Výchova Archives - Strana 6 z 8

Úsměv vs. pláč

Během několika minut se dokáže dobrá nálada dítě změnit v pláč, či vztekání. Stejně jako u dospělých. Hlavně u velmi malých dětiček je tento obvyklý fenomén k vidění. Stačí mžik a smějící se a skotačící dítě se změní v ječící a vztekající se stvoření. A právě děti ani nepotřebují žádný vážný důvod, proč se jejich chování dokáže v okamžiku změnit.

I Vás rodiče dokáže překvapit pohled na radostný výraz ve tváři Vašeho potomka, stejně jako jeho tvářička pokrytá slzičkami. Radost a nadšení Vašeho dítěte je něco, co se nedá nikým a ničím nahradit. Rozzářený obličej dítěte, když dostane novou hračku, je něco nádherného.

Důvodů k radosti, nadšení a štěstí je u dětí mnoho. Stačí maličkost k jejich spokojenosti. I obyčejné hraní s rodiči, nadšení z hraní s dětmi ve školce, na dětském hřišti, uvaření jeho oblíbeného jídla nebo dokonce dovádění doma s rodiči, kteří je rádi pozlobí. Někteří rodiče tomu říkají „lechtací útok“. Povalí dítko do polštářů a hurá na lechtání. Váš potomek má pak rozzářený obličej úsměvem od ucha k uchu.

K pláči však také nemají tak daleko. Když si například sourozenci spolu hrají, dovádějí spolu a v mžiku se ze smíchu stane pláč. Třeba v okamžiku, kdy se praští do prstíčku, nebo jim sourozenec vezme jejich oblíbenou hračku.

Smutné dokáží být i v případě, že se jim něco nedaří nebo když je někdo zklame. Nejvíce je trápí, když jim někdo blízký něco slíbí a nakonec to vůbec nedodrží.

Noland Tears — Autor obrázku: Alexandre Normand

Proto většina rodičů upozorňuje okolí, aby jejich potomkům nic neslibovali a pokud jim chtějí něco koupit, z vlastní vůle, pak ať tak učiní a rovnou přinesou. Nikdy aby jim ale neslibovaly nějaký dárek a pak jim ho nepřinesly. Protože utěšovat Vaše milované dítě, které usedavě pláče nad nedodrženým slibem, není vůbec nic snadného. Vysvětlovat dětem, proč někteří lidé nemají srdce a nedokáží držet slovo, navíc opakovaně, je velice nesnadné.

Nedodržení slibu jde omluvit, pokud se stane díky určitým okolnostem, ale pokud jde o opakovaný problém, pak to rozhodně dítě nepochopí. Děti jsou velmi citlivá stvoření, a plané sliby neodpouští tak snadno.

Smích a pláč je životem každého ruku v ruce, protože se dá i smíchy plakat. Když se někdo směje tak mocně a nemůže přestat, dokáží mu do očí vyhrknout slzy a právě děti se smějí nejčastěji, protože ještě nemusí řešit běžné starosti dospělých, kteří občas nemají důvod se smát, přestože se přetvařují.

Když se dítě smíchy za bříško popadá, je to pro duši Vás rodičů jako rajská hudba a když Vaše dítě pláče, držíte ho v náručí a úpěnlivě se ho snažíte utišit, když si rozbije kolínko, nebo se mu rozbije jeho oblíbená hračka.

Snažte se s Vašimi dětmi trávit tolik volného času, kolik můžete, protože každý úsměv, kterým Vás obdaří, pohladí Vaši duši, a zažene mnoho chmurů běžných problémů života.

Dětské domovy a diagnosťáky

Ne všechny děti mají to velké štěstí, že mají dobré rodiče, či dokonce vůbec nějaké. Velmi často se setkáváme s tím, že některé děti řeší špatnou rodinnou situaci tím, že začnou s průšvihy a pak nezbývá nic jiného, než je po dohodě s rodiči a úřadem péče o dítě umístit do diagnostického ústavu. Soud pak následně rozhodne, zda se vrátí zpět do rodiny, nebo budou umístěny do dětského domova.

There’s No “Home" — Autor obrázku: Alyssa L. Miller

Do diagnostického ústavu se však mohou dostat i děti alkoholiků, uvězněných rodičů, popřípadě „feťáků“. Dokonce se tam dostávají i děti rodičů, kteří své potomky trestají fyzicky či co hůř, své děti zneužívají. Mohou se tam však dostat i děti, které jejich rodiče svévolně opustí.

Ale diagnostické ústavy jsou však pouze takovou přestupní stanicí, než soud rozhodne o jejich osudu. Můžou se dostat zpět k napraveným rodičům, nebo k nějakým jiným členům rodiny, kteří jsou ochotni o ně pečovat. Pak přichází na řadu pouze jediné řešení: dětský domov.

Soud pokud rozhodne o tomto způsobu budoucnosti jednotlivých případů, není nic příjemného. Jenže bohužel se mnohdy řeší jednotlivé osudy dětí právě jen jako další případ a neberou se ohledy na to, že se jedná o dětské dušičky, které také mají své vlastní pocity a přání.

Bohužel se často setkáváme s tím, že ne všechny děti mají to štěstí mít rodiče. Mohou zahynout při nějaké nehodě nebo po nemoci a nemají nikoho, kdo by se o ně mohl postarat. Většina dětských domovů je však v dnešní době na velmi vysoké úrovni a snaží se dětem jejich nelehký úděl usnadnit.

Díky různým sponzorským darům a příspěvkům mají možnosti jezdit na různé zábavné dětské akce pořádané v jejich prospěch, stejně jako na dětské tábory, do lázní či jiných ozdravných pobytů. Umožňují jim dobré studium po základní škole a dohlížejí i na plnění školních povinností.

Meet the Electric Ligers — Autor obrázku: Jesse Millan

Dokonce pořádají setkání s jinými dětskými domovy, aby měly děti možnost setkat s dalšími dětmi, sdílející podobný osud. Někdy si ale děti zpočátku neradi připouštějí, co je potkalo a snaží se všemožně vetovat úsilích ostatních. Jsou naštvaní na celý svět a nikdo a nic jim to nedokáže vymluvit.

Co ale mají říkat ty děti, které nemají rodiče ani možnost jezdit na prázdniny či víkendy k někomu z rodiny – širší rodiny, jako tetičky a babičky. Tyto děti jsou „uvázány“ neustále v prostředí dětských domovů stejně jako děti, o něž rodiče nemají zájem. Nemohou mít radost z toho, když je přijde navštívit někdo, koho mají rádi a znají ho ze života před jejich současným údělem.

Dětské domovy a jejich zaměstnanci se snaží usnadnit nový úděl jednotlivých dětí, ale ne vždy to mají tak jednoduché. Bohužel se najdou i takové dětské domovy, stejně jako diagnostické ústavy, které se nechovají dle etiky či dokonce zákona, ale naštěstí se jedná o velmi malé procento.

Vy rodiče, kteří řádně pečujete o Vaše děti, mnohdy nechápete jednání jiných rodičů, kteří se ke svým potomků chovají nehorázně a někdy i nezákonně. Dokonce je odsuzujete za jejich podlé chování páchané na dětech.

Jsou to přece malá nevinná stvoření, která by se měla hýčkat a rozmazlovat a ne jim ubližovat jak fyzicky tak psychicky. Nezaslouží si to, a nikdo z Vás by si jistě nepřál podobný osud pro Vaše vlastní potomky.

Sprostá slova

Milionům rodičů na celém světě jde hlava kolem ze slovníčku sprostých slov jejich potomků. V duchu si zcela jistě říkáte, že i Vy samotní, máte velmi vytříbený slovníček sprostých slov, ale na Vašeho potomka rozhodně nemáte.

Přemýšlíte usilovně, kde k tolika sprostým slovům přišlo, když Vy se před ním snažíte mluvit slušně, popřípadě nahrazujete sprostá slova, pokud si potřebujete ulevit, jinými přirovnáními, mnohem slušnějšími než originály, který máte na jazyku.

Nejste na vině vždy Vy, jako rodiče, postačí, aby sprostá slova zaslechly v MHD, nebo v autobusu cestou do školky nebo školy. Někdy postačí i to, že je zaslechnou někde venku mezi lidmi při nákupu v obchodě, nebo bohužel dokonce i na dětských hřištích od ostatních dětí. Velmi často se stává, že Vás Vaše dítě překvapí novým sprostým slovem, poté co přijde ze školky domů a Vy jen „vyvalíte“ oči, že zrovna Vaše dítě takové nehorázné slovo, dokázalo vypustit z úst.

Jediné řešení je takové, že se budete snažit Vašemu dítěti neustále opakovat, aby taková sprostá slova neříkalo nebo ho nahradilo jiným, mnohem slušnějším.

Bohužel se najdou i tací rodiče, kteří řeknou svému potomkovi, že pokud chce nadávat a být sprostý, ať to dělá někde za rohem, kde ho neuvidí a hlavně ani neuslyší. Nedá se nijak zamezit tomu, aby se zrovna právě Vaše dítě nenaučilo mluvit sprostě, pouze se to snažit omezit či zjemnit.

Je snadné to zaslechnout mezi jinými členy rodiny, stejně jako od cizích lidí, které někde potkáte. Lze to zaslechnout i v rádiu v textech písní či ve filmech v televizi.

Děti jsou velmi vnímavá stvoření a hlavně ty malé rády opakují slova, která slyší kolem sebe. Ani samy netuší, co dané sprosté slovo vlastně znamená. A co hůř, někdy i po Vás vyžadují vysvětlení tohoto pro ně neznámého výrazu.

Pokud se jedná o slova, která se používají i v běžné mluvě, jako označení domácích chovných zvířat, pak postačí, když dítěti řeknete, že se jedná o zvířátko, a že takové označení se lidem neříká. Pouze pokud chtějí označit právě dané zvířátko, ale nikdy ne člověka. Že by se dotyčný mohl velmi urazit, kdybyste ho takto označily a nemuselo by to pro něj dopadnout dobře.

Některé děti, které takto budou označeny mohou reagovat i fyzickou odplatou a pak Vaše dítě může domu přijít ze školky či školy s „jojem“ na oku.

Po každém sprostém slovu požadujte nějaký trest formou úklidu. Za jedno prosté slovo, jedna uklizená hračka, s ním si dítě nesmí po určitou dobu hrát. V případě starších dětí můžete například jako trest za sprostou mluvu, požadovat strhnutí jedné koruny za každé nevhodné slovo, a to z jejich kapesného nebo dalších deset minut navíc při domácí přípravě do školy.

Vzteklouni – druhá část

Řešení vzteklého chování není žádná snadná záležitost. Tresty a zákazy sice mohou napomoci ale také ne vždy. Mohou vést k ještě častějším záchvatům vzteku a pak rodičům nezbývá nic jiného, než – li to řešit s pomocí odborníků.

Některé chytré knihy radí, abyste se snažily problematické situace řešit v poklidu a rozčilováním Vás samotných. Některé zase radí: radikální řešení. Dělejte totéž co dělá Vaše dítě. Pokud doma ječí, mlátí a háže hračkami o zem, udělejte totéž, vydávejte podobné zvuky jako dítě a jakmile dítě uvidí jakoby přehrávání chování jich samotných, pro příště si své vzteklounství rozmyslí!

Zkuste každou radu a pomoc, na kterou narazíte! Pokud nezabere jedna, může zabrat jiná. I kombinace několika řešení naráz může pomoci Vaši situaci vyřešit. Pokud se však opravdu domníváte, že toto „Vzteklounství“ samy nezvládnete, pokuste se s odborníky, najít příčinu a řešení.

sibling-rivalry — Autor obrázku: Life Mental Health

Důvodem může být i pouhá žárlivost na sourozence či druhého z rodičů. Vadí jim, že jim věnujete více času než jim samotným tak, jak dosud byly zvyklý. Je pochopitelné, že pokud se narodí do rodiny s již jedním dítětem další miminko, musíte mu věnovat více pozornosti. Dá se to ale řešit tím, že dítěti staršímu se budete věnovat v době, kdy miminko spinká nebo miminku věnuje péči druhý z rodičů.

I starší sourozenci potřebují mít pocit, že jsou důležití a dokážete jim věnovat Váš čas. Ujistěte je jak slovy, tak i činy.

Obrňte se pevnými nervy, pokud máte doma více menších dětí, protože zcela jistě mladší potomek od toho staršího odkouká jeho chování a bude se ho na Vás též pokoušet praktikovat. Pak to budete mít doma ve dvojím či více vydání a Vaše nervy budou na pochodu.

Nejdříve se pokuste najít příčinu jejich vzteku a pak vhodné řešení.

Vzteklouni – první část

Mnoho rodičů se musí doma potýkat s dětmi „VZTEKLOUNY“. Je mnoho důvodů, proč se děti vztekají, ale v každém případě tím dávají najevo svou nespokojenost.

Photo# 1869 — Autor obrázku: Tammra McCauley

Dokáží se však vztekat i kvůli pouhé malichernosti, jako to, že jim mladší či starší sourozenec bere hračky. Někdy je to kvůli tomu, že nedostanou ihned to, co chtějí. Je samozřejmostí, že pokud maminka či tatínek vaří, nenechá ihned všeho, co právě dělá a nepůjde jim nalít pití či podat nějakou hračku, jen proto, že si to hlasitým křikem a vztekáním vynucují.

Musí se snažit pochopit, že ne vždy je možné všeho nechat a „skákat“ jak dítě „píská“, ale že musí počkat, než doděláte to, co právě dodělat musíte. Připálený oběd by jim asi rozhodně nechutnat, či obtisk žehličky na jejich oblíbeném tričku.

Někdo sice může argumentovat tím, že malé děti z toho nemají rozum a je jim jedno, že můžete připálit jídlo nebo právě zrovna dáváte vyprat prádlo a nemůžete se jim plně věnovat. Záleží čistě na každém rodiči, jak si své dítě naučí, ale někdy ani opakováním toho, že musí chvíli posečkat, než doděláte právě započatou domácí práci, není nic platné.

Mnohdy je tím na vině rozmazlování ostatních členů rodiny, nebo tím, že pokud jsou na prázdninách u babičky a dědy, ti jim rádi splní, co jim na očích vidí a koupily by jim snad i „modré z nebe“. Co když si to ale Vy, ve svém již tak nabytém domácím rozpočtu, nemůžete dovolit? Pak se opět potýkáte se vztekajícím se dítětem. Protože málokteré dítě a hlavně to malé, si nechá vysvětlit, že si to nemůžete dovolit koupit – že na to prostě nemáte peníze.

Mnozí z Vás se jistě setkali v obchodě s ječícím dítětem, které se válí po zemi a předstíraným pláčem si vynucuje koupení té či oné sladkosti či hračky. Rodiče těchto dětí by se pak nejraději propadly několik metrů pod zem, protože si připadají zostuzeni vlastním dítětem.

Hlídání

Hlídání

Mnoho rodičů musí řešit velmi složitý problém: kdo pohlídá Vaši ratolest, zatímco Vy musíte jít například na úřad, jet na služební cestu, jet k lékaři nebo dokonce pobývat delší čas v nemocnici.

Do Not pack kids! — Autor obrázku: Patrick Hoesly

Někdy sice můžete vzít Vaše dítě s sebou, ale ne vždy je to možné. Například na úřad si své dítě vzít můžete a k lékaři také, ale rovnou si „nabrušte“ nervy, protože budete muset Vašeho potomka udržet v klidu, protože málokterý úředník nebo lékař snese ječící či pobíhající děti po chodbách a čekárnách před ordinacemi.

Proto je velmi důležité a hlavně u těch menších dětí zajistit někoho, kdo Vám na potřebnou dobu Vaše dítě pohlídá. Existují sice školky státní nebo i soukromé, ale co když vypukne chřipková epidemie a školku uzavřou?

Lze na pár hodinek ponechat dítě v různých dětských koutcích či centrech, ale vždy si je nejprve řádně prověřte, protože u těchto organizací nikdy nevíte jací lidé zde pracují a jaký mají přístup k dětem.

Nejlepším a většinou i nejjednodušším řešením však je, pokud můžete požádat o pomoc s hlídáním někoho z rodiny nebo velmi dobrých přátel. Pokud máte k dispozici babičku s dědečkem, ať již společně, nebo pouze jednoho z nich, neváhejte zvednout telefon a prosit o pomoc. Jedná se vždy jen o omezenou dobu a pokud není možno, aby Vašeho potomka pohlídal Váš partner, pak volejte.

Ale co když ani babička s dědečkem nemohou? Pak přichází na řadu ostatní členové rodiny. Vaše sestry, bratři, a dokonce i švagři a jejich partneři hravě zvládnou chvilku pohlídat Vaše dítko. Mohou klidně jít s Vámi a počkat na Vás někde v nedaleké restauraci, než si Vy vyřídíte to, co potřebujete.

U pobytu v nemocnici už je to složitější. Partner či partnerka by měl/a sice mít nárok na tzv. paragraf, ale ne každý zaměstnavatel tuto možnost akceptuje. A u služební cesty Vašemu partnerovi zaměstnavatel může dát maximálně dovolenou. A zase opět ne vždy to umožní.

V tomto případě opět nezbývá nic jiného než – li požádat babičku, zda by se po dobu Vaší nepřítomnosti, o dítě nebo děti nepostarala. Záleží pouze na Vaší vzájemné domluvě, zda přijede hlídat k Vám domů, aby děti nebyly vytrhovány z domácího prostředí, nebo si udělají prázdniny u babičky u ní doma. Tím se usnadní situace nejen Vám, ale umožní i Vašemu partnerovi chodit do práce.

Totéž platí i v případě, pokud prarodiče již nejsou k dispozici a s hlídáním souhlasí jiný člen Vaší rodiny. I velmi dobří přátelé mohou zaskočit v případě, že není jiná možnost hlídání v době, kdy Vaše „drahá polovička“ musí do práce.

Nikdy ale nesvěřujte Vaše dítě nikomu, komu od počátku máte vnitřní averzi. Někdo tomu říká špatné tušení, a někdo zase intuice. U hlídacích agentur a center si je vždy nezapomeňte řádně prověřit, než jim svěříte Vaše dítě.

Vaše dítě je tím nejcennějším, co máte, proto neriskujte a pokud si nejste jisti, vždy volte variantu nejbližší rodiny a přátel. Pouze v „případě nouze“ volte dobrou hlídací variantu s dobrými preferencemi a dobrou pověstí.

Děti a lékaři

Kdykoli je Vaše dítě nemocné nebo ho čeká očkování, je tu nutnost navštívit dětského lékaře. V těžších případech nebo úrazech například o víkendu i dětskou pohotovost.

Dokud děti nemají tušení, co přesně je čeká, bude vše v naprostém pořádku. V čekárně si budou poklidně hrát v dětském koutku, pokud jím tedy ordinace Vašeho dětského lékaře oplývá. Ale jakmile s nimi vstoupíte do ordinace, nastává samotné peklo. Zkušený lékařský personál si však s těmito dětmi dokáže hravě poradit.

Nechají Vaše dítě, aby se posadilo na Váš klín, abyste ho mohly v případě potřeby přidržet, než – li ho dokáže lékař nebo lékařka prohlédnout. Pokud se jedná o novorozeňata, uloží je na přebalovací pult a s přispěním sestřičky nebo zdravotního bratra, protože v dnešní době se již nebazíruje na to, zda je ve funkci sestry žena, nebo muž, Vaše dítko zabaví různými hračkami, aby ho mohl nebo mohla vyšetřit.

Pokud se jedná o různá povinná i nepovinná očkování, o to je to ještě horší. Zdravotní personál naštěstí velmi dobře ví, jak si dítě správně přidržet, aby v poslední chvíli nepohlo nožičkou nebo ručičkou, ale následné utěšování pláče miminka či většího dítěte, je zcela na Vás.

Lékaři či sestřičky se snaží vždy vyšetření či očkování urychlit, aby to pro dítě nebylo příliš traumatizující. Po každém zákroku obdarují dítě nějakým hezkých obrázkem či hračkou a tím si rozhodně Vašeho potomka získají.

(229/365) Daily injection — Autor obrázku: Sarah

Mnoho dětiček k dětským lékařům chodí rádo a beze strachu a Vaším úkolem je, abyste Vaše dítě před návštěvou lékaři nikdy nestrašili připomínkami, jako: „když nebudeš hodné, paní doktorka nebo pan doktor ti dají injekci a ono tě to zlobení hned přejde.“ Tím spíše vše zhoršíte a dítě bude odmítat k lékaři chodit. Bude se bát a Vy „potáhnete“ dítě za ruku za sebou, jen abyste ho tam dostaly.

Pokuste se ho vždy správně navnadit, že si bude moci v čekárně pohrát s velkým množstvím hraček, nebo že dostane určitě zase od sestřičky nějaký krásný obrázek či hračku, s níž si bude moci pohrát než dojedete zpět domů.

Nemocné malé děti Vám bohužel nemohou říci svými slovy, co přesně je bolí a kde, ale dětští lékaři jsou velmi dobře vyškoleni, jak potřebné informace zjistit.

Pokud však s Vaším pediatrem nejste spokojeni a plně nedůvěřujete jeho schopnostem dostatečně pečovat o zdraví Vašeho děťátka, máte tu vždy možnost tohoto pediatra změnit. Máte možnost volby lékaře, takže toho můžete kdykoli využít a při nedůvěře, nepříjemném chování k Vám či Vašemu dítěti, neváhejte požádat jiného lékaře, zda k němu nemůžete s Vaším dítětem přejít.

Nestrašte Vaše dítko, a hlavně důvěřujte schopnostem pediatra k němuž chodíte. Své práci rozumí a ví, jak se o dítě správně postarat a pokud přeci jen narazíte na nesprávné jednání, tak neváhejte požádat o konzultaci jiného lékaře.

Kamarád vs. autorita

Nejdůležitější věcí ve vztahu s Vaším dítětem, popřípadě dětmi, je taková, abyste si správně zvolili vzájemné chování mezi sebou, a to již od počátku, kdy dítě dostatečně dobře vnímá a chápe. Snažte se mu být dobrým rodičem a zároveň i kamarádem.

Libero Day 2011 in Athens Greece - SCA — Autor obrázku: SCA Svenska Cellulosa Aktiebolaget

Je důležité, aby vědělo, že ve Vás má kamaráda, kterému se může kdykoli a se čímkoli svěřit, ale zároveň ve Vás bude vidět rodičovskou autoritu, která když něco řekne, bude to platit.

Nikdy nesmíte zapomínat s Vaším dítětem komunikovat. Ptejte se ho, co by si přálo, kam by chtělo jít na procházku nebo na dětské hřiště, s jakými hračkami si chce hrát nebo jakou hru s ním máte hrát Vy osobně. Děti pak mají pocit, že jsou důležité a že se mohou podílet na rozhodování při běžném provozu domácnosti.

Ujistěte jej, že pokud si nebude s něčím vědět rady, může za Vámi kdykoli přijít a promluvit si o tom s Vámi. Je jedno zda se bude jednat o učení ve škole, problémy s kamarády, kamarádkami, šikanou, učiteli, či v pozdějších letech i problémy s láskou. Vždy si na něj udělejte čas, sedněte si s ním někde v soukromí, aby mělo pocit, že respektujete jeho i jeho problémy, ač jsou sebevíc malichernější.

Nezapomínejte také respektovat i jeho soukromí, pokud si nepřeje, abyste chodily do jeho pokoje bez vyzvání, nebo pokud není přítomno doma. Toto pravidlo rodiče většinou porušují pouze v případě, když mají podezření na nějaké nekalosti, a ač neradi to udělají. Protože každý rodič se bude snažit podvědomě svého potomka ochraňovat!

Oproti tomu, že budete s Vaším potomkem schopni vzájemně komunikovat, musí ve Vás též vidět autoritu, kterou budou respektovat. Pokud jednou řeknete, aby si dítě uklidilo hračky přes které přeskakujete po podlaze, musí být schopno tento požadavek splnit bez většího reptání či vztekání. Pokud mu něco zakážete, mělo by se snažit pochopit důvody, které Vás k danému zákazu vedlo a nedělat scény.

Ale to je v některých případech pouze snem, protože děti jsou velmi průbojná stvoření a budou se Vás pokoušet za každou cenu oblomit, abyste Vaše rozhodnutí změnily.

Proto je důležitá komunikace a vzájemný respekt, protože pokud se toto z Vašeho vztahu vytratí, zcela jistě vznikne obrovská propast mezi Vámi a Vaším dítětem, která se jen velmi těžko bude zacelovat.

Vaše dítě musí mít pocit, že je milováno a respektováno a Vy požadujte totéž naoplátku, proto nikdy nezapomeňte Vašemu dítěti často opakovat, že ho máte rádi a zcela jistě se i Vy dočkáte toho, že Vám to bude oplaceno.

Děti a internet

Pokud jsou Vaše děti příliš malé, nikdy jim nedovolte, aby si hráli s Vaším počítačem! Může se totiž velmi snadno stát, že se z Vašeho počítače nenadále ztratí důležitá data nebo ho dokonce mohou zablokovat. Vy pak strávíte mnoho hodin tím, že se budete snažit obnovit tyto data nebo ho odblokovat.

Dnešní doba je však velmi rychlá a i malé děti dokáží s elektronikou zacházet velmi obstojně. Internet je však velmi důležitý už i při výukách ve školách a učitelé sami požadují vypracování domácích úkolů pomocí internetu. Proto je velmi vhodné zavčasu zablokovat nevhodné webové stránky, aby k nim Vaši potomci neměli přístup.

I samotný počítač je dobré si zaheslovat tak, aby Vaše dítě tak snadno toto heslo nezjistilo a nezneužívalo počítače v době, kdy Vy nejste právě doma. Záleží ale čistě na tom, jak moc svému potomkovi důvěřujete a dovolíte – li mu počítač používat i v době Vaší nepřítomnosti. Pokud jsou již děti větší a dostatečně vyspělé, dokáží velmi dobře internet ovládat, možná i lépe než Vy samotní. Jsou schopni ovládat e – maily, sociální sítě i běžné vyhledávání dat.

Co se týče sociálních sítí, jako facebook a podobné sítě, je občas dobré být velmi obezřetní. Někteří rodiče se uchylují se kontrolování komunikace, kterou jejich potomci vedou se svými vrstevníky, nebo prochází seznam přátel, aby věděli, s kým jejich děti komunikují. Právě sociální sítě rádi zneužívají pochybné osoby, které využívají naivity a nevědomosti mladistvých k lákání a navnazování k různým prostopášnostem.

Z jedné strany se dá velmi dobře pochopit, toto jednání rodičů, jejich kontroly a obavy a někdy i opodstatněný strach ze zneužití, ale na druhou stranu, si děti mohou připadat jako pod drobnohledem. Nelíbí se jim, že Vy, jako rodiče, lezete do jejich soukromí a čtete si jejich soukromou korespondenci s jejich láskami či kamarády. Většinou to děti řeší tím, že veškeré uložené zprávy na sociální síti vymažou.

Oops, Oh No! Henry shows the kids Kid Pix — Autor obrázku: Jennie Faber

Milý rodičové, snažte se též pochopit pocity Vašeho dítěte, připadá si, že znevažujete jeho soukromí a zcela jistě se mu to nebude líbit.

Nejlepším řešením pak je, posadit se s Vaším potomkem a snažit se mu vysvětlit důvody Vašeho jednání, o Vašich obavách, aby se jim něco nestalo. Že se snažíte jednat pouze pro jejich dobro a nesnažíte se ničit jejich soukromí.

Nechtějte znát heslo k této sociální síti, protože tím si alespoň bude moci uchovat trošku toho pocitu soukromí. Požádejte je o to, aby Vám samy ukázaly obsah a to jen na nezbytně nutnou dobu.

Ani Vám by se jistě nelíbilo být na místě Vašeho dítěte.

A, Vy, milé děti, rodiče pouze mají strach o svá „kuřátka“ a snaží se je za každou cenu chránit. Neberte to jako nabourávání do Vašeho mladického života, a že až ,Vy, samotní budete ve věku Vašich rodičů a budete samy mít děti, budete zcela jistě jednat stejně.

Děti a nevlastní rodič – druhá část

Nový partner/ka by neměl zapomínat, že musí být trpělivý, protože až dosud bylo dítě (děti) s matkou (otcem) jediní členové, a že ne vždy je mohou ihned přijmout.

Doug and Family on the Fern Canyon Hike — Autor obrázku: David

V mnohých případech děti nové partnery přijímají s nadšením a jsou rády, že i ony jsou celou rodinou, jako jiné děti v jejich okolí a že se již nemusí stranit ostatních, když se chlubí tím, co dělaly, jako celá rodina na výletě, protože to samy neznají – nebyly celá rodina, jak to značí některé starší generace.

Protože není vždy důležité, aby dítě vychovávaly dva rodiče, ale hlavně, aby bylo vychováváno s láskou a péčí.

Problémem však je, pokud dítě nového partnera rodiče, urputně odmítají. Mohou dělat naschvály, nekomunikovat nebo se snažit partnery rozeštvat. Pokuste se v takovémto případě s dítětem mluvit a snažit se najít nějaké společné téma, nebo zájmy.

Nový člen rodiny by měl dítě ujistit, že se vůbec nic nemění, že pouze přibyl další člen domácnosti, kterému na něm bude záležet a pokud bude mít problém, nebo si bude chtít o něčem promluvit, může za Vámi kdykoli přijít.

V případě, že si nový partner nebo partnerka do nového vztahu přivedou další děti, obě dvě strany dětí je důležité ujistit, že pro všechny budou platit stejná pravidla, žádné upřednostňování jedné či druhé strany, protože správná rodina funguje ať se jedná o vlastní či nevlastní.

Totéž musí řešit i děti, které jsou adoptovány, většinou jsou brány jako by byly vlastní a vůbec nezáleží na tom, zda jsou biologičtí či nikoli.

Nejdůležitější je, pokud někdo dítě miluje a dává mu péči, kterou potřebuje, a je úplně jedno, zda je Vaše či nikoli. Proč někoho odsuzovat, když se ho ani nesnažíte poznat? Třeba Vás dokáže mile překvapit.

Nejprve poznejte a poté teprve suďte!!! I cizí Vás může dokázat mít rád!