Mrňousové Archives - Strana 2 z 4

Moderní pojetí pohádek

Od malička jsme byli zvyklí, že před spánkem přijde pohádka, ať už šlo o originální vyprávění našich rodičů či pravidelně vysílaný večerníček, kde jsme mohli vidět třeba Boba a Bobka, Krtečka a proslulou dvojici Pata a Mata.

Jaký je rozdíl mezi starými pohádkami a tím, co se vysílá dnes?

My jsme byli zvyklí na klasiku, kdy Karkulku sní vlk a Sněhurka bydlí v domku se sedmi trpaslíky a podobně. Ale když si dnes pustíte v televizi jednu z těchto nejznámějších pohádek, tak se vám dostane velkého překvapení a pro některé možná i šok, protože v těchto pohádkách se objevují střelné zbraně, vulgarismy a spousta jiných věcí, které sem nepatří. Ideální příklad je pohádka o Jeníčkovi a Mařence a její moderní verze s hrozným dovětkem „Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic“ kde tato mladá dvojice má neuvěřitelné zbraně a zabíjejí čarodějnice. Je zde plno násilí a krve. A něčemu takovému se pohádka ani říct nedá.

Proč mohou být tyto moderní verze špatně hodnoceny?

Možná jako film se někomu mohou zdát povedené a hodnotí je velmi kladně. Ale určitě se najdou lidé, kteří na takový film mají negativní názor. Přece jenom je to znehodnocení klasických pohádek, které jsou nejen krásné, ale také jsou součástí našeho mládí. Možná se najde nějaký rodič, co takovou zmodernizovanou pohádku svému dítěti pustí, ale určitě je jich jen opravdu málo, protože nikdo nechce, aby se jejich dítě učilo agresivitě a brutálnímu chování.

Samozřejmě by se takové pohádky neměly vysílat hlavně na Vánoce, protože Vánoce jsou svátky klidu a míru a my bychom měli být v harmonii a ne, abychom koukali na takové brutální filmy. Každopádně si někteří lidé v tom hodují, však proč ne? Ale určitě by si na to měli najít jiný čas než na Vánoce.

Jak takové moderní pohádky mohou ovlivnit chování našich dětí?

Nejen, jak bylo zmíněno, tak agresivita a brutalita od útlého věku, ale také když se tam neustále střílí, tak to dítě má v sobě ten neklid, který se přenáší z filmu a pak může být velmi divoké. A také přichází o krásné české pohádky, které bývají vždy s ponaučením, tudíž výchovné, ale také třeba vtipné a tím to dítě odlehčí svou náladu. Každopádně každý rodič sám dobře ví, co je pro jeho dítě nejlepší a pokud svému dítěti pouští moderní pohádky, tak je to jeho věc, ale myslím si, že by byla škoda, aby děti přišly třeba o Pata a Mata a podobně.

Výslovnost

Mnoho dětí se potýká s problémem – špatnou výslovností písmenek, slov či vět. A Vy, rodiče, tento problém musíte ještě častěji řešit.

Jsou dva nejosvědčenější způsoby řešení tohoto problému

Opravování

Jakmile zaslechnete, že Vaše dítko špatně vyslovilo ve větě nějaké písmenko, okamžitě jej na to upozorněte. Opravte dítěti špatně vyslovené slovo, tak, aby bylo ve správném tvaru. Snažte se toto slovo vyslovovat pomalu a srozumitelně, aby dítě co nejlépe pochopilo, kde dělá chybu. Trvejte na tom, aby Váš potomek daný výraz nebo větu opakovalo co nejčastěji. Tímto způsobem se snadněji správnou výslovnost osvojí a nebude mu již dělat takový problém vyslovit to, co Vám chce sdělit a zároveň, aby mu všichni okolo dobře rozuměli.

Odborná pomoc

Pokud nezabere opakování správné výslovnosti toho či onoho slova, pak na řadu přichází pomoc odborníka. Většina školek i škol dokonce tuto variantu velmi často rodičům doporučuje.

Vyrazit na logopedii není žádná ostuda, spíše naopak. Odborník bude s Vaším potomkem provádět různá praktická slovní cvičení řeči, od rozdělování slov na slabiky, etapy, až po domácí úkoly, které je nutné doma s rodiči procvičovat formou různých her.

Dokonce i většina mateřských školek rodičům doporučují návštěvu logopeda, protože pokud dítě hůře vyslovuje a ostatní děti mu moc nerozumí, mohlo by mít dítě následně potíže při nástupu do první třídy základní školy.

Mnoho rodičů však raději volí kombinaci obojího. Důvodem bývá převážně to, že první způsob řešení špatné výslovnosti opravováním, příliš nepomáhá, a proto následně rodiče raději navštíví odborníka.

Tak či onak, Vy byste měly Vašim potomků rozumět, co se Vám snaží říci, a nespoléhat pouze, na to, že se to spraví samo od sebe. Mohlo by to totiž Vaše dítě poznamenat i do budoucnosti, nebo se může stát terčem posměchu a šikany.

Školkové akce

Každá mateřská školka se snaží zpestřit svůj výukový program o různé sportovní a společenské akce. A to ať jsou to již různé olympiády zaměřené na sport, zručnost či účast na divadelních představeních.

A co to znamená pro Vás, rodiče?

Co se týče oněch olympiád a sportovních akcí, pro Vás, rodiče, to znamená vybavit Vaše dítko vhodným sportovním oblečením a popřípadě lahví s pitím.

U divadelních představení se sice většinou nemusíte zabývat tím, do čeho Vašeho potomka oblečete, ale bude Vás to rozhodně stát nějaké finance. Obvykle se totiž tato představení konají přímo v prostorách školky. Většinou se však naštěstí jedná o přijatelně zanedbatelné částky, které příliš nezatěžují Váš rodinný rozpočet.

Některé mateřské školky vybírají od rodičů poplatek na divadlo pár dní před jeho konáním, ale mnoho školek je toho názoru, že pro všechny zúčastněné strany je pohodlnější a praktičtější, pokud se s rodiči dohodnou na zaplacení určité částky peněz do tzv. Fondu, z něhož pak odečítají jednotlivé částky za jednotlivá divadla. Paní učitelky (učitelé) pak nemusí totiž žádat rodiče o drobné a rodiče se zase nemusí přehrabovat v peněženkách a pracně tyto drobné hledat.

Školky si dokonce vedou přesné záznamy o tom, zda se určité dítko dané akce zúčastnilo a v případě, že ano, potřebnou částku z celkové sumy odečtou. V případě, že dítko v době divadla není přítomno ve školce, převede se mu tato částka na další podobnou akci.

Pokud je zjištěno, že ve fondu není dostatečné množství peněz na pokrytí dalších akcí, neprodleně jsou o tom rodiče informováni za účelem dodání dalších finančních prostředků.

Velmi často se také stává, že školka obohacuje dětský program i mimo prostory mateřské školky. Navštěvují různé výstavy, planetária, a pokud má někdo z rodičů možnost zařídit nějakou zajímavou exkurzi, pak to školka jen uvítá. Často se stává, že celá třída se vypraví na prohlídku nějaké hasičské zbrojnice, policejní stanice či dokonce na prohlídku nějakého podniku, jež se například zabývá výrobou hraček nebo školních pomůcek.

Takovéto mimo výukové aktivity, nejenže obohatí děti o nové zážitky, legraci, ale také se mohou dozvědět zajímavé nové věci o dané organizaci.

Rozhodně se snažte, milý rodičové, aby Vaše děti o tyto akce nebyly připraveny. V žádném případě jim to neublíží a pro ně, je to obrovský zážitek a poznání něčeho nového a mnohdy i nepředstavitelného. Dozajista Vám za to budou Vaši potomci velice vděčni.

Návyky ve školce

Všechny děti navštěvující mateřskou školku si v tomto zařízení nejen užijí spousty legrace, ale také se naučí mnoho užitečných věciček. Každá školka má svůj vlastní výukový program, kterým se snaží formou her a obrázků, děti naučit základní návyky, jež by mělo dodržovat každé dítko.

Naučí se, jak se zapojit do kolektivu ostatních dětí, hrát si a dělit se s nimi o hračky. Nerušit ostatní děti při jídle, nebo neubližovat jinému dítěti je také samozřejmostí pro danou věkovou kategorii dané třídy.

Některé děti, které doma odmítají konzumovat například maso nebo ovoce a zeleninu, se při jídle ve školce snaží tento hendikep odbourat. Vidí totiž ostatní děti, které jí vše, a snaží se je napodobovat nebo dokonce soutěží o to, kdo si víckrát půjde přidat nebo toho daného jídla sní nejvíce. Dalším důležitým faktorem, který se děti naučí dělat automaticky je, že si jdou umýt ručičky po té co přijdou z toalety, nebo z procházky či hraní si na hřišti na pískovišti.

Uklízení hraček je v každé školce velmi důležitým aspektem, a proto paní učitelky (učitelé) vyžadují od dětí, aby si po sobě hračky s nimiž si v dané chvíli hrály, uklidily na místo jim určené, nebo je předaly dalšímu spolužákovi.

Naučí se používat nůžky, lepidlo, stejně jako vytváření různých výtvorů, při nichž vzniká mnoho nepořádku. Proto i zde je nutné, aby si dítě umělo tento nepořádek uklidit a odnést ho do koše, popřípadě zaklidit své pracovní pomůcky na jejich určené místo v třídě.

V době, kdy jdou děti odpočívat nebo dokonce i spinkat, musí děti dodržovat samostatné převlékání do pyžámka, nebo odpočívat na lůžku tak, aby nerušily ostatní děti, které usnou. Proto i vedení těchto mateřských školek apeluje na rodiče, aby své děti nechávali oblékat a svlékat samotné, bez jakékoli asistence a naučili se tak samostatnosti.

Kindergarten scout — Autor obrázku: Mats Eriksson

Dochvilnost je také velmi důležitým aspektem pro správný chod školky, protože každá školka se snaží dodržovat jakýsi rozpis předem daných aktivit, a pokud dítko přijde pozdě, musí čekat, než bude moci být zapojeno do této aktivity a je samozřejmostí, že může být zklamané, pokud o tuto aktivitu přijde. Tato otázka je ale spíše problémem rodičů, než – li samotných dětí. Proto raději, milý rodičové, vyrazte na cestu do školky s dostatečnou rezervou, aby pak nebylo nutné dítko ve školce utěšovat a na úkor ostatních dětí posunovat výuku psaní křestního jména, nebo počítání.

Při procházkách se celá třída učí, jak správně přecházet přes přechod, nebo jak se chovat v přítomnosti jiných dospělých.

Většinu těchto návyků by však měly mít zažité děti již z domova a jejich dodržování již nebývá takovým problémem. Proto se, milý rodičové, nespoléhejte, že všechno Vaše dítě naučí ve školce. To musíte, hlavně, Vy, být příkladem a snažit se mu vštěpovat tyto návyky již odmala.

Školkové dilema

Začalo Vaše dítko navštěvovat poprvé mateřskou školku? Pak Vás dozajista čeká mnoho zážitků radostných i neradostných. Mnoho rodičů se u svých ratolestí setkává s odmítavým postojem každé ráno, pět dní, v týdnu, do tohoto zařízení docházet.

Budete neustále od Vašeho dítka poslouchat výmluvy typu:

Já do školky nechci!
Nepůjdu tam!
Ten a nebo ta mi ubližují!
Berou mi hračky!
Nechutná mi tam!
Je tam nuda!

Celé dny budete bojovat s dětskou tvrdohlavostí a věčným vysvětlováním, jaké výhody má chodit právě do této školky. Pokud nic nezabere, nezbývá nic jiného, než táhnout Vašeho potomka celou cestu do školky „smykem“.

Najdou se však i takové děti, které přímo zbožňují chodit do školky. Jsou tak netrpělivé, že Vás neustále budou popohánět, abyste si pospíšily a nepřišly jste do školky pozdě, a to ani o pět minut. A při vyzvedávání takovéhoto nadšeného dítka ze školky, je pak mnohdy doslova nadlidský úkol, dostat ho odtud pryč. Často musí pomoci i paní učitelky, aby se dítko dalo „odchytit“, a odvést domů.

Celou cestu domů pak budete muset poslouchat Vaše dítko, proč pro ně chodíte tak brzo, že mohlo ještě jít ven na hřiště nebo namalovat nějaký obrázek. Bude nadšeně okolo Vás poskakovat a brebentit o všem, co celý den ve školce dělalo, zažilo či papalo, až Vás z toho mnohdy bude „brnět hlava“.

V obou případech, nezapomeňte vždy Vaše dítě chválit, a Vy samy se jich ptejte na zážitky. Zvednete tak jejich sebevědomí a podpoří je to v jejich nadšení, do školky chodit ještě raději.

Jakmile si tam najdou nové kamarády a kamarádky, uvidíte, že časem budou ve školce bez problémů trávit čas a Vy, budete v práci mít klidné svědomí, že je o Vaše dítě bez větších problémů postaráno.

Takže, milé děti, oblékat a hurá do školky!

Učební pomůcky

Děti rostou velmi rychle, a tudíž Vám velmi brzy nastane čas, kdy se s nimi budete muset začít učit. Velkou pomocí v tomto ohledu rodičům bývají různé „učební pomůcky“.

Může se jednat o různé obrázkové knížky, písmenkové hrací karty či jiné pracovní sešity s písmenky (abecedou), barvami či číslicemi. Většina autorů těchto učebních pomůcek se zaměřuje na různé věkové kategorie Vašich potomků, takže si lze vybírat z různých nabídek určeným těm nejmladším i tem nejstarším školákům i předškolákům. Existuje mnoho „pracovních sešitů“, do nichž mohou děti zakreslovat, zapisovat i čerpat z nich nové vědomosti a znalosti.

Pro ty nejmenší dareby jsou vhodné různé hrací karty s písmenky, barvami i obrázky. Důležité jsou i různé stavebnice a hrací kostky, do nichž se vkládají další kostičky rozličných tvarů a barev. Díky těmto pomůckám si děti cvičí zručnost a zároveň barvy a tvary.

Pro starší předškoláčky i školáčky jsou praktičtější právě pracovní listy, knihy a ústní cvičení s Vámi rodiči. Neustálé opakování barev, čísel, písmenek i psaní formou her s rodiči, je nenahraditelnou součástí výuky pro všechny členy rodiny.

Děti si pak snadněji tyto věci zapamatují, protože při těchto hrách si vryjí do paměti, že si u toho či onoho zažily mnoho legrace, nebo že přirovnávaly tu či onu barvu a tvar, k tomu či onomu předmětu. Např. sluníčko má tvar kolečka. Zelená jako tráva.

Výuka dětí je velmi důležitá, proto ji, Vy, rodiče, nepodceňujte. Aktivně se zapojujte do výuky a nespoléhejte pouze na mateřské školky, že tam Vaše dítko naučí vše, co potřebuje znát do školy. Využijte internetu a různých učebních pomůcek, a uvidíte, že něco se naučit, nebude pro Vaše dítko, tak velkým problémem.

Nástup do školy versus odložení školní docházky

Rodiče mají ambice své dítě dát do školy úderem šesti let, ale je velmi důležité zvážit, zda je dítě dostatečně zralé, jak po stránky emocionální, tak po stránce motorické, sociální, logopedické. Správné načasování počátku školní docházky je nesmírně důležité a předčasný nástup, jakož i zbytečný odklad školní docházky může poznamenávat osobnost našeho dítěte na dlouhou dobu. Rodiče by měli konzultovat záležitost s třídním účitelem, s logopedem, s učitelem, který má dítě na kroužky, ale taky nezapomínat v případě pochyb navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu.

Pokud se i tak zjistí, že v průběhu roku dítě nestíhá plnit své úkoly, tak se může vrátit zpět do školky. Ale pak tento přechod vnímá velmi bolestivě, protože často dochází k posměškům ze strany spolužáků. Proto bychom měli dostatečně dopředu zvážit, zda není odklad školní odcházky aktuální právě pro naše dítě.

Ve školce mají učitelky dostatečné srovnání s ostatními dětmi, to rodičům doma chybí. Děti dělají i testy školní zralosti, kde se problémy projeví. Většinou kreslí lidskou postavu, napodobují psací písmo atd. Test zjišťuje grafomotorický vývoj, koordinaci očí a ruky – ta je důležitá pro nácvik psaní, které děti čeká v první třídě.

Když má nastoupit dítě do školy, musíme si uvědomit, že prodělá řadu změn, jde o důležitý mezník v jeho životě. Dítě je samostatnější, dokáže vyhodnotit řadu situací a regulovat své emoce, přechází k logickému myšlení. Díky Filipínské míře, kdy si dítě dosáhne přes svou hlavu na ucho, můžeme zjistit, jestli dosáhlo fyzické zralosti a dostatečných tělesných proporcí.

Když chceme po hravém dítěti, aby si něco zapamatovalo, má z toho v hlavě guláš a nechápe, co po něm chceme. Pokud je dítě hravé, budou ho každodenní povinnosti, záměrné učení se, soustředění ve škole, velmi vyčerpávat. Protože se nedokáže dlouho soustředit, bývá zpomalené, roztěkané a spolužáci ho často neberou, protože za ostatními zaostává. Výsledkem takového tlaku může být stres, dlouhá domácí příprava na školu a tím pádem se dítě přetěžuje a pomalu ale jistě získává ke škole odpor, který může vyústit až v psychomatické obtíže – může se začít pomočovat, zvracet, záměrně stagnovat ve vývoji atd.

Tehdy by si rodiče měli uvědomit, zda by neměli požádat o dodatečný odklad školní docházky. To by měl navrhnout i třídní učitel. Samotní spolužáci budou takový návrat komentovat nevhodnými narážkami, ale je tu rodina a nejbližší okolí, aby svému dítěti poskytli ochranu před dalším psychickým zatížením. Není to chyba dítěte. Ta nastala při odhadu školní zralosti nebo odmítnutí doporučení mateřské školy či psychologa v pedagogicko-psychologické poradně. I když je to krok vnímaný jako značně nepopulární, je účinný a může dítě vrátit zpět do kolektu a příští rok z něj může být úspěšný školák, který za dobu jednoho roku dozrál a tím, že svými vědomostmi a schopnostmi převyšuje většinu spolužáků, získal taky ztracené sebevědomí.

Angličtina v mateřské školce – 2. část

Cizí jazyk by měl vyučovat kvalifikovaný učitel, jeho znalosti by měly být aspoň na úrovni C1 tak, aby ho dotaz, který děti budou mít, nezaskočil a byl schopný dětem odpovědět. Jinak by nemělo cenu děti učit cizímu jazyku. Dále by to měl být člověk, kterého angličtina baví a tak by onen vnitřní zápal mohl přenést na děti. Velmi důležitá je i výslovnost, kterou má pedagog, měl by vyslovovat srozumitelně a pomalu, aby děti byly schopny vnímat rozdílné hlásky a napodobovat je.

Hodina by měla probíhat v dopoledních hodinách alespoň dvakrát týdně. V jedné hodině může dojít k rozšíření slovní zásoby a v té druhé k jejímu upevňování. Jedna hodina týdně je málo i proto, že dítě si doma s rodiči může a nemusí opakovat probírané učivo, a tak může na většinu nových slovíček, písniček a říkanek za týden zapomnět. Dále je vhodná třicetiminutová lekce angličtiny rozvržená tak, aby se skládala z rutinních prvků, jako je pozdrav, zahřívací aktivity, nová slovíčka, písničky, básničky či fráze (protože na počátku jsou děti ještě čilé a mohou lépe vnímat) a pak přejít na opakování a zábavné aktivity a na závěr se rozloučit.

Aktivity by se měly střídat po 5-7 minutách, protože děti mají kratší interval, kdy se soustředí, a proto by je to mohlo přestat bavit a mohly by začít zlobit. Z tohoto důvodu je lepší si nachystat více typů aktivity, aby děti zaujaly a mohly jim věnovat pozornost.

Někdy mohou mít rodiče vysoké požadavky a představují si, že se dítě naučí komunikovat, pak mohou být i zklamaní. Dítě by mělo umět zareagovat na určité pokyny v cizí řeči, naučí se řadu říkanek či písniček, svede kratičký dialog na dané téma, ale nemá představu o gramatice a bude trvat hodně dlouho, než začne jazyk samostatně používat.

Angličtina v mateřské školce – 1. část

Je adekvátní zařadit do předškolního věku cílené učení se cizímu jazyku? Podle některých rodičů vede k přetěžování dětí, podle jiných je to ideální nápad, protože dítě právě v tomto věku je schopno vnímat a učit se velmi rychle, někdy se přirovnává k houbě, která dokáže absorbovat velké kvantum vědomostí.

Ideální situace je, pokud se dítě učí mluvit dvěma jazyky zároveň, mluvíme o bilingvních dětech, kteří například vyrůstají s matkou Češkou a tatínkem Angličanem. Odmala tak slyší oba jazyky a není pro ně problém přirozeně přepnout kód z jednoho jazyka do druhého. Děti si cizí jazyk osvojí v pro ně příjemném prostředí, kde se cítí vesele, uvolněně a mohou se bez obav zapojovat do procesu vyučování. Učitel by se měl dětí zeptat, jestli mají nebo nemají zájem o výuku cizího jazyka, a ne plošně začít vyučovat i ty, kteří jsou třeba ještě hodně hraví a to, že se musí učit něco nového je spíše obtěžuje.

Jak nejlíp přiblížit angličtinu dětem předškolního věku?

V podobě her, písniček, kreslení s anglickými instrukcemi, v podobě aktivit, které jsou popisovány v anglickém jazyce, jde o to děti naladit tak, aby angličtinu vnímali jako něco hezkého a hravého, jako nějakou novou hru, ve které se budou moct zapojit a co budou moc třeba doma s maminkou a tatínkem procvičovat. Důležité je, aby dítě mělo angličtinu rádo a na hodiny se těšilo. S tím učiteli pomohou názorné pomůcky, jako jsou obrázky, postavičky, pantomima, mimika, změna polohy hlasu. Když učitel vypráví česky a má maňáska nebo loutku, která umí jenom anglicky, děti si na to rychle zvyknou a přijmou novou postavičku jako anglického mluvčího. Ten bude tím víc oblíbený, čím víc se bude s dětmi hrát, mazlit, komunikovat, zapojovat do her a pomáhat jim. Pak bude prvkem, na který se děti budou těšit.

Další velkou motivací jsou písničky, které se mohu stát součástí každodenní nebo každohodinové rutiny. Budou natolik známé, že je děti budou přijímat jako něco samozřejmé a vryjí se jim do paměti. Například písničku, kterou se pozdraví s učitelkou a loutkou nebo taky rozloučkovou písničku je velmi vhodné zařadit na začátek a konec výuky, protože dítě ví, co se bude dít a těší se na ni.

Přeprava dětí

Blíží se nástup Vašeho dítka do školky či školy, a Vy řešíte otázku, jak efektivně přepravovat děti na místo určení? Pokud se tyto školky a školy nacházejí v okolí Vašeho bydliště, jste většinou těchto starostí ušetřeni. V opačném případě Vás čeká důležité rozhodování.

Můžete zvolit několik variant

Jednou z nich je pomocí autobusů, MHD a metrem ve větších městech. U menších dětí je nutný doprovod po celou dobu přepravní jízdy. Nejproblematičtější však bývá právě samotná jízda, kterýmkoliv dopravním prostředkem. Děti jen velmi neradi poslušně usednou na sedadlo. Právě naopak, budou se vrtět, poskakovat, přecházet od jednoho sedadla k druhému (v případě MHD a metra). Přestože se jim budete opakovaně snažit vštěpovat zásady slušného chování, tak i přesto si můžete být jisti, že to jedním uchem pustí tam a druhým zase ven.

Každý rodič, který je časově omezen svým nástupem i odchodem do zaměstnání, se však snaží dělat vše pro to, aby se zvládly jejich děti přepravovat do školy co nejdříve samy. Někteří rodiče to zase řeší tak, že pokud s jejich dítětem chodí do stejné školy starší sourozenec, dají je pod dohled jim, a nebo jiné mamince – kamarádce či příbuzné, která na ně dohlédne a doprovodí je tam i zpět.

Co se týče maminek, které se musí přepravovat s dětmi autobusy a ještě navíc i s kočárkem, je to pro ně velice komplikované. Musejí žádat řidiče autobusu (MHD), aby jim otevřel dveře v místech, kde je určeno místo pro kočárky, a poté někoho poprosit, aby jim s kočárkem pomohl dovnitř. Proto se raději v těchto případech snaží maminky tomuto druhu cestování vyhýbat a u MHD raději posunují čas odjezdu tak, aby nastupovali do nízkopodlažních vozidel a nemuseli tak žádat nikoho o pomoc.

Ten, kdo má možnost odvést své ratolesti vlastním vozidlem, raději volí tuto variantu přepravy – je to pohodlnější, rychlejší a bez zbytečných komplikací.