Dětské domovy a diagnosťáky

Ne všechny děti mají to velké štěstí, že mají dobré rodiče, či dokonce vůbec nějaké. Velmi často se setkáváme s tím, že některé děti řeší špatnou rodinnou situaci tím, že začnou s průšvihy a pak nezbývá nic jiného, než je po dohodě s rodiči a úřadem péče o dítě umístit do diagnostického ústavu. Soud pak následně rozhodne, zda se vrátí zpět do rodiny, nebo budou umístěny do dětského domova.

There’s No “Home" — Autor obrázku: Alyssa L. Miller

Do diagnostického ústavu se však mohou dostat i děti alkoholiků, uvězněných rodičů, popřípadě „feťáků“. Dokonce se tam dostávají i děti rodičů, kteří své potomky trestají fyzicky či co hůř, své děti zneužívají. Mohou se tam však dostat i děti, které jejich rodiče svévolně opustí.

Ale diagnostické ústavy jsou však pouze takovou přestupní stanicí, než soud rozhodne o jejich osudu. Můžou se dostat zpět k napraveným rodičům, nebo k nějakým jiným členům rodiny, kteří jsou ochotni o ně pečovat. Pak přichází na řadu pouze jediné řešení: dětský domov.

Soud pokud rozhodne o tomto způsobu budoucnosti jednotlivých případů, není nic příjemného. Jenže bohužel se mnohdy řeší jednotlivé osudy dětí právě jen jako další případ a neberou se ohledy na to, že se jedná o dětské dušičky, které také mají své vlastní pocity a přání.

Bohužel se často setkáváme s tím, že ne všechny děti mají to štěstí mít rodiče. Mohou zahynout při nějaké nehodě nebo po nemoci a nemají nikoho, kdo by se o ně mohl postarat. Většina dětských domovů je však v dnešní době na velmi vysoké úrovni a snaží se dětem jejich nelehký úděl usnadnit.

Díky různým sponzorským darům a příspěvkům mají možnosti jezdit na různé zábavné dětské akce pořádané v jejich prospěch, stejně jako na dětské tábory, do lázní či jiných ozdravných pobytů. Umožňují jim dobré studium po základní škole a dohlížejí i na plnění školních povinností.

Meet the Electric Ligers — Autor obrázku: Jesse Millan

Dokonce pořádají setkání s jinými dětskými domovy, aby měly děti možnost setkat s dalšími dětmi, sdílející podobný osud. Někdy si ale děti zpočátku neradi připouštějí, co je potkalo a snaží se všemožně vetovat úsilích ostatních. Jsou naštvaní na celý svět a nikdo a nic jim to nedokáže vymluvit.

Co ale mají říkat ty děti, které nemají rodiče ani možnost jezdit na prázdniny či víkendy k někomu z rodiny – širší rodiny, jako tetičky a babičky. Tyto děti jsou „uvázány“ neustále v prostředí dětských domovů stejně jako děti, o něž rodiče nemají zájem. Nemohou mít radost z toho, když je přijde navštívit někdo, koho mají rádi a znají ho ze života před jejich současným údělem.

Dětské domovy a jejich zaměstnanci se snaží usnadnit nový úděl jednotlivých dětí, ale ne vždy to mají tak jednoduché. Bohužel se najdou i takové dětské domovy, stejně jako diagnostické ústavy, které se nechovají dle etiky či dokonce zákona, ale naštěstí se jedná o velmi malé procento.

Vy rodiče, kteří řádně pečujete o Vaše děti, mnohdy nechápete jednání jiných rodičů, kteří se ke svým potomků chovají nehorázně a někdy i nezákonně. Dokonce je odsuzujete za jejich podlé chování páchané na dětech.

Jsou to přece malá nevinná stvoření, která by se měla hýčkat a rozmazlovat a ne jim ubližovat jak fyzicky tak psychicky. Nezaslouží si to, a nikdo z Vás by si jistě nepřál podobný osud pro Vaše vlastní potomky.

Reakce rodičů – stejná sexuální orientace dítěte (druhá část)

Navážeme na první část článku a pokročíme dál v „dělení“ rodičů.

c) Rodič chorobný iniciátor

Profil:

Má své zásady, jež nepřekračuje, včetně názoru na lidskou sexualitu. Dokáže vám bez jakýchkoliv problému s nedbalou elegancí nalinkovat život tak, že směle potlačuje vaše nároky a nechává průchod realizování svých představ o ideálním životě, jež soudí jako přirozený chod běžného životního stylu.

d) Ideální rodič

Profil:

Zachová chladnou hlavu; skutečnost nevnímá nijak negativně, nutkavá potřeba dívat se na vás skrz prsty mu nic neříká. Ideální reakce.

e) Nekompromisní rodič

Profil:

Typ, jemuž se zdá vaše chování nepochopitelné. Nejspíše proto, že se nedokáže vžít do vaší kůže a odmítá naslouchat. Díky této informaci dokáže zpřetrhat vaše vzájemné vazby, aniž by se zajímal o důsledky svého chování. Jeho způsob vyjadřování se může zdát přízemní, avšak o pravdivosti této domněnky se může spekulovat; stejně jako o všech předchozích.

Je zkrátka na každém, jak bude vypadat jeho motivační linka, kterou se rozhodne během svého života vyplnit vytouženou satisfakcí. Jistě, odlišné úhly pohledů mohou oponovat; jednoduše záleží na každém jednotlivci, jeho osobnosti a schopnosti tolerance.

Je lidské, že máme odlišný žebříček priorit. Taktéž jejich mapování věnujeme úměrné množství času, na které se zrovna cítíme. Schopnost akceptovat rozhodnutí druhých je však bezpodmínečnou složkou rozvoje sebe sama. Ať jste v kůži „překvapeného“ přítele, z rodinného kruhu, či snad potencionálním partnerem.

Reakce rodičů – stejná sexuální orientace dítěte (část první)

Představte si situaci, při níž probíhá rozhovor rodiče s dítětem, v němž se rodič dozví, že sympatie jeho dítěte směřují více ke stejnému, než k opačnému pohlaví.

Už samotná matička příroda za éry Adama a Evy byla přesvědčená o spekulaci, že Adam bude muž a Eva jeho žena. Ale na fungující pár dvou pověstných Adamů či Ev, na ty nikde v hypotézách o lidském životě nenarazíte.

Je těžké přesně specifikovat jejich počet, jelikož různorodost jednotlivých osobností nezná mezí. O čem mluvím? O jednotlivých typech reakcí rodičů, a nejen těch. Myslím, že nebude od věci alespoň z části odkrýt jejich tvář a skrze lidské vnímání je pomyslně rozdělit do několika složek.

Možné profily reakcí dle charakterů jejich majitele:

Young & Old — Autor obrázku: Lorenzo Tlacaelel

a) Rodič pochybovač

Profil:

Takzvaný nevěřící Tomáš (nevztahující se pouze na mužské pokolení). Po zjištění dané situace vás zprvu přesvědčuje, že realita není taková, jaká si myslíte, že je. Takto to může vypadat, jenže zdání klame; ve skutečnosti se jeho snaha o přesvědčení vztahuje k jeho osobě a vlastní pravdě, kterou si chce mermomocí uhájit. Což se nejspíš může zdát jako nejpohodlnější řešení; vždyť komu by bylo nepříjemné stát si pevně za svým názorem?

b) Rodič smířlivý stoupenec kompromisu

Profil:

Důvěřuje, vnímá vaše potřeby, které nepotlačuje, ba naopak, nechává jim volný průběh. Uvědomuje si, že žijete svým vlastním životem a nemá potřebu do něj zasahovat, přeměňovat daná fakta. Zastává názor, že pokud vám ono rozhodnutí vyhovuje a zrcadlí se ve vaší životní etapě spokojenost, není důvod vás přesvědčovat o opaku.

Grilování s rodinou

Jednou z možností, jak příjemně strávit slunné počasí s rodinou, je grilování. Pokud máte možnost vyrazit na zahrádku, nebo chatu či chalupu, tak nemeškejte a vyrazte. Postačí k tomu pouze gril, a jedno zda elektrický nebo „poháněný“ ohněm. A pokud nemáte náladu na gril, postačí i obyčejné zabezpečené ohniště.

Grilling Season is Here! — Autor obrázku: OakleyOriginals

Nakoupit buřty, špekáčky, naložené masíčko, brambory, hořčici, chléb, papírové tácky, ubrousky a pití – nealko a minerálky pro děti a ty, kteří jim dávají přednost, a pro muže, kteří nebudou řídit popřípadě i pivo, protože při volném dni si téměř každý chlap dá alespoň jedno pivo, tedy až na zapřísáhlé, kteří alkohol nepijí.

Popadněte děti, náhradní oblečení a nezapomeňte se dovybavit lehkou bundou či svetříkem pro chladnější části dne, hračkami pro děti a hurá na grilování. Děti zbožňují „vrtání“ se v zemi, v záhoncích, dovádění mezi květinami a hrami na trávě. Zatímco se Vaše děti zabavují hrami, Vy si v klidu můžete připravit vše na přípravu grilovaných dobrůtek.

Pokud budete využívat ohniště, bezpečně zapalte oheň a poté si připravte na klacíky či „napichovačky“ a nabodněte na ně špekáčky a hurá do opékání. Je potřeba dbát na bezpečnost dětí, takže si vždy určete jednu osobu, která bude dohlížet na děti a ostatní si rozdělí další povinnosti. V případě využití grilu, je třeba rozpálit ho a můžete se pustit do přípravy dobrůtek. Grilovat se dá ledacos, od masa až po zeleninu, takže si rozhodně každý z Vás pochutná.

Nejde však pouze o jídlo a pití, ale také o společnost, v níž se nacházíte. Pokud s Vámi a Vaší rodinou tráví čas i další členové rodiny, jako sourozenci a jejich rodiny, rodiče či dokonce i prarodiče a velmi blízcí přátelé, pak Vám ke spokojenosti mnoho nechybí. Nic nedokáže nahradit dobrý pocit z toho, že trávíte čas s Vaší rodinou, blízkou i tou širší a dobrými přáteli.

Máte možnost probrat mnoho zajímavostí, seznámit se s novými partnery příbuzných a hlavně si možnost popovídat. Při přípravách i samotném grilování se dá probrat mnoho věcí, obecné i ty nejsoukromější. Dá se zažít i mnoho zábavy, vyprávění vtipů a pozorování úsměvů na tvářích Vašich hrajících se dětí, které se rády motají kolem a s upatlanými pusinkami, je tou nejlepší odměnou za všechny ty nákupy a přípravy kolem.

Často se dá pozorovat i to, že se rozdělí členové této akcičky na několik partiček. Muži zvlášť, ženy také, nebo i jednotlivé rodinky a chvíli na to se mezi ně přimotá jedno z Vašich dítek a s radostí vyvede nějakou lumpárnu s pomocí ostatních přítomných dětí. Někdy se dá i po grilování přespat v chatce, či chalupě, kde se grilování konalo, takže po uložení dětí se mohou dospělí sejít venku u ohně a probrat věci, které se před dětmi probírat nedají.

A pokud se grilování koná v letních parních dnech, lze větším dětem umožnit i přespání venku pod stanem. Přímo to zbožňují, když si mohou povídat dlouho do noci a svých dětských záležitostech, strašit se baterkou a vyprávět strašidelné příběhy.

Tyto oslavy a grilování rodinu a Vaše přátelství nejenže posilují, ale i Vám umožní se setkávat s lidmi, které máte rádi, hlavně v době volna. Prožití příjemných a srdečných chvil s těmi, které máte nade vše rádi, nemůže vůbec nic nahradit!

Kamarád vs. autorita

Nejdůležitější věcí ve vztahu s Vaším dítětem, popřípadě dětmi, je taková, abyste si správně zvolili vzájemné chování mezi sebou, a to již od počátku, kdy dítě dostatečně dobře vnímá a chápe. Snažte se mu být dobrým rodičem a zároveň i kamarádem.

Libero Day 2011 in Athens Greece - SCA — Autor obrázku: SCA Svenska Cellulosa Aktiebolaget

Je důležité, aby vědělo, že ve Vás má kamaráda, kterému se může kdykoli a se čímkoli svěřit, ale zároveň ve Vás bude vidět rodičovskou autoritu, která když něco řekne, bude to platit.

Nikdy nesmíte zapomínat s Vaším dítětem komunikovat. Ptejte se ho, co by si přálo, kam by chtělo jít na procházku nebo na dětské hřiště, s jakými hračkami si chce hrát nebo jakou hru s ním máte hrát Vy osobně. Děti pak mají pocit, že jsou důležité a že se mohou podílet na rozhodování při běžném provozu domácnosti.

Ujistěte jej, že pokud si nebude s něčím vědět rady, může za Vámi kdykoli přijít a promluvit si o tom s Vámi. Je jedno zda se bude jednat o učení ve škole, problémy s kamarády, kamarádkami, šikanou, učiteli, či v pozdějších letech i problémy s láskou. Vždy si na něj udělejte čas, sedněte si s ním někde v soukromí, aby mělo pocit, že respektujete jeho i jeho problémy, ač jsou sebevíc malichernější.

Nezapomínejte také respektovat i jeho soukromí, pokud si nepřeje, abyste chodily do jeho pokoje bez vyzvání, nebo pokud není přítomno doma. Toto pravidlo rodiče většinou porušují pouze v případě, když mají podezření na nějaké nekalosti, a ač neradi to udělají. Protože každý rodič se bude snažit podvědomě svého potomka ochraňovat!

Oproti tomu, že budete s Vaším potomkem schopni vzájemně komunikovat, musí ve Vás též vidět autoritu, kterou budou respektovat. Pokud jednou řeknete, aby si dítě uklidilo hračky přes které přeskakujete po podlaze, musí být schopno tento požadavek splnit bez většího reptání či vztekání. Pokud mu něco zakážete, mělo by se snažit pochopit důvody, které Vás k danému zákazu vedlo a nedělat scény.

Ale to je v některých případech pouze snem, protože děti jsou velmi průbojná stvoření a budou se Vás pokoušet za každou cenu oblomit, abyste Vaše rozhodnutí změnily.

Proto je důležitá komunikace a vzájemný respekt, protože pokud se toto z Vašeho vztahu vytratí, zcela jistě vznikne obrovská propast mezi Vámi a Vaším dítětem, která se jen velmi těžko bude zacelovat.

Vaše dítě musí mít pocit, že je milováno a respektováno a Vy požadujte totéž naoplátku, proto nikdy nezapomeňte Vašemu dítěti často opakovat, že ho máte rádi a zcela jistě se i Vy dočkáte toho, že Vám to bude oplaceno.

Děti a nevlastní rodič – druhá část

Nový partner/ka by neměl zapomínat, že musí být trpělivý, protože až dosud bylo dítě (děti) s matkou (otcem) jediní členové, a že ne vždy je mohou ihned přijmout.

Doug and Family on the Fern Canyon Hike — Autor obrázku: David

V mnohých případech děti nové partnery přijímají s nadšením a jsou rády, že i ony jsou celou rodinou, jako jiné děti v jejich okolí a že se již nemusí stranit ostatních, když se chlubí tím, co dělaly, jako celá rodina na výletě, protože to samy neznají – nebyly celá rodina, jak to značí některé starší generace.

Protože není vždy důležité, aby dítě vychovávaly dva rodiče, ale hlavně, aby bylo vychováváno s láskou a péčí.

Problémem však je, pokud dítě nového partnera rodiče, urputně odmítají. Mohou dělat naschvály, nekomunikovat nebo se snažit partnery rozeštvat. Pokuste se v takovémto případě s dítětem mluvit a snažit se najít nějaké společné téma, nebo zájmy.

Nový člen rodiny by měl dítě ujistit, že se vůbec nic nemění, že pouze přibyl další člen domácnosti, kterému na něm bude záležet a pokud bude mít problém, nebo si bude chtít o něčem promluvit, může za Vámi kdykoli přijít.

V případě, že si nový partner nebo partnerka do nového vztahu přivedou další děti, obě dvě strany dětí je důležité ujistit, že pro všechny budou platit stejná pravidla, žádné upřednostňování jedné či druhé strany, protože správná rodina funguje ať se jedná o vlastní či nevlastní.

Totéž musí řešit i děti, které jsou adoptovány, většinou jsou brány jako by byly vlastní a vůbec nezáleží na tom, zda jsou biologičtí či nikoli.

Nejdůležitější je, pokud někdo dítě miluje a dává mu péči, kterou potřebuje, a je úplně jedno, zda je Vaše či nikoli. Proč někoho odsuzovat, když se ho ani nesnažíte poznat? Třeba Vás dokáže mile překvapit.

Nejprve poznejte a poté teprve suďte!!! I cizí Vás může dokázat mít rád!

Děti a nevlastní rodič – první část

Děti v jejichž životě se bohužel vyskytuje jen jeden z rodičů zažívá mnoho pocitů. Některým to nevadí, nebo jsou příliš malý, aby to dostatečně vnímali. Někdy to dokonce dětem vysloveně vyhovuje, když mají pouze maminku nebo pouze tatínka jen samy pro sebe.

Freckle Face Girl With Sad Eyes — Autor obrázku: D. Sharon Pruitt

Pokud si rodiče nerozuměli a jeden z nich se rozhodl rodinu opustit, nebo došlo ke ztrátě jednoho z nich jiným způsobem, jako úmrtím, pak se dítě může cítit zrazeno dotyčným, který s nimi již není. U odchodu má většinou vztek, že s nimi nechce být a u úmrtí, že si dovolil nebo dovolila je opustit, dřív než jim dokázali říct, co k nim cítí.

No, ať je důvod toho, že dítě vychovává pouze jeden z rodičů, jakýkoliv, mnoho dětí hřeší na to, že jsou středem pozornosti. Jsou rozmazlovány a hýčkány všemi možnými způsoby. Někdy sice vyvstanou i opačné reakce, matka může v dítěti vidět jeho otce, který ji například podváděl, nebo i týral a pak může k dítěti pocítit odpor.

To, že ale nějaká maminka nebo tatínek zůstane s dítětem samy, neznamená, že nemohou najít jiného partnera, který dokáže být jejich dítěti náhradním rodičem.

Ať se seznámí jakkoli, velmi důležitým mezníkem je, když je dotyčný představen samotnému dítěti. Pokud se jedná o menší dítě, to zcela ještě nerozlišuje slovo vlastní či nevlastní. Prostě se v jeho životě zjevil nový tatínek, nebo maminka a život plyne i nadále tak jako doposud, akorát doma přibyl další člen rodiny.

Pokud se ale jedná o větší dítě, je otázkou jak toto rozumově vyspělé dítě na zprávu o novém partnerovi svého až dosud okupovaného rodiče, zareaguje. Je dobré s Vaším dítětem komunikovat a předem ho připravit na návštěvu cizího člověka, který by se mohl stát členem jejich domácnosti.

Vždy nezapomeňte Vaše dítě bezpečně ujistit, že to, že budete mít nového partnera, neznamená v žádném případě, že mezi Vámi a ním se něco změní. Ptejte se na jeho názor, co si o celé věci myslí, a zda by mohlo přijmout někoho nového do svého života.

Syndrom prázdného hnízda – druhá část

Tatínkové

Jak to říct a nikoho neurazit? Mužské plemeno obecně (samozřejmě existují výjimky!) je zvyklé rozdělovat mužské a ženské povinnosti a děti patří mezi ty ženské. Takže své ratolesti, milují, vychovávají, věnují jím svůj volný čas, žádný problém. Ale nárokují si právo na svůj volný čas a svoje koníčky.

Když přijdou domů z práce, skončila jim směna a nezačíná druhá, jako jejich ženám. Tím pádem více starostí a více práce zbývá ženě. Takže je logické, že odchod ratolestí snášejí statečněji než žena.

Nadále se věnují svým koníčkům a pocity smutku a úzkostí nenechají vyplout na povrch, poperou se s nimi sami v sobě. Ne vždy to ale zvládnou a u extrémních případů se taká mohou objevit deprese.

Žijeme v 21. století a tento problém není nijak zvlášť rozšířený. Ovládá nás feminismus. Spousta žen už není jen obětavých hospodyněk u plotny.

Po vzoru svých manželů budují kariéru, pěstují svoje koníčky, cestují po světě, navštěvují se s kamarádkami a tak podobně. Svoje děti vedou tím pádem k větší zodpovědnosti a samostatnosti a jejich odchod přijímají jako věc zcela přirozenou, na kterou se navíc připravují postupně, když děti tráví stále více času mimo domov.

Dnešní mládež také nespěchá tak rychle od maminky a od tatínka, jak tomu bývalo v dřívějších generacích. 25 – 34 let je dnes celkem normální věk odchodu dětí z domova. Je to výhodné. Nemusejí platit nájem, jídlo, elektřinu atd. Navíc jim maminka vypere, vyžehlí, uvaří, tak kam by spěchali? Je to rozumné, mezitím naberou rozum a zkušenosti do života, našetří nějaké penízky. Hned je to následné osamostatňování jednodušší a veselejší.

Tip: Pokud vám doma chybí někdo, o koho byste se mohla starat (manželovi už vaše péče leze krkem) pořiďte si zvířátko. Pejska například. Žádné „tele“ nebo nějakou bojovou rasu náročnou na výchovu a pohyb, ale něco malého, roztomilého, vděčného za každé pohlazení a vlídné slovo. Vypiplejte si takového tvorečka od miminka a uvidíte, že si ho brzy zamilujete a časem naplní prázdné místo ve vašem životě.

Syndrom prázdného hnízda – první část

Syndrom prázdného hnízda

Je to pocit, který mají rodiče dospělých dětí, které opouštějí domov (hnízdo) nebo se osamostatňují a připravují se na život bez rodičů. Není to pojmenování nemoci, laicky se tomu tak říká. Ona to ani není nemoc, ale důležitý mezník v životě rodičů, který doprovází stavy úzkostí, někde hraničí s depresí a někdy v opravdové deprese přecházející.

Říká se, že tímto syndromem trpí jenom ženy. Není to ale pravda. Muži to akorát nedávají na sobě tolik znát a navíc se všeobecně věnují více svým koníčkům i při rodině, než jejich drahé polovičky.

Maminky, které celý život zasvětily rodině, výchově a zvláště svým dětem prožívají po jejich odchodu z domu pocity úzkosti, prázdnoty a smutku. Je to normální, byly zvyklé se o ně neustále starat a najednou mají spoustu volného času. Ubyla jim spousta práce a starostí. Takže ano, je to normální, ale pokud to trvá krátký časový úsek.

Pokud už to trvá příliš dlouho, normální to není. Syndrom prázdného hnízda nastává u žen ve chvíli, kdy nejsou schopné začlenit se do normálního života, nemají vůli chodit do práce, na procházky, s kamarádkami na víno, nic. S manželem jsou schopny mluvit jen o odchodu dětí z domu. A o čem jiném vlastně mluvit? Léta řešili jen věci okolo dětí. Bohužel jsou i případy, kdy si v této situaci už manželé nemají co říct a rozcházejí se.

Jak z toho ven?

Děti už se s největší pravděpodobností nevrátí (mohou se sice vrátit za pár let např. po rozvodu nebo v tíživé ekonomické situaci, ale to může přinést víc starostí než radostí), takže se musíte naučit brát to jako fakt a do toho každodenního života se zpátky začlenit. Ne silou, postupně. Zjistěte, co vás baví, oprašte koníčky z mládí, na které jste celý život neměla čas! Hlavně dětem nic nevyčítejte a scházejte se s nimi. Žádné řeči o sebeobětování vám nepomohou! Jsou dospělý a tak s nimi zkrátka musíte zacházet.

Někdy se syndrom prázdného hnízda nešťastně potká s menopauzou a to je potom úplná katastrofa. Taková žena má pocit, že je na konci života, že už ji zkrátka nic nečeká a v tuto chvíli je těžké ovládnout depresi. Pokud máte takovou nešťastnici ve svém okolí, pomozte jí dostat se zpátky do života. Když to nepůjde jinak klidně i s pomocí psychiatra nebo psychologa. Nebude první ani poslední!

Zakázané ovoce chutná nejlépe – druhá část

Je třeba zakročit včas!

Pokud zjistíte u svého dítěte (dětí), že se začalo zajímat o alkohol a o cigarety, neváhejte a včas to podchyťte! Ovšem ne vždy musí být jevení zájmu (resp. zjištění, o co vlastně jde) bráno tak, že jsou již zkušenými konzumenty alkoholu a že kouří krabičku cigaret denně.

Dětem by se rozhodně neměly tyto návykové látky zastiňovat, ale právě naopak – už od malička jim klást na srdce, že je to škodlivé a že to může člověka i zabít – ovšem ať uděláte, co uděláte, v okamžiku, kdy Vaši potomci objeví podstatu nočních klubů, do kterých se chodí velká spousta mládeže o víkendu bavit, stejně tomu nezabráníte.

Pokud už je Vaše dítě starší a běžně kouří, pije alkohol, anebo obojí, už je poměrně pozdě začít něco zasahovat.

Co je horší? Alkohol nebo cigarety?

Zatímco požití alkoholu ve větším množství má za následek motání hlavy, bolesti hlavy a mnohdy i bolest žaludku, cigarety nikoliv. Cigarety jsou obecně brány jako zdraví škodlivější než alkohol, protože obsahují mnohem více škodlivých látek, mj. i spoustu jedů (jedním z nich je třeba jed na krysy).

Cigarety se také pro mnohé stávají mnohem návykovějšími – a ne vždy to má na svědomí nikotin, ale spíše zvyk a pocit, když držíte a kouříte cigaretu a třeba si tím i zkracujete čas. Velkým plusem ovšem je, že čím starší člověk je, tím je chápavější (do jisté výše věku), a tak je velká šance, že si i Vaše děti uvědomí (obvykle až po ukončení SŠ), že na cigaretách a alkoholu není moc dobrého.