíčí se dle svého gusta při přestávkách.
Je to už jakási tradice, že se o přestávkách ve škole většina dívek sesedne u jedné lavice, vybavené vším potřebným. Veškerá líčidla jsou rozložena po celé délce lavice a každá z dívek si vybere ze všech nabízených možností tu nejvhodnější, která se jí nejvíce líbí, či po poradě ostatních dívek jí nejvíce sluší. Jakmile se vytasí se zrcátky, okamžitě se pustí do díla. Pokud se jim výsledná fazóna nelíbí, použijí odličovadla a zkusí to znovu, dokud nebudou všechny dívky dostatečně spokojeny se svým zjevem.
Každá dívka či žena má svůj vlastní vkus a styl, kterého se snaží držet a pokud mohou, poradí se s někým, kdo má s líčením více zkušeností, než ony samotné.
U malých holčiček je to spíše úsměvné, když ji načapete s rtěnkou rozmazanou přes půl obličeje a křikem, abyste se podívaly jak je krásná a jak jí to sluší. U starších nevhodné líčení může dospět až ke zdravotním problémům s pletí.
Takže, milé dívky, pokud jste v líčení nováčci, zeptejte se maminek, nebo starších kamarádek, jak na to.
A Vy, milé maminky, pokud nechcete přijít o vlastní sadu na líčení a zkrášlování, kupte Vašim dceruškám dětské sady na malování, které jsou v dnešní době již běžně k sehnání.
Slovo „lehké“ z úst učitelů
Slovo „lehké“ z úst učitelů
Obvykle většina žáků či studentů šílí, když učitel opět řekne, že je něco lehké. Ano, učitelům se to mluví, když se nejspíš narodili s přirozeným talentem pro daný předmět, vystudovali jej a učí ho už několik dlouhých let. Na co ovšem učitelé mnohdy zapomínají je to, že ne každému jde všechno, a že žáci či studenti musí umět X různých předmětů, na rozdíl od učitele, který učí předmět pouze jeden.
Někomu to jde
Samozřejmě, že není pravidlem, že všem všechno nejde. Rozdíl ovšem je, má-li někdo pouze dobrou paměť a dokáže se tak mnohdy doslovně naučit vše, co je napsáno, a umí-li někdo alespoň většinu teorie použít v praxi, anebo ji i vysvětlit vlastními slovy.
Takových studentů si učitelé mnohdy váží mnohem více než těch, kteří se pouze naučí to, co si napíší, ale vysvětlení vlastními slovy se od nich nedočkají.
Berme to s nadhledem
Ne vždy jim můžeme mít za zlé, když o něčem říkají, že je to lehké. Sami učitelé totiž mnohdy neumí rozlišit nebo pochopit, že právě předmět, který oni učí, se může ostatním protivit, anebo jim zkrátka nejde. Někdy to ale ani nemusí být samotným předmětem, jako učitelem, resp. formou výkladu. V takových případech si to pak obvykle berou učitelé velmi osobně.
Na něco je potřeba talent
Lenost je jednou z mnoha metel lidstva …každá teorie se dá naučit, a to min. vlastními slovy. Co už je ovšem horší, že existují i předměty, které se naučit nedají, a člověk na ně zkrátka potřebuje mít talent či logické chápání. Největším problémem mnoha studentů bývá matematika. A i když nejsou někdy postupy moc složité, i přesto je studenti nechápou, anebo je zkrátka jenom neumí aplikovat v rozdílném příkladu, než na jakém se to učili.
Buď a nebo
Pokud patříte k těm, kteří zkrátka postrádají logické chápání a v matematice nikdy mít dobré výsledky nebudou, zaměřte se na teoretické předměty. Ukážete-li totiž nejenom rodičům, ale i ostatním učitelům, že Vám nejde např. pouze matematika, ale teoretické předměty naopak zvládáte velmi dobře, jistě na Vás získají zcela nový pohled.
Děti vs. auto
Děti vs. auto
Miluje Vaše dítě jízdu autem? Pak rozhodně nejste jediná rodina, jejíž děti mají v oblibě tuto kratochvíli. Dokonce bylo zjištěno, že některé děti přímo potřebují jízdu v autě, aby například usnuly nebo se zklidnily. Pokud někdo takové dítko doma má, pak mu rozhodněte není co závidět. Dovedete si jistě živě představit, jak se takový rodič musí cítit, když musí během dne, nebo dokonce večer naložit dítě do auta a jezdit s ním po okolí, aby vůbec usnulo.
Nejenže to daného rodiče stojí peníze, protože musí neustále dotankovávat pohonné hmoty do vozidla, ale i veškeré věci okolo, jako oblékání a obouvání dítěte, není vůbec nic příjemného. Když dítko konečně usne, okamžitě s ním musí jet domů, spící přenést do postele a opatrně odstrojit. Poté je pak již mohou uložit do dětské postýlky a oddechnout si úlevou, že konečně spí. Tyto úkony jsou však zbytečné, a někdy velmi komplikující. A to pro kohokoliv, kdo je k tomuto řešení uspávání potomka nucen přistoupit.
Některé nastávající maminky, které v těhotenství jezdí velmi často autem, pak pozorují, že zvuk motoru jejich vozidla, zklidňuje či naopak „prudí“ jejich potomka, kterého nosí pod srdcem. Miminka v bříšku mnohdy dokáží být velmi živé a maminky pak mají pocit, že z něj bude fotbalista nebo dokonce karatista, protože bříško pod náporem ataků miminka vypadá, jako by tam někdo skákal na trampolíně.
A právě jízda autem a zvuk motoru, může miminko uspat či dokonce zklidnit natolik, že maminka má alespoň chvilku úlevy od neustálých kopanců. V opačném případě dokáže miminko za jízdy začít svou maminku tak šíleně „prudit“, jako by dávalo najevo, že konečně přestalo spinkat a má se čile k světu.
Větší dětičky, se pak s oblibou dožadují jízdy autem při každé možné příležitosti a je jim úplně jedno, zda se jedná o přesun do nedaleké vesničky do obchodu, nebo na delší trasu za kamarády. Pro ně je nejdůležitější, že se mohou svézt autem a popřípadě Vás poctít pěveckým výkonem po celou dobu přesunu vozidlem.
Pokud máte tu smůlu, že jste oněmi jedinci, kteří musí jezdit s potomkem po okolí, jen aby usnulo, pak se snažte vytrvat a pokoušejte se Vašeho potomka naučit na nějaký přijatelnější způsob usínání. Váš rodinný rozpočet by asi dlouho nezvládl takovouto finanční zátěž spojenou s nákupem pohonných hmot. Slibujte dítěti nějakou sladkou odměnu za to, že si půjde chvilku zdřímnout do postýlky.
Starší děti se dokonce mohou začít dožadovat o podrobnější informace ohledně technických věcí a velmi rády budou asistovat u oprav aut či jiných vozidel. A v dnešní době vůbec nezáleží na tom, zda se bude chtít v autech „vrtat“ dívka nebo chlapec. Hlavně že se budou věnovat něčemu, co je zajímá a baví.
A Vy, milé dětičky, raději nerozptylujte Vaše rodiče, když řídí! Mohlo by dojít k nehodě, nebo Vám budou vyhrožovat, že zastaví a Vy půjdete pěšky, jen aby nemusely poslouchat další hodinu Vaše vztekání, nebo pěvecké výkony! Zcela jistě je bude brzy bolet hlava!
Holčička nebo chlapeček?
Holčička nebo chlapeček?
Každý nastávající rodič se nemůže dočkat okamžiku, kdy lékař bude moci určit pohlaví miminka. Ty týdny a měsíce čekání a dohadování se, zda začít nakupovat oblečky v barvě růžové, červené nebo modré či zelené, jsou stále v nedohlednu.
Mnoho tatínků by si přála chlapce, aby spolu mohli trávit mnoho času a věnovat se těm „chlapským“ věcem. Maminky zase holčičku, aby se mohly věnovat „těm holčičím věcem“.
Co „horšího“ se však může stát? To že čekáte dvojčátka! Nebo dokonce vícerčata! Pak Vás bude čekat nakupování ve větším a navíc raději v neutrálních barvách. Navíc Vás čeká i výběr vhodných jmen a to pro obě dvě pohlaví.
Vždy je lepší mít připraveny obě varianty, protože se někdy i lékaři mohou zmýlit, a i přestože Vám budou až do poslední chvíle tvrdit, že například čekáte holčičku, jaké pak bude Vaše překvapení, když se narodí chlapeček.
O to pak bude horší, když nakoupíte výbavičku v barvách pro holčičku a následně pak budete muset řešit úplně jiný problém! Jak rychle sehnat správnou barvu výbavičky, aby Váš chudáček chlapeček, nemusel nosit červené tričko nebo růžové kalhoty.
Najdou se však i tací tatínci, kteří jsou štěstím bez sebe, když se jim narodí holčička. Tvrdí, že je mohou rozmazlovat a vytahovat se s ní před kolegy v zaměstnání, jak jsou roztomilé a stále více se podobají své mamince.
Milý nastávající rodiče, nezáleží vůbec na tom, zda se Vám má narodit holčička, nebo chlapeček, ale na tom, aby miminko bylo zdravé.
I tatínci mohou dělat mnoho věcí se svými dcerami, trávit s nimi čas, hrát si s nim. Stejně tak jako maminky se svými syny. Nesnažte se ze svých holčiček dělat chlapce, protože záleží čistě a pouze na dítěti, čemu se bude chtít věnovat ve svém volném čase a nutit ho do něčeho, co nechce, není právě tím nejvhodnějším řešením toho, že se Vám místo kluka narodila holčička.
Zdravé a šťastné dítě je tím nejdůležitějším, co v životě rodiny je, a to že se narodí opačné pohlaví, než jaké jste si ve skrytu duše tolik přáli, snad zase není taková tragédie.
A pro jistotu nezapomeňte na jména pro obě pohlaví a výbavičku v neutrálních barvách! No co kdyby….
Školky
Školky
Výběr vhodné školky je problémem každého rodiče, jakmile nastává ten vhodný okamžik. Tento vhodný okamžik může nastat kdykoliv, ale ve většině případů záleží na mnoha různých faktorech. Jedním z nich je – věk dítěte!
Většina školek totiž požaduje minimální věk dítěte 2-3 roky. Dvouleté děti však mají šanci na umístění do školky jen velmi malou. Obvykle se jedná o mateřské školky v menších městech či vesnicích. Tam je totiž dostačující kapacita pro takto malé dětičky.
Ve větších městech je však kapacita silně nedostačující, a proto ředitelé a ředitelky těchto mateřských školek, musí brát v potaz již zmíněné další faktory ovlivňující přijmutí dítěte do jejich zařízení. I v těchto případech hraje obrovskou roli věk a adresa trvalého bydliště.
Dávají v prvé řadě přednost dětem tzv. „předškolního věku“. Jedná se o děti, které jsou ve věku kolem pěti let a chybí jim pouhý rok do nástupu do základní školy. Dalším kritériem pro přijetí, je mít trvalý pobyt na území města, v němž se školka nachází. Dále pak mají šanci děti ve věku od 3-4 let, jejichž matka, popřípadě otec, bude ukončovat rodičovskou dovolenou a bude se vracet do zaměstnání.
Každého rodiče budoucího školáčka v mateřské školce, čeká mnoho papírování a zařizování. Je třeba si vyzvednout příslušné formuláře v dané školce.
Jedná se o :
– Žádost o přijetí
– Evidenční list
Některé části těchto formulářů vyplňují sami rodiče, některé zaměstnavatel a Evidenční list zase vyplňuje dětský lékař.
Další body k dobru pro přijetí, jsou za to, pokud již v dané školce je sourozenec dítěte, které se tam teprve hlásí, nebo podáváte žádost pro více svých dětí najednou. Takže zařizování přijetí dítěte do mateřské školky není vůbec žádná lehká prácička…..
Milý rodiče, obrňte se trpělivostí a nebojte se ve školkách dotázat na vše co Vás bude zajímat, přece jen jim budete svěřovat Vaše milované dítko a svěřit ho zařízení, o němž nic nevíte, může vést ke katastrofálním důsledkům.
A, Vy, milé dětičky, těšte se na čas trávený v mateřské školce, zažijete tam mnoho nového a zajímavého.
Grimasy
Grimasy
Pozorovaly jste někdy tvář Vašeho dítěte, když spí nebo když se na něco pečlivě soustředí? A všimly jste si u nich něčeho? Během mžiku dokáží ve tváři vystřídat několik grimas.
I ve spánku jsou toho schopni. Pokud se jim zdá o něčem krásném, objeví se jim na tváři úsměv, pak našpulí rtíky a v okamžiku, kdy se sen změní, mohou začít i pofňukávat a celý obličej se jim zkrabatí zamračením.
Při jednotlivých činnostech, se jejich výraz v obličeji dokáže změnit několikrát a aniž si to samy uvědomují, jsou mnohdy velmi úsměvné pro ostatní v jejich okolí.
Například když si hrají s novou hračkou a zjišťují, jak vlastně funguje, špulí ústa nebo mají dokonce povystrčený jazýček, jak se na danou hračku zkoumavě soustředí. Navíc k tomu dokáží i nakrčit nosík, takže výsledný efekt je pro rodiče přímo okouzlující a zároveň směšný.
Většinu grimas dokáží doprovodit různými těžko identifikovatelnými zvuky a Vás to dokáže často tak ohromit, že nevydáte ani hlásku, abyste jejich dovádění udělaly přítrž. U sourozeneckých šarvátek to bývá ještě zajímavější.
Rodiče stojí ve dveřích, pozorují a nestačí se divit, jak se nejmladší člen rodiny s vervou pustil malými pěstičkami do starších sourozenců. Nafoukne u toho tvářičky, jako křeček, který si právě do úst nasyslil spoustu dobrůtek, a hurá na staršího brášku nebo sestřičku. Povytáhnou obočí, aby vypadalo ještě zuřivěji a dalo tím najevo, že se mu počínání ostatní rozhodně nelíbí.
Pomocí grimas dokáží v jednom okamžiku vyjádřit své pocit radosti, štěstí, nelibosti, nevrlosti, vzteku i lásky.
I zamhouření očí může mít několik významů:
– přemýšlím, nerušit!
– to ti nedaruju!
– já na to stejně přijdu!
– kam to ta máma mohla asi tak schovat?
Každá grimasa a změna výrazu ve tváři vyznačuje v jakém citovém rozpoložení se právě Váš potomek nachází , ale pozor, abyste si nevysvětlily jejich význam jinak, než bylo dítětem myšleno.
Zkuste, milý rodičové, chvíli Vaše dítka pozorovat a zcela jistě se neubráníte úsměvům.