Děti Archives - Strana 13 z 19

Nástup do mateřské školy

Náš mazlíček už bude mít tři roky a my řešíme nejen svou vlastní práci, ale
taky jeho školku. Potažmo jsme to začali řešit už před rokem, kdy jsme
museli dítě do školky zapsat. Měli jsme štěstí a do školky, kterou jsme si
vybrali, naše dítě přijali. My jsme šťastni, je to o starost míň.

Ale co náš malý drobek, který byl dosud převážnou většinu svého života s námi doma a nemá moc rád, když ho dáváme na víkend k babičce nebo na chvilku ke kamarádce. Zvládne vůbec nástup do školky? Co bychom si měli před nástupem do předškolního zařízení uvědomit? Naše dítě bude muset splňovat několik základních záležitostí.

Co by mělo dítko umět

1. Většina školek nepřijímá dítě, které má dosud pleny – ať už na poobědové
spinkání nebo na celodenní nošení. Taky se školky brání tomu, aby dítě
chodilo na nočník, hovoří to o jeho nezralosti, a proto bychom si takové
dítě měli ještě nechat doma.

2. Před nástupem do školky by dítě mělo umět samo smrkat, nespoléhat se na
pomoc dospělého, kamaráda nebo rodiče, ale vzít si kapesník a sám si umět
vyčistit nos.

3. Další záležitostí je vyzouvání botiček. Pokud si neumí vyzout své
bačkůrky nebo jiné botky, které nejsou zrovna na zavazování, pak má maminka
problém. Proto by dítě mělo i tuto dovednost trénovat před nástupem do
školky.

4. Dále mají učitelky rády, když dítě umí hezky pozdravit a umí se nějak
dorozumět. Mělo by vědět své jméno – pro případ, že by se ztratilo – a taky
obec, ve které bydlí a svůj věk (alespoň jej ukázat na prstech).

5. Pokud bude dítě neustále plakat, když neuvidí své rodiče, také to se
považuje za rys sociální nezralosti. Mělo by si uvědomit, že maminka musí
taky chodit do práce, aby vydělala peníze na oblečení, na jídlo a na hračky
a že se pro dítě hned jak bude moct, do školky zastaví, vyzvedne si jej a
půjdou domů. Dítě by mělo být ubezepečno, že to, že je teď ve školce
neznamená, že už ho rodiče nemají rádi, ale že už je velké a může si hrát
samo bez maminky a tatínka, jen za doprovodu paní učitelky se svými
spolužáky. Taky najde ve školce řadu nových a krásných hraček, naučí se
hodně hezkých her, které může doma rodiče a sourozence naučit a taky si
najde nové kamarády.

6. Rodiče nesmí děti stresovat slovy: To dělat nesmíš, pokud to uděláš ve
školce, bude zle. Dítě se tak začne podvědomě školky obávat a místo, aby se
těšilo na nové místo, paní učitelku, kamarády a hračky, stane se pro něj
školka noční můrou.

Nástup do školky znamená začátek nové životní etapy pro vaše dítě, ale také
pro vás, protože někteří rodiče pochopí právě tímto krokem, že jejich dítě
už je natolik velké, že zvládne být celý den bez nich.

Jak správně vychovávat své děti?

Don Bosco řekl:

„Vícekrát se mě ptalo mnoho lidí, jaké užívám metody, když s takovým zdarem uvádím mládež na cestu ctnosti. Vždy jsem odpovídal: Preventivní systém a láska! Je to systém, který jedná s každým mladým člověkem jako s přítelem a takovým jej i činí. Ve snu, který se mi zdál v devíti letech, mi Paní, která mi poručila, abych se zamíchal mezi skupinu hrubých klejících chlapců, řekla: „Ne bitím, ale vlídností a láskou máš získat tyto své přátele.“ Místo chlapců byla přede mnou v té chvíli záplava divokých zvířat: kozlů, psů, kocourů, medvědů. A Paní řekla: „Zde je tvé místo. To, co teď uvidíš, budeš uskutečňovat dobrotou u mých dětí.“ V té chvíli se z divokých zvířat stali bílí, přítulní beránci…“ Don Jan Bosco (1815-1888)

Na tomto citátu známého učitele a vychovatele žijícího v 19. století je notný kus pravdy a vlastně všechno z toho, co navrhl už v době před dvěma staletími se dá aplikovat na výchovu dnešní mládeže. Pokud si uvědomíme, že příklady táhnou, a ne jen slova, ať už v podobě zákazů a příkazů, máme zpola vyhráno. To je onen preventivní systém. Ten, kdo má rád sebe, má rád i své okolí, svou rodinu, příbuzné a v neposlední řadě i své děti.

Pokud je naše dítě pro nás něčím výjimečným, někým, koho si vážíme a snažíme se mu předat to nejlepší ze sebe, pak tam funguje i druhý činitel, láska. Je pravda, že přísností a krutým zacházením si možná vysloužíme strach a jakousi formu respektu, která se ovšem můžeme kdykoliv zvrhnout, a to když ukážeme svoji slabost a chceme taky politovat.

Když ale otevřeme své srdce a duši a okolí pochopí, že jim dáváme nahlédnout dovnitř do naší duše a že se s nimi chceme podělit o své vnitřní já a o to, co je podle nás nejvzácnější, pak můžeme získat spřízněnou duši. Pak můžeme obrátit to „stádo“, tu mládež, tu verbež na beránky, na přítulné kamarády a mazlíčky.

Máme doma batole

Batole je dítě asi ve věku od jednoho do tří let věku. V tomto věku už začíná pomalu lozit, pak lezení zrychluje a poprvé se postaví na vlastní a nejistými krůčky začíná objevovat svět kolem sebe.

Začíná rozeznávat osoby, které jsou mu nablízku – to je maminka, tatínek, dědeček, babička, sestřička a bratříček. Dokonce začíná rozeznávat různé hračky, tvary a obrázky. Začne objevovat lžíci a i když zrovna není po ruce, snaží se krmit sám vlastníma rukama. Pokud to zrovna není jídlo, nevadí, objevuje svými ústy a ručičkami svět kolem sebe. Všechno ochutnává a ožužlává. Rostou mu první zoubečky a taky už mu můžeme česat vlásky, které koneně porostly.

Batole miluje tu volnost, kdy se začíná pohybově rozvíjet, hraje si s pískem a může ho přesívat donekonečna, zdrojem radosti jsou i vodní hry. A když se snaží napodobovat tatínka a maminku, má velkou radost.

Věci, se kterými si hraje, se stávají tím, co zrovna potřebuje – ať už princeznou, koníčkem nebo lokomotivou.

Dítě se v tomto období dokáže odrazit od slov jako je mňau-mňau, haf-haf a dokáže pochopit domluvené symboly. A to asi v počtu dvě nová slovíčka za jeden den. Ve dvou letech už dokáže skloňovat, časovat a je schopen reprodukovat krátké říkánky. Je tedy na nás, na rodičích, jak svého mazlíčka budeme citově, rozumově i duchovně stimulovat.

Spiegelbeeld — Autor obrázku: Edwart Visser

Batole se samo poznává v zrcadle a často slyšíme – Já!, Já sám! – kdy si začne uvědomovat sám sebe, což je velmi důležité pro rozvoj jeho osobnosti. V této etapě bychom jej také měli co nejvíce podporavat cíleně zvolenými hrami. A například se zeptat: Kdo je šikulka, kdo přišel za maminkou přes celou kuchyni? Nebo Kdo to všechno spapal, kdo je ten šikovný chlapeček?

K tomu, aby si dítě hezky pohrálo, potřebuje zejména bezpečné prostředí, takže si rodiče musí uvědomit, co by mohlo být potenciální hrozbou pro jejich dítě a všechno takové umístit tam, kde se dítě nemůže zranit.

Bezpečné prostředí

K tomuto fenoménu můžeme přiřadit sítka, plastové lahve, utěrky, stěrky, plastové vařečky, malé plastové nádoby seřazené od nejmenšího do největšího, papírové košíčky či plastové nádobí.

Naše děťátko chce všechno udělat samo, často už nespí dvakrát denně, ale jeho životní elán je nehasnoucí a často se ptátme, kdy se konečně unaví a zvolní tempo? Dítě je proto potřeba zaměstnávat tak, aby si samo zahrálo, zároveň se procvičilo v motorice, v získávání nových zkušeností a dovedností.

Dítě bere všechno nové jako hru, takže je velmi jednoduché jej nějak motivovat. Ale musíme si uvědomit, že interval jeho pozornosti je velmi krátkodobý, takže je potřeba aktivity velmi často střídat. Dítě samo je ukazatelem, který nám řekne, jestli už máme použít jinou taktiku nebo jestli ještě vnímá dostatečně starou hru.

Nejdůležitější ovšem je, aby bylo dítě šťastné a aby cítilo lásku svých bližních, rodičů, sourozenců, babiček, dědečků a prarodičů. To jsou největší stimuly, které má dítě do tří let a to by měli mít rodiče a vychovatelé na paměti.

Šťastné dětství

„Nemůžeme děti tvořit podle své vůle… musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe a jinak je nechat na pokoji.“ (Johann Wolfgang von Goethe)

Děti tu nejsou proto, aby naplňovali naše představy, ale my jsme tu proto, abychom jim pomáhali formovat šťastnou osobnost a naplňovali jejich první zkušenosti pozitivním nábojem, my se musíme snažit, aby naše dítě cítilo, že je milováno. Potom má šanci milovat samo sebe a taky lásku rozdávat. Netrpí komplexy méněcennosti, ale je zdravě sebevědomé, což je základ pro spokojeného člověka.

„Aby mohla dávat nejen mléko, ale i med, musí být nejen dobrou matkou, ale
také šťastným člověkem a toho mnoho lidí nedosáhne.“ (Erich Fromm)

Být dobrou matkou, to se lehko řekne, ale nejsou žádné školy, které by ženu
cvičily k tomu, aby byla dobrou matka. Každé dítě je jiné a je potřeba nejen
velké dávky empatie, ale také trpělivosti, soucitu, často i sebezapření. Aby matka zapomněla na sebe a myslela hlavně na své dítě a snažila se vnímat
svět a realitu jeho očima.

Jak píše Erich Fromm, nedá se říct, že by bylo hodně lidí kolem nás šťastných, za to opravdu může dětsví, odsud si řadu z nás odnáší neveselé vzpomínky, které formují jeho další roky, počínání, rozhodování a taky se to projeví jako projekce ve výchově vlastních dětí. Když se zamyslíme nad tím, co jsme sami neměli rádi, zjistíme, že podvědomě děláme podobné chyby. Musíme si s tím dát práci, abychom podobné nešvary vymýtitli, a to se opravdu nepovede každému.

„Existuje-li něco, co chcete změnit u svého dítěte, zamyslete se nejprve zda
to není něco, co byste měli změnit u sebe.“ (C.G.Jung)

Často na dítěti vidí rodiče chyby, které jsou jejich vlastní, ale je jednodušší vidět je na někom jiném, potažmo na tom, kdo je nám nejblíž, naše děti. Protože jsou bezbranné, je jednodušší jim nadávat za to, co bychom rádi vymýtili sami na sobě. Už v Bibli se říká, že vidíme třísku v očích druhého, ale trám ve svém oku nevidíme. Je pro nás těžké přiznat si svou vlastní vinu. Ale když si uvědomíme, co vlastně požadujeme po našich malých přátelích, zjistíme, že jsou to často ony naše trámy, které bychom si měli první vyndat, abychom viděli svět lépe a čistěji.

„Dítě je zviditelněná láska.“ (Novalis)

A na závěr přikládám citát, který je jasný, krátký a výstižný. Dítě je přece
ztvrzením naší společné lásky a jako k takovému bychom k němu měli
přistupovat.

Proč mít a proč nemít děti

Trendem dnešní doby je si užívat na plný plyn a mít co nejméně závazků. Hezky si vystudovat, pak si objevit svět, vyzískat z něj, co to dá a když je člověk vybouřený, tak pomýšlet na budoucnost.

Stihnu ještě děti, stojí to za to?

Naše babičky už měly ve dvaceti letech děti a jejich směr života byl jasně daný. My se ve dvaceti letech teprve rozhlížíme, co dál. Kolem třicítky začnou ženám ťukat biologické hodiny a pak je to hop nebo trop.

Když se žena rozhodne, že děti chce, pak to chce rychle sehnat kvalitního partnera a dobrého otce jejich dětí, pokud možno taky dobře zabezpečeného. Čím vyšší pozice, tím lepší. Jenže když potom čáp přinese dítě, tak sice penízky a domeček jsou plně k dispozici, ale tatínkovi chybí čas a mamince trpělivost, aby si s nimi hezky pohráli.

Takže pro úplnost dodejme několik zásadních bodů, které by měla každá dívka, která se rozhoduje, zda do toho půjde, nebo nikoliv, zvážit:

1. Dítě s sebou přináší emocionální uspokojení

2. Člověk tak nalézá smysl života a může tak světu předat svou genetickou informaci

3. Maminka tak nalézá spoustu společných témat s kamarádkami, které se rozhodly mít děti

4. Maminka či tatínek (podle toho, kdo zůstane na mateřské dovolené) má hodně volného času a má čas si utřídit myšlenky a odpočinout od práce

ALE

5. Rodinný rozpočet se hodně smrskne v případě, že nemáte babičku, která by vám dítko pohlídala, a vy jste si mohla jít přivydělat v rámci svého oboru nebo někam na brigádu.

6. Musíte počítat s omezení své svobody, už není důležité, co chtějí dospělí, ale to, co chce dítě. Rodiče se mu musí plně přizpůsobit, jinak je stíháno jeho projevy nelibosti.

7. Maminka, kdysi velká dáma, si musí zvyknout na to, že miminko neocení její dlouho nalakované a nalepené nehty, ani novou řasenku, která za to stojí. Daleko víc ocení, když je maminka heboučká, voňavoučká, klidná, hodná a laskavá.

8. Maminka i tatínek vplouvají do nové role, které se musí učit za pochodu. Jestli ji zvládl uspokojivě, se dozvídá až hodně později, v pubertě a ve svém důchodovém věku.

Autorem článku je: Mgr. Iveta Juráková

Fejsbuček pro všechny! A zadarmo!

Facebook button count is wrong, use RealShare — Autor obrázku: birgerking

‚Úúúú, někdo mi lajknul statůsek! Musím mu na oplátku lajknout fotečku! A nebo mu pošlu invajtík na farmičku!‘ zavřískne jedna super cool puberťačka, načež druhá prohlásí, že jí její postík na zdi komentne. Myslím, že mladí sice rozumět budou, ovšem lidé, kteří jsou ještě Facebookem apod. nedotčeni, budou jen sedět a přemýšlet, co je to statůsek a lajknutí.

Lidé na těchto sociálních sítích tráví čím dál více času. Dnešní děcka si sednou k fejsu a prodřepí u něj celý den a komentují a lajkují, co se dá. Dám jeden příklad za všechny:

Venku začalo sněžit. Normální děti půjdou ven a budou se radovat z toho bílého potěšení, fejsbukaři si sednou k počítači, nažhaví internet a napíšou status, že sněží a jak je to super a bomba. Tenhle status si přečtou další a olajkují a okomentují slovy, jak je to hustý. Najdou se i lidé, kteří jsou mrzutější a neumí se radovat i elektronicky a pro změnu píší status, jak jsou ti první trapní, že píšou, jak masakrózně sněží. Naprosto zbytečný čas strávený na internetu.

Víte, jak se dříve na táborech a na dovolené vyměňovaly adresy nebo čísla pevných linek? Těm dnům je, myslím, navždycky konec. Dnes se vyměňují domény na fejsu. A kdo nemá vytvořený účet, tak jakoby neexistoval.

Další ztráta času jsou hry jako třeba farma. Lidi jsou úplně zbláznění do sázení cibulí a dojení koz, i když je to jen jako. Posílají dárečky v podobě dřeva nebo hřebíků ostatním a otravné zprávy, zvoucí ke hraní této hry. Proč?

Takhle bych mohla pokračovat dál, ale musím končit, protože musím lajknout svojí kámošce asi dvoustou fotku ní v zrcadle a musím si sklidit svojí pšenici, jinak mi uhnije.

Máme doma novorozence

Nastal dlouho očekávaný den. Maminka je doma a spolu s ní přijel i malý uzlíček, který vydá za deset sirén.

Všechno je vzhůru nohama, naše biorytmy přestaly platit a všechno se podřizuje spánku a bdění malého človíčka. Rodiče jsou nevyspaní a rozlámaní ze všeho toho nočního vstávání a krmení.

Ale pak nastává den, kdy:

a) si miminko každé dvě hodiny spinká, ale za b) tatínek musí do práce a za c) maminka musí pouklízet, navařit, koupit plíny, oběhat všechny pojišťovny, dětské lékaře, zařídit první prohlídku novorozence, ohlásit se v šestinedělí na gynekologii a objednat se na prohlídku, zajít si na matriku pro rodný list dítěte, nakoupit mastičky, které doporučili v nemocnici jednak na opruzeniny dítěte, na natírání prsou, která jsou kojením hodně citlivá a potřebují taky péči.

Proto přijde vhod pár dobře cílených rad:

1. Domluvte se s někým rodiny, nejlépe s manželem, s maminkou nebo s tchýní, že s vámi zůstane první týden až dva doma a pomůže vás ustanovit celodenní rutinu. Manžel může dostat paragraf, takže záleží jen na zaměstnavateli, jak se k tomu postaví.

2. Poproste kamarádky a ostatní příbuzné, aby vám občas povozili kočárek, a vy jste měla chvilku pro sebe. Je důležité umět relaxovat. Jenom si tak sednout chvilku v klidu s knížkou v ruce a odpočinout si na chvilku od všech těch nových povinností, radostí i starostí, které přišly.

3. Bude dobré mít kamarádku nebo známou, která má taky miminko a se kterou si budete moct povyprávět o věcech, které vás trápí a těší. Děti si spolu postupně začnou hrát, stanou se kamarády, budou se na sebe těšit a hlavně se poznají před nástupem do školky, takže pro ně tato životní etapa jednodušší.

4. Stanovte si řád dne, který by se měl dodržovat. Ať je miminko zvyklé na dobu koupání, na to, kdy se chodí na procházky.

5. Buďte pokud možno klidná a vyrovnaná, když jste se svým miminkem, je velmi empatické a dokáže z maminky vytáhnout stres (skrze kojení) a taky víc křičí, když křičí i maminka.

Všem vám přeji krásné chvíle strávené s vašimi drobečky.

Jak naučit dítě chodit na nočník?

Tato otázka trápí hodně maminek batolat, hlavně maminky chlapečků, protože se ví, že chlapečci nemají problém močit nebo kakat do plínek a do slipečků, ale daleko větší problém vidí v tom si sednout na hrneček, chvilku se pohrát a na závěr tam nechat nějaké poselství.

Holčičky jsou disciplinovanější, stačí když je obložíme dostatečným množstvím kvalitní obrázkové literatury, necháme jim mističku s kukuřičnými křupínkami (menším s kukuřičnými křupkami) a víme, že se holčička vynasnaží.

Na chlapečka se musí mazaně

Přidávám několik tipů, které by mohly zabrat:

1. Za každé úspěšné i neúspěšné snažení chlapečka pořádně chvalte, je to malý ješita a má to rád, mohlo by ho to pozitivně motivovat v dalším snažení

2. Za každou úspěšnou misi mu dejte malý pamlsek, bude se těšit na další a bude se o to víc snažit

3. Když nebude pomáhat pamlsek, zeptejte se ho na to, co by si přál, pokud neumí mluvit (což je zvlášť u chlapečků dost možné), ukažte mu na věci, které rád dělá, a řekněte, že je dostane (popřípadě dostane nové, například krásné autíčko, které je ve výkladní skříni), pokud udělá bobeček do hrnečku

Starting the potty training process....slowly! — Autor obrázku: gabeandchry

4. Někteří chlapečci nechtějí sedět na hrníčku. Zkuste je posadit zrovna na záchod anebo zkusit s nimi jít ven, aby očurali stromeček, že líp poroste. Mohlo by se jim zalíbit, že čurají na kluka a že jsou jako táta. Pak je dobré, aby jim táta ukázal, jak se to dělá.

5. Celá rodina se radujte společně se svým malým, že se mu to podařilo, dává mu to pocit sounáležitosti a potom se víc snaží, aby zase viděl, jak se celá rodina raduje.

6. Když nic nepomáhá, zkuste zanechat svých snah a dejte mu chvilku času, aby se vzpamatoval. Hlavně netlačte na pilu a na malého nekřičte. Když bude mít blok, kakat se nenaučí, bude to zadržovat a pak bude trpět zácpami a pocitem selhání.

Nebojte, než nastoupí do školy, bude určitě bez plenek.

Autor článku: Mgr. Iveta Juráková

Otročení dětí

V mnoha zemích i kulturách, stejně jako v mnoha Vašich domácnostech, narážíme na využívání dětí. Někdy se může jednat o pouhé drobnosti, které Vy, jako rodiče, chcete po Vašich dětech.

worst car wash ever * — Autor obrázku: woodleywonderworks

Někteří rodiče jsou někdy příliš lenivý nebo dokonce unavení, a proto své potomky žádají, aby tu nebo onu činnost udělaly za ně. Lze se ale také setkat s tím, že rodiče své děti využívají záměrně. Udělat tohleto nebo támhleto, přinést či odnést tohle či tamto.

Bohužel tento fenomén je stále častějším jevem. Proč by přeci dospělý zvedl své pozadí, aby šel umýt nádobí, zapnout pračku, pověsit prádlo, zamést podlahu, vysát koberec, vynést koš či dojít nakoupit, když to přeci za ně může udělat jeho puberťácký potomek!

Ono sice dětem vůbec neuškodí, když pomohou s chodem domácnosti, ale vše má své hranice. Využívat například pouze jednoho ze sourozenců, není právě tím nejvhodnějším řešením. Rodiče, kteří svým dětem zadávají různé úkoly i v okamžicích, kdy to mohou jít udělat oni samotní, pak je to již hrubé zneužívání situace.

Jedno z dětí se bude povalovat na posteli nebo se věnovat svým oblíbeným činnostem a druhé bude doma doslova „otročit“. To je typická ukázka upřednostňování některého z dětí. Nedělejte to, pokud chcete rozdělit domácí práce mezi členy rodiny, pak to udělejte spravedlivě a rovným dílem.

Pokud to jde, udělejte danou věc samy a neposílejte to dělat dítě, a už vůbec ne věci, které by měli dělat dospělí. Mohlo by dojít k nehodě. Ony Vám nohy ani ruce neupadnou a děti Vám mohou pomoci s jednoduššími úkony, jako jednou za den umýt nádobí a Vy si pak vezmete na starosti další várku nádobí po jídle.

Prostě se o vše podělit, nikoli využívat situace nebo Vaší nechuti v daném okamžiku cokoliv dělat.

Bohužel se, ale také lze setkat s tím, že lidé své děti prodávají, jako levnou pracovní sílu a dokud je nezastaví příslušné úřady, nemají šanci se vymanit z celodenní dřiny sedm dní v týdnu. S touto situací se nejčastěji setkáváme v souvislosti s fanatismy nebo sociálně a finančně slabšími v naší zemi stejně jako v jiných státech a zemích.

Takže, milé děti, snažte se rodičům v domácnosti pomáhat dle Vašich schopností a dovedností! Budete za to zcela jistě pochváleni.

A, Vy, milý rodičové, nebuďte lenivý. Neubude Vás, když některé činnosti raději uděláte samy!!!

Fotografie vs. děti

Většina dětí přímo zbožňuje, když jsou fotografovány, stejně jako následné prohlížení fotek.

Téměř každý rodič se snaží zdokumentovat růst svých potomků. Začínají již tím, že tatínkové zachycují rostoucí bříško nastávající maminky a porovnávají, o kolik se bříško zvětšilo s každým stupněm těhotenství.

Jakmile se očekávané miminko narodí, už v porodnici fotoaparát cvaká snímek za snímkem, aby nikomu vůbec nic neuteklo, a to jak tatínkové, samotné maminky, prarodiče, stejně tak kamarádi, kteří se přijdou na miminko podívat.

V posledních letech je však také velmi rozšířené, že porodnice navštěvuje jeden den v týdnu profesionální fotograf, který maminkám nabízí vyfocení miminka s různými motivy v pozadí fotografie. Například motiv čertíka, sedící vedle miminka a na spodní části fotky je uvedeno jméno děťátka, jeho datum a čas narození, popřípadě i hmotnost při narození.

Růst miminka a jeho roztomilost zachycené na fotkách, Vám i s odstupem času dokáží na tváři vyloudit úsměv a do očí Vám vyhrknout slzy štěstí a lásky k tomu malému tvorečkovi, jemuž jste daly život.

Čím bude dítě či děti starší, tím častěji budete vytahovat fotografie z dob, kdy bylo miminkem a bylo ještě tak nevinné, roztomilé a hlavně hodné. A totéž bude platit i v době, kdy Vaše děti budou dospělé a budou mít samy vlastní děti.

Pečlivě si však tyto fotografie uschovejte, protože Vaše děti po nich budou pátrat a prohlížet si je kdykoliv a kdekoliv. Děti „prošmejdí“ celý byt, jen aby nalezly všechny fotografie, které jste za celý Váš život nashromáždily.

SK Family Photo — Autor obrázku: littleprincessdiaries

Hrozně se jim líbí obrázky osob, míst či věcí. Nejprve se jimi budou potají probírat v nestřeženém okamžiku a budou se v duchu zaobírat tím, kdopak to tam na tom obrázku asi je. A pokud se u těchto fotografií sesednou všechna Vaše milovaná dítka, zcela jistě se mezi nimi rozpoutá na toto téma živá debata, která může přerůst až v hádku o to, kdo z nich má pravdu.

No, a když už dětem dojdou veškeré nápady, přicupitají za Vámi s otázkou, která je celý den tak zaměstnávala.

„Mami, tati, kdopak je na tom obrázku? A co je to za místo?“

Jakmile jejich otázku zodpovíte, budou mít pocit, jako by z nich spadl obrovský balvan a co víc, budou na Vás zírat s otevřenou pusou. Jaké je to pro ně totiž překvapení, když zjistí, že na fotografii jsou ony samy z dob, kdy byly miminka nebo že na fotce jste zachyceni Vy, rodiče, v mladším či dětském vydání.

Važte si každé vzpomínky, která bude navěky zachycena na fotkách. V budoucnosti Vám někdy nepřízní osudu zbývají jen tyto vzpomínky.