Hedy, Author at Bobeček.cz

Přeprava dětí

Blíží se nástup Vašeho dítka do školky či školy, a Vy řešíte otázku, jak efektivně přepravovat děti na místo určení? Pokud se tyto školky a školy nacházejí v okolí Vašeho bydliště, jste většinou těchto starostí ušetřeni. V opačném případě Vás čeká důležité rozhodování.

Můžete zvolit několik variant

Jednou z nich je pomocí autobusů, MHD a metrem ve větších městech. U menších dětí je nutný doprovod po celou dobu přepravní jízdy. Nejproblematičtější však bývá právě samotná jízda, kterýmkoliv dopravním prostředkem. Děti jen velmi neradi poslušně usednou na sedadlo. Právě naopak, budou se vrtět, poskakovat, přecházet od jednoho sedadla k druhému (v případě MHD a metra). Přestože se jim budete opakovaně snažit vštěpovat zásady slušného chování, tak i přesto si můžete být jisti, že to jedním uchem pustí tam a druhým zase ven.

Každý rodič, který je časově omezen svým nástupem i odchodem do zaměstnání, se však snaží dělat vše pro to, aby se zvládly jejich děti přepravovat do školy co nejdříve samy. Někteří rodiče to zase řeší tak, že pokud s jejich dítětem chodí do stejné školy starší sourozenec, dají je pod dohled jim, a nebo jiné mamince – kamarádce či příbuzné, která na ně dohlédne a doprovodí je tam i zpět.

Co se týče maminek, které se musí přepravovat s dětmi autobusy a ještě navíc i s kočárkem, je to pro ně velice komplikované. Musejí žádat řidiče autobusu (MHD), aby jim otevřel dveře v místech, kde je určeno místo pro kočárky, a poté někoho poprosit, aby jim s kočárkem pomohl dovnitř. Proto se raději v těchto případech snaží maminky tomuto druhu cestování vyhýbat a u MHD raději posunují čas odjezdu tak, aby nastupovali do nízkopodlažních vozidel a nemuseli tak žádat nikoho o pomoc.

Ten, kdo má možnost odvést své ratolesti vlastním vozidlem, raději volí tuto variantu přepravy – je to pohodlnější, rychlejší a bez zbytečných komplikací.

Špatná chůze

Pozorujete někdy Vaše děti při chůzi? Mohlo by Vás čekat nemilé překvapení. Děti velmi často totiž rády chodí houpavým krokem, což může vést k tomu, že přestanou došlapovat celým chodidlem. Nejenže si tím zničí nejedny boty, ale mohou si způsobit i zdravotní problémy nohou.

Proto je třeba děti při chůzi nenápadně po očku sledovat, zda nepřirozeně nevytáčejí nožky, nebo již zmíněné chození po špičkách. Jejich frajerství totiž může skončit i návštěvou odborného lékaře a pořizováním předražených speciálně upravených zdravotních bot. V několika málo případech se však může jednat o důsledek nějakého závažného onemocnění.

Pokud se setkáte s nějakým dítětem, které trpí tímto zdravotním hendikepem – napadá na nohu nebo nepřirozeně vytáčí při chůzi nohu do strany – pak rozhodně není vhodné se mu posmívat, nebo na něj ukazovat prstem. Děti tyto „ošklivé“ reakce okolí vnímají velmi negativně a ubližuje to jejich již tak dost pochroumanému sebevědomí. Ani Vám samotným by se nelíbilo, kdyby se Vám někdo posmíval veřejně či za zády za něco, co nelze ovlivnit ani to nebylo způsobeno schválně.

Zdravotní komplikace i jejich následky jsou těžko ovlivnitelné a ponižovat někoho takového, je pod lidskou úrovní. Pokud si však úmyslně špatnou chůzí způsobujete zdravotní nepříjemnosti, raději toho okamžitě zanechte! Zničíte si až dosud zdravou oblast Vašeho těla a navíc Vám Vaši rodiče ze srdce poděkují za ušetřené peníze i méně zničených bot.

Snažte se vyvarovat zbytečnému ničení zdraví, jak Vy, rodiče, tak i, Vy děti samotné – případná bolest za frajeřinu rozhodně nestojí!

Máte doma malého agresora?

Jeden z největších neřádů současné doby je růst agresivity u dětí. Dá se říct, že je jí v dnešní době na rozdávání. Agresivita je určitý druh energie, který je bez dostatečného zásahu vychovatelů destruktivní. Malý agresor napadá druhé lidi ne proto, že je agresivní, ale proto, že se chce vypořádat s konflity a neví jak, brání tak své vlastní myšlenky a volí tento neadekvátní způsob, protože neví, jak jinak by se prosadil.

Násilí je bohužel novodobou epidemií a je zřejmé, že když dítě žije v agresivním prostředí, pak se bezcitným a násilným stává i on sám. To je skutečná hrozba pro dnešní děti. Rodiče chodí do práce, aby zabezpečili své děti materiálně, často se jim nemohou tak věnovat, protože už jim nezbývá ani čas, ani energie a děti, kteří jsou často biti a střetávají se ve svých domácnostech s násilím dnes a denně, jej považují za něco normálního, co je součástí každodenní rutiny, proto i on sám nevnímá své jednání jako zvrácenost a násilnosti.

Když se podíváme kolem sebe, tak zjistíme, že je velká poptávka po mládeži, která se v násilí vyžívá. Děti tak chtějí zaplašit nudu a touží po stále silnějších prožitcích a tyto dávky se neustále stupňují a nabírají na intenzitě. I sami rodiče nutí své děti k tomu, aby byli první, aby vítězili, a to samozřejmě zvládá ten silnější, ten kdo má ostřejší lokty. I sport pokud se bere jako absurdní válka mezi týmy, může přerůst z fandovství do násilnické povahy.

Aby naše výchova byla co nejvíc konstruktivní, pak musíme dbát následjících zásad:

– Když se dítě chová násilnicky a agresivně, tak si rodiče položí otázku: Co ho k tomu vedlo, proč tak jednal? Chtěl si vybít energii, zlost, bojovat o prvenství a moc?

– Dbejte na to, aby se děti vyhnuly nudě a lenošení. Pokud děti nemají co dělat a chybí jim sportovní, kulturní a jiné podněty, pak mají sklon se vybít svým nadmíru tvrdým chováním. Mají totiž přebytek energie a potřebují ji ventilovat, z nedostatku stimulů volí tuto cestu.

Rodiče si musí uvědomit, že agresivitou se ničeho nedosáhne a nesmí dítě chválit za to, když bylo příliš trvrdé nebo agresivní, nebo když vyhrálo závod za každou cenu, i když nepomohlo kamarádkovi, který vprostřed závodu spadl na zem a potřeboval pomoc. Pak v dětech zůstane onen pocit, že prvenství je důležitější než to, abychom byli solidární s ostatními lidmi a abychom byli lidští a snažili se jim pomoci. Nesmíme tedy v tomto ohledu s dětmi spolupracovat a podporovat v nich pocit, že jednají správně.

Youth cast lines for biggest catch at Burba Lake annual fishing rodeo — Autor obrázku: Fort George G. Meade Public Affairs Office

Pokud agrese pramení z toho, že dítě je frustrováno, protože má nedostatek sebevědomí a má pocit, že nikdy nebude v ničem dobré, pak bychom mu měli dopřát příležitost k úspěchu. A sami se přičinit o to, aby dítě v něčem vynikalo nebo se realizovalo a tak bychom podpořili jeho sebevědomí.

Rodiče sami musí dávat dobrý příklad svým dětem a pokud je často bijí, hubují a ponižují, pak se nemohou divit, když jim děti začnou oplácet stejnou mincí. Rodiče se tak sami vzdají role zralých a morálních vůdců a vstupují na úroveň svého zlobivého dítěte. Pak už jde jenom o to, kdo z nich dokáže křičet silněji.

Pokud nabídneme dítěti ideály, které přijme za vlastní a cestu, která ho bude inspirovat a dostatek podnětů k činnosti a k přemýšlení, pak máme na půl vyhráno. Můžeme s ním společně snít a spřádat plány o jeho budoucnosti.

Rodina by měla být homogenní celek a taky poskytnout konstruktivní prostředí, které přinese potěšení z toho, že je rodina spolu.

Jak se naučit odpouštět

Kde je láska, tam je snadné odpouštění. Když je člověk příliš přísný, pak nemá dítě odvahu svobodně a bez obav mluvit a vyjádřit svoje ocity, pak nebude nikdy dost spokojený a bude hledat vybití někde jinde. Odpuštění má svůj význam ve výchově i ve vztazích obecně. Bohužel se teď od milosrdenství a aktů, které se mu blíží ustupuje a pro mnoho lidí je naprosto neznámé.

Pokud máme dobrou zkušenost z dětství, pak taky my sami umíme odpouštět. Když jsme byli malí, žádali jsme po odpuštění. Měli bychom odpouštět i jako dospělí. Pak bude odpuštětno i nám a dokážeme proměnit i lidi kolem sebe.

Když dokážeme dětem odpouštět, týká se to opravdu důležitých věcí, jako jsou závislosti na drogách, vliv špatné party či odchod ze školy. Přehlédnout maličkosti není problém, ale pokud umíme odpustit opravdu závažnou věc, pak umíme opravdově odpouštět.

I když odpustíme, nezavíráme oči před pravdou, víme, kde se stala chyba, ale i tak dokážeme s dítětem jednat láskyplně a s úctou. Ale odpuštění není omluva, chyba je stále chybou.

Když odpustíme, neznamená to, že jsme slabí. Musíme trvat na tom, aby došlo k napravení chyby nebo alespoň na tom, aby nedocházelo k opakování oné chyby. Jde o to, abychom dítě nasměrovali a aby mělo vůli začít znovu.

Pokud odpustíme, pak dokážeme ze situace vytěžit i my. Zbavíme se tak velkého břemene, které bychom s sebou nosili všude, kudy bychom chodili. Dokážeme tak vyřešit složitou situaci a mnohdy to stačí k záchraně nebo zachování vztahu. Odpuštěním dostaneme novou dávku naděje a tu taky dáváme tomu, komu odpouštíme.

17 - Helping Hand — Autor obrázku: Kyle Taylor

Abychom dosáhli schopnosti odpouštět, musíme mít hodně trpělivosti a plnit si předsevzetí, které jsme si dali. Žádné budoucí nebo přítomné obviňování by se nemělo objevit, protože nás uvrhne o krok zpět.

Pokud chybují děti, pak může jít o věc nerozhodnosti, nevědomosti nebo naivity a to bychom měli zohledňovat. Odpuštěním podáváme dětem pomocnou ruku, kterou jim chceme ukázat, že vše se dá zlepšit anebo se o to aspoň mohou pokusit.

Společnost by měla být víc vedena k duchovnu a ono materiálno může všechny snahy a pokusy zadusit, protože budou vnímány společností jako projev slabošství. Ale opak je pravdou, nejde o projev slabé vůle, ale naopak odhodlání a velké odvahy a mírumilovnosti.

Dítě, na jehož natažené ruce se často odpoví odmítnutím, může navždy ztratit schopnost projevovat svou něžnost a vycházet vstříc.

Stefan Garczyński

Jak vést s dítětem správně rozhovor

Máte doma probém vést účinně rozhovor se svým dítětem? Chcete, aby si něco odneslo, ale máte problém s tím, že dítě bere vaše rady a užitečné odkazy jako zbytečné moralizování a vy jste zaskočeni a zahnáni do slepé uličky?

Pak si uvědomte, že pokud vedete dialog, tak musí mluvit všichni, a ne jenom rodič. Jde o poměrně jednoduchou věc, ale opak je pravdou. Rodiče často svým dětem neumějí naslouchat a děti jim taky potřebují otevřít srdce a svěřit se s tím, co je těší či trápí a potřebují se tak podělit o své nitro a o svoje pocity s někým, kdo je doma pro ně a koho mají rádi a komu důvěřují. Rodiče zase naopak řeší problém, jestli nejsou moc přísní nebo shovívalí.

Je potřeba si uvědomit, že doma nebojujeme o moc, není ani vítězů ani poražených, neválčíme, ale jsme spolu v míru a máme se podle toho taky chovat. Ani děti nechtějí být pořád mezi poraženými. Rodiče samozřejmě taky a pak volí autoritativní typ výchovy, děti se jim samozřejmě vzpírají a zlobí se, pociťují zášť a nespravedlnost a potřebují únik a proto se neadekvátně brání.

Pokud ale jsou na své děti krátcí rodiče, pak je to ještě horší. Děti si dělají, co chtějí a jsou impulzivní, nevychované a sobecké, často jsou nezvladatelné a nevypočitatelné a okolí je vnímá jako rozmazlené a nesympatické. Rodič to samozřejmě vidí a trpí situací a má výčitky svědomí, že se nechová jako pravý rodič a své dítě nezvládá.

Jak tedy se svými dětmi mluvit, komunikovat, vést dialog?

Jednoduše, aby ani jedna strana by neměla mít pocit, že vítěží nebo prohrává. Hledat řešení a možnosti, které jsou přijatelné pro obě strany. Pokud se rodič dostane do konfliktu se s svým potomkem, pak si musí uvědomit, že situace je sice krizová, ale chce hledat řešení. Domluví se s dítětem na kompromisu, při kterém ani jedna strana nemá pocit, že prohrává.

Máš v pokojíčku nepořádek a nebaví tě to pořád uklízet? Dobře, pak můžeš převzít některé z mých povinností a já ti pomůžu s úklidem v pokojíčku. Můžeš dvakrát týdně vyluxovat koberce a já ti za odměnu dvakrát týdně pouklízím v pokojíčku.

Pokud jsme našli variantu příhodnou pro obě strany, pak jsou všichni spokojení a nemusí mezi nimi zůstávat chuť poraženosti a dokonce nějaká antipatie. Kdyby rodič vytrval ve svém autoritářství a nutil dítě do něčeho, co se mu opravdu příčí, pak by v něm zřejmě vypěstoval averzi a dítě by pořádek do konce života nemělo rádo. Pokud by naopak všechno udělal za něj, pak by si na to dítě pohodlně zvyklo a nesnažilo by se o nic, protože ví, že rodič je slabý a zvládne všechno udělat sám, aby měl s dítětem klid a nemusel se s ním hádat.

Aby bylo v rodině méně soupeření a víc porozumění

1. Nejprve označme, co se nám oběma nelíbí. Vyberme si na to chvíli, kdy ani jedna strana není podrážděná, abychom se dostali rychle k jádru problému a měli při tom chladnou hlavu.

2. Zkusme si spolu sednout a vyhledat možná řešení. Nad nimi diskutujme a pomůže i napsat plusy a minusy jednotlivých řešení.

3. Zhodnoťme ta nejlepší řešení – proč je toto řešení lepší než ta ostatní? Vyjádříme tak nahlas své pocity a jsme zase o kus blíž vytouženému cíli.

4. Vybereme to řešení, které se nám zdá být nejpřijatelnější. Vidíme, že se vzájemná shoda začín rýsovat a věříme, že se daný problém vyřeší. Obě strany se vzájemně ujistí, že byla ona volba oběma stranami pochopena stejně.

5. Objasníme podrobnosti a rozhodneme se za jakých podmínek bude věc řešena – kolikrát týdně budeš luxovat, v jakou hodinu se ti to nejvíc hodí atd.

6. Pokud v reálu zjistíme, že jsme si na sebe naložili velké břemeno, pak není nic jednoduššího než se k tomu přiznat a diskutovat o dalším řešení

A tak bude rodina v míru a v harmonii jako jeden celek.

Plavecké kurzy

Učíte plavat Vaše děti samy, nebo raději volíte plavecké kurzy? Každá z těchto variant má své osobité kouzlo.

„Lektor rodič“

Pokud vy, rodiče, volíte první variantu – tedy vlastní výuku – pak se musíte vybavit kopou trpělivosti, nafukovacím kruhem nebo rukávky a vyrazit k nějakému pěknému a čistému rybníčku nebo na místní plovárnu. Kouzlem tohoto způsobu výuky je, že si při tom užijete spoustu legrace a navíc strávíte společně volné chvíle, jako rodina.

Plavecké kurzy nejsou k zahození

Většinou se jich Vaše dítě bude účastnit v rámci výcviku, který pořádají školky a a školy. Nejenže si děti užijí legraci se svými vrstevníky při různých vodních hrách, ale jsou navíc i pod bedlivým dozorem plavčíků, instruktorů i školního dozoru.

Plavečtí instruktoři Vaše dítko naučí potřebným základům plavání a Vy, pokud s nimi pak vyrazíte do vody, jen budete s nimi opakovat to, co se již naučili, anebo jednotlivé techniky plavání dopilujete. Nezapomínejte Vaše děti za jednotlivé pokroky pečlivě chválit, protože každý úspěch i Vaše podpora jim zvedne sebevědomí a navíc se snadněji zbaví strachu z vody, pokud jím trpí.

Nejlepší je kombince obou možností výuky, protože to Vašim dětem ulehčí naučení se plavat i zásady bezpečnosti v okolí vody. Na plaveckých kurzech je navíc bedlivě hlídají plavčíci, kteří dohlíží, aby se Vašim dětem nic nestalo, nebo v případě nešťastné nehody, byly okamžitě poskytnuta zdravotní pomoc.

Takže, rozhodně nebraňte Vašim dětem v těchto kurzech! Neuškodí a ani neublíží. Naopak. Pomohou Vaše děti naučit plavat i to, jak se v blízkosti vody chovat!

Knihovny vs. děti

Také si v duchu říkáte: „Kde jsou ty doby, kdy děti v knihovnách trávily spoustu času?“ Tak tuto větu nejčastěji uslyšíte z úst starší generace knihovnic.

Bývalo zvykem, že si děti od rodičů vyprosily nějaké ty drobné a jejich první cesta po návratu domů ze školy mířila do městské knihovny, aby si pořídily průkazku do této velmi oblíbené knihovny plné pokladů. Zamířit si to rovnou do dětského oddělení, kde se dala najít spousta pokladů v tištěné i obrázkové podobě.

Někdy tam děti hledaly knihy kvůli povinné školní četbě, ale ještě častěji se zde děti scházely v koutku místnosti nad různými pohádkami, a to jak obrázkovými, tak i těmi, z nichž jim pak rodiče večer před spaním předčítali.

Výpůjčka knih z knihovny bývalo něco velmi výjimečného. Setkávali se zde se svými kamarády a probírali obsah té či oné knížky, co se jim na ní líbilo, a co zase naopak nikoli. V dnešní moderní době se však již příliš často nesetkáváte s tím, že si děti přijdou do knihovny „pokecat“ s paní knihovnicí, nebo si domů vypůjčí celý stoh dětských knížek, v nichž mají zavrtané nosíky při každé možné příležitosti.

Dnes díky elektronickým podobám knih a internetu si raději knihu dítka prolistují tímto způsobem v pohodlí domova, než aby zvedla svá pozadí ze židle a vyrazila do jinak společensky rušného prostředí knihoven. Je však i pravdou, že dřívější funkci knihovnic, vykonávaly starší milé letité dámy, které celé atmosféře dodávaly jakousi exotičnost „babičky z pohádky“.

Dnes za pultíkem sedí mladá dívka, která sice ráda a ochotně poradí, kde jakou knihu hledat, ale veškerou agendu zadává do počítače a veškeré kouzlo ručně vypisovaných kartiček výpůjčky je ta tam.

Neházejte však flintu do žita, ne ve všech knihovnách narazíte na nevlídné profesionální jednání. Existuje mnoho knížek, které stojí za to si přečíst – ať jsou to již zmíněné knihy pro děti, ale i pro dospělé.

Jak vytvořit ideální rodinné ovzduší

Pro své děti chceme jenom to nejlepší, a k tomu určitě zařadíme ideální a pohodovou rodinnou atmosféru. Jak se o ni ale máme postarat? Láska je živnou půdou, která udělá z dětí morální a kulturní bytosti, utvoří z nich skálu, na které mohou vystavět svůj život, který bude pevný v základech. Rodina musí být nabita kladným citovým jádre. Nálada musí být upřímná, hluboká a stabilní.

– Každý musí mít čas, energii a taky odhodlání přinést pro své dítě oběť, dát mu jinými slovy sám sebe. Ti, kteří se o to nesnaží skončí v propadlišti, občas je za tím jenom jejich vlastní nedbalost. Každý ze členů rodiny se musí snažit, aby rodina fungovala. Může se stát, že je někdo chvíli indisponovaný, ale od toho jsou tu ostatní, aby mu poskytli ochranný štít a pomohli mu dostat se zpátky do kruhu rodinného.

– Být šťastný za každý den, který můžeme strávit spolu a dávat tak našim dětem najevo, že je nebereme jako samozřejmost, ale jako velký dar, kterého si vážíme a máme jej rádi.

– Dávat si najevo svou lásku. Nestačí si jen myslit, že to, co dělám, je důkazem naší lásky k dítěti, dítě potřebuje ona magická slova i slyšet: Mám tě moc ráda, zlatíčko. Nás to nic nestojí a pokud dítě uslyší laskavá slova častěji, bude sebevědomější a v těžkých chvílích se nebude bát obrátit na své rodiče, protože bude vědět, že jsou jeho přístavem.

– Dělat věci spolu. Protože to posiluje pocit sounáležitost. Nestačí koupit dítěti drahé autíčko na ovládání, ale hrát si s ním, prožívat spolu radosti i starosti, které dokáží stmelit celou rodinu.

Some girl crying-3146068 — Autor obrázku: Mikhail Koninin

– Řešit problémy. Každý má své problémy, a to i dítě. Může se jednat o banalitu, například o to, že se dítě pohádá ve školce s kamarády a moc ho to mrzí a neví, jak se s nimi opět spřátelit. Je to vážný problém, kterému dospělý nepřičítá velkou důležitost, ale pro dítě je to vážný problém a pokud se pokusíme dítěti naslouchat a pomoct mu problém vyřešit, posune nás to o krok blíže.

– V rodině může dítě dostvat zpětnou vazbu, díky které si uvědomuje vnímání sebe sama. Například způsob oblékání, své postoje a názory, myšlenky. Rodina mu nastaví zrcadlo, které je laskavé a s takovou zpětnou vazbou se dítě může hezky vypořádat.

– Rodina musí stát na silném základu. K tomu pomohou společné zvyky, tradice, víra, společná modlitba, společná večeře s vyprávěním si, co se přes den stalo. Vyslechnutí si rad svých příbuzných, sdílení autentických hodnot, které jsou duší rodiny, kterou tvoří porozumění, láska, něha a odpuštění.

Dětské koutky

Jedete do velkého nákupního centra na velký nákup i s Vašimi potomky? Pak velmi často rodiče zvažují umístění dětí pod dohled hlídací služby, tzv. dětských koutků.

Ne proto, že by se chtěli svých dětí nějak zbavit, ale spíše proto, že se tím spojí příjemné s užitečným. Nejenže si děti pohrají s jinými dětmi, zkouknou nějakou tu pohádku v televizi či namalují hezký obrázek, ale Vy, rodiče, máte šanci si v klidu a bez stresu nakoupit vše, co jste si naplánovali.

Protože v případě, že s Vámi do obchodu vyrazí i dítka, neustále hlídáte, aby se někam nezaběhla, něco nerozbila, nebo se nemotala ostatním nakupujícím pod nohama, a pak buď úplně zapomenete, co jste chtěli koupit nebo koupíte pouhou část původního nákupního seznamu.

Většinou ani nejsou tyto dětské koutky příliš drahé, takže je využívá stále častěji více rodičů. Navíc se tyto šikovné koutky na hraní rozšířily i mimo obchodní centra. Bývají už dokonce součástí různých restaurací, kde je vymezen určitý prostor, kde si mohou děti hrát a malovat, zatím co Vy si v klidu s kamarádkou popíjíte kávičku a po očku sledujete švitořící dítka v dětském koutku. Děti na Vás také vidí a nemají strach z cizí tety, která je hlídá v jiných více běžných dětských koutcích.

V některých multikinech by rozhodně tyto hlídací služby rodiče více než uvítali. Zatímco by si dospělí stihli zkouknout nějaký příjemný film v odpoledním promítání, jejich potomci by se mezitím vyřádili v nějakém takovémto šikovném koutku, plného jiných dětí a hraček.

Na velké nákupy ani na kafíčko s přáteli nevyrážíte příliš často, takže peníze vydané za tyto dětské koutky, rozhodně Váš rodinný rozpočet příliš nezatíží.

Proto odhoďte předsudky o tom, že pro Vaše děti není dobré trávit čas bez Vašeho neustálého dozoru. Právě naopak, prospěje to všem.

Podceňování se

Paul Cézanne

Byl jsem od počátku zázračným dítětem. Všichni o mně už od dětství říkali, že to bude hotový zázrak, stane-li se ze mě něco.

Pokud nebudeme myslet pozitivně, pak vidíme vždycky pohárek z půli prázdný, kdežto optimista způli plný. Není dobré vidět věci černě, protože to může být počátkem všeho zlého v našem životě a tím taky můžeme negativně ovlivnit sebereflexi našich dětí. Když uslyší z našich úst na svou adresu zejména chválu, pak není třeba se divit, že samo budou chválu dále šiřit a bude o sobě mít kladné mínění.

Pokud ovšem vidíme věc vždycky negativně a budeme tím směřovat výchovu našeho potomka, pak s největší pravděpodobností vychováme člověka věčně nespokojeného, který nedokáže vydržet sám se sebou, natož tak s jinými lidmi.

Rodiče by měli začít hlavně u sebe. Pokud děti uslyší z maminčiných úst nesebevědomou větu: „Nejsem dobrá matka.“, pak si to budou zřejmě myslet. Svým dětem ale dáváme to nejlepší a vychováváme je co nejsrdečněji.

Pro pubertální mládež je často matka třídním nepřítelem. Protože jim zakazuje tolik věcí, které by rádi dělali a často tak dochází k hádkám, kterých potom později sami litují. Až teprve v dospělosti sami pochopí, že tato doba, kdy byli nespokojení a matka a otec je pořád pronásledovali nesmyslnými zákazy a nařízeními, měla něco do sebe a formovala jejich vidění světa.

Mother and Son 5298 — Autor obrázku: frankjuarez

Často si pubertální mládež myslí, že není hezká a snaží se najít nějaký vzor, se kterým by se ztotožnila. Někdy tato obdivná láska může přerůst až v obsedantní chování. Mějte se rádi takoví, jací jste. Mějte na mysli, že modelky a modelové jsou sice hezcí, ale za jakou cenu. A přináší jim to větší radost a zadostiučinění v jejich soukromém životě.

Mějte rádi sami sebea budete mít rádi i své okolí. Sebelásky, pokud není narcistická a přehnaná, je dobrým základem, na kterém se dá stavět hezký vztah s ostatními lidmi a taky spokojený a šťastný život.

Tím, že se podceňujete nejvíce ublížíte sami sobě a svým blízkým. Pokud chcete být v životě šťastní, mějte na paměti, že jste důležití, jste laskaví a pokud se budete snažit, tak i vnitřně krásní, a to jsou vlastnosti, které vaše okolí docení nejvíc.