Při výběru jazykových kurzů pro vaše děti je vždy důležité dbát na několik věcí. Důležitou roli hraje například velikost skupiny. Pokud máte zájem o tom, aby se lektor vaší ratolesti skutečně věnoval a sledoval její pokroky i chyby, doporučujeme spíše individuální výuku nebo malé skupiny. Stejně tak hraje roli i způsob výuky. Pracuje se ve vámi zvolené škole pouze s učebnicí, nebo vyučující pouští dětem videa, zapojuje je do her, scének či soutěží? Pokračovat ve čtení „Angličtina pro děti hravě“
V této době, době internetu, to jsou úplně jiné problémy, než které trápily nás, když jsme byli malí. Děti mají velmi často problémy s kyberšikanou, nebo s kyberstalkingem. Dokazuje to fakt, že si volají velmi často o pomoc na Linku bezpečí, kde se s problémem svěří.
Důvod, proč se svěřují právě zde je to, že jde o diskrétní pomoc, kdy mají pocit bezpečí a nemusí se svěřovat osobě, kterou znají a u které by mohli cítit ostych. Bohužel je riziko zneužívání dětí přes internet často velké a proto je třeba začít s prevencí. Na linku bezpečí však nevolají pouze děti, ale i jejich rodiče, kteří si nevědí rady s tím, jak svému dítěti pomoci, ale samozřejmě ten problém řešit chtějí.
Nejdůležitější je první krok ještě před tím, než se toto stane a by měl být od rodičů, kdy by rodiče svým dětem měly vysvětlit, že rozhodně nemohou komunikovat přes internet s cizími osobami, které se jim představí třeba jako stejně staří kamarádi, ale ve skutečnosti to tak vůbec nemusí být. Nikomu, koho neznají, o sobě nemohou říkat žádné informace, nebo mu dokonce posílat svoje fotografie, či dovolit jakkoliv s vaším dítětem komunikovat.
Děti kontrolujte a nechte jim do počítače nainstalovat program, který jejich činnost bude monitorovat a hlídat a kdy vy budete mít přehled o tom, co na internetu dělají. Existují dětské tablety, které vaše dítě pustí pouze tam, kam mu to sami dovolíte.
Prevence je tedy základ, ale samozřejmě jsou situace, kdy je na prevenci už pozdě. Potom se situace musí začít řešit úplně jinak. Bohužel internet nabízí jistou anonymitu a možnost vystupovat pod jinou identitou a to dává určitým lidem možnost s dětmi manipulovat. Děti na internetu tráví velmi mnoho času a tak není těžké zabřednout do spár někoho, kdo to s vaším dítětem rozhodně nemyslí dobře, ale chce jej pouze zneužít. Tohle je také důvod toho, že na Lince bezpečí, zaznamenávají mnohem více hovorů, než tomu bylo dříve a většinou děti, nebo jejich rodiče řeší problémy s tím, že se děti staly objetí internetové šikany, nebo internetového sledování.
Kyberšikana probíhá tak, že se přes internet, nejvíce přes sociální sítě, šíří pomluvy, nebo fotografie. Bohužel problém je v tom, že vás ač o to vůbec nestojíte, může někdo vyfotit například na toaletě a poslat to přes sociální sítě dál a bavit se na váš účet.
Teď se budeme bavit o tom, že takto šikanované mohou být právě vaše děti. Nejednou se stalo, že díky šikaně dítě spáchalo sebevraždu. Je potřeba viníka řádně potrestat. Dítě by mělo oznámit celou věc ještě před tím, než se dostane na sociální síť, pokud je si vědomo toho, že se to stalo. Oznámit by se měla vedení školy, nebo rodičům. Vedení školy, rozhodně musí umět řádně zakročit a celou věc okamžitě řešit. Nejlepší řešení je oznámit věc na policii.
Velmi často se stává to, že se dívka rozešla s chlapcem a ten pak různě po internetu zveřejňuje její fotografie, aby se jí pomstil, a mluvíme samozřejmě o fotografiích lechtivých, kde je dívka nahá, nebo kde je focená při sexuálních hrátkách. Někdy není vůbec jednoduché se takovýmto situacím bránit a často nás trápí tolik, že nám úplně zničí život. Zneužívání dětí přes internet je velmi vážné téma.
Naštěstí se toto téma řeší a nyní se připravuje rozsáhlý projekt, který se bude intenzivně věnovat tvorbě nových a účinných nástrojů a budou se hledat nová řešení, která budou děti chránit. Nejdůležitější je to, aby byly děti řádně poučeni a věděly, jak se chovat v případě, že je někdo neznámý osloví. Prevence by měla probíhat nejen doma, ale i ve školách a určitě by neměla být podceňována.
Každý z nás vstupuje do něčeho neznámého, pokud čeká svého prvního potomka a v tomto důsledku se také dopouští i chyb, nebo volí výchovné metody jiné, než, které by potom volil u druhého dítěte. Máme-li první dítě, tak jsme jakoby vhozeni do vody a musíme se s tím vším umět poprat.
Často nevíme, co a jak a nejsme si až tak jisté, jestli to, co děláme, děláme skutečně správně. Při výchově druhého dítěte, jsme pak již jiné. Buď neklademe na určité věci až takový důraz, jako u prvního dítěte, nebo jsme naopak v některých věcech opatrnější. Pokud se nám stalo, že jsme něco podcenili, tak se snažíme tomu u druhého dítěte vyvarovat.
Druhé dítě vše změní
Jestliže jsme měli naopak přehnaný strach o první dítě a neustále jej hlídali a měli na očích, tak pak už u druhého dítěte nejsme tak opatrní, protože jsme si vědomi toho, že jsme to s obavami přeháněli, nebo nám už jednoduše nezbývá čas na to, abychom se druhému dítěti věnovali tak pečlivě.
Výchovu podřizujeme něčemu úplně jinému a jsou pro nás důležitá jiná kritéria. Jsme rádi, že to zvládáme a nemyslíme přehnaně na to, jak to udělat, abychom se netrápili starostmi navíc, které ani ve finále dělat nemusíme. Každá matka, má stejně ráda obě své děti a není to tak, že by jednomu z nich nadržovala. Většinou už si ale nepřiznáme mezi sebou, že prvnímu dítěti jsme věnovali mnohem větší péči, i když je to samozřejmě přirozené.
U druhého dítěte není čas na přemýšlení
Samotnou kapitolou je pak oblékání dětí. První dítě má vše nové a máme jej vyšperkované od hlavy po paty. Druhé dítě je pak na tom o něco hůř. Oblečení většinou dětí dědí stejně, jako dědí hračky.
Při výchově dětí tomu prvnímu dítěti dáváte vše, čtete knihy, učíte se co je správné a co nikoliv, u druhého dítěte pak řešíte to, jestli si jde vše nějak usnadnit a jak rodičovství zvládnout co nejjednodušeji bez toho, abyste tomu všemu obětovala všechen svůj volný čas.
To, že o svém dítěti nebudete před ostatními mluvit hezky a budete je dostávat do svízelných situací, pro ně může znamenat velkou potupu. Jsou věci, o kterých bychom se před ostatními bavit neměli.
Někdy nám děti něco svěří a my bychom měli ukázat to, že dokážeme držet jazyk za zuby a nebudeme o tom nikde vyprávět. Přijde za vámi dcera, že dostala první menstruaci. Poučte ji co má dělat, ale rozhodně nevezměte ihned telefon a neobvolávejte babičky a kamarádky s tím, že už doma máte velkou holku. Sama víte moc dobře, jak se s příchodem menstruace sama vyrovnáváte, a jak to působí na vaši psychiku, proto nedělejte své dceři nic, co by jí mohlo ještě více podráždit.
Pokud se vám vaše dítě svěří, že má přítele/přítelkyni, opět se zachovejte důstojně a nedělejte z toho kovbojku, o které musí ihned všichni vědět. Nenavážejte se do svého dítěte a chovejte se k němu chápavě. Láska je součástí každého z nás a tak není důvod, se tomu jakýmkoliv způsobem vysmívat.
Dávejte si také pozor na to, co říkáte svému dítěti před jeho kamarády, protože i tady můžete velmi ublížit. Rozhodně mu třeba neříkejte, ať si dává pozor na to, co jí, když ještě do včera mělo průjem. V případě, že je vaše dítě již starší, bude z toho mít trauma.
O intimních věcech se bavte pouze mezi čtyřma očima, nepřivolávejte nikoho dalšího. Dítěti už samotný fakt, že se o tom musí bavit s vámi, nebude nikterak příjemný, navíc, když pak bude své intimní věci vyprávět více lidem. Vždy zvažte to, jak by bylo asi vám v jeho kůži a podle toho se chovejte. Uvidíte, že to vaše dítě ocení.
Nikdo nemáme rádi, když nás někdo ztrapňuje a vysmívá se nám a tak bychom to neměli dělat ani my, natož pak svým vlastním dětem. Raději popřemýšlejte, než něco vyslovíte. Vaše dítě vám za to určitě bude vděčné.
Přijde vám, že je vaše dcera nezdravě hubená a že to není ta dívka, která to byla ještě nedávno? Zbystřete. Anorexie je nemoc, která není vůbec vzácná a trpí s ní ženy v každém věku.
Touha po tom být štíhlá je obrovská a tak jí spousta žen propadá.
Jak poznat, jestli mezi anorektičky nepatří vaše dcera?
Anorexie znamená odmítání jídla. Máte-li podezření, že se u vaší dcery něco takového děje, tak ji nuťte k tomu, aby obědvala a večeřela před vámi a sledujte důsledně, zda opravdu jí. Anorektičky svou nemoc dokážou velmi dobře skrývat a většinou si vůbec ničeho nevšimnete.
Přitom je to chyba, protože nevšimnout si něčeho opravdu důležitého, co může pro vaši dceru znamenat vysoké nebezpečí, je špatně. Pokud máte podezření, že se u vás něco takového děje, tak musíte velmi pečlivě sledovat stravovací návyky. Stůjte si za tím, že bude jíst před vámi a kontrolujte také to, jestli vše pečlivě rozžvýká a spolkne. Ony totiž mohou žvýkat, ale klidně někam nepozorovaně jídlo vyplivnout. Proto opravdu pečlivě sledujte to, jak vaše dcera jí a kam jídlo mizí. Dost možná je vaše dcera ovlivněná vzhledem modelek a vidí v tom to, že pokud bude štíhlá, tak bude krásná, bohatá a slavná.
To však není pravda. Dívky, které trpí anorexií, jsou většinou unavené, vyčerpané, na kost vyhublé a zároveň jsou velice nešťastné a důvod je jednoduchý. Jídlo nás dokáže uspokojit mnohem víc, než cokoliv jiného a pokud nejíme, tak jsme jak fyzicky, tak psychicky velmi vyčerpaní.
Jídlo je prostě potřeba a bez něj tělo neuvěřitelně trpí. Anorexie samozřejmě může vést až ke smrti. Proto její příznaky nikdy nepodceňujte. Pokud začnete mít podezření, nebo jste si jako rodiče jisti touto nemocí u své dcery, tak je nutné ji řešit s doktory. Jde o skutečně vážnou nemoc a je nutné ji řešit s odborníky.
Přísloví, které má jistě své opodstatnění a hodně o tom ví hlavně rodiče dětí v pubertálním věku, kteří často vzpomínají na to, jak to bylo krásné, že ten jejich puberťák byl ještě miminko.
Proč jsou miminka lepší než větší děti?
Když máte doma miminko, musíte ho přebalovat, věnovat mu mnoho času, být stále při něm, aby si nějak neublížilo a do toho ten pláč, který po nějaké době jde na nervy snad každému rodiči. Ale většina maminek a tatínků na toto období svého dítěte vzpomínají nejraději a s úsměvem na tváři. Ne, že by své velké děti nemilovali, jen s většími dětmi přicházejí daleko obtížnější problémy.
Ticho k nezaplacení
Maminky a tatínci miminek si sice občas stěžují na to, že jejich dítě neustále pláče a je někdy z toho bolí hlava. Užívejte si pláče, protože až vaše dítě vyroste, bude to daleko horší. Když na miminku vytknete, že právě to by nemělo dělat, tak se na vás podívá a tím to končí. Ale když to zkusíte na svou pubertální ratolest, tak se sice také na vás podívá, ale s plnou pusou různých námitek a argumentů, což může často vyrůst až k nepříjemným hádkám.
Spánek, na který budete rádi vzpomínat
Někteří sice naříkají na to, že jejich miminko hodně spí, takže si ho pořádně ani neužijí. Ale až to vaše miminko bude v pubertálním věku, tak budete na takový spánek s radostí vzpomínat a budete si přát, aby šlo spát i teď.
Vztah s rodiči se mění
Pokud máte doma miminko, tak vidíte, jak jste pro něj důležití, protože miminka jsou na své rodiče ještě hodně emociálně navázaná, chtějí být stále s vámi, proto vás doprovázejí téměř na každém kroku a rádi se k vám tulí. Až vaše dítě vyroste, vy se budete snažit vychovat z něj spořádanou osobnost a tak nastolíte určitá pravidla, ale vaše velké dítě to bude brát jako omezování, bude se snažit ty pravidla porušovat. A nejhorší je, že se bude radovat, když budete déle v práci anebo budete mít něco na večer, jen aby nemusely poslouchat vaše připomínky k jeho chování.
Miminko nezlobí
Ačkoliv se někdy zdá, že vaše mimiko je trochu živější, což vám není libo. Tak si na něj nikdo nebude stěžovat, naopak ať udělá cokoliv, tak vždycky bude to roztomilé miminko. Avšak problém je, když vaše dítě vyroste a třeba nastoupí do školy, pak stačí malé věci, trocha hraní si, kdy se náhodou nedopatřením něco rozbije a vy to musíte řešit a najednou je vaše dítě to zlobivé. A vy budete muset poslouchat, že máte doma rozmazleného spratka, na kterého byste měli být tvrdší.
Samozřejmě, že je spousta dalších argumentů na to, že vaše děti jsou nejlepší, když jsou miminka, protože dále se to stupňuje, jednak budete potřebovat více financí, potom se budete muset učit věci, které berou ve škole, abyste jim to mohli vysvětlit a strašně moc dalších věcí.
Užívejte si vašich dětí, dokud jsou hodná miminka.
Z prvního dne ve školce nejsou nervózní jen děti, které čeká něco nového, ale také maminky, protože ty nechtějí na nic zapomenout a zároveň je jejich úkolem dítě připravit tak, aby neplakalo hned potom, co se maminka schová za dveře.
Co na první den do školky dítěti sbalit?
První, co musí maminka připravit je hromádka věcí, které bude dítě ve školce potřebovat. Na první den ve školce byste rozhodně neměli zapomenout nějaké přezůvku, nejlépe bačkorky. Potom musí mít nějaké oblečení do školky, nejlépe tepláčky a také oblečení na pobyt venku, ale musíte počítat s tím, že se dítě venku zašpiní, když si bude hrát.
Potom byste měli přibalit také náhradní oblečení, zejména tričko, protože běžně se stává, že se děti polijí, v některých školkách se doporučuje dát dítěti zástěrku, kterou může při jídle anebo při výtvarných prací použít a po případě zašpinit. Pokud necháte své dítě ve školce po obědě, tak ho čeká spánek, proto byste také neměli zapomenout na pyžamo a také na hygienické potřeby, jako je zubní kartáček a pasta, ručník či vlastní tuhé mýdlo.
Některé školky také chtějí, aby děti měly vlastní pytle či sáčky, kde některé z těchto věcí mohou dát. Věcí do školky je opravdu hodně a někdy je lepší napsat si seznam, abyste nic z toho hned první den ve školce nezapomněli.
Aby dítě neplakalo
Velice důležité je také dítě psychicky připravit na to, že odteďka už nebude celý den s maminkou, ale že se o něj budou starat hodné učitelky ve školce. Nejprve to asi bude dítě snášet špatně, ale vy byste mu také měli vysvětlit, že tam na něj čeká spousta zábavy a hlavně noví kamarádi.
Pak nastane situace, kdy se to dítě i těší na první den ve školce. Ale problém opět nastane, když onen první den ve školce, protože už je v té cizí budově, už vidí cizí dospělé a také své vrstevníky. Všechno je cizí, všechno je nové a najednou mu chce jeho maminka utéct. Vaším úkolem bude se s dítětem pozitivně rozloučit, nejlépe uděláte, když dítěti slíbíte, že se pro něj za krátký čas vrátíte, rozhodně není dobře, když se z ničeho nic vytratíte.
A potom, co si dítě vyzvednete ve školce, mu dejte najevo, že vám ten den chybělo, aby cítilo, že se jej nechcete zbavit, tím že ho dáte do školky.
Se školkou přichází silná imunita
Mnoho rodičů se budeme muset smířit s tím, že s prvním dne ve školce také přicházejí domů první bacily. Najednou je dítě mezi mnoha novými dětmi a každé může mít na sobě jiné bakterie a bacily, takže se nestrachujte, že najednou je vaše dítě více nemocné, prvních pár měsíců bude trochu náchylnější, ale potom si na to zvykne, protože imunita vašeho dítěte bude silnější.
První dny ve školce přináší pro děti mnoho nového a také spoustu zábavy, ale své si zažijí i rodiče.
Chytré dítě je snem asi každého z nás. Kdo by si nepřál mít dítě, kterému to až moc pálí? Většina z nás nutí své děti, aby se učily a byly ve škole chytré a snem snad každého z nás, je to, aby učení jejich dítě zvládalo levou zadní. Co když najednou zjistíte, že máte doma malého genia?
Vidíte, že se naučil číst, přitom jste jej to nikdy neučila, jediné co jste mu řekla bylo to, že jste mu párkrát odpověděla na to, co je to, či ono za písmenko. Najednou vám však váš malý předškolák čte a vy jste na něj patřičně pyšná. Nutíte jej číst na návštěvách, před známými a všem pyšně ukazujete to, co vlastně to vaše dítě umí.
Takto se pak začne projevovat i ve škole. Dost možná vás také překvapí to, že zná vlajky států, kdy vy sama ani nevíte kolikrát, jestli má skutečně vaše dítě pravdu, nebo ne. Zná hlavní města států a věci, které jeho vrstevníky zatím ještě vůbec nezajímají a dost možná ani nikdy zajímat nebudou a budou se je učit pouze z povinnosti.
Každá matka touží po tom, mít doma geniální dítě, ale ruku na srdce, není to nic jednoduchého a dost často budete mít pocit, že dítě učí vás a ne vy jeho. Jednoduché není ani to, že s ním budete muset udržet krok a rozvíjet se spolu s ním. Dost možní vy sama ani nebudete jeho tempu stačit.
Ve škole to pak pro vaše dítě nebude také vůbec snadné, protože se tam bude nudit. Ostatní se budou učit věci, které váš šikula už dávno zná a tak je to pro něj látka nezáživná a nudná a bude mít pocit, že si to tam jen odsedí, protože musí.
Tady je na učiteli, jak naloží s časem, kdy se žák nudí. Bylo by dobré jej zaúkolovat a dát mu vyřešit jiné, pro ostatní již složitější věci, kterými jej pak zabaví. Je dobré se s učitelem na všem domluvit a vyhnout se tak situacím, kdy se žák ve škole bude nudit a nebude jej to tam bavit.
Tento problém jsem řešila se svou dcerou už ve školce. Odmítala tam chodit na záchod, vadilo jí, že na ní všichni koukají a že nemá soukromí. Jde o problém, který ale řeší i školáci. Na záchod ve škole mnoho z nich nejde a raději svou potřebu zadržují a čekají na to, až přijdou domů. Problém toho, že se děti stydí chodit na záchod, je velký, a může vést až ke zdravotním komplikacím, proto by se tak dít rozhodně nemělo. Někteří dokonce přestávají pít, aby neměli potřebu chodit čůrat. Dá se nějak dětem v tomto případě pomoci a jak to tedy s dětmi řešit?
Pamatuji si na svá školní léta, na ty ošklivé toalety, které neskutečně páchly a jít na ně byl pořádný adrenalin. Dneska už tomu tak ale není, nebo alespoň doufám, a tak by děti na záchod měly chodit bez problémů. Stále je ale spousta takových, kteří to raději vydrží až domů. Tento problém ale není otázkou jen dětí, ale i dospělých. Často se bráníme tomu jít někde na toaletu a raději jdeme až doma. Pocit soukromí je v tomto směru pro nás velmi důležitý. Ve škole ale tento pocit dítě asi nikdy nezíská. Zdravotní komplikace jsou ale velké, nejen že dítě pociťuje bolest břicha, ale může dojít i k zácpě a tím pádem pak při vyprazdňování i k poranění konečníku.
S dítětem je třeba probrat to, že se nemusí stydět na záchod ve škole chodit, že pokud tak nebude dělat, tak mu hrozí různá zdravotní rizika a to pro něj není dobře. Vysvětlete mu, že pokud nebude chodit ve škole na záchod, tak ho pak budou čekat nepříjemná vyšetření v nemocnici a tak je lepší na ten záchod zajít. Samozřejmě asi sami dobře chápeme o co dítěti jde a co mu brání, ale tyto věci by mělo překonat. Proto je třeba o tom doma s dítětem mluvit, někdy je dobré poradit se i s lékařem, jak tuto situaci s dítětem řešit. Jde o vážnou věc a nelze jí přehlížet.
Určitě si i vy pamatujete na to, jak jste jako malí nechtěli jít do školy a tak jste si vymýšleli různé výmluvy jako je bolest hlavy, zvracení, průjem a podobné věci, které nám buďto prošli, nebo ne. Co si ale jsou schopny vymyslet naše děti? To se možná i pobavíte, s čím vším jsou schopny za rodiči přijít.
Děti se snaží předstírat zranění, třeba úmyslně spadnou z postele a snaží se předstírat, že je něco bolí, jen aby nemusely do školy. Raději si zajedou s rodiči na rentgen, jen aby se vyhnuly vyučování. Další výmluvou jsou také zuby. Děti předstírají, že mají bolest zubu a že je zub bolí tolik, že tu bolest musejí i s práškem zas pat. Jen kdybyste jim řekli, že půjdete tedy k zubaři, uvidíte, jak rychle je bolest zubů přejde.
Některé děti jsou ochotné dokonce i lhát s tím, že jim třeba škola odpadla a nechat rodiče přitom, že do ní skutečně nemusí a že mohou zůstat doma. Dokážou to podat tak věrohodně, že jim to dokonce může i projít. Některým dětem však nedělá problém říci rodičům na rovinu, že do školy nepůjdou, protože píšou písemnou práci a nejsou na ni dostatečně připraveni. Rodiče často děti raději nechají doma, protože také nechtějí to, aby děti dostaly špatné známky, ale samozřejmě, že to nevidí rádi. Je to věc, ve které je odmítají podporovat, ale v tu chvíli jaksi nemají na výběr.
Některé děti dokážou svým rodičům tak lhát v tom, že jsou nemocné, že jim rodiče neuvěří ani tehdy, když je to skutečně pravda. Pak musí chodit do školy, i když jsou opravdu nemocní, protože jim to rodiče nevěří, že si nevymýšlí. Zkuste tento fakt svým dětem takto vysvětlit, protože dost možná tohle na ně bude platit. Třeba vám přestanou lhát o tom, že jsou nemocní, protože pak budou vědět, že by jim nemusela projít ani skutečná nemoc. Třeba tohle na vaše dítě bude platit.
