Miminka Archives - Strana 3 z 4

Tatínkové a miminka

Mnoho lidí podceňuje čerstvé tatínky právě narozených miminek. Často i samotnými maminkami.

Pokud se Vám právě narodilo mimčo, nechte, milé maminky, Vaše partnery, aktivně zapojovat do veškerého dění okolo péče o potomka. Je známo, že maminky si raději vše dělají samy, ale ne všechno musí být dokonale zvládnuté. Vám to usnadní péči jak o mimčo, tak i o domácnost.

Tatínkové mohou dítko nakrmit z lahviček, pokud nekojíte. Obléct i přebalit je určitě také dokáží bez komplikací. A zatímco, co s miminkem v kočárku vyrazí na procházku či za účelem uspinkání, tak Vy máte možnost obstarat domácí práce a povinnosti jako úklid, vaření, praní, žehlení, nádobí a mnoho dalšího. No a v okamžiku, kdy máte tyto domácí povinnosti hotové, máte čas i na chvilku odpočinku po celodenním shonu kolem miminka a domácnosti.

Velmi často se také může stát, že maminky musí navštívit lékaře, a pak zarytě přemýšlí, zda vzít dítko s sebou, a nebo někoho požádat, aby pohlídal. Pokud máte doma tatínky, ani na okamžik neváhejte a „vražte“ mimčo jemu. Ponechte dítko v rukách tatínka a bez obav si jděte vyřídit, co potřebujete. Přes veškeré Vaše mateřské pudy a obavy Vás Vaši partneři dokáží velmi mile překvapit tím, jak snadno dokáží nastalou situaci zvládat.

No a pokud se jedná o novopečené prvo – tatínky, je lepší je do péče kolem miminka „hodit“ rovnýma nohama. Sice to možná odnese pár špatně upevněných plenek a trocha nepořádku, ale právě tyto okamžiky tatínků s jejich potomkem se nedají ničím nahradit.

Často dokáží ustát vypjaté okamžiky mnohem lépe a snadněji, než maminky. Postačí troška otcovského konejšení, pochování a polaskání, a hned je po pláči a křiku.

Najdou se však i tací tatínkové, kteří se budou neradi zapojovat do péče. Pak nezbývá, než trvat na svém, že i oni byli při tom, když se na miminko „zadělávalo“, a měli by se tudíž alespoň něčím podílet. Třeba vzít mimčo na procházku.

Nebojte se nechávat děťátko ve starostlivých rukách tatínků, uvidíte, o co snadnější to pro Vás pak všechny bude.

Máme doma novorozence

Nastal dlouho očekávaný den. Maminka je doma a spolu s ní přijel i malý uzlíček, který vydá za deset sirén.

Všechno je vzhůru nohama, naše biorytmy přestaly platit a všechno se podřizuje spánku a bdění malého človíčka. Rodiče jsou nevyspaní a rozlámaní ze všeho toho nočního vstávání a krmení.

Ale pak nastává den, kdy:

a) si miminko každé dvě hodiny spinká, ale za b) tatínek musí do práce a za c) maminka musí pouklízet, navařit, koupit plíny, oběhat všechny pojišťovny, dětské lékaře, zařídit první prohlídku novorozence, ohlásit se v šestinedělí na gynekologii a objednat se na prohlídku, zajít si na matriku pro rodný list dítěte, nakoupit mastičky, které doporučili v nemocnici jednak na opruzeniny dítěte, na natírání prsou, která jsou kojením hodně citlivá a potřebují taky péči.

Proto přijde vhod pár dobře cílených rad:

1. Domluvte se s někým rodiny, nejlépe s manželem, s maminkou nebo s tchýní, že s vámi zůstane první týden až dva doma a pomůže vás ustanovit celodenní rutinu. Manžel může dostat paragraf, takže záleží jen na zaměstnavateli, jak se k tomu postaví.

2. Poproste kamarádky a ostatní příbuzné, aby vám občas povozili kočárek, a vy jste měla chvilku pro sebe. Je důležité umět relaxovat. Jenom si tak sednout chvilku v klidu s knížkou v ruce a odpočinout si na chvilku od všech těch nových povinností, radostí i starostí, které přišly.

3. Bude dobré mít kamarádku nebo známou, která má taky miminko a se kterou si budete moct povyprávět o věcech, které vás trápí a těší. Děti si spolu postupně začnou hrát, stanou se kamarády, budou se na sebe těšit a hlavně se poznají před nástupem do školky, takže pro ně tato životní etapa jednodušší.

4. Stanovte si řád dne, který by se měl dodržovat. Ať je miminko zvyklé na dobu koupání, na to, kdy se chodí na procházky.

5. Buďte pokud možno klidná a vyrovnaná, když jste se svým miminkem, je velmi empatické a dokáže z maminky vytáhnout stres (skrze kojení) a taky víc křičí, když křičí i maminka.

Všem vám přeji krásné chvíle strávené s vašimi drobečky.

Řeč dětí

Dětské žvatlání a brumlání je pro uši dospělých někdy až nepochopitelné. A přitom děti si navzájem velmi dobře rozumí a někdy jim k tomu postačí i řeč těla a gesta.

Dospělí jim sice většinou vůbec nerozumí, ale to je zřejmě účelem dětského dorozumívání. Děti přeci také nerozumí mnohdy obsahu toho, o čem si povídají dospělí.

Starší sourozenec čapne toho mladšího za ručičku a náznakem mu dá najevo, že spolu někam půjdou. Vy pak už jen stačíte pouze kroutit hlavou nad jejich rychlým způsobem dorozumívání, protože v mžiku ruku v ruce vyrazí provést další lumpárnu. Někdy jim postačí i pouhý pohled či jiskřička v oku a žádná slova nejsou potřeba.

Totéž platí hlavně pro dvojčata, která jsou na sebe ještě více citově napojena. Ale i úplně cizí děti, které si spolu začnou hrát na dětském hřišti, se dokáží bezproblémově mezi sebou komunikovat. Pokud nevyužívají oční kontakt, postačí jim i posunky rukou i nohou.

Větší děti, které sice ještě toho moc nenamluví a teprve se to učí, pak začnou mezi dětmi brebentit jakoby jejich vlastní hatmatilkou. Spolu se dorozumí a to, že jim dospělí nerozumí, jim přímo vyhovuje. Dokážete si živě představit, co asi si tak tito malý darebové povídají či myslí, a to i z výrazu jejich malých obličejíčků.

Ty děti, které již nějaké to slůvko vypustí z pusinky, si mnohý dokáže domyslet, co se tím snaží „básník říci“. Téměř každý dospělí se musí pousmát nad stylem a intonací jednotlivých slov, protože každý výraz a slovo vypuštěné z dětské pusinky má takový zvláštní nádech roztomilosti. Jedno slovo dokáží v několika různých situacích podat pokaždé jinak. V rozčilení to vyzní, jako by mu bylo hrozně ublíženo a v případě, že provedlo zase nějakou lumpárnu, zase naopak ohromně roztomile, takže se na něj ani nedokážete zlobit a začnete se okamžitě smát.

Dokonce i zkomoleniny jsou typickým znakem dětské výřečnosti. Děti milují vynechávání písmenek, takže finální slovo vyzní úplně jinak, a někdy ze slušného slova se zrodí slovo neslušné. To, že neumí vyslovit některá písmenka neznamená, že komolí slova záměrně, ale v jejich dětském podání se nikdo neubrání úsměvu.

Někteří lidé si myslí, že děti do určitého věku, mají svou tajnou řeč, které rozumí pouze ony a možná tomu i tak je. Některé neprobádané oblasti lidského žití jsou již ve rukách povolanějších osob a samotným rodičům to připadá, jako by naslouchaly pouze dětskému žvatlání, hartusení než souvislé řeči.

Děti mají svou techniku dorozumívání, tak jim ji ponechme, ať i ony mají svá tajemství.

Děti vs. auto

(9) 353 - 1st Day Out — Autor obrázku: eyeliam

Miluje Vaše dítě jízdu autem? Pak rozhodně nejste jediná rodina, jejíž děti mají v oblibě tuto kratochvíli. Dokonce bylo zjištěno, že některé děti přímo potřebují jízdu v autě, aby například usnuly nebo se zklidnily. Pokud někdo takové dítko doma má, pak mu rozhodněte není co závidět. Dovedete si jistě živě představit, jak se takový rodič musí cítit, když musí během dne, nebo dokonce večer naložit dítě do auta a jezdit s ním po okolí, aby vůbec usnulo.

Nejenže to daného rodiče stojí peníze, protože musí neustále dotankovávat pohonné hmoty do vozidla, ale i veškeré věci okolo, jako oblékání a obouvání dítěte, není vůbec nic příjemného. Když dítko konečně usne, okamžitě s ním musí jet domů, spící přenést do postele a opatrně odstrojit. Poté je pak již mohou uložit do dětské postýlky a oddechnout si úlevou, že konečně spí. Tyto úkony jsou však zbytečné, a někdy velmi komplikující. A to pro kohokoliv, kdo je k tomuto řešení uspávání potomka nucen přistoupit.

Některé nastávající maminky, které v těhotenství jezdí velmi často autem, pak pozorují, že zvuk motoru jejich vozidla, zklidňuje či naopak „prudí“ jejich potomka, kterého nosí pod srdcem. Miminka v bříšku mnohdy dokáží být velmi živé a maminky pak mají pocit, že z něj bude fotbalista nebo dokonce karatista, protože bříško pod náporem ataků miminka vypadá, jako by tam někdo skákal na trampolíně.

A právě jízda autem a zvuk motoru, může miminko uspat či dokonce zklidnit natolik, že maminka má alespoň chvilku úlevy od neustálých kopanců. V opačném případě dokáže miminko za jízdy začít svou maminku tak šíleně „prudit“, jako by dávalo najevo, že konečně přestalo spinkat a má se čile k světu.

Větší dětičky, se pak s oblibou dožadují jízdy autem při každé možné příležitosti a je jim úplně jedno, zda se jedná o přesun do nedaleké vesničky do obchodu, nebo na delší trasu za kamarády. Pro ně je nejdůležitější, že se mohou svézt autem a popřípadě Vás poctít pěveckým výkonem po celou dobu přesunu vozidlem.

Pokud máte tu smůlu, že jste oněmi jedinci, kteří musí jezdit s potomkem po okolí, jen aby usnulo, pak se snažte vytrvat a pokoušejte se Vašeho potomka naučit na nějaký přijatelnější způsob usínání. Váš rodinný rozpočet by asi dlouho nezvládl takovouto finanční zátěž spojenou s nákupem pohonných hmot. Slibujte dítěti nějakou sladkou odměnu za to, že si půjde chvilku zdřímnout do postýlky.

Starší děti se dokonce mohou začít dožadovat o podrobnější informace ohledně technických věcí a velmi rády budou asistovat u oprav aut či jiných vozidel. A v dnešní době vůbec nezáleží na tom, zda se bude chtít v autech „vrtat“ dívka nebo chlapec. Hlavně že se budou věnovat něčemu, co je zajímá a baví.

A Vy, milé dětičky, raději nerozptylujte Vaše rodiče, když řídí! Mohlo by dojít k nehodě, nebo Vám budou vyhrožovat, že zastaví a Vy půjdete pěšky, jen aby nemusely poslouchat další hodinu Vaše vztekání, nebo pěvecké výkony! Zcela jistě je bude brzy bolet hlava!

Holčička nebo chlapeček?

Každý nastávající rodič se nemůže dočkat okamžiku, kdy lékař bude moci určit pohlaví miminka. Ty týdny a měsíce čekání a dohadování se, zda začít nakupovat oblečky v barvě růžové, červené nebo modré či zelené, jsou stále v nedohlednu.

Mnoho tatínků by si přála chlapce, aby spolu mohli trávit mnoho času a věnovat se těm „chlapským“ věcem. Maminky zase holčičku, aby se mohly věnovat „těm holčičím věcem“.

Co „horšího“ se však může stát? To že čekáte dvojčátka! Nebo dokonce vícerčata! Pak Vás bude čekat nakupování ve větším a navíc raději v neutrálních barvách. Navíc Vás čeká i výběr vhodných jmen a to pro obě dvě pohlaví.

Vždy je lepší mít připraveny obě varianty, protože se někdy i lékaři mohou zmýlit, a i přestože Vám budou až do poslední chvíle tvrdit, že například čekáte holčičku, jaké pak bude Vaše překvapení, když se narodí chlapeček.

O to pak bude horší, když nakoupíte výbavičku v barvách pro holčičku a následně pak budete muset řešit úplně jiný problém! Jak rychle sehnat správnou barvu výbavičky, aby Váš chudáček chlapeček, nemusel nosit červené tričko nebo růžové kalhoty.

Najdou se však i tací tatínci, kteří jsou štěstím bez sebe, když se jim narodí holčička. Tvrdí, že je mohou rozmazlovat a vytahovat se s ní před kolegy v zaměstnání, jak jsou roztomilé a stále více se podobají své mamince.

Milý nastávající rodiče, nezáleží vůbec na tom, zda se Vám má narodit holčička, nebo chlapeček, ale na tom, aby miminko bylo zdravé.

Autor obrázku: Joelle Inge-Messerschmidt

I tatínci mohou dělat mnoho věcí se svými dcerami, trávit s nimi čas, hrát si s nim. Stejně tak jako maminky se svými syny. Nesnažte se ze svých holčiček dělat chlapce, protože záleží čistě a pouze na dítěti, čemu se bude chtít věnovat ve svém volném čase a nutit ho do něčeho, co nechce, není právě tím nejvhodnějším řešením toho, že se Vám místo kluka narodila holčička.

Zdravé a šťastné dítě je tím nejdůležitějším, co v životě rodiny je, a to že se narodí opačné pohlaví, než jaké jste si ve skrytu duše tolik přáli, snad zase není taková tragédie.

A pro jistotu nezapomeňte na jména pro obě pohlaví a výbavičku v neutrálních barvách! No co kdyby….

Grimasy

Pozorovaly jste někdy tvář Vašeho dítěte, když spí nebo když se na něco pečlivě soustředí? A všimly jste si u nich něčeho? Během mžiku dokáží ve tváři vystřídat několik grimas.

I ve spánku jsou toho schopni. Pokud se jim zdá o něčem krásném, objeví se jim na tváři úsměv, pak našpulí rtíky a v okamžiku, kdy se sen změní, mohou začít i pofňukávat a celý obličej se jim zkrabatí zamračením.

Při jednotlivých činnostech, se jejich výraz v obličeji dokáže změnit několikrát a aniž si to samy uvědomují, jsou mnohdy velmi úsměvné pro ostatní v jejich okolí.

Například když si hrají s novou hračkou a zjišťují, jak vlastně funguje, špulí ústa nebo mají dokonce povystrčený jazýček, jak se na danou hračku zkoumavě soustředí. Navíc k tomu dokáží i nakrčit nosík, takže výsledný efekt je pro rodiče přímo okouzlující a zároveň směšný.

Většinu grimas dokáží doprovodit různými těžko identifikovatelnými zvuky a Vás to dokáže často tak ohromit, že nevydáte ani hlásku, abyste jejich dovádění udělaly přítrž. U sourozeneckých šarvátek to bývá ještě zajímavější.

Rodiče stojí ve dveřích, pozorují a nestačí se divit, jak se nejmladší člen rodiny s vervou pustil malými pěstičkami do starších sourozenců. Nafoukne u toho tvářičky, jako křeček, který si právě do úst nasyslil spoustu dobrůtek, a hurá na staršího brášku nebo sestřičku. Povytáhnou obočí, aby vypadalo ještě zuřivěji a dalo tím najevo, že se mu počínání ostatní rozhodně nelíbí.

Pomocí grimas dokáží v jednom okamžiku vyjádřit své pocit radosti, štěstí, nelibosti, nevrlosti, vzteku i lásky.

Pia Thinking... — Autor obrázku: darkwing_flick

I zamhouření očí může mít několik významů:

– přemýšlím, nerušit!

– to ti nedaruju!

– já na to stejně přijdu!

– kam to ta máma mohla asi tak schovat?

Každá grimasa a změna výrazu ve tváři vyznačuje v jakém citovém rozpoložení se právě Váš potomek nachází , ale pozor, abyste si nevysvětlily jejich význam jinak, než bylo dítětem myšleno.

Zkuste, milý rodičové, chvíli Vaše dítka pozorovat a zcela jistě se neubráníte úsměvům.

První krůčky a slovíčka

Z miminka Vám pomalu ale jistě vyrůstá velký šikulka. Zcela jistě se brzy dočkáte velkého překvapení jak pro Vás, tak i pro Vaše dítko.

Na tyto důležité okamžiky se pečlivě připravte, protože jakmile udělá Vaše dítě první krůčky, nebo vypustí z pusinky první slůvka, bude zcela jistě k nezastavení.

Mnozí z Vás, rodičů, číhají s připraveným fotoaparátem nebo videokamerou, aby Vám neuniklo vůbec nic z dětského „poprvé“. I pro dítě je to důležitý okamžik, protože díky těmto „poprvé“ se posune dál ve svém vývoji.

Jakmile se dítko dostane do věku, kdy tyto poprvé mají zažít, všichni budou nedočkaví tohoto okamžiku. Většinou se ale stává to, že Vám unikne první krůček a slůvko, ne snad schválně, ale spíše proto, že musíte chodit do zaměstnání a stane se to právě v době, kdy budete mimo domov.

O to pak bude větší nadšení ve Vaší tváři, jakmile to Vaše dítě zopakuje. Dítě se bude svým způsobem chlubit před ostatními členy rodiny a přáteli, jak je šikovné, aniž by si to samo uvědomovalo.

Jakmile udělá Vaše dítě první krůček, bude k němu přidávat další a další a ani se nenadějete a nebudete mu stíhat. Budete se sami divit, jakou rychlostí se bude přesouvat z jedné strany místnosti na druhou.

Podobně je tomu i co se týče prvních slůvek, protože jen co z pusinky vypustí první zřetelné slůvko, nebudete ho moci umlčet. Bude se snažit znovu a znovu opakovat slova, která kolem sebe bude slyšet a brzy Vám z toho bude brnět hlava.

Nic však nedokáže nahradit tyto okamžiky štěstí a radosti. Protože každý rodič má ohromnou radost z toho, když jeho dítě dokáže něco nového a samo dítě nadšení projevující se ve tváři, je něco úžasného.

Pokud o toto „poprvé“ přijdete, nic si z toho nedělejte, protože i pro Vás nastane poprvé v okamžiku, kdy to poprvé Vaše děťátko předvede Vám osobně.

Važte si každého okamžiku stráveného s Vaším děťátkem, protože tyto okamžiky nic nenahradí, stejně jako vzájemnou lásku a štěstí.

Jméno pro mimi

Všichni nastávající rodiče řeší v průběhu těhotenství výběr vhodného jména pro miminko. Zvažuje mnoho možností a každý se rozhodne dle svého přesvědčení. Spousta rodičů si bere na pomoc kalendář se jmenným seznamem a zkouší kombinovat křestní jméno s příjmením, jak to bude ve finální fázi znít.

Většinou se snaží každý z Vás volit takové křestní jméno, které je krátké a dobře vyslovitelné do budoucnosti právě pro Vaše miminko. Někdo se hlavně snaží vyvarovat písmenku R, protože s tím mají děti v nižším věku velký problém toto písmenko vyslovit.

Někteří rodiče volí jméno podle sebe, ale ani to není vždy velmi vhodné. Velmi snadno se totiž v pozdějších letech může stát, že pokud vyslovíte jméno, vzápětí se Vám ze dvou stran ozve: „Který? Která?“. Dotyčné dítě pak nemá tušení, jestli mluvíte na něj nebo na otce, či matku, kteří se jmenují stejně jako on (ona).

Někdo zase své dítě pojmenuje podle místa početí, či podle náboženského vyznání. Stále častějším jevem se však stává, že nastávající rodiče volí cizí jména, která naše země přejala z jiných států a zemí. Přestože třeba víte, jakého bude děťátko pohlaví, je dobré mít připraveno obě varianty, jak chlapecká jména tak i dívčí.

Můžete se také setkat se jmény, které jsou mužskou obdobou – dívčí jméno bude obdobou mužského jména jejich otce či dědečka. A naopak chlapce pojmenují obdobou jména jejich matky. Například pokud se otec miminka jmenuje Pavel, pojmenují holčičku Pavlína, a pokud se matka jmenuje Martina, dítě pojmenují Martin.

"Yoopee, there is someone to play with me" said the bunny... — Autor obrázku: Louis-Philippe Breton

Někteří rodiče volí i taková jména, která mají různé zdrobněliny, a pokud jim zní přijatelně, pak je jejich volba jasná. Další oblíbenou rodovou tradicí ve volbě jmen pro miminka jsou jména po nějaké jiného členovi rodiny, jako dědeček, babička či dokonce nějakého oblíbeného autora knih či jiné známé slavné osobnosti.

Ve finále se však velmi snadno může stát, že si rodiče na poslední chvíli jméno svého miminka rozmyslí a někdy se toto stává i až přímo v porodnici.

A jedna rada, milý nastávající rodičové, nenechte si do výběru jména pro Vaše miminko od nikoho mluvit. Je to Vaše miminko a Vaše volba, jaké si pro ně zvolíte jméno, které bude nosit po celý zbytek života – pokud se tedy v dospělosti nerozhodne k jeho úřední změně.

Můžete si sice nechat od rodiny poradit, jaká jména by se líbila jim a třeba se i Vám bude některé z nich líbit, ale v konečné fázi, to budete právě Vy, kdo Vaše miminko pojmenuje.

Bolest bříška u miminek

Jistě to znáte, vaše ratolest pláče celé hodiny bolestí a bříško má nafouklé a tvrdé. Miminka ještě nemají dostatečně silné svaly a tak jim i malý větřík v bříšku může způsobit velkou bolest. Naštěstí existuje několik typů, jak svému dítěti pomoci.

Speciální krémy:

V lékárně se dá sehnat ohromné množství krémů, které vašemu uzlíčku pomohou. Masírujte bříško několik minut ve směru hodinových ručiček alespoň dvakrát denně. Já osobně jsem s pomocí krému valné úspěchy nesklidila, ale každé miminko je jiné a tak je třeba vyzkoušet vše.

Kapky:

Na trhu je mnoho různých kapek na větříky. Myslím, že nejoblíbenější je Espumisan pro děti s banánovou příchutí. Nepoužívejte ale kapky neustále. Snažte se pomoci dítěti, aby posílilo své svalstvo a bylo schopné to zvládnout samo. Kapky sice většinou pomohou, ale jejich zrádnost je v tom, že dítě si na ně může zvyknout a pak se nebude snažit samo.

Fenyklový čaj:

Myslím, že je mnohem účinnější, než mastičky na větry. Můžete koupit porcovaný fenyklový čaj nebo vyvařit samotný fenykl. Já zároveň s fenyklem vařím i několik zrníček kmínu a je to velmi účinné. Dávejte miminku čaj mezi jídly a jistě uvidíte výsledky

Teplý polštářek:

Má oblíbená pomůcka. Kupte polštářek naplněný třešňovými peckami a ohřejte ho v mikrovlnce. Pecky udrží teplo skutečně dlouho a zároveň bříško masírují. Teplo polštářku navíc často pomáhá dětem lépe usnout.

Cvičení:

Položte miminko na podložku a jemně mu přitiskněte kolínka k bříšku. Pak vezměte levou ruku a pravou nohu a křížem se snažte dotknout kolínka a lokte. Totéž opakujte s pravou rukou a levou nohou. A pak zase kolena jemně na bříško. Nejen že tím uvolníte větry, případně stolici, ale zároveň posilujete miminku svaly. Na toto cvičení nezapomínejte, i když už bude dítě pást hříbátka. Ležení na bříšku ještě neznamená konec bolesti bříška.

Teploměr a speciální hadičky:

Tato technika sice opravdu vždy zabere, ale raději ji použijte jen pokud to bude opravdu nezbytně nutné. Teploměrem můžete dítku při neopatrném zacházení ublížit. Navíc pokud používáte teploměr nebo speciální hadičky z lékárny, může vaše dítko zlenivět a vy se pak můžete ocitnout v začarovaném kruhu.

Tyto pomůcky totiž vašemu miminku pomohou prakticky bez námahy a některé děti si na toto snadno zvyknou a pak se přestanou snažit. Děti navyklé na časté zavádění hadiček nebo teploměru pak mohou mít problémy se střevy a to přece nechceme.

Dětské pohádky

Každé dítě a hlavně ty menší potřebují pro svůj psychický vývoj i pohádky. Jsou důležité čtené pohádky stejně jako ty, které mohou Vaše dítka shlédnout v televizi, na DVD či dokonce v kině.

Nesmí se to však příliš přehánět, aby Vaše dítě nenavyklo příliš sezení před pohádkami a nevnímalo pak vůbec svět kolem sebe. Budete na něj mluvit nebo po něm něco chtít a ono Vám odvětí, že nemůže, že, Vy, musíte počkat až pohádka skončí.

Čtené pohádky jsou dobré pro větší zásobu Vašeho potomka. Snadněji může začít opakovat slova, která čtete a jednotlivá slova i časem dokáže zřetelně vyslovovat.

Obrázkové pohádky zase napomůžou rozeznávat jednotlivé obrázky a pojmenovávat je.

U hraných pohádek je to podobné jako u předešlých způsobů „výuky“. Navíc se u toho pobaví a pokud je něco v pohádce zaujme, začne se samo vyptávat a zajímat o to, co to je, jaké barvy se tam objevují, jaké tam jsou tvary a jednotlivé předměty začnou velmi brzy opakovat po Vás. Dokonce je i samotné pak dokáží identifikovat a najít.

Hlavně menší děti milují, když je večer uložíte do postýlky nebo postele, a pak si vedle nich posadíte s pohádkovou knížkou v ruce. Děti totiž hrozně rády poslouchají zvuk a tón Vašeho hlasu. U miminek to působí navíc i jako zklidňující prostředek. Cítí se pak mnohem klidnější a v bezpečí.

Jsou dokonce schopny při poslouchání pohádek i usnout.

I v nemocnicích navrhují u nedonošených miminek v inkubátorech, aby jejich rodiče nahrávali na kazetu své hlasy, a miminka se prý zázračně uklidňují a na hlas své maminky nebo tatínka, kteří tam s nimi nemohou neustále být, reagují. A právě za tyto nahrávky rodiče nahrávají pohádky, které sami vyprávějí, protože většinou vůbec netuší, co na nahrávku natočit.

Takže i pohádky jsou velmi důležité, ale vždy, Vy, samy uvažte do jaké míry tak učiníte.

Nejenže pohádky budou Vaše dítě pomáhat rozvíjet, ale také Vás to s Vaším děťátkem mnohem více sblíží a upevní Vaše rodinné pouto.